Svobodné noviny na internetu

Třebaže i já se podivuji nad tím, proč více než 30 let od Listopadu 1989 někdo ze současných politiků „tlačí“ do Poslanecké sněmovny tzv. lustrační zákon, o němž jiní politici hovoří jako o „vyhořelém“ či nadbytečném, musím uznat, že naše společnost tuto normu stále ještě potřebuje. Hlavně proto, že její aplikace v praxi se ne zcela podařila. Opět to bylo spíše vinou konkrétních politiků, nikoli právní normy jako takové.

Vzpomínám si velmi dobře na vzrušenou atmosféru, když se tzv. lustrační zákon před těmi více než 30 lety projednával. Jedni ho považovali za „všelék“ při řešení problémů, spojených s transformací naší společnosti po „sametové revoluci 1989“, kdežto jiní o tomto zákonu od samého začátku pochybovali a pohrdavě o něm hovořili jako o zbytečném a nic neřešícím. Pravdu neměla ani jedna ze stran tohoto ideologického sporu.

„Lustrák“ sice pomohl s očistou společnosti v nejkřiklavějších případech, avšak žádným univerzálním řešením se nestal. Proto se očista společnosti od „opor“ komunistického režimu povedla jen zčásti. Velké ryby, které se z nepochopitelných důvodů neocitly ani v Cibulkových seznamech spolupracovníků StB, z toho opět vyšly „bez ztráty kytičky“. Bylo to jako obvykle při zásadních „čistkách“: o nich se zúčastnění dozvěděli obvykle včas, aby se na to mohli dobře připravit. Tak se stalo i tentokrát…

Musíme-li řešit očistu společnosti i po 30 letech od přijetí „dočasného“ instrumentu, jímž se měl na počátku 90. let 20. století stát tzv. lustrační zákon, jednoznačně se tím potvrzuje, že jsme to tenkrát vzali za špatný konec. Místo „sametu“ jsme měli zvolit raději „šmirgl“. To se však některým tehdejším útlocitným politikům zdálo příliš kruté. Taky proto, že kdekdo z oněch politiků měl ve své rodině někoho ze členů KSČ.

Jak by ne! Vždyť ještě v roce 1989 bylo u nás 1 700 000 členů této strany. Těch, kteří se „nenamočili“, bylo minimum. Snad pár tisícovek. „Převlékání politických kabátů“ se stalo v uplynulých desetiletích nejoblíbenějším českým „sportem“. Netýká se to jen prezidentského kandidáta gen. P. Pavla, ale i jiných „borců“. V případě P. Pavla se dá tento problém charakterizovat takto: Jak snadné je v Čechách odložit včas stranickou legitimaci a nasednout do nového „rychlíku“, který dotyčnou osobu převeze do nové, ještě šťastnější budoucnosti!

─────

Dne 27. 10. 2022 zveřejnil internetový server „Echo24.cz“ tuto zajímavou tiskovou zprávu ČTK: Vláda schválila lustrační zákon. „Ministři nemají být ti, kdo udávali své blízké“.

Ano, se zněním této zprávy mohu souhlasit věcně, nikoli však jako bývalý učitel češtiny. Místo slova „ministři“ má správně být tvar: „ministry“. A musím s potěšením konstatovat, že V. Rakušan, který byl předkladatelem tzv. lustračního zákona, to má ve svém tweetu napsáno správně.

Rád tento text ocituji doslova, aby bylo jasné, že chyba nevznikla ve vládě či přímo na Ministerstvu vnitra ČR, ale u „matláků“ z ČTK. Tuto instituci opakovaně kritizuji za neznalost české gramatiky a pravopisu. Zdá se, že pouze vedení ČTK to jaksi nevadí. Mělo by to nicméně vadit Radě ČTK, od níž právem očekávám, že toto nekompetentní vedení odvolá a zabrání tím dalším ostudám.

Tweet V. Rakušana, kterého jinak kritizuji skoro za všechno, zveřejňuji v nezkrácené podobě. Činím tak rád, protože i tohoto politika STAN jsem svého času kritizoval za nedostatky v pravopise. Text zní: „Vláda schválila lustrační zákon. Napravujeme nespravedlivý systém, kdy úředníci musí předkládat lustrační osvědčení a jejich šéfové – ministři – ho mít nemusí. Ministry nemají být ti, kteří před listopadem 89 udávali svoje kamarády, příbuzné, sousedy…“ (Twitter, 27. 10. 2022, 14:34)

V předkládací zprávě Ministerstva vnitra ČR k tomuto zákonu se praví: „Podle platné právní úpravy vznikají neodůvodněné rozdíly v prokazování skutečností souvisejících s totalitním režimem, kdy na osoby, které mají politickou i odbornou rozhodovací pravomoc, se lustrační zákon nevztahuje, na jejich podřízené, jejichž pravomoc je omezenější, však ano.“

K tomu si dovolím poznamenat: Během těch osmi let, kdy došlo k účelovému pokřivení tzv. služebního zákona jen proto, aby se A. Babiš mohl stát místopředsedou vlády a ministrem financí v Sobotkově vládě, to nikomu nevadilo? A co dělali legislativci, že si těchto „neodůvodněných rozdílů“ nevšimli?

Důvod byl prostý: ANO 2011, ČSSD a KDU-ČSL chtěly tak moc vládnout, že jim nic z toho nevadilo. Dnes dělá V. Rakušan všechno možné i nemožné, aby zabránil opětovnému návratu A. Babiše do premiérské funkce. Proto působí znovuzavedení tzv. lustračního zákona jako výkřik politických zoufalců, kteří předtím dlouhá léta ignorovali politickou realitu. Pozdě bycha honiti, vážení přátelé!

A ještě něco: lustrační zákon by měl platit pro všechny vedoucí funkce ve státě od vlády, přes parlament a centrální úřady až po úroveň krajskou a komunální. Každý starosta by měl podávat nejen majetkové přiznání, ale i osvědčení o tom, že vyhovuje podmínkám tzv. lustračního zákona. Teprve pak bude platit princip rovnosti všech veřejně působících osob před zákonem. Bez toho se demokracie budovat nedá!

27. 10. 2022

‒ RJ ‒