Dvacetiny ‒ František Růžička
Ruku na srdce, vážení! Kdo z vás, starších, by znovu nechtěl oslavit své krásné dvacáté narozeniny? Možná ano, ale také možná ne. Ono už toho pro někoho v životě mohlo být až dost. Takového nákladu, celoživotního břemene plného strastí, bolestí či utrpení. Ale pro takový most, který denně musí unést bezpočet chodců, cyklistů, aut a autobusů, fiakry už tady nejezdí, to není žádná dřina. Jenom denní povinnost. Byť to může být s vleklými problémy, protože v současné dopravní situaci je tu jedna zácpa za druhou, o smrdutých exhalacích a karambolech ani nemluvě. Jenže v letošním roce, kdy kdekdo slaví kdeco, není od věci, připomenout také dvacetiny jednoho z mostů v jihočeské metropoli. Dlouhého mostu, který se klene přes Vltavu od Čtyř Dvorů (pro cizince od Výstaviště) do centra.
Dlouhý most je dnes zcela určitě jednou ze stavebních dominant města. Postavit jej ale jistě nebyl úkol snadný ani jednoduchý. Most je dlouhý téměř sto metrů, 18 metrů široký, s charakteristickými oválnými okruhy v konstrukci; unese až 196 tun zátěže (běžně 32 tun). Oslavou svých letošních dvacetin se nepřímo zapojil do jubilea stého výročí vzniku republiky. Byl totiž slavnostně otevřen 28. října 1998 tehdejším primátorem města Ing. Miroslavem Benešem: přesně v 15 hodin. Stalo se tak u příležitosti 80. výročí založení republiky. Slavností otevření doprovodil komponovaný pořad s hudbou, jak jinak než „Vltavou“ od Bedřicha Smetany. Vykropení svěcenou vodou tehdy provedl generální vikář českobudějovické diecéze P. Václav Dvořák. Přítomno bylo mnoho tisíc občanů, své vystoupení předvedly mažoretky, se standartami připochodovali skautíci a zazněly fanfáry. Večer byl nově otevřený most ještě pokřtěn nefalšovaným Budějovickým Budvarem a na ukončení ozářil oblohu večerní ohňostroj se světelnými efekty. Byly rovněž ukládány dobové dokumenty do pamětní schránky.
Hlavním stavbyvedoucím firmy, která zakázku na stavbu vyhrála, byl František Briezstienský. Měl na starosti celou organizaci: jak získání veřejné zakázky, tak i zpracování nejvýhodnější ceny a sestavení harmonogramu výstavby. Realizační projektová dokumentace byla podle něj velmi kvalitní, a to včetně architektonických návrhů a statických projektů. Do dnešního dne je však stále otevírána bolavá otázka, proč již tehdy nebyl most rozšířen o další jízdní pruh, případně o cyklistickou stezku.
Navrhovatelem stavby byl architekt Roman Koucký. Žel, otázku „cyklodopravy“ v daném místě nedokázal za dvacet let dosud nikdo dořešit. Zásadním nedostatkem je, že most byl navrhován jako městský, spojující dvě části města přes vodu, a nikoliv jako tranzitní průtah městem! V tehdejší době nikdo nepředpokládal, že jihočeská metropole nebude mít ani dálnici, ani okružní obchvat. (Co jste politici, co jste dělali…?) Přiznejme, že se také (ne)dalo předpokládat, že rozrůstající se město po obou březích (ne)bude mít další spojující mosty. Historie dokládá, že první přemostění zde vzniklo roku 1369; do té doby byl na řece brod. V roce 1741 byl dřevěný most spálen ustupujícími vojáky a byl nahrazen železným Dlouhým mostem roku 1880 ‒ podle návrhu Václava Koudelky. Kacířskou otázkou (zcela určitě pravdivou) zůstává okolnost, že mnohé tvrdé hlavy samotných občanů brání vzniku nových architektonických děl ‒ včetně nových mostů (viz ulice Čéčova nebo přemostění u nemocnice).
Letošní oslava dvacetin připadla na neděli 28. října, den státního svátku. V kavárně Lanna nedaleko mostu se v odpoledních hodinách sešli tehdejší představitelé města – M. Beneš, Z. Čáp, H. Urbancová a další, včetně těch, kteří se na stavbě podíleli, především hlavní stavbyvedoucí, aby znovu stavbu tohoto díla připomněli. Zasloužil se o to především spolek České Budějovice Vojtěcha Adalberta Lanny. Přítomni byli i zástupci místních sdělovacích prostředků a několik desítek občanů. Průběh volné diskuse doplnila výstava dobových fotografií s komentářem M. Bindera a T. Hobizala. Před vystoupením mažoretek na volném prostranství (byla pěkná kosa) byl slavnostně rozkrájen dort jako sladká odměna. Kdo si k tomu dal ještě dobrou kávičku, byl jistě velice spokojen. V nejbližším okolí byla vystavena dokumentace o výstavbě a některým zasloužilým pamětníkům byla předána maketa mostu vyrobená studenty.
Historie ale nikdy není dost. Dnes si mnozí vykládají dějepis podle toho, co slyšeli v televizi, nebo si přečetli v novinách. Jenže: víte, jak se jihočeskému tisku po dlouhá léta říkalo? – Jihočeská drbna nebo také Jihopinda. Byla postupně „přetransformována“ na Českobudějovické listy, dnes Deník. Takže jsem si dovolil osvěžit svou paměť nahlédnutím do svého tehdejšího záznamu. Kromě již uvedeného jsem si přečetl: „Beneš si neodpustil volební agitaci, nutno rozmyslet si, s kým do nového tisíciletí, mezi přítomnými Koucký, Beneš, Tetter, Čáp, Warisch…“
Zcela na závěr byl most ověnčen květy z krepového papíru v barvách trikolory. Statistika uvádí, že v současnosti přes most projede více než dvacet tisíc vozidel za den. Jak již bylo napsáno, fiakry už tady nejezdí. Ale volečků zcela určitě ještě bezpočet. Takže dalšího nového mostu přes Vltavu se jen tak brzy nedočkáme. Snad některá další generace. Ale nebuďme pesimist! To by z nás „tatíček Masaryk“ určitě neměl mnoho radosti. Nové republice prorokoval padesát let, než „vykvete“. Ale nevykvetla. Nestačila. Přijeli okupanti. Po čase zachvatčici. Smutné konstatování. Teď už pro květ nové svobody a demokracii stačí necelých dvacet let… Snad!
František Růžička (Hlas svědomí)
Slavnostně ozdobený most
