Jdi na obsah Jdi na menu
 


Měsíc ÚNOR v příslovích, pranostikách a lidových obyčejích

10. 2. 2016

Přísloví

ÚNOR – Únor bílý pole sílí. (České přísloví) – Když únor vodu spustí, v led mu ji březen zhustí. - Když záhy taje, dlouho neroztaje. (Ruské přísloví) – Když ti komár v únoru za uchem zašimrá, poběhneš v březnu ke kamnům s ušima. (Polské přísloví) – Zeptá se únor, máš-li boty. (Polské přísloví)

2. 2. ‒ Hromnice – půl krajíce, půl píce. ‒ O Hromnicích musí skřivánek vrznout, [i] kdyby měl zmrznout. ‒ Jak dlouho skřivánek před Hromnici zpívá, tak dlouho bude po Hromnicích mlčeti. (Polské přísloví) – Přejdou Hromnice, konec sanice. (České přísloví) – O Hromnicích teplo – medvěd staví boudu; o Hromnicích mrzne – medvěd bourá boudu. (České přísloví) – Leze-li o Hromnicích jezevec z jámy, poleze za měsíc zase do jámy. (Polské přísloví) – O Hromnicích milejší ovčákovi vlk nežli slunce. (Polské přísloví) – Keď chyťá Hromnice, odhazuj onice [= zimní šat] (Slovenské přísloví) – Na Hromnice stěna vlhka od vrabce. (Ruské přísloví) – O Hromnicích sníh, na jaře déšť. (Ruské přísloví) – Metelice na Hromnice cesty umetá, píci podmetá. (Ruské přísloví) – Na Hromnice zima s létem potkala se. (Ruské přísloví)

5. 2. ‒ Svatá Agáta bývá na sníh bohata. (České přísloví)

6. 2. ‒ Na sv. Vukola telí se rohule [= kráva]. (Ruské přísloví)

11. 2. ‒ Sv. Vlasí zimě roh uráží. (Ruské přísloví)

22. 2. ‒ Svatý Petr za stolem nechává na holém, a teprv v okovách [= 1. srpna] posílá sedláku výsluhy. (České přísloví)

24. 2. ‒ Svatý Matěj mosty boří, anebo staví. ‒ Nenajde-li Matějova pila, najde Josefova širočina. (České přísloví) – Svatý Matěj zimu tratí, neb bohatí. (Polské přísloví) ‒ Najde-li Matěj led, seká ho hned; nenajde-li led, dělá ho hned. (České přísloví) – Na sv. Matěje pije skřivan z koleje. (České přísloví)

29. 2. ‒ Svatý Kassian lomí dobytek i stromy. (Ruské přísloví)

ales-mikolas-unor.jpg

(Vyobrazení: M. Aleš – Svatá Dorota)

***

Pranostiky

2. 2. ‒ Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá. ‒ Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce. ‒ Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více.

3. 2. ‒ Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje.

5. 2. ‒ Svatá Agáta bývá na sníh bohatá.

6. 2. ‒ Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu.

9. 2. ‒ Svatá Apolena bývá v mlze často zahalena.

14. 2. ‒ O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně. Masopust na slunci – pomlázka u kamen. Konec masopustu jasný – len krásný. Suchý půst – úrodný rok.

22. 2. ‒ Je-li mráz o svatém Petru nastolení, po 40 dní mu konec není.

24. 2. ‒ Svatý Matěj láme vždy led; není-li ho, zmrzne hned. Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.

27. 2. ‒ Je-li mráz na svatého Gabriele, bývají žně veselé.

***

Lidové obyčeje

2. 2. ‒ Hromnice

Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Původně se nazýval hypapathé, tj. Setkání starce Simeona s Pánem, později Očišťování Panny Marie. Dnešní liturgie ho zná jako Uvedení Páně do chrámu. Na Hromnice bylo zakázáno šít, neboť lidé věřili, že by špička jehly přitáhla blesk. Nesmělo se klít, mluvit nevážně.

24. 2. ‒ Sv. Matěj

Původně byl jedním ze 72 učedníků Páně. Po Kristově nanebevstoupení byl losem určen místo zrádného Jidáše apoštolem. Hlásal evangelium v Palestině, Malé Asii i Africe. Podle legendy mu sekerou uťali hlavu. Sekera patří k jeho atributům, a proto se stal patronem tesařů a řezníků. Ve střední Evropě byl velmi uctíván – je pohřben v Trevíru. Odtud se dá vysvětlit obliba staročeského jména Matěj. Dnes se jeho svátek slaví 14. května.

Den sv. Matěje byl považován za konec zimy. Říkalo se, že Matěj láme ledy. Toho dne se věštil zdar žní, úspěch sňatku, předpovídalo se počasí a předvídala se i smrt. Za pomoc sv. Matěje jako patrona úrody ovoce prosil hospodář a někdy i děti, které musely jít bosy. Pro Pražany měl svátek sv. Matěje zvláštní význam. Toho dne se konala první jarní pouť, jejíž tradice se uchovala dodnes.

Zpracoval: - RJ -

 

Použitá literatura:

F. L. Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích, Čs. spisovatel, Praha 1978, str. 271; V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje, 2. vydání, Nakladatelství Dona, České Budějovice 2005, str. 39, 46-51.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář