Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šéf horských středisek má lepší „češtinu“ než ČT?

5. 2. 2024

Čtenáři mých článků dobře vědí, že jedním z mých oblíbených „koníčků“ (jako bývalého učitele češtiny) je sledování a dokumentování různých chyb ze strany redaktorů zpravodajství České televize (ČT). Prý té zaručeně nejlepší a zcela jistě „veřejnoprávní“. Tento „výkvět“ naší žurnalistiky, který se mezitím změnil v tu neodpornější propagandistickou „žumpu“, sloužící vždy momentálním mocným, naštěstí nesleduji systematicky, protože nehodlám ztrácet čas s lidskou hloupostí a omezeností. Všechny ty nesmysly jsem nucen konzumovat (jedním uchem a jedním okem) jen tu a tam, když mám zrovna zapnutou tu „kouzelnou bedýnku“.

Na „češtinářské“ i faktografické chyby a omyly jednotlivých redaktorů ČT (říkají si vznešeně „moderátoři“, ale jsou to jen nemyslící „mluvící hlavy“ nebo předčítači toho, co jim kdosi jiný napsal. Vlastní hlavou nedají dohromady větu, která by dávala smysl a v níž by nebyla nějaká chyba) reaguji buď formou kritických článků, nebo soukromými e-maily dotyčným zaměstnancům této televize.

Někteří ze známých televizních „gigantů“ (či „nadlidí“) se ani neobtěžují, aby si to přečetli. Oni jsou přece ta „elita“ (spíše: jelita), kdežto já se třemi diplomy z „kamenných“ univerzit jen „póvl“ a „spodina“, která jim do toho jejich vysílání nemá co kecat. A pokud si to náhodou přečtou, pak se cítí dotčeni tím, co že si to vůbec dovoluji, abych tyto „velikány velikánoviče“ kritizoval a upozorňoval je na jejich chyby. Oni přece nejlépe vědí, jak se dělá ta zaručeně správná a nejlepší žurnalistika.

Nedávno jsem se při sledování večerních televizních zpráv („Událostí“) na ČT1/ČT24 (14. 1. 2024, 19:00) zhrozil, když jinak zkušená moderátorka M. Augustová, která patří k televiznímu „inventáři“, použila při sdělování jisté zprávy z regionu Zlínska zcela nepatřičný tvar slova: „u Valašských Klobouků“.

Hned jak jsem to slyšel, rozhodl jsem se formou krátkého e-mailu dotyčnou moderátorku upozornit na její chybu. To jsem zřejmě neměl dělat, protože tato dosud „památkově chráněná“ osoba mne po několika hodinách od odeslání mého upozornění písemně ujistila o tom, že její „jazyková korektorka“ jí tento tvar schválila. No budiž. I já jsem při výkonu své učitelské profese potkal pár češtinářů, kteří měli problémy s pravopisem. (Za daleko nejrozšířenější „bolest“ našeho školství po dlouhá desetiletí považuji učitele, kteří jsou „jen o pár stránek v učebnici dál než jejich žáci“.)

Můj druhý e-mail, kterým jsem na neuvěřitelné tvrzení paní Marcely zareagoval, byl o něco delší než ten první. Konstatoval jsem v něm mimo jiné, že by bylo dobře, kdyby se na ty „Klobouky“ zeptala svého redakčního kolegy ze Zlínského kraje J. Kvasničky, z jehož úst jsem za ta léta, co v ČT pracuje jako regionální zpravodaj, slyšel ten správný tvar již mnohokrát. Tento moderátor dělal právě v tomto vydání „Událostí“ M. Augustové „parťáka“. Nejspíš se ho na to nezeptala. Její sebevědomí by totiž utrpělo po zjištění pravdy pořádný otřes. Nehodlám tuto „lapálii“ zbytečně „rozpatlávat“. Region Valašskokloboucka dobře znám. Pocházel odtamtud můj otec a i já sám tam pravidelně navštěvuji své příbuzné, když pobývám na východní Moravě. Proto vím zcela spolehlivě, že jediný správný tvar je tento: „u Valašských Klobouk“.

Ve zmíněném e-mailu jsem mimo jiné konstatoval, že neuplyne den, abych ve vysílání ČT nezaznamenal aspoň jednu chybu. Na další dopisování s touto „neomylnou“ moderátorkou jsem následně rezignoval, protože s namyšlenými „nulami“ odmítám ztrácet svůj drahocenný čas. Mám mnohem důležitější věci na práci. No – a dnes, v pátek 2. 2. 2024, ve zpravodajském bloku po 14.00 hod. jsem se znovu dočkal dalšího „přebreptu“.

Přišlo to jako na zavolanou. Dopustila se ho shodou okolností moje oblíbenkyně – moderátorka Izabela. Je to sympatická blondýnka, kterou stále ještě neopustil optimismus při předčítání všech těch nesmyslů, které jí nechávají její šéfové číst do kamery. Její nekonečnou naivitu si vysvětluji tím, že je ještě mladá a málo zkušená. Proto ani netuší, co dělá, komu slouží a čeho se nedopatřením stala součástí. Mašinérie každodenně šířených lží, polopravd a vyslovené propagandy, kterou ČT „zamořuje“ veřejný prostor od rána do půlnoci, si právě dnes vybrala svou další „oběť“. Tentokrát se jí stala Izabela. Její bezelstný pohled a milý úsměv napovídají, že je to hodné a důvěřivé děvče.

V zápalu hlásání „svaté pravdy“ o tom, jak Fialova vláda skvěle vládne a zvládá všechny své povinnosti, moderátorka Izabela použila méně obvyklý tvar šestého pádu (lokálu) množného čísla (plurálu) při skloňování jistého, vcelku frekventovaného podstatného jména (substantiva). Stalo se tak v průběhu rozhovoru s ředitelem Asociace horských středisek – Liborem Knotem. Izabela použila při kladení otázky tomuto hostu (odpovídal prostřednictvím „Skypu“) tento dříve nespisovný (hovorový), dnes však tolerovaný tvar: místo „v lyžařských střediscích“ uvedla: „v lyžařských střediskách“. Pro někoho banalita, pro nás, starší občany a navíc češtináře, „chyba“, i když současná pravidla pravopisu rovněž tento tvar připouštějí. Já bych jej přesto nikdy nepoužil, protože „to tahá za uši“. Pro mě to chyba je, i kdyby sto Kubalů či Řezníčků tvrdilo, že není…

My, starší uživatelé mateřského jazyka, něco takového za chybu považujeme. Mladí lidé to již tak nevidí, protože do spisovného jazyka se v posledních letech „tlačí“ čím dál větší počet původně nespisovných tvarů slov z hovorové vrstvy jazyka. To je celé, vážení přátelé! Skoro to vypadá tak, jako by ČT jaksi programově prosazovala právě tyto původně nespisovné tvary slov. Namísto „kultivace“ jazyka jsme svědky spíše jeho „barbarizace“ a záměrného úpadku.

Možná si řeknete, že máme v této zemi mnohem větší starosti a problémy, které musíme řešit. S tím vřele souhlasím: doopravdy máme. Přesto je mou povinností ani tyto „banality“ okolo české gramatiky a pravopisu v ČT neignorovat. Na celé věci je pikantní to, že hned v následující větě po dotazu moderátorky Izabely použil L. Knot „správný“ tvar téhož slova: „ve střediscích“. To je jako dobře mířená facka – bez slovního doprovodu. Musel si toho všimnout každý, kdo to právě v televizi sledoval.

Ředitel L. Knot mohl moderátorku opravit nahlas, čímž by si vysloužil od televizních šéfů to, že by ho už nikdy před kameru nepozvali, nebo to udělat takto – „elegantně“. On se rozhodl pro druhou variantu, za což ho chválím. I tak se na něho budou v ČT po tomto expempore mračit, třebaže mu to neřeknou. Tak se to dělá tam, kde mají podobný „pořádek“ jako v ČT. Místo aby ten Augiášův chlév „vymetli“ železnými košťaty, budou si raději dál zacpávat nos před tím smradem a tvářit se, že je všechno v nejlepším pořádku.

Tento článek nepíšu proto, abych moderátorce Izabele kvůli této „prkotině“ dělal nějaké nepříjemnosti. Přitom i onen ředitel horských středisek možná ani netuší, že dnešní pravidla pravopisu dotyčný tvar připouštějí. Za svůj učitelský život jsem viděl tak obrovské množství chyb nejrůznějšího druhu, že jsem se naučil být velmi tolerantní a shovívavý. Nejsem tak zlý, abych kvůli této drobné „chybě“, která vlastně ani chybou není, „trhal hlavu“ sympatické moderátorce, jež má celý život teprve před sebou, a to na rozdíl od všelijakých „ohořelých větví“, které v této televizi již dlouhou dobu pouze „vegetují“, aniž by z nich byl nějaký užitek. Byl by to dlouhý seznam těchto „fosílií“…

Přesto jsem přísný a neúprosný tam, kde je toho třeba. I toto je tento případ. Televize musí jít příkladem. Není možné, abychom se denně setkávali s nějakými chybami. Na můj vkus je v této instituci zaměstnáno dost lidí, kteří mají za úkol zajistit její bezchybný chod. Není-li ředitel J. Souček tuto část svých povinností schopen plnit, měl by odejít a zkusit své manažerské schopnosti někde jinde, kde to nebude tak náročné. Mohl by se například vydat s kameramanem do Antarktidy a zkoumat tam život tučňáků, nebo do rovníkové Afriky za gorilami, případně se vydat po stopách našich cestovatelů 19. století. Diváci by to jistě ocenili. Je tolik zajímavých témat, která by ČT mohla divákům nabídnout, kdyby její redaktoři nebyli tak namyšlení, „namistrovaní“ a především líní. Namísto desítek zbytečných „statistů“ by stačilo pár pracovitých lidí, kteří budou odvádět svou práci na jedničku.

Samozřejmě že jsem zaregistroval Izabelinu bezprostřední reakci na ono „uřeknutí“. Ta nejistota byla na ní znát tak, že se nedala přehlédnout. Hned v dalším záběru po oné odpovědi ředitele L. Knota se již neusmívala, protože si uvědomila svou „chybu“. Zkrátka: nebyla si jista tím, že chybu neudělala, protože po odpovědi L. Knota musela nabýt opačného dojmu. Z toho usuzuji, že to s ní nebude tak zlé – jako s jinými kolegy a kolegyněmi z této propagandistické a prolhané televize.

Jsem si vědom velké dynamiky, jakou s sebou nese živé televizní vysílání. Slovo, které jste vypustili z úst, již nelze vzít zpět. A když je to slovo chybné, je to o to horší. To ostatně zná většina učitelů: také oni každý den a každou vyučovací hodinu nesou svou kůži na trh. Během takové improvizace se doopravdy může stát cokoliv. Dobré i zlé. Inu, nikdo není neomylný. Přesto bychom se měli snažit, aby těch chyb okolo nás bylo co nejméně.

2. 2. 2024

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Nikoli „zakládající“, nýbrž „zakládací“ listina UK!

Jazykové „babráctví“ České televize (ČT) má nejrůznější podoby. Nelze totiž spoléhat pouze na zkušené redaktory, kteří ještě navštěvovali kvalitní školy, ale je nutno rovněž počítat s nejrůznějšími nedovzdělanci a „rychlokvaškami“, které sedí u monitorů a klávesnic v tzv. newsroomu.

Tam totiž vzniká většina těch viditelných chyb: V titulcích, které pak běží na televizních „lištách“ a jejichž autoři jsou fakticky anonymní a nepostižitelní. To oni dělají špatnou reklamu ČT. I na tento „detail“ by se ředitel J. Souček měl zaměřit. Do ČT nelze brát kohokoli, kdo jde právě kolem budovy na Kavčích horách. I tito zájemci o práci by měli projít řádným přijímacím řízením, v němž by se mělo primárně zjišťovat, zda vůbec dovedou číst a psát. A také to, zda umí česky.

To platí zejména o A. Kubalové a J. Ďuďákové, které v ČT nemají se svou slovenštinou co pohledávat. Neměli by tam pracovat ani všelijací slovenští režiséři. To jsme na tom tak špatně, že žádné české nemáme? (Třicet let po zániku společného státu si již nepotřebujeme hrát na „staršího bratra“, který neustále „opečovává“ toho mladšího, slovenského. Měl by se naučit žít již samostatně.)

V souvislosti s připomínkou tragických událostí na FF UK z 21. 12. 2023 přinesla ČT24 informaci o neexistenci originálu tzv. zakládací listiny Karlovy univerzity ze 7. 4. 1348. (Tuto listinu, která byla opatřena zlatou bulou, odcizili za války němečtí okupanti.) Co se týká uvedené informace, ČT24 ji odvysílala někdy začátkem ledna 2024 v nočních zprávách. Na dolní liště televizní obrazovky tehdy běžel tento titulek: „Zakládající listina Univerzity Karlovy“. Správný tvar měl vypadat takto: „zakládací listina“.

Rozdíl mezi těmi dvěma slovy je zásadní: „Zakládací listina je dokument, jímž příslušný panovník či jiná osoba zakládá dotyčnou instituci.“ V tomto případě nejstarší vysoké učení ve střední Evropě. Ono druhé slovo lze použít v tomto typu věty: „Karel IV., český panovník zakládající v Praze univerzitu.“ Je to prosté: Pouze pracovníkům ČT to dělá obtíže. Měli by se vrátit zpátky do školy – do té základní!

2. 2. 2024

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář