Sametový seriál ‒ František Růžička
Zahajovací akcí v Divadelní Boudě Jihočeského divadla byl již 13. listopadu pořad nazvaný Sametový speciál. Po Ostravě a Karlových Varech rovněž v režii DVTV. Takže s nutným pochopením diváků, aby bylo vyhověno technickým požadavkům na pořízení potřebného a kvalitního záznamu. Diváky bylo přeplněno, moderátorka pořadu Daniela Drtinová si postupně zvala připravené hosty a… musela také požádat o přitopení, nakonec i o zapůjčení zimní bundy, aby se jí netřásl hlas.
Prvním hostem byla Bára Hrzánová, která počáteční minuty „odplácala“ jen tak volně do vzduchu, aby si zvukaři a kameramani řádně nastavili své nádobíčko. O její výřečnosti i razantnosti není potřebné blíže nic komentovat, včetně řady expresivních výrazů. Třeba na soudruha prezidenta Husáka. Chtěl bych vědět, co s tím střihači nebo vypískávači nadělají. Ale - co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi! K položeným otázkám se vyzpovídala z mládí, studia na gymplu, začátku herectví, působení v Plzni, o kamarádství s Kamilou Moučkovou, jak odešla z divadla a postavila se na vlastní nohy. Poinformovala o tom, že v Táboře budou odhalovat bronzovou sochu Jiřího Hrzána. Vynasnažila se vypořádat s otázkou, zda nová generace bude lepší, krátce vyjádřila svůj postoj k Václavu Havlovi (dříve kritický, dnes kladný). „Duch normalizace se vrací, přestali jsme si vážit Svobody“.
Druhým hostem byl Petr Kolář, rozený a stále Jihočech (Zliv, Třeboň), svého času poradce V. Havla, diplomat na úrovni vskutku každým coulem. Na ministerstvo zahraničí nastoupil v roce 1993, v jeho službách vydržel dvacet let… Rozhodně jsme nebyli po listopadu vnímáni jako chudí z Východu. Umělci se fotili s V. Havlem, byl ikonou tehdejší politiky. Jeho vystoupení v Kongresu působilo jako zjevení. Až do roku 1997 fungoval i ekonomický model, byli jsme oceňováni především pro „sametový“ přechod.
„17. listopadu jsem byl doma, protože po demonstraci v říjnu jsem se musel starat o manželku, která byla v jiném stavu… Od sarajevského atentátu mám k V. Klausovi velké výhrady. Nedovedu pochopit, jak se z liberálního politika mohl tak změnit a dnes vymýšlí nejrůznější hrozby. Sám mám obavy spíše z putinismu, Číny a především vnitřního nepřítele. Máme se moc dobře, jak řekla Bára, mnozí se nechají opít rohlíkem nebo koblihou.“ V průběhu neopomněl podotknout, že není z Budějovic, ale „Budějc“ (potlesk). „Na prezidenta kandidovat nechci, podporuji generála Petra Pavla, ano byl dříve také členem KSČ, ale mám rád napravené hříšníky. Jeho kvalitu dokládá postavení, které získal v NATO.“
Dalším v pořadí diskusního programu byl Martin Fendrych, který se zaměřil především na přiblížení situace po listopadu, kdy pracoval na ministerstvu vnitra. Nejprve jako mluvčí, později jako náměstek ministra. Situace byla značně složitá, bylo nutné zajistit nejen běžnou činnost související s bezpečností, ale především řešit složitost personálních vztahů…Přivlastnili si dnešní mladí revoluci?
Především si uvědomují jejich výsledek, nezažili socialismus a nechtějí přijít o dnešní přednosti. Lidé všeobecně, zejména ti starší, nejsou vděční. Mnohdy si neuvědomují, jaké to bylo. Na někom leží svoboda jako tíha, protože se o ni musíte dále starat. Obyčejný člověk se musí stále rozhodovat, dříve to měl jednodušší, mnoho věcí dělal ze zvyku. Listopad s velkým „L“ bych raději nepsal. Směšné je vzpomínání především v tom, jaké jsou výsledky voleb… Z pohledu rodinného uvedl své trable s STB, i rodinný postih otce a dědečků. Z kotelny přišel přímo na ministerstvo, kde si říkali „Sady, lesy, zahradnictví“. Závěrem uvedl: „Zeman je opakem 17. listopadu, jeho vlna vzpomínání mi přijde směšná.“
Poslední pozvaným byl Martin Ehrlich. Podařilo se mi s ním hovořit ještě před začátkem pořadu, takže jsem mu připomněl, aby v těchto dnech „tuctového vzpomínání“ nezapomněl na Řím a Anežku. Právě tam jsem jemu a dalším studentům na pokoji rozprávěl o událostech roku 1968 a vůbec o politické situaci v Jihočeském kraji, kde opravdu vládla totalitní vedoucí síla. Žádné chartistické podhoubí… V položených otázkách zavzpomínal na tehdejší život na koleji (byla jen jedna VŠ zemědělská), počátku a dalším průběhu stávky, vzniku OF, shromážděních u Samsonovy kašny, zapojení v podzemní církvi. Také na to, jak StB přišla pod záminkou hledat bombu, provést kontrolu stávkujících studentů. Ze svých kamarádů připomněl Ivetu Toušlovou, Moniku Němcovou, Radka Běhouna a další. Dnes je neuvolněným starostou obce Mokrý Lom.
V průběhu pořadu byli k některým otázkám požádáni i diváci, aby se vyslovili prostřednictvím barevných kartiček – červené a zelené, jako vyjádření osobního souhlasu nebo nesouhlasu, což bylo snímáno kamerou.
František Růžička
Listopadový speciál na pokračování
