Svobodné noviny na internetu

Snad v naději, že by to v tom letošním vánočním čase mohlo projít, předvedl nám server „iDNES.cz“ to, co začíná být v našich médiích zvykem. Přestala totiž platit dávná praxe seriózních novinářů, kdy se všechny zveřejňované údaje ověřovaly alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Že tomu tak dnes již dávno není, to nám názorně předvedl v praxi jistý mladý a zřejmě málo zkušený redaktor Ladislav Pošmura. Ten publikoval podstatné části z osobních vzpomínek Marcela Wintera, dnes velmi známého představitele a zakladatele Česko-vietnamské společnosti, a to v článku s titulkem „Otec byl zubař a brzda socialismu, odseděl jsem si to za něj, říká Winter“ (iDNES.cz, 25. 12. 2021, 7:09).

Na celé věci by nebylo nic divného. Naše média, tištěná i internetová, jsou plná nejrůznějších smyšlenek, o nichž ani nemůžeme říci, že by to byly cílené dezinformace. Někteří jedinci si totiž pouze potřebují (snad z politických důvodů) poněkud „vylepšit“ svůj životopis: něco v něm zatajit, jiné zamlžit a některé události převyprávět podle vlastní fantazie a politických potřeb.

Přesně to je případ „pohádkáře“ M. Wintera, který by se rád představil jako protikomunistický odbojář. Bohužel – celá pravda je trochu jiná. Tento pán ‒ na rozdíl ode mne ‒ totiž nebyl minulým režimem odsouzen do vězení za politický delikt, nýbrž za obyčejnou „rozkrádačku“, jak se tomu tehdy v policejní hantýrce říkalo. Uvádím to hned v úvodu na vysvětlenou, protože naši mladí novináři vůbec netuší, co se u nás před rokem 1989 dělo. A naši údajní „historici“ z Paměti národa si zase příslušná fakta neověřují, ale zaznamenávají nekriticky všechno to, co jim „pamětníci“ se selektivní pamětí řeknou.

V této souvislosti musím konstatovat ještě jednu důležitou věc: Skutečný historik si fakta ověřuje na základě písemných dokladů, dobových fotografií, případně zvukových záznamů. Protože jsem v minulosti jako historik pracoval i se vzpomínkami pamětníků, dobře vím, jak musí být zpracovatel těchto „pamětí“ opatrný, aby nenalítl lhářům a podvodníkům.

Typickou vlastností člověka je mimo jiné snaha vylepšovat si svůj obrázek v očích těch druhých. Když má někdo špatnou minulost, musí hodně lhát a spoléhat se na to, že již nežije mnoho skutečných pamětníků, kteří by ho ze lži usvědčili. I tak musí být tento lhář na případnou konfrontaci s těmi dosud žijícími pamětníky připraven. Proto se dá věřit pouze písemným dokladům. To by měla být ta jedině správná pracovní metoda skutečných historiků.

Události, které mladý redaktor serveru „iDNES.cz“ představil ze života M. Wintera, představují podivnou směs smyšlenek, překroucených a neúplných údajů, evidentních nesmyslů a chybných historických dat. Jako historik i pamětník té doby mohu zodpovědně prohlásit, že jen málo z toho, co M. Winter odvyprávěl pracovníkům Paměti národa, si zaslouží, aby bylo zaznamenáno pro „dějiny“. Nejhorší na tom je fakt, že tito údajní historici prokázali tak velkou míru neznalosti reálií doby před rokem 1989. To vrhá velmi špatné světlo na jejich práci i na činnost Paměti národa, která se ráda pasuje do pozice jediného správného strážce historického odkazu našich předků. Mikuláš Kroupa, syn disidenta Daniela Kroupy, který se tak rád vydává za politologa, ač jím není, by se měl stydět za sebe, za svou instituci a i za svého otce. (Může k tomu připočíst i svého bratra Janka, který se již stal legendou mezi „investigativními“ novináři-skandalisty.)

Přitom všem je třeba rozlišovat mezi vyslovenými smyšlenkami lidí, kteří si pouze chtějí přihřát trochu té své politické polívčičky na bádání o protikomunistickém odboji, a vzpomínkami skutečných odbojářů. M. Winter patří do té první skupiny. Doporučuji proto M. Kroupovi, aby si příště dával lepší pozor na to, čí vzpomínky Paměť národa zaznamenává, aby takové osobě nemohla dělat „alibi“. My, kteří jsme tu dobu zažili, spolehlivě poznáme, co je a co není pravda. Ostatně – reakce řady čtenářů v diskusi pod tímto článkem svědčí o tom, že lidé ještě nezapomněli, jak to tehdy bylo. Dokáží také rozpoznat, že M. Winter si vymýšlí a že by rád sám sebe vykreslil v lepším světle, než to odpovídá skutečnosti.

Pro tento typ „pamětníků“ je příznačné, že osoby z jejich vyprávění již nežijí, a tudíž není možno si dotyčná fakta ověřit. Pár takových jsem v životě potkal. I tady ovšem platí: Kdo chce lhát, musí mít dobrou paměť. Bohužel – obvykle se tito lidé sami usvědčí ze lži: právě kvůli špatné paměti nebo proto, že pokaždé říkají něco úplně jiného. Sami a dobrovolně se tak zaplétají do vlastních lží. Proto pozor na ně!

─────

Abych dokumentoval fakt, že stále ještě žije dost skutečných pamětníků z období komunistického režimu, kteří dosud neztratili paměť ani soudnost, uvedu několik reakcí čtenářů z diskuse pod článkem L. Pošmury o M. Wintrovi.

Tak např. čtenář M. K. píše: „Celé je to nějaké divné. Po únoru 1948 byl Zápotocký předseda vlády, ne šéf odborů. (Gottwald něco podepisoval? Proč by to dělal?) V roce 1969 šel ke Kotvě, která se tam otevřela až 6 [roků] poté. Ve 33 [letech] byl umístěn v zařízení pro mladistvé atd. atd.“

[Winter svým vypravováním jen prokázal, že o té době skoro nic neví. Řada věcí se tehdy vyřizovala telefonicky, protože vládnoucí komunisté měli hrůzu z toho, že by někdo mohl proti nim použít nějakou kompromitující písemnost. V případě telefonického styku neměl nikdo jistotu, že není odposloucháván. U funkcionářů KSČ se s tím dokonce jaksi automaticky počítalo. V době politických procesů šlo o krk i samotnému Gottwaldovi, který měl štěstí, že zemřel „včas“: StB v té době již sbírala materiály i na něho.]

J. L. uvádí: „Tady se Paměť národa bohužel sekla. Tenhle hochštapler si ani náhodou nezaslouží být v jedné skupině se skutečnými bojovníky s náckama a komoušema. Tohle je odporný, servilní sluha vietnamských komoušů a jejich pátá kolona u nás. Ta jeho rozkrádačka byla samozřejmě skutečná, vězněn byl po právu.“

A do třetice ještě jeden názor, který souzní s mým hodnocením celé této záležitosti. Čtenář P. L. píše: „Je otázkou, zda mladičký redaktor to neúmyslně místy zvojtil, nebo zda stařičký pardál byl při interview občas stižen selektivní ztrátou paměti… Paměti národa bych doporučil trošku opatrnosti.“

─────

A ještě pár doplňujících slov. Zmíněného M. Wintra jsem měl možnost osobně poznat na počátku 90. let 20. století, kdy působil ve funkci „manažera“ na jednom z učilišť bývalého ČKD Praha ve Vysočanech. V té době se na veřejnosti rád prezentoval jako ten, kdo v době základní vojenské služby v roce 1968 organizoval jakousi „vzpouru“ své posádky proti sovětské okupaci. O této epizodě se kupodivu Pošmurův článek vůbec nezmiňuje. Proč asi?

Podobné to nejspíš bude i s dalšími historkami, které jsou v článku barvitě popsány. To, že se krátce po nepříliš dlouhém působení na zmíněném učilišti podařilo M. Winterovi „zakotvit“ ve vietnamské komunitě v ČR, nejspíš taky nebude náhoda: protikomunistický „odbojář“ našel útočiště u komunistů, kteří organizovali život Vietnamců v ČR. Asi to bude pro někoho dobrý byznys.

A jaké z toho všeho plyne poučení? Pro pracovníky Paměti národa to, aby si dávali příště dobrý pozor na lháře a podvodníky, kteří by rádi zneužili této instituce k „vylepšování“ svého životopisu. A pro redaktory našich novin zase toto: Nevěřte všemu, co vám lidi o sobě navykládají! Někteří si totiž rádi vymýšlejí a chtějí ze sebe udělat větší „hrdiny“, než jakými skutečně v minulosti byli. Toť vše!

Hezký zbytek Vánoc a mnoho štěstí v roce 2022! Hlavně si dávejte pozor na nejrůznější lháře a podvodníky! Nějak se s nimi v poslední době v ČR roztrhl pytel. Čím to asi bude? Co myslíte?

25. 12. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Nemohu si odpustit jednu připomínku k práci Paměti národa. Týká se zaznamenané vzpomínky spisovatelky E. Kantůrkové. Její líčení událostí z počátku 50. let 20. století byla totiž podobná „pohádka“. Tato „pamětnice“ se pokoušela vykroutit ze své spoluzodpovědnosti za rozpoutání mediální štvanice na tzv. vrahy z Babic, kteří byli odsouzeni k smrti a popraveni dne 14. 7. 1951. Bylo to rámci narychlo uspořádaného a vykonstruovaného soudního procesu, jenž se konal v Jihlavě. Tehdejší novinářka deníku „Mladá fronta“ a pozdější spisovatelka E. Šternová-Kantůrková si to všechno „zapamatovala“ neúplně: zapomněla na svou vinu a na mnohaleté posluhování zločinnému komunistickému režimu. Taky jedna z „bojovnic proti komunismu“!

25. 12. 2021

‒ RJ ‒

─────

Případ této spisovatelky je popsán v mém článku, na nějž uvádím odkaz:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2020/zapomenute----skvosty----spisovatelky-evy-kanturkove.html