Svobodné noviny na internetu

Mlčení naprosté většiny sdělovacích prostředků, a to nejen „veřejnoprávní“ ČT, mne i další pamětníky doby před rokem 1989 vede k tomu, abych si položil naléhavou otázku: Doopravdy nikoho v této zemi nezajímá, co se zde odehrávalo po Únoru 1948? Opravdu jsou většině našich občanů lhostejné popravy téměř 250 osob, které komunističtí vládci poslali na šibenici? Byla mezi nimi i jediná žena a matka nezletilé dcery – JUDr. Milada Horáková.

Pokud tomu tak je, hrozí nám nebezpečí, že se něco podobného může kdykoli zopakovat. Nikoli proto, že doslova za našimi humny zuří válka, do níž by naši zemi rádi zatáhli někteří nezodpovědní politici, které si důvěřiví spoluobčané před rokem zvolili ve svobodných volbách. Daleko větším ohrožením je to, že tato země mílovými kroky spěje k nové totalitě. Nenechme se mýlit tím, že v čele vlády stojí „nažehlený panák“ jménem P. Fiala. Tuto „loutku“ nám kdosi podstrčil, aby nás zmátl.

Nejsem sám, kdo již delší dobu upozorňuje na to, že vývoj v našem státě v posledním roce nebezpečně připomíná to, co jsme zde po Únoru 1948 zažívali. Totalitní režimy nikdy nenastupují ze dne na den, ale mívají „zahřívací kolo“. Tak tomu bylo v prvních měsících německé okupace (po 15. 3. 1939) a tak je tomu i dnes. Vypnutí údajných proruských webů dne 25. 2. 2022 (přesně v den Únorového vítězství pracujícího lidu z roku 1948), to byla nejen jasná politická provokace, nýbrž zároveň potvrzení toho, že ČR není právním státem.

Nebrání-li totiž nic mocným, aby zneužívali svých pravomocí a aby si „ohýbali“ ústavu podle libosti, ocitáme se rovnýma nohama v té nejtvrdší formě totality. Za všechny tyto excesy nese politickou i osobní odpovědnost P. Fiala. Být na jeho místě, zastřelil bych se! Jedině tak můžeme odejít z tohoto světa se ctí. Jinak skončí jako politická onuce a prachsprostý gauner.

Našemu česko-ukrajinskému premiérovi, kterého nám údajně závidí celý svět (totéž se kdysi říkalo o V. Havlovi, po němž dnes neštěkne ani pes) doporučuji, aby si velmi pozorně přečetl následující řádky, od jejichž zveřejnění uplynulo sedm desetiletí. Je to poučné čtení. Jistě i pro příslušníka generace, která se narodila mnoho let poté. Premiér P. Fiala není až takový mladík, aby alespoň netušil, co se v době, kdy se narodil, dělo. Právě období, kdy přišel na svět, prožívala Evropa, ale i naše země, dobu „tání“, kdy se začaly napravovat zločiny kultu Stalinovy osobnosti. Včetně justičních vražd, k nimž u nás docházelo v letech 1948-1960.

Až si to přečte, doporučuji mu, aby „vyhodil“ ze své vlády lidovce, tyto věčné kolaboranty a oportunisty, kteří po desítky let sloužili nejen komunistům v Národní frontě, ale i dalším stranám, jež se po r. 1989 dostaly k dobře placeným korytům. Dnes „černoprdelníci“ pro změnu slouží P. Fialovi – v jeho údajně „pravostředové“ koalici. Pokud P. Fiala aspoň něco pochytil z politologie, nemohlo mu uniknout, že s politickou pravicí (ani tou „takzvanou“) nemá jeho koalice zhola nic společného. Je to jen účelový populisticko-levičácký projekt, jaký tady ještě nebyl!

─────

Zde jsou dobové ohlasy z tisku, které dokládají, že jak Československá strana lidová (ČSL), tak i její souputnice v komunistické „Národní frontě“, Československá strana socialistická (ČSS), bezvýhradně podporovaly oficiální politiku tehdejší KSČ pod vedením K. Gottwalda.

V tomto případě se jednalo o tragické vybočení z tradičního politického „scénáře“: zde se komunisté začali mordovat mezi sebou. Jeden vrcholný potentát posílal na šibenici toho druhého a další, kteří již nevyhovovali loutkovodičům z Moskvy. (Něco podobného by se mohlo přihodit i těm „loutkám“ dnešním. Poté, kdy přestanou vyhovovat těm svým loutkovodičům. Historie se totiž ráda opakuje, byť s jinými politickými znaménky.)

Ve dnech, kdy se již odehrávalo osmidenní soudní přelíčení se skupinou tzv. spiklenců okolo R. Slánského, publikoval tehdejší šéfredaktor lidoveckého deníku „Lidová demokracie“ Rostislav Petera úvodník s titulkem: Usvědčující souvislosti. V něm uvádí:

„Sledujeme-li ohlas procesu s vedením protistátního spikleneckého centra v západním tisku a rozhlase, vidíme, že američtí imperialisté jsou zvlášť bolestivě dotčeni ztrátou sionistické skupiny centra. (…) Tedy titovští fašističtí pohlaváři dobře věděli, že Slánský nejen souhlasí s jejich zrádcovskou linií, ale že je i hlavou sionistických intrik. Slánský, který byl v přímém spojení s tehdejším izraelským ministrem zahraničí Ben B. Šeretem, přiznal, že sionisty Gemindra, Frejku, Šlinga, Löbla, Margolia, Hajdů, Londona, Fischla a další rozmístil na nejdůležitější úseky státního a hospodářského života a tito sionisté prosazovali další sionisty na významná místa. (…) Hlavním organisátorem sionistické podkopné činnosti a významným agentem izraelské služby byl bývalý náměstek ministra financí Otto Fischl, jejž možno označit jako nejtypičtějšího představitele sionismu ve spikleneckém centru.“ (Lidová demokracie, roč. VIII, 30. 11. 1952, č. 284, str. 1)

V den, kdy byl R. Slánský spolu s dalšími 10 odsouzenými „spiklenci“ oběšen na šibenici, 3. 12. 1952, publikovalo předsednictvo ČSL své stanovisko k právě skončenému soudnímu procesu. Dokument byl otištěn pod názvem: Dopis ÚV ČSL presidentu republiky (s podtitulkem: Předsednictvo Čs. strany lidové k procesu s protistátním spikleneckým centrem). V tomto stanovisku se píše:

„Po všestranném rozboru otřásajících zločinů, které v procesu s touto agenturou úhlavních nepřátel vyšly najevo a ke kterým se usvědčení spiklenci plně doznali, vyslovilo předsednictvo ÚV ČSL své nejhlubší zadostiučinění, že zrádci byli včas dopadeni a spravedlivě potrestáni. (…) Drahý pane presidente, jsme naplněni nesmírnou radostí a štěstím, že se nezdařil zločinný pokus spiklenecké bandy ohrozit Vaše zdraví a Váš život. Chceme Vás, pane presidente, znovu ubezpečit svou bezvýhradnou oddaností a láskou i věrným odhodláním říditi se všemi Vašimi směrnicemi při výstavbě socialismu i zajištění bezpečnosti a míru naší vlasti.“

Pod tímto dokumentem jsou podepsáni tito straničtí funkcionáři ČSL: J. Gemrot, poslanec NS, generální tajemník; E. Vojanec, poslanec NS, místopředseda; J. Leichman, poslanec NS, místopředseda; J. Plojhar, ministr zdravotnictví, předseda; A. Pospíšil, ministr dopravy; Dr. D. Polanský, místopředseda NS; J. Sláva, poslanec NS. (Lidová demokracie, roč. VIII, 3. 12. 1952, č. 286, str. 1)

─────

V projevech servility a bezmezné poslušnosti za lidovci nijak nezaostávala ani Čs. strana socialistická (ČSS). Také její představitelé neopomněli žádnou příležitost, jak dát KSČ najevo svou věrnost. Tak například dne 20. 12. 1952, měsíc od zahájení soudního procesu s R. Slánským, pronesl tehdejší ministr stavebního průmyslu Dr. E. Šlechta projev při dokončení vodního díla v Křižanovicích na Pardubicku. Toto dílo bylo odevzdáno do provozu dne 20. 12. 1952, v předvečer 73. narozenin J. V. Stalina a na sklonku 4. roku první pětiletky. Ve svém slavnostním projevu ministr řekl:

„… Blahopřeji vám k tomuto úspěchu vaší práce, který je nejlepším důkazem, že se škůdcovské činnosti protistátního spikleneckého centra, vedeného Slánským, nepodařilo zabránit růstu našeho hospodářství.

Právě na poli energetiky byla činnost spikleneckého centra nejaktivnější. Chtěla zeslabit energetickou základnu naší výstavby a zpomalit její růst. Spiklenecké centrum bylo však objeveno a zneškodněno dříve, nežli mohlo splnit své záměry. Díky presidentu republiky Klementu Gottwaldovi byli záškodníci odhaleni a soud lidu vyřkl nad nimi spravedlivý trest. Naše cesta k rychlejší a smělejší výstavbě socialismu v naší vlasti je zbavena nepřátel a náš lid spojen v obrozené Národní frontě může nyní v čele s Komunistickou stranou Československa, za vedení presidenta Klementa Gottwalda, pokojně jít za svou denní mírovou prací.

Odevzdáváte své dílo v předvečer narozenin velikého Stalina. Naše myšlenky zalétají v tyto dny do Moskvy, aby tam tlumočily naše upřímné přání, aby Josef Vissarionovič Stalin, nejlepší přítel našich obou národů, náš učitel a osvoboditel, vůdce tábora míru, byl dlouho živ a zdráv k radosti a štěstí nás všech.“ (Svobodné slovo, roč. VIII, 21. 12. 1952, č. 302, str. 4)

V předvečer Stalinových 73. narozenin, dne 20. 12. 1952, uspořádalo předsednictvo ČSS slavnostní schůzi. Na ní promluvili tito funkcionáři strany: A. Neumann, M. Klinger, V. Hulínský, J. Mátl, L. Kapitola a B. Kučera. Tehdejší tajemník a pozdější dlouholetý „normalizační“ předseda, B. Kučera, mimo jiné ve svém projevu řekl:

„Stalinova díla vyzbrojují i nás při naší výstavbě socialismu, dávají nám do rukou obrovskou theoretickou zbraň, která nám pomáhá při každodenní praktické práci. (…) Učíme se z nich, jak upevňovat náš lidově demokratický stát, jak rozvíjet hospodářskou výstavbu naší země, jak budovat naše socialistické zemědělství, jak bojovat proti všem třídním nepřátelům, jak potírat a rozbíjet všechny oportunistické názory, jak upevňovat obranyschopnost naší země.

I v těchto dnech, kdy náš pracující lid, veden svou revoluční stranou, Komunistickou stranou Československa, a svým milovaným presidentem Klementem Gottwaldem, rozdrtil protistátní spiknutí trockisticko-sionistického centra v čele s Rud. Slánským, uvědomujeme si, jaký význam pro tento rozhodný úder našeho pracujícího lidu měl Stalinův boj proti trockistům, bucharincům a zinověvcům, stejným nepřátelům socialistické společnosti, jako byli spiklenci kolem Slánského. Konce obou těchto kapitalistických agentur byly nakonec stejné – na lavici obviněných, v ohnisku nenávisti a pohrdání všech poctivých lidí světa…“ (Svobodné slovo, roč. VIII, 21. 12. 1952, č. 302, str. 4)

Výše uvedená slova našich politiků by se měla i po sedmdesáti letech od procesu s R. Slánským stát varováním, jak se slušní a zodpovědní politici chovat nemají. To platí zejména pro politiky KDU-ČSL, kteří jsou schopni předvádět až neuvěřitelné politické „tanečky“ jenom proto, aby se udrželi u koryt. Politici ostatních stran by jim měli nastavit „zrcadlo“, aby si uvědomili, že jsou tady již „přes čas“. Mrtvých a polomrtvých stran je náš politický „rybník“ plný. Je nejvyšší čas jej vypustit a do čerstvé vody nasadit ryby nové.

23. 11. 2022

‒ RJ ‒