Nepatříte i vy mezi „bakterie ruského světa“?
Neztrácejme čas s bezcennou slátaninou!
Jako historik jsem zvyklý pracovat s fakty: analyzovat je a hledat souvislosti mezi nimi. Teprve pak se pouštím do nějakých závěrů – s velkou opatrností. V tomto směru patří k těm nejošidnějším ty, které se samy nabízejí: Svádějí totiž k vynášení zjednodušujících soudů, hlavně ke všelijakým generalizacím.
Dokumenty, s nimiž historik přichází do styku, musí splňovat alespoň ty nejzákladnější požadované náležitosti. Nestačí, že to někdo „nacpe“ do počítače a ten to „poskládá“ za sebou podle abecedy. Ano, přesně to je totiž případ „omračujícího“ dokumentu, který na svých stránkách zveřejnil jakýsi ukrajinský server TEXTY. Jedná se o ideologický text, jehož součástí je i údajný seznam osob a institucí, které vyjadřují nepřátelský postoj vůči současnému režimu na Ukrajině. Tento „elaborát“ čítá celkem 212 stran: zahrnuje zhruba 1000 jmen osob z různých zemí a okolo 900 organizací či institucí.
Co je na tom šokující, je samotné označení, které je doprovázeno působivými obrázky (jako z nějaké učebnice biologie) ve tvaru bakterií. Označit někoho za „bakterii“, to je mimořádné velká sprostota, jež ponižuje lidské bytosti na úroveň primitivních forem života. Je to horší, než byli svého času „Untermenschen“ (= podlidé) německých nacistů. V čí hlavě se tato zrůdnost zrodila? Že by to byl nějaký pokračovatel známého nacistického lékaře Dr. J. Mengeleho?
Seznamy nepohodlných osob, všelijaké „black listy“ jsou tady stovky, možná tisíce let. Vytvářejí je režimy, jejichž politici (či lidé na špičce mocenské pyramidy) si nejsou jisti svou legitimitou. A také proto, aby touto „vachrlatou“ legitimitou podepřely strach obyvatelstva, které bylo nebo teprve má být porobeno, a to z případného trestu za neposlušnost či neochotu podvolit se těmto mocným.
Jimi sestavené seznamy nepohodlných jedinců mají jediný cíl: zprvu jen izolovat a později likvidovat názorové či politické odpůrce. Oporou mocných bývají všude na světě lidé nemyslící, zabývají se jen vlastními problémy, jedinci poslušní, pasivní nebo zbabělí. Naopak: ti přemýšliví a kritičtí bývají pro mocné vždy nebezpečím. To platí v každé době – i v té naší.
Tyto seznamy nepohodlných jedinců obvykle sestavovali představitelé autokratických, diktátorských, nesvobodných režimů. Již v závěrečném období existence Římské republiky se „vláda lidu“ čas od času zvrhávala v samovládu jedinců. Jejich pokušení nedělit se o moc s nikým (dokonce ani s politickými partnery v tzv. triumvirátu) bývalo vždy veliké. Přesto i tito „diktátoři“ dokázali ve vztahu k veřejnosti, k občanům, čas od času nastavit vlídnou tvář. Bývalo to téměř současně s tím, kdy jejich ozbrojenci vraždili neposlušné či nepodvolené kritiky. Snad nejznámější jsou tzv. proskribce, seznamy občanů, kteří byli v době Sullovy diktatury v Římě (82-79 př. Kr.) odsouzeni k smrti a jejichž majetek propadl konfiskaci; novými vlastníky se stávali diktátorovi stoupenci.
I my, v českých zemích, máme své historické zkušenosti s pronásledováním osob nepohodlných. Každý režim je má. V dějinách 20. století se to týkalo jak nacistického, tak i komunistického režimu. Když byl dne 15. 3. 1939 německými nacisty obsazen zbytek území Čech a Moravy, měli okupanti již v této době k dispozici pečlivě sestavený seznam osob určených k likvidaci (zprvu jako „rukojmí“). Přesto ani Němci, navzdory své pověstné pečlivosti a důkladnosti, neměli všechno dokonale zpracované a ověřené. Podobně jako teď Ukrajinci s tím svým soupisem „bakterií ruského světa“.
Na onom „tajném“ seznamu osob (včetně funkcionářů úředně zakázané a rozpuštěné KSČ), jež měly být po 15. 3. 1939 zatčeny Gestapem, zůstalo i jméno známého českého spisovatele a novináře K. Čapka. Když si na jaře 1939 pro něho gestapáci přišli, zjistili, že je již několik měsíců po smrti: zemřel dne 25. 12. 1938. Inu, i takové věci se stávají.
Takové seznamy totiž vznikají dlouhou dobu, často po etapách. (Obdobný je i případ s tím ukrajinským, jak se pokouším dokázat v následující části tohoto článku.) Čím víc osob se na tom podílí, tím větší je pravděpodobnost chyb: zkomolená jména či nepřesné údaje bývají tím nejmenším problémem. Když se to následně nezkontroluje a zodpovědně neprověří, chyby tam zůstanou. A když to i s těmi chybami vložíte do počítače, ten vám to sice hezky seřadí podle abecedy, ale dotyčné chyby tam jsou stále. S tím si – bohužel – ani umělá inteligence neporadí. Není nad lidský mozek!
─────
Poučme se z dějin a neopakujme stále stejné chyby!
To, co je uvedeno v předchozích řádcích, považuji za mnohem důležitější než to, co teď bude následovat. Údajný, jistě neúplný, ale hlavně lajdácky sestavený „seznam“ jakýchsi pečlivě vybraných jedinců a organizací (institucí), kteří/které se netají svými kritickými názory na současný režim na Ukrajině (včetně nesmyslné války, jež tam již dva roky probíhá), by ani nestál za pár řádků textu kdesi na předposlední stránce tištěného periodika. Jedná se o docela obyčejný, bezcenný blábol, zhotovený nějakými „pošahanci“, kteří ani neznají elementární zásady sestavování podobných seznamů. Od kohosi to slyšeli a pokusili se splnit čísi „zadání“. Již předem muselo být jasné, že to nemůže dopadnout dobře. To se taky potvrdilo.
Jak se dalo předpokládat, největší pozornost upoutal onen seznam osob („určených na odstřel“ nebo k čemu vůbec?). Na rozdíl od většiny našich médií, která citovala pouhých pár jmen „osočených“ osob, hlavně z oblasti politiky, jsem si dal tu práci a všech 212 stran počítačového textu jsem prošel a vypsal si z nich údaje, týkající se České republiky. Do oka mi padlo i pár jmen zahraničních politiků. Ono totiž nestačí jen „klouzat po povrchu“, jak si na to zvykla většina našich málo vzdělaných a pologramotných novinářů (včetně těch z ČT), nýbrž je třeba pokusit se o analýzu toho, co nám ten ukrajinský server předložil.
─────
„Vykuchaný“ seznam se zkomolenými jmény a mrtvými politiky
(Jména politiků, kteří jsou uvedeni v tomto seznamu, jsou vyznačena tučně.)
Začnu obecnými výhradami k tomuto „seznamu“. Nenechme se mýlit těmi desítkami jmen. Víc než ta konkrétní, zveřejněná, jména nepohodlných kritiků Ukrajiny jsou důležitější jména jiná. Ta, která tam nenajdeme, ačkoli z logiky věci by tam měla být. Zejména to platí v těch případech, kdy provládní a proukrajinský mainstream pořádal doslova mediální štvanice na některé osoby. A světe, div se: jejich jména tam nenajdeme!
Když jsem si dal dohromady všechna fakta, která jsme se z tohoto seznamu dozvěděli, ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že těch jmen bylo podstatně míň, než jsem původně očekával – na základě dvouleté masáže veřejnosti ze strany vládní propagandy. Přesto – tou nejzákladnější chybou „sestavovatelů“ je to, že jména „nepohodlných“ osob jsou uváděna podle abecedy jinak, než jsme zvyklí ve standardních evropských poměrech. U nás se jedinci uvádějí ve všelijakých evidencích podle příjmení: ukrajinský server je řadí podle křestního jména. Už tím je ztížena orientace v tomto seznamu. Z jakého „anticivilizačního“ okruhu pocházejí tito sestavovatelé „seznamu“, toť otázka zásadního významu. Z Evropy sotva budou: možná z Asie, ale spíš z Antarktidy.
Jak jsem již uvedl, z té změti jmen, která spolu jen málo souvisí, mně vyplynul jeden skoro až šokující závěr: Celé to na mě dělá dojem, že onen „seznam“ byl „splácán“ z několika seznamů, z nichž každý zahrnoval jen určitý okruh osob. Jedná se o několik časových vrstev těchto původně samostatných seznamů. V té nejstarší „vrstvě“ se ocitli jedinci, kteří v posledních desetiletích měli nějakou spojitost s „extremistickou“ politickou scénou (Adam Bartoš, Jan Kopal). Do této vrstvy by bylo možno zařadit i některé zahraniční politiky (Jörg Haider).
Další skupinu či časovou vrstvu představují bývalí funkcionáři Zemanovy ČSSD (Jiří Paroubek, Zdeněk Škromach, Michal Hašek, Miroslav Šlouf). Skoro to vypadá tak, jako by se jednalo o zbytek seznamu osob, namočených do „Lánského puče“ z r. 2013. Nejzajímavější na tom je skutečnost, že tyto údaje zřejmě nikdo nekontroloval, a proto jsou v něm jména již mrtvých politiků. Z našich novinářů si toho všiml pouze J. Plesl z Mafry, který poukázal na zemřelého Miroslava Šloufa (†16. 2. 2018). Bývalý zemský hejtman Korutan Jörg Haider zemřel dokonce deset let před Šloufem při dopravní nehodě (†11. 10. 2008). Je to taková „kuriozita“, ale velice přesně dokládá, jak bezcenným dokumentem tento ukrajinský seznam je. Nevypovídá o ničem: je to jen další „plácnutí do vody“.
Dvě nejmladší časové vrstvy tohoto „seznamu“ představují jména osob, jež se angažovaly během protivládních demonstrací na Václavském a Malostranském náměstí z let 2022-2023 (Hynek Blaško, Jan Keller, Jan Schneider, Jaroslav Bašta, Josef Skála, Jindřich Rajchl, Ladislav Vrabel, Michal Semín, Jiří Paroubek, Kateřina Konečná, Marta Semelová atd.). Z tohoto seznamu jaksi zázračně vypadli další účastníci těchto akcí: T. Nielsen, J. Zwyrtek-Hamplová, Vidlák, O. Dostál, P. Rédová či M. Ševčík. Proč asi? Jakou politickou hru to s námi kdosi hraje?
Nejnovější časovou vrstvu tohoto seznamu představují jména těch opozičních politiků, kteří vadí Fialově vládě, a to z různých důvodů. Sem patří například trojice politiků z ANO 2011, jejichž jména seznam uvádí: Andrej Babiš, Alena Schillerová a Radek Vondráček. Na straně druhé nikomu nevadí: K. Havlíček, P. Nacher, B. Peštová aj. Čili: jedná se o záměrné rozdělování uvnitř politických stran, aby se politici mezi sebou začali hádat a navzájem se podezřívat a obviňovat. Je to klasický model, jaký se tady od nepaměti vyskytuje: Rozděl a panuj!
Jiným, neméně závažným nedostatkem zmíněného „seznamu“ jsou zkomolená jména osob i názvů politických uskupení. Myslím těch českých, nikoli zahraničních. Především se jedná o nesprávný tvar jména Andreje Babiše: je uveden tvar 2. pádu čísla jednotného – „Andreje Babiše“. Vypadá to tak, jako by toto jméno bylo vyňato z nějakého textu, ale ten, kdo toto jméno vkládal do počítače, je zapomněl dát do 1. pádu čísla jednotného, jak to u nás děláme my.
Vyskytla se i jiná zkomolená jména. Například u Jana Kopala, který je uveden v kategorii „médií“, se objevil nesprávný tvar: „Jan Koral“. U uživatele azbuky se jedná o běžnou záměnu: „p“ za „r“. Ukrajinec si tuto chybu většinou neuvědomí, ale Čech ji vidí okamžitě. Rovněž u jména „Tomáš Ehler“ se může jednat o zkomolené jméno: „Tomáš Etzler“; o něm se často psalo v médiích v souvislosti s jeho spory (i soudními) s tzv. antivaxery. Etzler velmi nevybíravě útočil na kritiky Ukrajiny, např. na nezávislou senátorku J. Zwyrtek-Hamplovou.
Co je však naprosto šokující, jsou nesprávná nebo neúplná označení politických subjektů: politických stran a různých organizací. Z ČR jich tam mnoho není, zato většina z nich je uvedena chybně: „Komunistická strana“ (není jasné, zda se jedná o KSČM, či jiný subjekt), případně „Komunistický svaz mládeže“ (název je sice správný, ale ve slově „komunistický“ je začáteční písmeno „C“: totéž se týká oné „Komunistické strany“.) Podobně je tomu v případě „Sociálně demokratické strany“: celý název má správně vypadat takto: „Česká strana sociálně demokratická“. Bez chyby jsou uvedena jména pouze dvou těchto organizací: „Svoboda a přímá demokracie“ (SPD T. Okamury) a „Český svaz bojovníků za svobodu“. (To je organizace protifašistických bojovníků, která udělila vyznamenání bývalému komunistickému poslanci Z. Ondráčkovi.)
Překvapením může být i to, že kromě konkrétních politiků ANO 2011 v tomto seznamu nenajdeme tuto Babišovu politickou stranu: jsou tam pouze jména tří jejích funkcionářů (Babiš, Schillerová, Vondráček). Podobně nejsou uvedeny ani strany PRO (J. Rajchl – on sám uveden je), Trikolóra (Z. Majerová, P. Štěpánek) nebo Přísaha (R. Šlachta). Přitom všechny tyto mimoparlamentní strany velice tvrdě kritizují současnou Fialovu vládu a její politiku (včetně té na Ukrajině). Opět to postrádá logiku.
Kromě již zmíněné strany „ANO 2011“ je nejvíce „nepřátel Ukrajiny“ v tomto seznamu spojováno s Okamurovou stranou SPD (ta je v seznamu uvedena celým jménem, dokonce bez chyby). Konkrétně jsou jmenováni: europoslanec Ivan David a dále poslanci: Radim Fiala, Jaroslav Foldyna, Jaroslav Holík (bývalý poslanec), Jan Hrnčíř, Zdeněk Kettner, Jiří Kobza, Radek Koten, Petr Mach (bývalý europoslanec, nyní expert SPD), Tomio Okamura, Radek Rozvoral, Milan Šarapatka (bývalý poslanec) a Radovan Vích. (Co se týká J. Holíka a M. Šarapatky, jejich jméno se v tomto seznamu mohlo objevit v souvislosti s jejich minulými návštěvami Ruska a Krymu. Totéž se týká Zdeňka Ondráčka, který v minulých letech navštívil jednu ze separatistických republik na východě Ukrajiny.)
Podobná situace jako v SPD je i u jmen zveřejněných v souvislosti s KSČM. Jsou mezi nimi politici, kteří se zúčastnili protivládních demonstrací 2023: Kateřina Konečná (europoslankyně) a bývalí poslanci Josef Skála a Marta Semelová. Kromě této trojice na seznamu najdeme i dva bývalé europoslance: Jaromíra Kohlíčka a Jiřího Maštálku (studoval medicínu v SSSR). Autoři seznamu nezapomněli ani na velkého kritika současného režimu – exsenátora (původně za KSČM, pak za uskupení Severočeši) – Jaroslava Doubravu.
─────
Další jména českých „nepřátel“ na ukrajinském seznamu
V kategorii „politiků“ figurují na onom seznamu rovněž tato jména:
● Anna Čurdová (bývalá poslankyně ČSSD; není jasné, proč tam je);
● Hynek Blaško (europoslanec, kandidát na prezidenta republiky, bývalý člen SPD);
● Jan Keller (bývalý europoslanec za ČSSD);
● Jaroslav Bašta (bývalý politický vězeň komunistického režimu, ministr v Zemanově vládě, velvyslanec v Rusku a na Ukrajině, kandidát na prezidenta republiky, poslanec za SPD, v současnosti dlouhodobě hospitalizován);
● Adam Bartoš (představitel „extremistické“ politické scény, odsouzený za projevy antisemitismu);
● Jindřich Rajchl (předseda politické strany PRO, organizátor demonstrací 2023);
● Jiří Vyvadil (bývalý politik, dříve ČSS, pak ČSSD, publicista ze serveru „Vaševěc.cz“);
● Ladislav Vrabel (politický aktivista, organizátor demonstrací proti vládě);
● Ladislav Zemánek (rusista a výzkumník čínského think tanku, místopředseda strany „Národní demokracie“);
● Martin Nejedlý (bývalý poradce M. Zemana s vazbami na SSSR a V. Putina; na rozdíl od něho není v seznamu uveden ani M. Zeman, ani jeho kancléř V. Mynář);
● Josef Středula (šéf největší odborové centrály ČMKOS);
● Václav Klaus (bývalý premiér a prezident republiky, velký kritik Fialovy vlády; televizní moderátor V. Moravec jej označil za „Putinova gubernátora v Čechách“.).
Další zajímavá jména jsou uvedena i v kategorii „média“. Jako novináři jsou zde jmenováni: Jan Kopal, Jan Schneider (signatář Charty 77, přispěvatel serveru „prvnízprávy.cz“) a Michal Semín (bývalý disident, signatář manifestu DOST). Nelze opomenout ani jinou skutečnost: Z internetových webů, které Fialova vláda nechala dne 25. 2. 2022 vypnout na dobu tří měsíců, a to kvůli tomu, že prý hlásala proruskou propagandu, jsou v seznamu pouze tyto dva: Aeronet.cz a Protiproud (P. Hájek). Kam zmizel ten zbytek „proruských“ webů? Že by se s vládou dohodly na tom, že už nebudou zlobit? Překvapením může být zařazení TV NOVA na tento seznam.
Účelový výběr jmen pro tento seznam se potvrdil i v případě osob, které současný režim postavil před soud za jejich „neposlušnost“. V seznamu je uvedena jako jediná: Nela Lisková. Ta se mimo jiné soudila s místopředsedkyní PS O. Richterovou kvůli výrokům, které tato politička považovala za urážlivé.
Ukrajinský seznam naopak neuvádí většinu jmen osob, které byly Fialovou justicí odsouzeny, některé dokonce do vězení. Třebaže okolo těchto soudních procesů dělala prorežimní média hlučnou kampaň, není v seznamu ani jedno z těchto jmen: Patrik Tušl, Tomáš Čermák (ten byl souzen opakovaně kvůli výrokům proti Ukrajincům, dokonce na něj byl vydán mezinárodní zatykač), případně Jana Peterková. Jakou politickou hru to s námi kdosi hraje?
Zařazení jediného jména N. Liskové vyvolává dojem, že jistá politička dnešní Fialovy garnitury se chtěla pouze pomstít osobě, s níž se soudila. Jiné vysvětlení se nenabízí. Něco podobného je i v případě A. Schillerové, která si znepřátelila dvě političky: M. Pekarovou-Adamovou a J. Černochovou. I tady může jít výhradně o ženskou pomstu. (Muži se takto nechovají.) Nápadné je rovněž to, že z SPD není na seznamu žádná žena!
Bez jakýchkoli souvislostí najdeme v tomto seznamu také dvě zajímavá jména:
● Marek Obrtel (bývalý voják, představitel Národní domobrany);
● Oskar Krejčí (politolog; zdá se, že někomu šlápl na „kuří oko“; zveřejnění jeho jména přisuzuji tomu, že má za sebou bohatou „minulost“ i napojení na tajné služby; v Cibulkových seznamech spolupracovníků StB má několik registračních čísel; nelze vyloučit ani napojení na ruské tajné služby: „motal“ se mimo jiné okolo známé iniciativy KGB „Most“, v níž figuroval M. Kocáb a M. Horáček; tehdejší premiér L. Adamec byl agentem KGB).
─────
Na seznamu jsou i zahraniční politici
Zřejmě tou nejzajímavější částí onoho ukrajinského seznamu jsou jména některých zahraničních politiků, v řadě případů premiérů či prezidentů dané země. Zdá se, že i v těchto případech se jedná o ony „stařičké“ seznamy z dob dávno minulých. Dva z níže jmenovaných jsou již po smrti, o čemž sestavovatelé seznamu nemají ani tušení. Patrně se bude jednat o nějaké negramoty nebo pologramoty.
Jediný ze současných německých politiků, který naše proukrajinské aktivisty vyvádí z míry, je Petr Bystroň z AFD. Tato výrazná postava opoziční politické scény je pravým protikladem politického oportunisty a zoufalce, jenž se omylem dostal do čela Německa – O. Scholze. Tento komický „strejc“ je doopravdy figurka plně srovnatelná s naším profesorem „Nuttelou“.
Zde jsou jména některých zahraničních „nepřátel Ukrajiny“:
● Jörg Haider (bývalý zemský hejtman Korutan v Rakousku, funkcionář Svobodné strany Rakouska, později zakladatel Svazu pro budoucnost Rakouska; zahynul při dopravní nehodě dne 11. 10. 2008);
●.Heinz Fischer (bývalý prezident Rakouska v letech 2004-2016);
● Helmut Schmidt (bývalý spolkový kancléř Německa v letech 1974-1982, †10. 11. 2015);
● Markus Söder (ministerský předseda Bavorka, člen CSU);
● Marine Le Pen (předsedkyně krajně pravicového Národního sdružení, neúspěšná prezidentská kandidátka, výrazná představitelka pravicové politické scény);
● Matteo Salvini (ministr dopravy ve vládě G. Meloniové, vůdce strany Liga Severu, odpůrce migrace);
● Romano Prodi (bývalý premiér Itálie, pak v letech 1999-2004 předseda EK);
● Victor Orbán (premiér Maďarska, kritik politiky EU vůči Ukrajině a odpůrce migrace);
Velkou pozornost věnuje dokument Slovensku. Na seznamu jsou následující slovenští politici, vesměs odpůrci probruselské politiky. Kromě premiéra Roberta Fica jsou na seznamu: Ľuboš Blaha, Ján Čarnogurský, Marián Tkáč, Marián Kotleba a Róbert Švec (předseda Slovenského hnutia obrody a kandidát na prezidenta republiky; jeho kandidatura byla v těchto dnech odmítnuta pro nesplnění stanovených podmínek). Velká „starost“ některých českých politiků o to, jak se budou vyvíjet poměry na Slovensku, podporuje úvahu o tom, že i za těmito jmény by mohli stát někteří čeští politici, zejména ti, kteří mají vazby na Slovensko. (Jmenovat je nebudu, neboť každý tuší, koho mám na mysli.)
─────
Poněkud překvapivý závěr?
Ze všech faktů, která lze vyvodit z publikovaného seznamu na ukrajinském serveru „Texty“, mně vycházejí tyto poněkud překvapivé závěry:
Po přečtení všech jmen z České republiky to na mě dělá takový dojem, že autorkami „podkladů“ pro onen ukrajinský server o politické scéně v ČR byla malá skupinka z řetězu utržených političek z Fialovy koalice. Nasvědčuje tomu jednak absence žen v těchto seznamech a až nepřirozená nenávist vůči politikům Okamurovy strany SPD. Je to nejen neobjektivní, ale i nespravedlivé. Ta nenávist z nich přímo „kape“. Měly by se začít léčit, než se z toho stane smrtelná nemoc.
Další zjištěný fakt je ještě horší než ten první: Ukazuje se, že z původně obsáhlejšího seznamu byla zřejmě řada jmen „vyňata“. Ten zbytek působí nepřirozeně, spíš jako „výkřik do tmy“ a varování: „Tak dopadnou všichni, kteří nás nebudou poslouchat. Kdo nebude ochoten sedět v koutě a šoupat nohama“. Vaše ovčí babička.
Ale nezoufejme! Měli jsme v našich dějinách horší „seznamy“. Nejen známý seznam „Libri prohibiti“ od A. Koniáše, ale i seznamy signatářů Anticharty. Mnozí podporovatelé P. Pavla by mohli vypravovat, jak to tehdy bylo. Že ano, soudruhu Svěráku či Bartoško nebo stále nedoceněná veleumělkyně ze Slovenska Vašáryová, která má pořád málo a potřebuje si přivydělávat u čecháčků? Tento seznam je mnohem delší než ten ukrajinský. Komunisté jej hezky zveřejnili na pokračování, aby každý znal jména těchto „šmejdů“. To je skutečná hanba českého národa.
Onen „vykuchaný“ seznam z Ukrajiny je v porovnání s tím jen taková neškodná legrácka. Přesto dokázal pozlobit a udělat i trochu rozruchu na naší politické scéně. Daleko zajímavější jsou ve skutečnosti ta jména, která tam nakonec nenajdeme, ačkoli by tam správně měla být. Zřejmě se kdosi bál je tam zařadit. Důvod je prostý: konec Fialovy vlády se blíží. Bude to dřív než si „profesůrek z Brna“ naplánoval.
Dobrou noc, vážení přátelé! A hezké sny!
8. 2. 2024
‒ RJ ‒
Odkaz na článek „Bakterie ruského světa“:
https://texty.org.ua/d/2023/germs_v2/
