Masopust 2015 – František Růžička
Připomeneme-li si z Písma putování pouští, nalezneme zprávu o tom, jak Hospodin seslal z nebe pokrm, aby nasytil putující Izraelce. „Toto je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm…“. Ale také nevděčnost reptajícího lidu. „Jsme už celí seschlí, nevidíme nic jiného než tu manu…“
Snad je vhodné připomenout si tato slova právě v úterním odpoledni před Popeleční středou, když začíná postní doba. Končí doba masopustní a i tentokráte po koledě na českobudějovickém náměstí, kde koledy obdržely glejt od pana místního starosty (tentokráte nového náměstka nového pana primátora), se úctyhodný počet zvědavců přesunul na prostranství mezi budovou Děkanství českobudějovického a katedrály sv. Mikuláše. Právě sem (nejspíše hodně hladové, seschlé a žíznivé) dorazily dvě Doudlebské koledy, růžičková i slaměná, aby po zahajovací modlitbě Otče náš, zahráli koledníci kolečko i pro místního správce farnosti pana děkana P. Mareše. Ten si nejdříve uctivě vyžádal předložení povolení a nechal si zahrát „tu svou“. Jenže: chyba lávky. Žádnej „Doudlebskej kostelíček“. Muzikanti museli ještě přidat tu správnou „Když jsem já šel…“ Teprve potom se koledníkům dostalo vyžádané koledy a kázáníčka, kázání. Jak už to ale dobře známe z minulých let, i tentokráte se všudypřítomný pekelník postaral o nespokojenost a do balíku (nejspíše špatně střeženého) vyměnil svěcenou vodu za pár šutráků, které tu zbyly z nedávné přestavby katedrály.
Co teď? Chudák pan děkan ujistil, že restituce váznou a pro cashflow nic nezbylo. Dobrý přítel však dá vždy i dobrou radu. „Obraťte svůj zrak k nebi a žádejte spravedlivou odměnu. I já tak učiním“. Bože můj, Bože můj, stal se zázrak. Od střechy katedrály se začal snášet objemný balík bezpočtem uzlů zabezpečený proti pádu či zcizení. Koledníci se zaradovali, ale hned také projevili své obavy, aby to zas nebyla nějaká čertovina. Nebyla. Ohnivá voda dorazila bez úhony k ústům žíznivých koledníků.
V radostném tónu pak následovalo kolečko pro administrátora diecéze Mons. P. Pintíře, na jehož přání muzikanti přidali „Doudlebské stráně“. Koledníci pak uctivě přidali pozvání na pátou postní do Doudleb, kde je obnovena tradice „Jarní poutě“. Tak ve zdraví zase za rok. Teď však: „Pomni, že prach jsi a v prach se navrátíš…“.
Nerad bych zůstal něco dlužen i všem „nevěřícím“. Již po pětadvacáté se konala tato masopustní koleda v jihočeské metropoli pod patronátem Magistrátu města a Jihočeského muzea. Přesně o šestnácté hodině vyrazil průvod maškar za doprovodu hudby a dělostřeleckých salv přes náměstí k radnici, kde koledníci požádali pana starostu (v zastoupení náměstkem, jak již výše uvedeno) o povolení ke koledě. Pak již následovalo kolečko za kolečkem, písnička za písničkou, sklenička za skleničkou… Kromě Doudlebských koled (růžičková a slaměná) se představily i koledy mečová a babská. Kdo to ještě nezažil, nebo nezná, ať sem za rok zavítá. Setkání s panem rychtářem, hejtmanem, tancmajstrem, trumpetářem či dalšími osobami (žid, rybníkář, …) je příjemnou chvilkou oddechu na jihu Čech.
František Růžička, České Budějovice
Modlitba Otče náš před děkanstvím
Koleda růžičková
Koleda slaměná
Koleda mečová
Koleda babská
