Svobodné noviny na internetu

Kdy to Petr Fiala „položí“…?

Máme tři měsíce od podzimních parlamentních voleb , které „o prsa“ vyhrála podivně „splácaná“, údajně „pravicová“, koalice dvou předvolebních koalic: SPOLU (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) a PirSTAN. Již před volbami jsem předpověděl, že se tento uměle vytvořený „slepenec“ krátce po volbách rozpadne. To se momentálně již děje, a to zatím na regionální úrovni, např. v Plzeňském kraji, ale i jinde, a to v souvislosti s přípravami na letošní komunální volby.

Pokud to celé vydrží ještě do podzimních voleb, stane se tak jedině proto, že tito političtí zoufalci, které nespojuje nic jiného než touha po moci a po penězích, se bojí příští volební prohry, která je nevyhnutelná a jež bude pro všechny tyto strany fatální. Dnes už tyto dobrodruhy podporuje jen zlomek těch, kteří je před pár měsíci volili. Svými hloupými a neuváženými kroky si tito politici dokázali naštvat a odradit skoro všechny občany. Něco takového jsme tady ještě v polistopadových dějinách neměli.

Jen málokomu se podařilo předvést takové „neumětelství“, jako těmto diletantům z Fialovy „pětikolky“. Skvělá práce, pane profesore! To, co můžeme sledovat každý den v přímém přenosu, je kombinace absolutního amatérismu a neukojitelné touhy vládnout za každou cenu. Přitom tito pologramotní diletanti často nemají ani ty nejmenší předpoklady pro výkon veřejných funkcí: do politiky se „nacpali“ jenom proto, že by se poctivou prací neuživili.

Věděli to již komunisté, kteří si záhy po Únoru 1948 uvědomili, že pokud si chtějí udržet moc, stěží se jim to podaří jen s uvědomělými, nevzdělanými nadšenci, kteří uvěřili komunistickému „ráji na zemi“. Proto se začali starat o svůj stranický dorost, o své „kádry“. Tuto skutečnost však naši pobabišovští mocní ostentativně ignorují, ba trestuhodně podceňují. Uvěřili totiž tomu, že je budou jejich voliči i ostatní občané milovat a uctívat jenom proto, že porazili A. Babiše. Už neříkají, kdo všechno z politického zákulisí jim k tomuto upachtěnému „vítězství“ dopomohl. Necharizmatický a celkově neschopný P. Fiala by to sám nedokázal.

Fialovci totiž zapomněli na to nejdůležitější: nemají lidem co nabídnout – kromě svých drzých, arogantních obličejů, které se občanům již začínají zajídat, a populistických, bezobsažných žvástů, jichž se nikdo nenají. Babičku z domova seniorů více zajímá, kolik dostane v červnu přidáno ke svému nízkému důchodu, než nějaké nesplnitelné sliby „fialových“ politických komediantů.

Není snad v této zemi nikdo, kdo by již nezaregistroval, že „nanebevzetí“ P. Fialy a jeho vlády „spasitelů“ se nekoná. Vláda, jejíž představitelé mnoho měsíců před volbami vykřikovali cosi o tom, že mají na všechno ten jediný správný „recept“, ani po měsíci od uvedení do úřadu nepředložila nic, co by potvrzovalo tyto sliby. Fialovi se stalo to, co jsme tady ještě dosud nepoznali: On i jeho ministři prohráli dřív, než se stačili „rozkoukat" ve Strakově akademii. Fiala a ten jeho spolek diletantů a pologramotů ještě ani nezačal/i pořádně vládnout – a už ho/jich mají občané plné zuby…

Proto je většině občanů a voličů jasno: tato vláda dlouho nepovládne. Můžeme si jen vsadit na to, zda padne ještě do Velikonoc, nebo do letních prázdnin či „do švestek“. V každém případě je zřejmé, že po podzimních komunálních volbách dojde k „překreslení politické mapy“. Jeho důsledkem bude buď pád celé Fialovy vlády, nebo alespoň její rekonstrukce: odchod poražených „pidistraniček“ a zapojení dosud opoziční strany/hnutí ANO 2011 do práce kabinetu.

Již po několika týdnech od jmenování nové vlády je zřejmé, že k nejslabším „kusům“ tohoto Fialova panoptika patří tito „borci“: V. Válek (TOP 09), P. Gazdík (STAN) a M. Jurečka (KDU-ČSL). Jako problematičtí se stačili již v krátkém čase vyjevit také další ministři a ministryně: M. Nekola (kvůli konfliktu s částí zemědělců), A. Hubáčková (kvůli nejasnostem okolo uzavřené smlouvy s Polskem ve věci dolu Turów), J. Černochová (kvůli přehnané aktivitě ohledně krize na Ukrajině), jakož i J. Lipavský (kvůli celkové nekompetentnosti).

Ze všeho nejhorší je však to, že jako vůbec nejslabší člen nového, dopředu tak opěvovaného Fialova kabinetu se zdá být samotný premiér – P. Fiala. Pro někoho je to snad překvapení, pro většinu občanů však nikoliv. Nespokojenost lze zaznamenat nejen mezi občany (bez ohledu na jejich politické preference), ale už i u novinářů, kteří se vždy chovají až příliš vstřícně. Již dávno většina z nich přestala být „hlídacími psy demokracie“, ale stali se z nich poslušní pejsánci, kteří od svých páníčků dostanou zase nějaký ten pamlsek, když budou hodní.

Mnozí naši novináři se netají tím, že jim styl tiskových konferencí P. Fialy nevyhovuje. Fialovi je vytýkáno hlavně to, že je „neviditelný“ a že za sebe nechává hovořit jiné členy své vlády v momentě, kdy má mluvit a přesvědčovat veřejnost on sám. To je v politice neodpustitelná chyba, která ho bude brzy stát premiérské křeslo. Jediné, co Fialovi zatím jde nejlíp, je rozkládání a mávání rukama. V tom se začíná podobat jinému členu své vlády, P. Gazdíkovi, který zase rád pohazuje hlavou jako koník a občas nesrozumitelně hýká jako oslík.

Jak je zřejmé z opadající podpory veřejnosti i samotných, prorežimních novinářů (dokonce i „presstitutů“ z ČT), premiér P. Fiala je v tuto chvíli považován za vůbec nejslabšího předsedu vlády od roku 1989. Kdybychom se nacházeli ve standardních politických a hospodářských poměrech, mohl by být P. Fiala vcelku ucházejícím premiérem „údržbářské“ vlády. Momentálně však vypadá jako vedoucí amatérské party, která si na údržbáře pouze hraje. Vyměnit těsnění u vodovodního kohoutku by snad zvládli, ale něco náročnějšího už sotva.

Velká část našich občanů, ale hlavně včerejších voličů Fialova „slepence“ si neuvědomuje, že se nenacházíme ve zmíněných standardních poměrech. Proto potřebujeme silnou osobnost v čele státu. Člověka, který se nebojí přijímat i nepopulární opatření. Nikoli toho, kdo něco pokoutně udělá a pak vzápětí, když se to „provalí“ (jako v případě propouštění zaměstnanců hygienických stanic), z toho pohotově „vycouvá“ a vymluví se na „špatnou komunikaci“.

Namísto slibované ZMĚNY a pohotového řešení existujících problémů vidíme ve Strakově akademii jen tápání, lavírování, další slibování, pokračující populismus, alibismus a všeobjímající chaos a bezradnost. S tím se nedá uspět při vládnutí, ba ani v příštích volbách. Řešení se nabízí samo: demise vlády P. Fialy jako celku. Ať se jednotliví členové Fialova kabinetu vrátí k nějaké smysluplné práci, kterou před vstupem do politiky vykonávali. U někoho to bude jistě problém, protože nikdy nikde nepracoval, jen se přiživoval z peněz daňových poplatníků v politice.

────

„Polotajný“ průzkum agentury SANEP

Třebaže od podzimních parlamentních voleb již uplynulo poměrně dost času, podle rozjitřené a nervózní atmosféry v Poslanecké sněmovně (PS) to vypadá tak, jako bychom měli před dalšími, tentokrát předčasnými, volbami. Nespokojenost voličů, dokonce i těch Fialových, den ode dne narůstá.

Proto není od věci, abychom si připomněli výsledky oněch posledních voleb, které poslaly do PS celkem sedm politických stran a hnutí: pět koaličních (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, STAN) a dvě opoziční (ANO 2011, SPD). Parlamentní volby, jež se konaly ve dnech 9.-10. 10. 2022, skončily tímto výsledkem: ANO 2011 – 27,12% (72 mandátů), SPOLU – 27,79 % (71 mandátů), Piráti + STAN – 15,62 % (37 mandátů), SPD – 9,56 % (20 mandátů), Přísaha – 4,65 %, ČSSD – 4,65 %, KSČM – 3,6 %, TSS – 2,76 %, Volný blok – 1,33 % a Zelení – 0,99 %.

Volby skončily grandiózními oslavami „vítězů“. Česká televize (ČT), která fandila svým oblíbencům z řad tehdejší Fialovy „opozice“ tak okázale a nepokrytě (aby bylo jasné, komu to vlastně slouží za peníze koncesionářů), že nám do omrzení mnoho dní nabízela dojemné záběry z jásání po vyhlášení volebních výsledků. A tak jsme mohli na odvysílaných záběrech vidět například spontánně se objímající budoucí ministryni obrany J. Černochovou (ODS) a europoslance T. Zdechovského (KDU-ČSL).

Tato typická lidovecká vyžírka, „bruselský udavač“ a politický tlučhuba se údajně uchází o uvolněné místo ředitele „Lesů ČR“ (po J. Vojáčkovi). Co tam chce dělat, když vystudoval pouhé „pavědy“, které jsou k ničemu, to je velká neznámá. Ale takových je v současném týmu volebních „vítězů“ víc. Čili: slimáčků je moc, ale kapustičky málo. Účelové odvolání úspěšných manažerů „Lesů ČR“ je naprosto zřetelným, nepřehlédnutelným signálem toho, jak si politici Fialova „slepence“ představují onu ZMĚNU a plnění předvolebních slibů. Inu, řeč se mluví, voda teče, že ano?

ČT byla bezprostředně po volbách spolu s Fialovými „borci“ natolik opilá úspěchem, že zapomněla chránit své oblíbence. Teprve když to dotyčným „myslitelům“ od P. Dvořáka „docvaklo“, zmíněný šot s J. Černochovou ČT stáhla. Přesto jej vidělo dost diváků a voličů, aby si mohli udělat názor na objektivitu naší „veřejnoprávní“ televize. Důležité však nebyly tyto osoby, ale fakt, že toto vítězství se slavilo bez roušek a respirátorů.

Zdá se, že tato „banalita“ nikomu nevadila. „Hygiena“ ve dnech okolo voleb usnula rovněž na vavřínech a probudil ji teprve nástup další vlny „koronaviru“. Již podruhé od roku 2020 jsme zažili tentýž scénář: před volbami 2020 i před volbami 2021. „Pachatelé“ – jako vždy – zůstali bez trestu. V té době před televizními kamerami vystupovali všichni předsedové stran bez roušek!

Zatímco celý rok od vzniku předvolebních koalic (SPOLU, PirSTAN) se politici snažili, aby byly skutečné preference jednotlivých stran utajeny pod názvem koalice, toto nestandardní chování agentur, které to zjišťovaly, skončilo až po volbách. Již první povolební průzkum agentury „KantarCZ“ odhalil zajímavá fakta: v měsíci listopadu 2021 měla KDU-ČSL pouhých 3,5 procenta preferencí; souběžně provedený průzkum agentury SANEP přisoudil lidovcům o něco lepší výsledek: 4,3 procenta.

Pokud se ptáte, jak je možné, že strana s tak nízkou voličskou podporou získala 23 mandátů, nejsem schopen na to odpovědět. Jednoduše na to moje „kupecké“ počty nestačí. Snad by si s tím poradili nějací odborníci na volební systémy. V každém případě je to jasné potvrzení toho, že volby byly zmanipulovány, a tudíž měly být prohlášeny za neplatné. To se však nestalo, protože nikdo nenašel odvahu na to poukázat. Skoro to vypadá tak, jako by naši politici kryli ještě nějakou větší lumpárnu, než byly tyto „cinknuté“ volby.

Stále totiž platí, že čeští politici nemají „koule“ říci svým voličům pravdu. Proto bude nutné dospět k zjednání nápravy obvyklým způsobem: předčasnými volbami. Ty spolehlivě vymažou tyto podvodníky z politické soutěže. Samozřejmě za předpokladu, že to, co tady máme, lze ještě za soutěž politických stran označit. Mám o tom oprávněné pochybnosti. Přesto: jiné cesty v systému zastupitelské demokracie není.

Od listopadu 2021, kdy byly zveřejněny zatím jediné výsledky povolebních preferencí politických stran, zavládlo v médiích a v politice podezřelé mlčení. Agentury se přestaly předhánět v tom, aby veřejnost průběžně informovaly o pokračujícím pádu volebních preferencí včerejších vítězů. Za měsíc leden 2022 provedla svůj průzkum jediná z těchto agentur – SANEP. Ostatní cudně mlčí a čekají, co bude dál. Zatím jediné zveřejněné výsledky zmíněné agentury nabídl čtenářům server „TN.cz“: ANO 2011 – 29,1 %, ODS – 14,7 %, SPD – 11,3 %, STAN – 9,2 %, TOP 09 – 6 %, Piráti – 5,4 %, ČSSD – 4,2 %, KDU-ČSL – 4,1 %, KSČM – 3,2 %, Svobodní – 1,8 %, SZ – 1,2 %. (TN.cz, 3. 2. 2022, 10:55)

Z tohoto průzkumu vyplývá, že dále posiluje ANO 2011 a SPD, kdežto ostatní strany (a hnutí) oslabují. Zdá se, že Piráti brzy zmizí „pod ponorem“, kde se již dva roky nachází také KDU-ČSL, která to před občany a voliči rafinovaně „kamufluje“ údajným „úspěchem“ ve volbách. Tady je třeba těmto lhářům a manipulátorům vzkázat: triky s předvolebními koalicemi na těchto faktech nemohou nic změnit. Také v politice totiž  platí známé přísloví, jež zaznamenal v knize „Mudrosloví národu slovanského ve příslovích“ (1852) obrozenecký básník F. L. Čelakovský: „Pravda ve vodě neutone a v ohni neshoří.“

 ────

Připravme se zodpovědně na předčasné volby!

Co s tím? Začněme se konečně chovat jako zodpovědní občané, kterým není lhostejný osud země, v níž žijí a chtějí i nadále žít jak oni, tak i jejich potomci! Proti lhářům a podvodníkům, kterým jsme díky naší nevšímavosti a malé obezřetnosti dovolili proniknout do politiky jako vlkům do ohrady s bezbrannými ovcemi, existuje jediná obrana: porazit je v předčasných volbách a exemplárně je vyprovodit na Úřady práce. Ať si konečně najdou nějaké zaměstnání, které je dokáže uživit. Příliš dlouho si totiž někteří z nich zvykali na to, že na jejich spokojený a blahobytný život přispívají daňoví poplatníci – samozřejmě nedobrovolně. To je třeba radikálně změnit.

Předčasné parlamentní volby by se mohly uskutečnit již letos na podzim – spolu s dalšími volbami: senátními a komunálními. Jistě to vyjde levněji, než abychom organizovali další volby – třeba o půl roku později. O osudu Fialovy vlády je jasno již v této chvíli, a proto netřeba ztrácet čas. Jenom člověk hodně naivní by mohl uvěřit tomu, že by tato vláda vydržela celé čtyři roky, jak se hned po volbách kasala. Již tehdy jsem jí dával půl roku, maximálně rok. Ukázalo se, že je to mnohem horší, než jak to původně vypadalo. Zkrátka: je to taková „potěmkinovská“ vláda – jako celá ta načančaná kampaň před podzimními volbami: vyretušované fotky, vyhlazené vrásky, naaranžované kulisy…

Nemůžeme si dovolit ztrácet čas s neschopnou vládou P. Fialy. Nebudeme ji tady přece trpět jenom proto, že je nám jejího předsedy líto. Naši potomci by nám to neodpustili. Mysleme na budoucnost!  Neuděláme-li to, žádnou mít nebudeme a postupně se utopíme v tom postkomunistickém marasmu. Vymeťme už konečně ten desítky let neuklizený Augiášův chlév! Je nejvyšší čas!

4. 2. 2022

‒ RJ ‒

                 ────

P. S.

„Funus“ ODS se blíží. Pohřební vůz s vraníky je již připraven…

Kdybych byl cynik, napsal bych, že na kozlíku sedí Z. Stanjura a mává bičem. Ale protože to myslím zcela vážně, musím konstatovat následující: Po tom, co nám Fialova ODS předvedla, bude tato strana do letních prázdnin na svých původních deseti procentech. Do podzimních voleb pak bude onen „sešup“ pokračovat až k pěti procentům. Namísto „restartu“ se pohrobci této „tunelářsko-kmotrovské“ partaje dočkají dlouho odkládané politické „smrti“. Rovněž „funus“ této strany se odehraje v tichu a rozjímání pozůstalých. Tak nadějná to kdysi byla strana, avšak její konec byl neodvratný. Kdyby se „modří ptáci“ včas zbavili P. Fialy, mohli se ještě zachránit. Teď už je na všechno pozdě…

Popisek: První fotografie zachycuje atmosféru před svobodnými volbami, které se konaly ve dnech 8. a 9. 6. 1990. Na tribuně před zaplněným náměstím v Krnově je ministr financí federální vlády V. Klaus, tehdy ještě jako kandidát Občanského fóra (OF). Tyto volby vstoupily do dějin nejen tím, že byly prvními svobodnými od r. 1946, ale také tím, že volební účast byla neuvěřitelně vysoká: 96,79 %. Skončily očekávaným vítězstvím hlavního politického uskupení, jež vzešlo z tzv. sametové revoluce 1989 ‒ Občanského fóra. Výsledky voleb byly následující: OF – 53 %, KSČ – 13 %, HSD – 8 %, KDU – 9 %.

Popisek: Předvolební setkání předsedů stran koalice SPOLU (zleva: M.Pekarová-Adamová, M. Jurečka, P. Fiala) s občany v Liberci dne 15. 6. 2021. Kromě tří předsedů je v pozadí vidět senátor za KDU-ČSL J. Čunek, jenž vede diskusi s jedinou ženou. Žádné jiné zájemce o toto setkání na fotografii vidět není. Možná přišli až po pořízení tohoto snímku, ale moc tomu nevěřím. Proto nechápu, čemu se P. Fiala směje. Kdyby to viděl V. Klaus, musel by se popadat smíchy za břicho. Protože jsem se mnoha mítinků ODS v době jeho premiérování a předsedování zúčastnil, mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že tehdy bývala náměstí i okolní ulice plné dychtivých voličů. Dnes o debatování s politiky nikdo nestojí. Je to věru smutná podívaná. Ještě smutnější však je, že si to tito politici neuvědomují a že tyto trapné fotky s prázdným náměstím dávají na sociální sítě. Pouze se tím zesměšňují. Proto nerozumím tomu, jak mohl P. Fiala ty volby vyhrát, když o něho nikdo neměl zájem. Kdopak mu to vítězství „zařídil“? Že by hodní Marťané, kteří se už na tu politickou bídu nedokázali dívat?

────

Naše politické kampaně včera a dnes

Kdo si pamatuje první dekádu po roce 1989, tomu jistě není třeba vysvětlovat, že Češi, vyrušení ze své pasivity a normalizačního přežívání ze dne na den, se po „sametové revoluci“ 1989 naplno vrhli do politiky – jako „vyhladovělí“, aktivní občané. Po „umrtvení“ politického života za komunistického režimu se znovu po desítkách let začali politicky angažovat: s nulovými zkušenostmi, jak má takový politický život vypadat. Tak jako za První republiky byly občas plné ulice i náměstí našich měst i obcí. (Dnes jsou liduprázdné: po Václaváku se už neproducírují ani ty obvyklé špalíry zahraničních návštěvníků, protože ti si kvůli proticovidovým opatřením odvykli k nám jezdit.)

Díky změněné situaci se rázem začala aktivizovat celá společnost. Politici neváhali a nebáli se jít s kůží na trh: zvolen mohl být pouze ten, kdo voliče přesvědčil o svém programu, anebo aspoň o tom, že má pravdu. Proto byly politické volební kampaně plné života, podnětných myšlenek a dosažitelných cílů. (Nikoli jen jalových řečí a nikdy nesplněných slibů – jako dnes.) Také občané si brzy zvykli na to, že politika se stává každodenní součástí jejich života. A tak chodili na nejrůznější akce: mítinky či jiná shromáždění nedávno zformovaných politických subjektů (hlavně ODS, ČSSD, ODA, OH, ale i DEU). Běžným jevem bylo i to, že si někteří občané kupovali i několik novinových titulů denně, aby byli co nejúplněji informováni o tom, co se děje. Tehdy byly ceny deníků ještě přiměřené, nikoli jako dnes.

Kdo zažil mítinky hlavních politických stran, ODS a ČSSD, jejichž předsedové se „tváří v tvář“ setkávali s občany a nebáli se odpovídat na jejich improvizované dotazy, tomu není třeba vysvětlovat onen propastný rozdíl, jaký v politických kampaních vidíme dnes: namísto zaplněných náměstí a sálů, v nichž probíhala tato setkání s politiky, vidíme jen pár odvážlivců či spíše zvědavců, kteří se jdou ze zábavy podívat na tu trojici „exotů“ v čele s P. Fialou nebo „dredatým“ I. Bartošem. „Nedomrlá“ kampaň koalice SPOLU, jejíž součástí bylo houpání na provazech na jakémsi dětském hřišti nebo přípitky pivem v kterési pražské hospodě, to nemá s reálnou politikou nic společného. Je to pouze pokus o politické divadýlko. Skutečná politika se dělá jinak a jinde. Vyprávějte však o tom profesorovi politologie, který toho o politice a o jejích dějinách mnoho neví!

Dnešní politické kampaně se dělají již jen prostřednictvím médií, hlavně televize, a částečně ještě i billboardů. Z politického života, který se v minulosti odehrával i v hospodách té nejnižší kategorie, se zcela vytratil prvek aktivní komunikace „face to face“ – mezi politiky a voliči. Proto napodobování Zemanova autobusu „Zemák“ luxusním autobusem, kterým se přepravovali předsedové stran koalice SPOLU, je pouze pro zasmání. Žádný reálný význam to nemá, a proto také výsledky takové kampaně stojí za starou bačkoru.

To, co v dnešní politice postrádáme a bez čeho se neobejdeme dnes ani zítra, jsou autentické osobnosti. Místo toho jsme v posledním desetiletí měli na postu premiéra osobu, které se přezdívalo „Teflon“ (= B. Sobotka), a teď máme jeho obdobu s přezdívkou „Etylén“ (= P. Fiala). S tím se v politice nedá jít dopředu, jedině couvat dozadu. Pokračovat v tomto nezodpovědném trendu by znamenalo dlouhodobou stagnaci naší země, což si její obyvatelé doopravdy nezaslouží. Dnes stojíme na místě a nevíme, jak dál. Pokud se nezbavíme neschopného, váhavého a zbabělého P. Fialy, jiné to nebude.

Nedokážeme-li se zvednout po „covidové krizi“ a nabrat dech, po roce 2030 nás čeká strmý pád dolů, který bude způsoben malou výkonností ekonomiky, zvýšením počtu obyvatel v postproduktivním věku a nedostatkem politické odvahy. Nezvládneme-li navíc ještě „modernizaci“ před rokem 2030, čeká nás již jen další zaostávání, bída a nedostatek úplně všeho – včetně zdrojů pro výrobu energií a hlavně pitné vody.

V příštích letech a desetiletích přežijí jen ty národy, které dokáží udržet krok se světovým vývojem. Zda k nim budou patřit i Češi, to je velká neznámá. Potomky „Husákových dětí“ a mileniály nečeká žádná radostná, prosluněná budoucnost. Je nejvyšší čas, aby o tom začali přemýšlet a aby se postupně, s předstihem, připravili na realitu příštích desetiletí. Jejich dnešní blahobyt a bezstarostnost brzy skončí. Je dobré to vědět a naučit se s tím žít.

7. 2. 2022

‒ RJ ‒