Svobodné noviny na internetu

Jihočeské kostelíky XI. – František Růžička

28. 2. 2019

Ujišťuji čtenáře, že tentokráte se jedná o pokračování původního seriálu „Jihočeské kostelíky“ (poslední díl v čísle 4/2018). Vzhledem k tomu, jakou kosmickou rychlostí náš čas utíká, nastala okolnost, že o řadě ostatních kostelů českobudějovické diecéze, které jsme navštívili, ještě nebyla zmínka. Z toho důvodu budou další etapy ze „Šumavských kostelíků“ (Železnorudsko, Novohradsko) publikovány až později. Bude-li nám to dopřáno.

I tak se bude zdát opožděné, když připomeneme, že v uplynulém roce bylo opomenuto další významné výročí bezprostředně související s oslavou vánočních svátků. Kdo by si v tak slavnostní náladě připomenul, že právě uběhlo 222 let od vzniku skladby rožmitálského kantora Jana Jakuba Ryby (1765-1815), která je známá jako Česká mše vánoční - Hej, mistře! Její vymazání se za celá léta nepodařilo ani komunistickému režimu. Je první pastorální mší napsanou pouze na český text; poprvé zazněla roku 1796. Od té doby zlidověla a hraje se v bezpočtu úprav i obsazení… Vydejme se proto do místa vzniku – na Rožmitálsko.

Rožmitál pod Třemšínem

Okolní krajinu tvoří široká a mělká kotlina s pohádkově hlubokými lesy a památným vrchem Třemšínem. Postupné osídlení kolem říčky Vlčavy vznikalo pozvolna, archeologicky je doloženo již z doby pohanské. Dnes zde žije asi 4,5 tisíc obyvatel. V historickém centru města se nachází Podbrdské muzeum s rozsáhlým muzejním komplexem s několika samostatnými expozicemi. Dále Hasičské muzeum a jako nové (r. 2012) bylo otevřeno Muzeum holičství.

Kostel sv. Jana Nepomuckého, pseudobarokní, byl v nedávné době opravován. Byl postaven na místě starší kaple v letech 1904-5. V letech 1972-78 zde jako kněz působil P. Miloslav Vlk, pozdější kardinál a primas český. Nacházel zde mnoho věrných posluchačů při jeho pravidelných promluvách. Mezi další významné osobnosti patří např. virtuos Václav Hudeček, který se zde narodil, a hokejista Josef Černý. Historické jádro města je Městskou památkovou zónou, informační centrum vám poskytne užitečné rady a restaurační zařízení hned naproti, posílení pro další cestu.

Jako staršího původu je označován dnešní Starý Rožmitál, předpokládané panské sídlo Buziců. Farní kostel Povýšení sv. Kříže, původně gotický, byl barokně přestavěn před r. 1731. Byl zde objeven gotický portál, datovaný do let 1230-40. V tomto období už vznikl opodál hrad pozdějšího rodu Lvů z Rožmitála. V pozdější době byl přestavěn na renesanční zámek, dnes v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Transakce převodu značně komplikované. Mezi vybavení krásného interiéru kostela patří unikátní varhany z roku 1750, na něž v letech 1788-1815 hrával učitel a hudební skladatel J. J. Ryba. Zde také poprvé zazněla jeho slavná mše vánoční. Nachází se zde také Cvokařské muzeum jako unikátní pamětihodnost na tento řemeslnický cech. U zdi hřbitova pak hrob J. J. Ryby, který sem byl přenesen až čtyřicet roků po jeho smrti, neboť musel být pohřben na zrušeném morovém hřbitově. V historickém přehledu připomeňme vznik plebanie r. 1371, matriky pokřtěných a oddaných od roku 1670 a zemřelých od r. 1710.

***

Po několika málo kilometrech při výjezdu směrem na Nepomuk (silnice 191) odbočujeme vpravo do malé vísky Voltuš. Zde se nachází pseudogotická kaple sv. Anny, pocházející z roku 1884, dnes citlivě opravená.

Nedaleko za obcí se již pěšky vydáváme na protilehlou stranu, k lesu Štěrbina. Po krátké procházce přicházíme k místu, kde bylo po dlouhém hledání, v hustém křoví, nalezeno tělo místního učitele a významného hudebního skladatele Jana Jakuba Ryby. Nacházel se v zoufalé životní situaci a břitvou si podřízl tepny na krku a zápěstí, aby ukončil svůj tvrdý životní úděl, když již neunesl pocity marnosti a zneuznání (8. 4. 1815). Jako pomocný učitel působil v Mníšku, od roku 1788 v Rožmitále. Při nastalé finanční krizi musel živit rodinu se sedmi dětmi (ze třinácti narozených), vedl dokonce spory o svůj plat. Jeho skladatelské dílo je značně obsáhlé, podrobněji popsané v odborné literatuře. Vždyť obsahuje přes 11 tisíc skladeb. Na místě jeho skonu byl v roce 1854 postaven kamenný křížek, v roce 1933 pak navršena kamenná mohyla… V těsné blízkosti mohyly se nachází nevelký památník – Pamětní kámen k 50. výročí vzniku Československa Za svobodu a demokracii! Zcela jistě příhodná připomínka k ukončenému 100. výročí v roce minulém.

Při zpáteční cestě přes Rožmitál odbočujeme „zadem“ k Březnici. Projíždíme obcí Bezděkov s malou kapličkou, která má dnes asi 150 obyvatel. První zmínka pochází z roku 1560. Dále pokračujeme na Vševily, kde rovněž nacházíme malou kapličkou, první zmínka pochází z roku 1349, dnes zde žije asi 120 obyvatel. Před obcí Volenice odbočujeme na Počevily. Pozor, na zdejších místních komunikacích a křižovatkách to není zase až tak jednoduché.

Z dálky nás již neomylně vede kóta 595. Odbočkou do kopce v polích a poté prudkým nájezdem se dostáváme ke zdejší perle - kostelu sv. Barbory. Původně zde bývala jen malá kaple z roku 1684, postavená březnickými jezuity, ke které byly v roce 1730 přistavěny ambity. Stala se tak kostelem a získala oblibu mnoha poutníků nejen z blízkého okolí. Je barokní centrálou z roku 1650, filiálním kostelem nedalekých Bubovic. Uvnitř se nachází dva oltáře - věnované panně a mučednici sv. Barboře a sv. Maří Magdaleně. Dosud se zde v daném termínu koná bohoslužba. Mezi dřívější vybavení patřila stříbrná monstrance, ciborium, kadidelnice a zlatem vyšívaný ornát. Tento chrám Boží byl však několikrát vykraden.

Bubovice

První zmínka o obci pochází z roku 1350, obcí protéká Bubovický potok. Obec vždy patřila k panství březnickému, až do přenesení fary do Březnice, kde byla v roce 1773 zrušena jezuitská kolej. Je jistou anomálií, že obec spadá pod OÚ Volenice, který právě zde má sídlo v budově původní obecné školy.

Kostel sv. Václava je připomínán již ve 14. století, což nevylučuje, že pochází z doby ještě dávnější. Původně byl gotický, později barokní, v roce 1907 přestavěn novogoticky. Při poslední rekonstrukci zde byly objeveny vzácné malby; byl vrácen původní oltář. Vznik plebanie od r. 1361, matriky od r. 1788, konsekrace po přestavbě roku 1626, zcela obnoven v letech 1662-1721. Dnes zde žije přes 200 obyvatel.

A tímto zastavením se evidentně nacházíme v březnické lokalitě. Městu Březnice byla již věnována kapitola v čísle 10/2012, přesto na severním okraji diecéze setrváme ještě v následujícím pokračování.

František Růžička, České Budějovice