Svobodné noviny na internetu

Večer tříkrálový – František Růžička

1. 2. 2017

Ujišťuji, že tyto řádky nemají vůbec nic společného s velkým spisovatelem Williamem Shakespearem. Jen tak lehce si dovolím malé parafrázování ještě v závěru této statě.

Můžeme si znovu povzdechnout, jak ten čas neúprosně letí. Ano, ano, zase je tu poslední pátek, tentokráte pouze v týdnu (1. pracovní) a s ním svátek Tří králů. V církevní liturgii uváděný jako svátek Zjevení Páně… „Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme…“ Hle, mudrci od východu se objevili a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Neboť jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit.“ Nad úlekem a bázní krále Heroda o svou vládu se již nebudeme pozastavovat. I naši „dřívější“ (komunističtí) vládci měli na strach zaděláno, a tak tradice příchodu Tří králů, stejně jako jiné náboženské praktiky, byla násilně vytěsňována z veřejného kulturního života.

Dnes je již znovu veřejně citováno poselství, které se skrývá za písmeny K+M+B s novým letopočtem psanými na futra dveří. Přidávají se i jména – Kašpar, Melichar, Baltazar. Jejich pravý význam však je: „Christis Mansionem Benedicat“ (C+M+B). Kristus ať požehná tomuto domu. A s tím bývala spojena také tříkrálová koleda. Navštívený dům se vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou… „My tři králové jdeme k vám… Copak ty tam černej vzadu vystrkuješ na nás bradu?“

K tříkrálové koledě se dříve pojily i mnohé další lidové zvyky: lilo se olovo, pouštěly se skořápky, zapalovaly se svíce, praktikovalo se i napití svěcené vody, což mělo chránit před nemocemi. Nechci být prostořeký a nadhazovat, že dnes se spíše kloktá jinými tekutinami. Bohužel, nejen mezi „dospěláky“, ale i mezi nezletilci. A podsouvat snad, že těch s černou bradou k nám přichází nezřízené množství, by mohlo být považováno za nepochopení multikulturismu… Módního politického trendu.

Podle novodobé tradice se den před tímto svátkem i na českobudějovickém náměstí shromáždil velký zástup lidí, aby přivítal nejen tři krále jedoucích na koni, ale také velký doprovodný zástup koledníků, kteří v rámci již sedmnáctileté tradice budou do zapečetěných pokladniček vybírat příspěvky od štědrých dárců. V jihočeské metropoli byla tato tradice založena před 15 lety a v loňském roce se v rámci diecéze vybralo 6 mil. Kč, celostátně téměř 97 mil. Kč. Finanční prostředky jsou použity pro lidi v sociální nouzi, matky s dětmi v tísni, seniory, postižené, vážně nemocné a také pro strádající děti, např. v Latinské Americe. Je velice sympatické, že tříkrálové průvody jsou organizovány v mnoha městech či menších obcích. Od Prahy až po Zlámanou Lhotku, kde už nemají ani pana faráře.

Celkový výtěžek je rozdělován podle klíče: 65 % na projekty charit oblastních, 15 % na projekty diecézní charity, 10 % na humanitární pomoc, 5 % na projekty organizované sekretariátem CHČR a 5 % na režijní náklady. Proti zneužití jsou skupinky vybaveny dokladem totožnosti, zapečetěnými pokladničkami, vedoucí skupiny musí být starší 15 let a průkaz se musí shodovat s číslem pokladničky.

V jihočeské metropoli byli slavní králové přivítáni nejen potleskem a doprovodným kulturním programem (kejklíř Vojta, pěvecký sbor Canzonetta, hudební kapela), ale především primátorem města Ing. J. Svobodou, ředitelem Městské charity J. Hesem a světícím biskupem Mons. P. Posádem, který pozdrav doplnil i úryvkem z Nového zákona. Pro nejmenší bylo přichystáno občerstvení zdarma.

Prosebná výzva pro všechny: nezavírejte před koledníky dveře! A pokud už je za nimi čas Hromnic, tak vězte, že kasičky CHARITY jsou i nadále přístupné v kostelech i jiných místech. A jak žertovně uvedl otec biskup: „Nemáte-li drobné, můžete dát papírové. Nemáte-li papírové, můžete dát i platební kartu…“

***

Téměř každý bude znát pořekadlo, že basa tvrdí muziku. A dobu vánoční zase uzavírá následující neděle po svátku Tří králů. Tím končí i vánoční a novoroční radovánky, naopak začíná sezóna plesová. Tradiční vyvrcholení v jihočeské metropoli je už po dlouhá léta přiřknuto Tříkrálovému koncertu. Tentokráte se tak stalo přesně ve stejný den, v pátek 6. ledna. A stejně jako v letech minulých se v Divadelním sále DK Metropol představila Filharmonie Brno s oblíbeným dirigentem Leošem Svárovským a skvělými sólisty ‒ Marií Petříkovou (housle) a Emilem Drápelou (klarinet). Ke spokojenosti zcela vyprodaného sálu zazněla díla Beethovenova, Čajkovského, Webera, Berlioze a Liszta. A na samý závěr za bouřlivého potlesku, jak jinak, než Pochod Radeckého.

Již tradiční zahájení slovem patřilo Ivaně Šimánkové, zcela netradičně nepřišli tři králové (hejtman země jihočeské a primátor města krajského se připravují na další volební sezónu), ale jen ten hlavní, pan ředitel DS fy Swietelsky. Ten jako sponzor také pozval ctěné publikum na číši vínka.

Nebudeme zapírat, že bylo velice dobré, a tak lze dokončit parafrází, že vévodů (Orsino), stejně jako námořních kapitánů (Antonio), nejmenovaných šlechticů ve službách vévody (nebo hejtmana či primátora), bohatých a napulírovaných hraběnek (Olivie), prvních i druhých strážníků, včetně kněze, sluhů i komorných, by se nad plnými sklenkami perlivého vínka našlo „priveľa“. Nelze se tak divit, že domů se šlo s náladou, které svému dílku vtiskl právě spisovatel Wiliam… Tak hodně štěstí v roce 2017.

František Růžička, České Budějovice