Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Blahoslav, biskup Jednoty bratrské

24. 11. 2021

blahoslav-jan.jpgK významným představitelům českého humanismu 16. století patřil JAN BLAHOSLAV, spisovatel, překladatel, pedagog a v neposlední řadě biskup Jednoty bratrské.

Narodil se 20. února 1523 v Přerově na Moravě v českobratrské rodině. Prvního vzdělání se mu dostalo na bratrské škole od správce tamějšího sboru Jana Wolfa. V sedmnácti letech byl poslán do učení na kněze k br. Martinu Michalcovi, správci sboru v Prostějově. Ten se postaral o to, aby se talentovanému studentovi dostalo vyššího vzdělání.

V roce 1543 odešel J. Blahoslav studovat na protestantské gymnázium do Goldbergu v Pruském Slezsku a o rok později na univerzitu v německém Wittenbergu, kde v té době působili M. Luther a F. Melanchton. Po roce se Blahoslav vrátil zpátky k M. Michalcovi do Prostějova. Začal se věnovat studiu dějin Jednoty bratrské. Již v r. 1547 vydal spisek O původu Jednoty bratrské a řádu v ní.

Následujícího roku opustil Blahoslav Prostějov a přesídlil do Mladé Boleslavi, tehdejšího českého střediska českobratrské církve. Když se vrátil zpět, byl v r. 1549 staršími představiteli Jednoty vyslán na další studia do Královce, odkud musel odejít kvůli moru zpátky domů. Ještě téhož roku byl poslán na studia do Basileje, ale i odtud se pro nemoc vrátil do vlasti již v r. 1550.

Teprve když se uzdravil, začal J. Blahoslav působit jako učitel na prostějovské bratrské škole. Po několika měsících pedagogické práce se opět přestěhoval do Mladé Boleslavi. Tam dostal na starost uspořádání bratrského archivu. V r. 1553 se stal jáhnem a později přijal v Přerově kněžské svěcení.

V této době se začal zabývat shromažďováním materiálu k dějinám Jednoty bratrské. Tuto sbírku dokumentů nazval: Akta Jednoty bratrské (Acta unitatis Fratrum). V době zhoršujícího se postavení Jednoty byl pověřen funkcí vyjednavače s budoucím českým králem Maxmiliánem II. Habsburským. Zastával názor, že Jednota bratrská si musí v rámci evropského protestantismu uchovat svou samostatnost. Na synodu v r. 1557 byl Blahoslav zvolen jedním ze čtyř biskupů Jednoty se sídlem v Ivančicích. O rok později se stal písařem čili tajemníkem biskupa.

Jan Blahoslav psal nejen mravoučné spisy, nýbrž složil i řadu duchovních písní. Zasloužil se o po vznesení bratrského školství a o vybudování tajné bratrské tiskárny v Ivančicích. V souvislosti s prací na kancionálu vznikla jeho příručka o hudební teorii a praxi – Musica (1558).

Kancionál, nazvaný Písně duchovní evanjelistské, byl vydán nejprve v Šamotulách v Polsku (tzv. Šamotulský kancionál, 1562), a to z obavy před domácí cenzurou. Když byla v r. 1562 založena tiskárna v Ivančicích, došlo k jeho novému vydání (Ivančický kancionál, 1564).

Vrcholem Blahoslavovy péče o český jazyk bylo jeho celoživotní dílo – Nový zákon vnově do češtiny přeložený. Poprvé byl vydán tiskem v r. 1564, v opraveném vydání v r. 1568 a později jako součást Kralické bible. Právě díky tomu se J. Blahoslav stal spolu s D. Adamem z Veleslavína jedním ze spoluzakladatelů tzv. nové spisovné češtiny.

Po r. 1564, kdy byl z křivoklátského vězení propuštěn Jan Augusta, byl jím Blahoslav označen za hlavního původce všech těžkostí v Jednotě bratrské. Blahoslav se proti tomuto nařčení postavil spiskem Filipika proti misomusům  (1567), v němž odmítl Augustův názor o škodlivosti vyššího vzdělání v Jednotě bratrské. V závěru svého života usiloval Blahoslav o vytvoření vysoké školy pro bratrské kněze.

Posledním Blahoslavovým literárním dílkem je Gramatika česká (1571). Vzniklo jako obsáhlý komentář ke starší české mluvnici autorů: Beneše Optáta, Petra Gzela a Václava Philomatesa; bylo doplněno úvahou o slovanských jazycích, českých nářečích a sbírkou českých přísloví. S Blahoslavovým jménem je spojen také první český Slabikář.

Humanista Jan Blahoslav zemřel dne 24. listopadu 1571 během bratrské návštěvy v Moravském Krumlově. Jeho přítel Vavřinec Orlík ho v Knize úmrtí charakterizoval těmito slovy: „Otec a vozataj lidu Páně v Jednotě, muž veliký a znamenitý, velice pobožný, pracovitý od mladosti, ke všem velice přívětivý, jehož pověst široce mezi jinými národy roznesena byla, veliký a drahý klínot Jednoty.“

(Listopad 1996)

PhDr. Rostislav Janošík

(Převzato z tištěných SN č. 11/1996, str. 7)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář