Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lze porazit A. Babiše? ANO! (3. část) – PhDr. Rostislav Janošík

29. 3. 2017

(Dokončení)

 

iii.snem-ano-2011.jpg

III. sněm hnutí ANO 2011

aneb s Babišem zpátky ke „světlým zítřkům“?

(Zpracováno podle záznamů z roku 2015; původní text je doplněn poznámkami, jež srovnávají tehdejší stav s dnešní realitou.)

 

Víkendový III. sněm hnutí ANO 2011 (28. 2. – 1. 3. 2015) byl doslova „ledovou sprchou“ pro koaličního partnera – ČSSD. Toto hnutí porušilo tradici a slušné mravy už tím, že na své vrcholné rokování nepozvalo zástupce žádné politické strany, dokonce ani své koaliční partnery. Už z tohoto faktu se dalo usuzovat na to, že se tam bude odehrávat něco nekalého. A taky že ano! Hnutí ANO 2011 se zřejmě inspirovalo u „socanů“, kteří na svůj nadcházející sjezd nepozvali bývalého předsedu ČSSD – M. Zemana.

Kdyby ničím jiným, vstoupí III. sněm hnutí ANO 2011 do našich polistopadových dějin tím, že předseda byl zvolen 100 % hlasů delegátů a že se zde „dobrovolně“ nediskutovalo. Ani o stanovách, jež zakotvují princip demokratického centralismu, tak dobře známý z totalitního, předlistopadového režimu, ani o „programu“, lze-li o něčem takovém s nadsázkou uvažovat, není možno říci nic pozitivního.

Hnutí ANO 2011 není u nás jediným politickým subjektem, který dokáže existovat bez základních stranických struktur i bez programu. Dobře si pamatujeme, že ani ODS dlouhou dobu žádný program neměla (kromě megabillboardů svého předsedy) a vydrželo jí to dost dlouho.

Sněm jasně ukázal, že se u nás z krize polistopadového systému „tradičních“ politických stran zrodilo něco, co je typickou ukázkou „demokracie“ severokorejského střihu. Zatím bez povinného jásání v průvodech k politickým výročím i bez koncentračních táborů. To všechno může časem přijít. V porovnání s tím je putinovská politická džungle v Rusku hotovým „rájem demokracie“.

Při sledování přímého televizního přenosu z prvního dne jednání (28. 2. 2015) jsem si udělal několik poznámek z prvního projevu A. Babiše. V něm tvrdil, že ČSSD je zatížena kontroverzní minulostí. Škoda jen, že nehovořil o minulosti své vlastní. ANO 2011 prý chce definovat svou „vizi“ (po třech letech existence trochu pozdě) a rozhlíží se po spolupracovnících. Následně je pak hodí přes palubu, jak to bylo názorně předvedeno v případě ministrů A. Prachaře a H. Válkové. Dost pochybuji o tom, že o tento druh „spolupráce“ bude mít někdo zájem. Všechna práce tudíž zůstane na předsedovi a jeho místopředsedech.

Jako klasický „výtah k moci“ charakterizoval hned po sněmu jeden z neuspokojených kandidátů na místo ve vedení tohoto hnutí – poslanec I. Pilný. Asi dobře věděl, o čem je řeč.

Babiš na sněmu odkryl karty, vykopal válečnou sekeru a začal jí mávat. Dobře ví, že si to může dovolit, protože B. Sobotka a členové jeho kabinetu jsou od samého vzniku této vlády Babišovými rukojmími. Doufejme, že se k nim Babiš nebude chovat jako masový vrah z Uh. Brodu, který 24. 2. 2015 v místní restauraci postřílel osm lidí.

Je zřejmé, že v nastalé situaci bude muset vedení ČSSD na kritiku, která zde zazněla, nějak, pokud možno adekvátně, reagovat. Bude to těžké, protože základní chyba, jíž se B. Sobotka dopustil, byl fakt, že si do vlády vzal prokazatelného agenta StB A. Babiše. Udělal to dobrovolně a nikdo ho k tomu nenutil.

Možností na sestavení vlády bylo více – včetně koalic. Sobotka ovšem na tyto věci nemyslel, protože se chtěl stát premiérem za každou cenu. Bez ohledu na to, že na tuto funkci nemá ani schopnosti, ani zkušenosti. Rozhodl se jít cestou S. Grosse. Po roce fungování Sobotkovy vlády se ukazuje, že to byla cena příliš vysoká. Bohužel, teprve teď mu dochází, do jaké oprátky strčil svou plešatou hlavu…

Zdá se, že začíná jít do tuhého. Politický střet mezi hnutím ANO 2011 a ČSSD je na spadnutí. (Pozn. aut.: Došlo k němu až za další dva roky – v roce 2017.) Pokud ho B. Sobotka neustojí, skončí nejen jako premiér (Babiš asi stále ještě věří Zemanově nabídce na funkci premiéra, nicméně ta už nemusí být aktuální, protože u prezidenta došlo k politickému „vystřízlivění“), ale i jako předseda ČSSD.

A protože v Čechách se nic neutají a všechno se brzy vykecá, vyšlo ještě před sněmem ANO 2011 najevo, že toto hnutí si předplatilo velkoplošnou reklamu. K čemu ji asi potřebovalo? Že by kvůli sněmu? To sotva. Důvody budou nejspíš úplně jiné, např. kampaň do nových, předčasných parlamentních voleb. Řeči o začínající krajské kampani jsou evidentní nesmysl. (Pozn. aut.: Krajské volby 2016 nedopadly pro hnutí ANO 2011 nijak slavně. Spíše to byl „propadák“.)

Babiš si ve svém projevu na III. sněmu hnutí ANO 2011 troufl kritizovat nejen ČSSD jako takovou, tak i v neadresné podobě samotného premiéra. Jen zatím nenašel odvahu ho jmenovat. I to dokresluje potměšilou povahu tohoto estébáckého práskače, který se v 80. letech 20. století nestyděl donášet StB na své spolupracovníky z podniku zahraničního obchodu, kde byl tehdy zaměstnán.

Být na Sobotkově místě, okamžitě bych ukončil s hnutím ANO 2011 koaliční spolupráci. (Pozn. aut.: Sobotka k tomu dodnes nenašel odvahu. Když se totiž sejdou ve vládě dva zbabělci, nemůže to skončit jinak než patem.) Po sněmu hnutí ANO 2011 už v koalici dobré vztahy nebudou a nemá smysl prodlužovat agonii vlády do konce volebního období. Z programového prohlášení se nejspíš nepodaří prosadit buď vůbec nic, nebo jen velmi málo.

Nové volby, pokud by se konaly v roce 2015, by mohly ČSSD pomoci získat převahu nad hnutím ANO 2011, a to v porovnání s rokem 2013. ČSSD by s takovým výsledkem byla schopna vládnout i sama, a to v menšinové vládě s tolerancí menších stran, případně v koalici s nimi – bez hnutí ANO 2011. To by se ocitlo v opozici a v dalším vývoji by tento politický projekt firmy Agrofert skončil, podobně jako Věci veřejné V. Bárty či Úsvit přímé demokracie T. Okamury. Ukazuje se, že pravdu měl M. Zeman, když po volbách 2013 doporučoval vznik menšinové vlády ČSSD.

Růst preferencí hnutí ANO 2011 je jen optický klam a dlouhodobá manipulace s výsledky šetření příslušných agentur. Odliv příznivců tohoto hnutí začal již před III. sněmem – jako důsledek vynucené demise H. Válkové. Ještě větší propad čeká toto hnutí po sněmu, až se lidem začnou otevírat oči a až poznají, že byli ve volbách Babišem podvedeni. Naštěstí to stále většímu počtu voličů a sympatizantů konečně dochází. Pozdě, ale přece. I tady platí, že reakce na události přicházejí někdy s velkým zpožděním. Vývoj nicméně zastavit nelze – ani s pomocí Babišových miliard.

Podíl na odlivu voličské přízně mají i různé „fauly“, k nimž se někteří nepříliš morální politici uchylují. Lidé, zejména ženy-voličky, jsou citliví na nečestné a negalantní jednání politiků vůči ženám: nejen v politice, ale i v běžném životě.

Stačí připomenout politický pád J. Paroubka (ČSSD) po volbách 2006 poté, kdy opustil svou dosavadní manželku. (Pozn. aut.: V těchto dnech se schyluje k rozvodu i s tou druhou.) Totéž, v bleděmodrém, se přihodilo M. Topolánkovi (ODS), kterého pád jeho vlády uprostřed českého předsednictví EU v r. 2009 poslal rovnou do politického důchodu. Také P. Nečas (ODS) se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že manželská nevěra či zrada jsou v politice smrtící (viz kauza J. Nagyová).

V politice vždy platilo a platí stále, že přízeň lidu bývá vrtkavá a nelze na ni příliš spoléhat. Ne nadarmo před více než 150 lety napsal v jednom ze svých epigramů vynikající český novinář a politik K. Havlíček Borovský: „Dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák.“ V politice je totiž největší devizou lidská čest. A tu si nelze koupit. Člověk ji buď má, nebo nemá. Navzdory svým miliardám si ji nedokáže koupit ani A. Babiš alias Bureš.

Ten se chtě nechtě stal fenoménem české polistopadové politiky, vlastně politiky docela nedávné, kdy začal selhávat systém politických stran, jak se etabloval po Listopadu 1989. Po 25 letech fungování nepříliš úspěšného systému nastal jeho kolaps.

Do toho všeho přišlo protestní hnutí ANO 2011, které zdánlivě vyrostlo z narůstající nespokojenosti občanů s dosavadní politikou. Toto hnutí založil jako „dceřinou“ společnost Agrofertu A. Babiš spolu s nejbližšími spolupracovníky. A protože s jídlem roste chuť, rád by si zprivatizoval i český stát, navzdory tomu, že je Slovák.

Tomuto chování se musí začít bránit jak tradiční politické strany, tak i občané. Ohrožuje to totiž demokracii u nás. Babiše je třeba odstavit od moci a poslat ho „do kouta na hanbu“. To, čeho se dopouští, se jednoduše ve slušné společnosti nedělá a nebude to dělat ani on!

Kam až vedou podobné mocenské choutky, vidíme nejlépe na příkladu krvavým konfliktem zmítané Ukrajiny. V případě tohoto státu propásly země EU a spolu s nimi USA ten pravý okamžik, kdy mohly ještě včas plácnout přes prsty nenechavou ruku ruského prezidenta, Jeho Vysokoblahorodí V. V. Putina. Kvůli falešným ohledům bůhví nač to nicméně neudělaly. Nečinnost ve vztahu ke zlu vede vždy k tragickým koncům. Že to připomíná někdejší politiku „západních demokracií“, která se označuje jako „appeasement“, ve vztahu k nacistickému diktátorovi A. Hitlerovi, snad ani nemusím uvádět.

III. sněm hnutí ANO 2011 potvrdil, že vedení i členská základna pochopily, že dlouho používané logo „ANO bude líp“ přestalo platit a že se přežilo. Jednoduše proto, že líp už bylo a nové „líp“ nebude. Proto bylo toto logo nahrazeno heslem realističtějším: „ANO, tohle je III. sněm“. Jak objevné!

Komu to dosud „nedocvaklo“, po tomto sněmu pochopil, že hnutí ANO 2011 pod Babišovým vedením není a nebude ničím jiným než neonormalizační „KSČ číslo 2“, která se skutečnou demokracií nemá nic společného. Kdo si přál vrátit se o třicet let zpátky, může být spokojen. Horší to už bude s koaličními partnery – teď i v budoucnu.

To, co hnutí na svém sněmu vyjevilo, je nejen zrada na voličích, nýbrž i manželská nevěra vůči současným koaličním partnerům (ČSSD, KDU-ČSL). Po více než ročním společném vládnutí se dozvídají, že je všechno jinak. Dojde na rozvod, nebo se političtí partneři dohodnou, že to spolu vydrží až do konce volebního období, i když jejich „manželství“ už nebude fungovat a ze společných plánů (= volebního programu) nebude možno splnit skoro nic? Toť otázka hodná klasika!

Po III. sněmu ANO 2011 by se mohlo zdát, že se hnutí ocitlo v těch nejlepších rukou: v čele je normalizační komunistický prospěchář a spolupracovník StB A. Babiš (krycí jméno: Bureš) a místopředsedy jsou: političtí přeběhlíci J. Jermanová (dříve ODS), J. Faltýnek a R. Kleslová (oba dříve ČSSD, Kleslová navíc předlistopadová agentka vojenské rozvědky). O čtvrtém místopředsedovi P. Vokřálovi, který je primátorem v Brně, toho zatím mnoho nevíme, ale časem může i na něho něco „vyplavat“. (Pozn. aut.: Dnes už víme, že Vokřál se v čele magistrátu města Brna neosvědčil, stejně jako A. Krnáčová v Praze.)

Vedle soudružky Kleslové, která je samostatnou kapitolou, patří k lidem s nejhorší pověstí kvůli své práci v parlamentu Ing. J. Jermanová. Je to postavička přímo komická, která by se vyjímala lépe někde úplně jinde. Tato absolventka „hnojárny“ by jistě našla lepší uplatnění v nějakém zemědělském podniku soudruha Babiše – než v parlamentu, kde dělá jenom ostudu a zmatky. Ale dost možná čeká jen na svou čtvrthodinku mediální slávy po boku velkého „šéfa“. Kdoví?

(Pozn. aut.: Nakonec to bývalá místopředsedkyně Poslanecké sněmovny dotáhla až na post hejtmanky Středočeského kraje. Některými svými výroky, např. o prodloužení metra až do Jesenice u Prahy, znovu potvrdila pravdivost výroku: „Komu není dáno, v apatyce nekoupí.“)

Sněm nicméně přinesl i jedno překvapení. Vystoupila na něm nová pražská primátorka – Slovenka A. Krnáčová (dříve představitelka Amnesty International). Právě tímto projevem dokázala, že umí mluvit, o čemž měli dosud zastupitelé hlavního města Prahy velké pochybnosti. No řekněte: k čemu by měla Praha primátorku, která nemluví?

A o týden později se tato Babišova emisarka na nejvýznamnějším magistrátu v republice rozmluvila tak, že sprostá slova z ní padala – jedno za druhým. Nikoli výsledky práce, nýbrž naopak kvůli svému „vybranému“ slovníku zřejmě vstoupí do dějin Prahy – vedle dalších mimopražských primátorů, kteří museli „vypomoci“ Praze a dočasně vykonávat tuto nevděčnou funkci, protože Pražákům, jak známo, se nikdo nezavděčí (soudruh prokurátor z hornické Ostravy Z. Zuska, F. Štafa z Hané na Moravě, Brňák J. Koukal či T. Hudeček z Holomúca).

Ještě jedno poučení sněm přinesl – jaksi mezi řádky. Číst politiku tímto způsobem se Češi učili od 19. století, kdy nebylo radno otevřeně vystupovat proti Vídni a vládnoucímu rodu Habsburků. Zůstalo jim to dodnes – přes éru masarykovské republiky s uměle budovaným kultem osobnosti TGM, přes období nesvobody nacistické i komunistické.

T. G. Masaryk kdysi říkával, že k „zakořenění“ demokracie je potřeba alespoň půl století pokojného vývoje. Předmnichovská republika trvala jen dvacet let a na ni navazující období poválečné „polodemokracie“ (1945-48) jen tři roky. Proto jsme museli po Listopadu 1989 začínat opět od nuly.

Demokratickou politiku nelze dělat tak, že se vykašleme na morálku (nestačí jen fráze o ní, jak to s úspěchem předváděl V. Havel) a budeme se tvářit, že je všechno v pořádku. V duchu hesla: „Co jsme si, to jsme si…“ Bez sebereflexe a diskuse (TGM: „Demokracie, toť diskuse.“) nelze demokratický rámec politiky trvale udržet. Pak už jen dochází k postupné „erozi“, k „osekávání“ košatého stromu demokracie, až ta je nahrazena něčím úplně jiným – nedemokratickým. O katastrofických důsledcích takového počínání netřeba pochybovat. Příkladů z dějin najdeme dost a dost.

ano-jsme-tady.jpg

Co se týká úvodních projevů pozvaných zahraničních hostů, za pozornost stálo zejména vystoupení bývalého belgického premiéra a šéfa frakce ALDE v Evropském parlamentu – G. Verhofstadta. Ten na jedné straně vychvaloval A. Babiše do nebe, na straně druhé mluvil proti V. Putinovi a odsoudil vraždu člena ALDE (seskupení stran zahrnující také hnutí ANO 2011) ‒ B. Němcova. Jen mě tak napadlo, zda tento host z EU vůbec něco ví o předlistopadové minulosti A. Babiše a o jeho politických názorech. Domnívám se, že neví zhola nic a že mu to jeho čeští „přátelé“ ze zbabělosti a ze strachu z Babiše raději ani neřekli. O to trapnější jeho vystoupení bylo.

Skutečným nositelem „medaile za trapnost“ se stal nakonec někdo úplně jiný. Zatímco Babiš dokáže své ambice úspěšně skrývat nebo maskovat, to jiný host na tomto sněmu, prof. V. Bělohradský, nikoli. V řadě, která byla určena pro hosty, seděl jako páv, jenž dává všem přítomným na odiv své barevné peří. Mělo to pouze jednu vadu na kráse: místo zeleného trička pod sakem by mu více slušela bílá košile s kravatou. Tak totiž byla oblečena naprostá většina přítomných mužů. Že by další z rozmarů známého levicového intelektuála, který by z „fleku“ mohl dělat „ředitele zeměkoule“?

Nechápu, proč se Bělohradský na sněmu objevil. Podle toho, jak sebevědomě vystupoval, bych usuzoval, že mu Babiš něco slíbil nebo nabídl. A pak to asi nevyšlo. V každém případě mělo Bělohradského vystoupení jeden jediný, dobře „čitelný“ účel: zamlžit věci jasné, všechno zrelativizovat a především pomoci legitimizovat hnutí ANO 2011 v očích veřejnosti. Jednodušším jedincům stačí, když oligarchu podpoří známý mudrlant a univerzální žvanil, nebo když dostane koblihu.

Bělohradského projev byl, jak jinak, u intelektuála jeho „formátu“ překombinovaný, vyspekulovaný a zcela nerealistický. Zkrátka: bombastické NIC. Byla to „vize“ jakéhosi budoucího, zmateného světa – přesně podle toho, co se zřejmě odehrává v hlavě zmateného a o své genialitě přesvědčeného intelektuála. Proto jsem zapochyboval o tom, že by tomu někdo z přítomných delegátů hnutí, kde platí rovnice „ANO = Babiš“, rozuměl, třebaže se všichni tvářili, že ANO. Nakonec řečníka odměnili potleskem ze slušnosti. Tím to skončilo.

V. Bělohradský je typický havlistický, levicový intektuál, který dlouhá léta ohlupuje českou veřejnost svými rádoby vědeckými řečičkami. Když se objevil na sněmu hnutí ANO 2011, čekal jsem, že každou chvíli ohromí přítomné větou typu: „Andrej Babiš je gentleman.“ Jeho vystoupení na tomto shromáždění bylo nicméně podobným intelektuálním selháním, z něhož je prezidentem M. Zemanem obviňován známý novinář F. Peroutka. O Bělohradském je ostatně známo, že rád podkuřuje mocným, zejména těm, kteří momentálně vládnou. Svého času nadbíhal ODS, pak ČSSD a teď pro změnu navštívil sněm hnutí ANO 2011. Kdo bude následovat příště?

Zdá se, že výsledek vystoupení V. Bělohradského nebyl tak oslnivý, jak očekával. Popravdě: nemohl ani být. Hned druhý den se totiž ve sdělovacích prostředcích pokoušel svou přítomnost omlouvat tím, že byl pozván, a proto na sněm přijel. Důvod jako hrom! Jak prosté a zároveň „duchaplné“! To bych od „génia“ jeho formátu opravdu, ale opravdu nečekal. Jisté je jen jedno: Svou přítomností na sněmu hnutí ANO 2011 se Bělohradský neuvěřitelně zkompromitoval a vyřadil se ze seznamu možných uchazečů o funkci prezidenta republiky. Ale dost možná mu Babiš nabídne jinou prezidentskou židli – v Agrofertu.

volebni-placky-ano-2011.jpg

Co zaujalo mne, ale i mnohé politické komentátory, byl fakt, že jsme se nic nedozvěděli o zahraničně politické orientaci ani o vztahu hnutí ANO 2011 k současnému dění v Evropě a ve světě – kromě obecného, spíše povinného přihlášení se k Evropské unii. Právě mlčení o těchto věcech usvědčuje toto hnutí z blíže nespecifikovaných postranních úmyslů a z neupřímnosti vůči voličům. Z hlediska politického se jedná o nevyprofilovaný politický subjekt, který nemůže mít budoucnost. Je to klasický příklad dočasného uskupení na politickou objednávku. Co je jeho skutečným cílem, ukáže až budoucnost.

(Pozn. aut.: Zdá se, že čas ukázal. Jediným cílem, kterým se Babiš netají, je dobytí politické moci v ČR: post premiéra a posléze prezidenta republiky. Také tady je možno dodat: Zda se mu to podaří, ukáže čas. Ten ale pracuje proti Babišovi. Každý „dobyvatel“ dříve nebo později udělá osudovou chybu, která ho zahubí.)

Babiš je nebezpečný nikoli tím, co říká, ale tím, o čem nemluví, co zamlčuje.

O jeho skutečných politických názorech, má-li vůbec nějaké, víme velice málo nebo vůbec nic. Nenechejme se mýlit údajnou Babišovou perfektní francouzštinou. Soudě podle jeho češtiny (lépe řečeno: husákovské českoslovenštiny), asi to taky žádná sláva nebude.

Zlí jazykové o Babišovi tvrdí, že nás táhne na Východ. Výsledky sněmu hnutí ANO 2011 to víceméně potvrzují. Ostatně – co lze očekávat od oligarchů, kteří se vyskytují výhradně v postkomunistických státech Evropy?

A co Babišova „pravá ruka“ – 1. místopředseda J. Faltýnek? Když se ho redaktor D. Borek dotazoval v pořadu „Události, komentáře“ v pondělí 2. 3. 2015 na průběh a „zvláštnosti“ sněmu, moc jsme se toho nedozvěděli. Nerozumím tomu, proč Faltýnek ze sebe dělá nic nechápajícího prosťáčka. Svému chlebodárci tím dělá spíš „medvědí službu“. Od zkušeného politického harcovníka bychom očekávali něco úplně jiného. Chápu ovšem, že obhajovat neobhajitelnou soudružku R. Kleslovou může být úkol nad síly jednoho člověka, byť by se jmenoval J. Faltýnek.

Sněm hnutí ANO 2011 potvrdil stále zřejmější fakt, že se politika vyprazdňuje od idejí a redukuje na pouhou „technologii moci“. Obecně platí, že selhává výchova k „politickým mravům“ a k mravnosti vůbec. Už to skoro vypadá tak, že co politik – to nemrava! O etice se jen planě mluví, ale v praxi se nic nedělá. Tak jako všechno: nechává se to „vyhnít“.

Strany ztrácejí pud sebezáchovy už tím, že se nestarají o politický „dorost“, o své nástupce. Je to stav trvale neudržitelný, který může předznamenat rozval celého politického systému a zánik demokracie u nás. Jestliže si toho nebudeme všímat a nezačneme-li se chovat zodpovědně, je s naší euroatlantickou civilizací konec. Co by pak následovalo, vidíme na televizních záběrech z válčišť Blízkého a Středního východu.

 

●●●

iv.snem-ano-babis-2-.jpg

IV. celostátní sněm hnutí ANO 2011

aneb „Urputné hovado“ opět kráčí před masami

Kdo čekal od vrcholného rokování politického hnutí ANO 2011 (25.-26. 2. 2017), že se z něho stane přes noc demokratická strana, musel být hluboce zklamán. Jediná změna, kterou sněm nabídl, byl fakt, že A. Babiš byl zvolen (v den 69. výročí Února 1948) předsedou nikoli 100 % hlasů delegátů (jako v roce 2015), nýbrž pouhými 93 % hlasů. I tak existuje podezření, že ve „hře na demokracii“ těch 7 % nehlasujících to dostalo jako „stranický úkol“ (v duchu někdejší politiky KSČ), aby to nevypadalo jako v KLDR.

Ano, toto hnutí (či přesněji: strana) se přiblížilo ke standardní demokratické straně právě jen o těch 7 procent hlasů, patrně z rozhodnutí „vrchnosti“ neplatných. Toť vše. Také tentokrát neproběhla žádná diskuse (asi nebylo „žvanit“ o čem, protože současný předseda žvanění nemá rád). Babiš, jak je u diktátorů a polodiktátorů obvyklé, neměl žádného vyzyvatele. Takže platí: volba z jednoho kandidáta o žádné demokracii nesvědčí. Spíše o začínající diktatuře jednoho z mnoha „ředitelů zeměkoule“.

Hnutí ANO 2011 by ve škole po tomto sněmu nedostalo čistou pětku jako minule, ale čtyři minus. S tím jen těžko může soutěžit v politickém ringu demokratických stran. Rozhodne-li se někdo s ním jít do povolební koalice, bude pro příští kolo „soutěže“ diskvalifikován. Nadbíhání „nedemokratům“ se musí exemplárně trestat! Proč? Kvůli zachování svobody a demokracie.

IV. sněm probíhal pod staronovým heslem „Chceme lepší Česko“. Patvar „Česko“ je bulvární, nedůstojné pojmenování pro útvar, který většina slušných občanů považuje za svou vlast. Ne tak různí přivandrovalci, kteří se nikdy skutečnými Čechy nestali a stát nemohou. Politický subjekt, který takový neuctivý výraz používá, a to vytrvale a při všech příležitostech, tím vysílá ve vztahu ke společnosti negativní signál. Ten se mu pak vrátí jako bumerang ve chvíli, kdy to bude nejméně očekávat.

Pro tento sněm byla typická ještě jedna skutečnost, na niž nikdo ze zvolených funkcionářů (včetně předsedy) raději neupozorňoval: nevystoupil zde se zdravicí nikdo ani z předsedů našich politických stran, ani žádný host ze zahraničí. Nedorazil dokonce ani předem ohlášený zástupce EU – G. Verhofstadt.

Svou návštěvou tentokrát nepoctil sněm ani levicový „vševěd“ V. Bělohradský, který se tam před dvěma lety vydal v netradičním oblečení – v tričku místo košile. Letos zřejmě usoudil, že mu u „babišovců“ pšenka nepokvete. Po neúspěchu v senátních volbách v loňském roce si dává povinnou „politickou“ pauzu, než se zase někomu jinému nabídne coby kandidát do voleb – kamkoliv. Nicméně ani tentokrát nezklamal: zavítal totiž na 39. sjezd ČSSD. Je dobré udržovat kontakty s těmi, kdož jsou stále ještě u koryt.

Hnutí ANO 2011 je i pět let od své registrace Ministerstvem vnitra ČR ve zvláštní, schizofrenní situaci. Je budováno shora a má charakter politické strany, přesto však se nazývá „hnutím“. Tím ovšem není, protože hnutí vyrůstá vždy zdola. Původní myšlenka byla možná dobrá. Mělo to být „hnutí nespokojených občanů“. To, co se z něho dodnes vyvinulo, je politická strana „jednoho muže“, který rozhoduje o všem. Hnutí/strana ANO 2011 trpí tím, čemu se v politologii říká „demokratický deficit“.

Stranická struktura hnutí ANO 2011 od centra až po místní sdružení slouží pouze jako převodová páka k plnění příkazů shora. Zpětná vazba zdola nahoru nefunguje buď vůbec, nebo jen velmi omezeně. ANO 2011 je strana s tuhým centralismem (podobným předlistopadové KSČ), kde hlas jednotlivého člena tam dole k těm „vyvoleným“ nahoře nedolehne. A když se to čistě náhodou podaří, je to stejně jedno, protože „vrchnost“ na to kašle.

O tom, že by hnutí ANO 2011 bylo demokratické, nemůže být ani řeč. To, že je strukturováno od místní až po celostátní úroveň (tak to v televizi vysvětloval během konání sněmu „politolog“ D. Kroupa), není ještě známkou „demokracie“. Demokratickou se strana (či hnutí) stává teprve stylem své komunikace a řízení. Něco takového v hnutí ANO 2011 zcela chybí.

ANO 2011 je autokraticky a centralisticky řízený politický útvar. Jako takový byl založen a přebudovat jej na „demokratický“ je za stávajících poměrů nemožné. Dokud bude v jeho čele osoba „majitele“ (= A. Babiš), který o všem nedemokraticky rozhoduje a „předsednictvu“ dává svá rozhodnutí k formálnímu odsouhlasení (jako ve „firmě“), nemůže transformace ve skutečně demokratický politický subjekt nastat. Nedojde-li proto k urychlené nápravě těchto nedostatků, mělo by být tomuto hnutí pozastaveno právo účastnit se voleb.

Nejnovější sněm hnutí ANO 2011 jen potvrdil to, co mnozí dosud tušili, ale neodvažovali se to nahlas pojmenovat: ANO 2011 je politickou divizí firmy Agrofert, nikoli politickou stranou v pravém slova smyslu – a už vůbec ne politickým hnutím. V podobě, jaká byla na sněmu „petrifikována“, se transformovat v plnohodnotnou, demokratickou politickou stranu nedokáže a ani nemůže.

Svým jednáním IV. sněm znovu prokázal, že hnutí ANO 2011 je neototalitní stranou se všemi nešvary, jaké známe z činnosti předlistopadové KSČ. Již z principu nemůže být demokratické. Potvrzuje to jak volba předsedy (93 % hlasů), tak i absence demokratické diskuse v průběhu sjezdového jednání. Schválená úprava stanov posiluje ještě více pravomoci předsedy A. Babiše. Co je na tom demokratického? Vůbec NIC!

ano-rozpadame-se.jpg

V současné podobě funguje ANO 2011 jako pouhý „výtah k moci“ pro dosud neuspokojené jedince, kteří by se rádi dostali k výnosným funkcím. Nahodilý výběr lidí, kteří do nich mají být vyzvednuti od místní až po celorepublikovou úroveň, nese s sebou riziko, že tito jedinci svou roli nezvládnou. Neúspěchy při sestavování koalic po volbách, jejich rozpad či dlouhodobé krize fungování v Praze a v Brně (včetně případu odvolaného olomouckého hejtmana L. Košty) to jen potvrzují.

Nejen nedostatek zkušeností s politikou jako takovou, ale i absence osobnostních předpokladů vedoucích představitelů činí z hnutí ANO 2011 problematického politického partnera, kterému se budou ostatní strany vyhýbat a nebudou jej oslovovat. Postupně se dostane do opozice a nakonec skončí v naprosté izolaci ‒ v politickém ghettu. V případě, že se již po podzimních volbách nedostane do povolebních koalic či do vlády, armáda „čekatelů na funkce“ se začne rozkládat a členové budou hnutí masově opouštět. Nastane počátek rychlého konce tohoto politického projektu na „jedno použití“.

Když IV. sněm hnutí ANO 2011 skončil, kromě sebepotlesku přítomných delegátů se žádné ovace na politické scéně nekonaly. Odhlasováním zvýšených pravomocí pro předsedu A. Babiše se sami delegáti postarali o to, že ještě než sněm dospěl ke svému závěru, měli mnozí pozorovatelé zvenčí jasno: ANO 2011 je neototalitní strana se silnými autoritářskými prvky. Je to politický útvar nedemokratický, jehož alfou a omegou je osoba A. Babiše.

marx--engels--lenin.png

Kromě podlézavého „masochisty“ B. Sobotky se nově zvolený předseda A. Babiš vděku nedočkal, a to ani od zbývajících členů parlamentní „bandy šesti“, natož od koaličních partnerů (či spíše úhlavních nepřátel?). Dokonce i předseda KSČM napsal cosi o bourání „parlamentní demokracie“. Kdo by to byl čekal od pokračovatelky strany K. Gottwalda, který se jezdil učit do SSSR, kterak nenáviděným kapitalistům zakroutit krkem?

Babiš si při svém monologu, o němž neskromně prohlašoval, že je jeho „vizí“ české demokracie (to jsme to dopracovali, když nám takovou vizi předkládá Slovák!), netajil tím, že je všechno špatně a že by této zemi lépe vyhovoval většinový systém, opírající se pouze o 101 poslanců (o senátorech se ani neuvažuje).

To by se to pak vládlo a manipulovalo (a jistě i kupovaly hlasy poslanců)! Šlo by to jako po másle. Kdo by si rád nepřivydělal nějaký milionek k té „almužně“, kterou za svou práci poslanci ve „žvanírně“ dostávají, že ano? A splnil by se i další Babišův sen: Sněmovna, „šlapající“ jako dobře namazaný hodinový strojek, by chrlila jeden zákon za druhým – jako na běžícím pásu. Ne ty právní paskvily, jež „vyrábí“ dnes, ale zákony naprosto dokonalé – ty „babišovské“.

Jen tak na okraj: „Redukovanou demokracii“ jsme tady měli dávno před Babišem ‒ v letech 1945-1948. Národní fronta byla tehdy sdružením politických stran výhradně levicových: politická pravice přestala existovat. Pro komunisty se úplné převzetí politické moci stalo hračkou. Zvládli to v Únoru 1948 sami. A kdyby ne, u maďarských hranic čekaly jednotky Rudé armády („osvoboditelky“), které po válce okupovaly poražené, fašistické Maďarsko. Jak známo, po „Vítězném únoru 1948“ následovalo 42 let komunistické diktatury v ČSR, ukončené „sametovou revolucí“ 1989.

─────

ods.png

Z namlouvání mezi hnutím ANO 2011 a ODS, na něž na 39. sjezdu ČSSD upozornil B. Sobotka, nakonec nebylo nic. Předseda strany P. Fiala pozdě, až čtvrt hodiny po dvanácté, zareagoval na to, co se odehrálo na IV. sněmu hnutí ANO 2011. Tento „politolog na baterky“ nedokázal včas rozpoznat autoritářské tendence v Babišově hnutí a vývoj ho předběhl. Pošramocenou reputaci za něj pak museli před veřejností napravovat jiní – nepolitologové, např. místopředsedové strany P. Kupka a A. Udženija či poslankyně M. Němcová.

À propos: Fungování zamýšlené koalice (ANO 2011 – ODS) „testovala“ již od loňských krajských voleb středočeská hejtmanka J. Jermanová-Pokorná, která do hnutí přišla ze své původní strany – ODS. Bylo proto jen logické, že preferovala vznik krajské koalice s ODS. Zkrátka: svůj k svému! Když se pak pro tuto koalici nadchl i V. Klaus ml., kandidující v pražském obvodu jako třetí v pořadí, a „vykecal“ to do médií, bylo jasné, proč se P. Fiala nedistancoval od A. Babiše včas. Začal se totiž bát víc o svou předsednickou židli než o pověst strany, kterou před časem zachránil před zánikem. A protože život tropí hlouposti, teď tento „spasitel“ svou liknavostí a nerozhodností pomohl této straně k porážce v podzimních volbách.

Když už bylo všechno jasné, ohlásili „modří ptáci“ náhradní povolební koalici s Baránkovými Soukromníky. A Fiala se s velkou pompou vrátil k osvědčenému evergreenu své strany z dob M. Topolánka: „oprášil“ 15% rovnou daň, kterou kdysi prosazoval ve funkci ministra financí V. Tlustý. Jak „moderní“ příspěvek ODS coby protiváha k Sobotkově plánované daňové reformě!

─────

Nedemokratický základ politického hnutí ANO 2011 je tu od samého začátku – od jeho zrodu. Jak na sněmu přiznal sám A. Babiš, zvýšené pravomoci byly ve stanovách zakotveny již dříve, avšak teprve IV. sněm na tento fakt položil ještě větší důraz – z důvodů čistě praktických: aby neselhal systém výběru „kádrů“, s nímž má toto hnutí evidentní problém.

Registraci Babišova hnutí provádělo Ministerstvo vnitra ČR za vlády P. Nečase v roce 2012. Toto ministerstvo bylo tehdy v rukou politického projektu „Věci veřejné“ (VV), který se následně rozpadl. Ministrem vnitra byl nejprve R. John a po něm J. Kubice. To, že „majitel“ jednoho politického projektu dal „posvěcení“ jinému obdobnému projektu, Babišovu, nemůže proto nikoho překvapit. Spíše naopak.

Není nic známo o tom, že by tehdy na tuto skutečnost kdokoli z dnešních Babišových kritiků upozornil. (Nikomu zřejmě nevadí ani to, že někdejší ministr bez portfeje P. Mlsna z „Věcí veřejných“ působí dodnes jako vysoký ministerský úředník v Sobotkově vládě.) Ostatně P. Nečas, kterého řídila jeho milenka, měl úplně jiné starosti. Kdo by se tehdy zabýval takovou „prkotinou“, jako bylo běžné úřední posuzování stanov jakéhosi neznámého politického hnutí? Jak to celé skončilo, si ještě dobře pamatujeme: bezprecedentním policejním zásahem přímo na Úřadu vlády ČR. Byla to zatím největší ostuda v naší politice po Listopadu 1989.

Za tehdejší „lapsus“ při povolení činnosti nedemokratického hnutí ANO 2011 by měl být volán k zodpovědnosti jak tehdejší ministr vnitra (včetně jeho podřízených, kteří to měli na starosti), tak i expremiér P. Nečas. Ke všem průšvihům, jež má na „triku“, to bude jen takový malý přívažek. Kdyby se tak tehdy nestalo a stanovy hnutí ANO 2011 byly naopak shledány „nedemokratickými“, jak ve skutečnosti byly a jsou, nemuseli jsme dnes řešit otázku nerealistických mocenských ambicí jednoho slovenského imigranta.

26. 3. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

_?_

(Václav Slim, 21. 4. 2017 9:52)

NEBO ZDE ... asi uprostřed

_

(Václav Slim, 21. 4. 2017 9:50)

a co toto?
https://www.youtube.com/watch?v=WNvxlm9CQ_U

?

(Václav Slim, 21. 4. 2017 9:47)

Zdá se, že toto téma moc nikoho nezajímá ...

Jak česko vítá imigranty

(Slávek Kudrnáč, 1. 4. 2017 14:29)

2Jak "Cesko" vita imigranty

Neuveritelne, co se dela za zady ceskeho lidu. Jiste o tom vetsina lidi
nevi.

https://emigratetoczechrepublic.wordpress.com/

Strojovy preklad do cestiny:

Hned na titulní straně tohoto webu se píší tato slova:
"Hledáte azyl? Emigrujte do České republiky. Jste vítáni "!


Pokud jste na útěku před válkou, hladem nebo terorem, můžete požádat o azyl
v naší zemi - v České republice.

Česká republika je krásná země v srdci Evropy ( hranic s Německem,
Rakouskem, Polskem a Slovenskem ) Má vysoce rozvinutou ekonomiku, bohaté
kulturní dědictví, vysokou úroveň vzdělávání, zdravotní péči a ochranu
životního prostředí.

Česká republika je svobodna a tolerantní země, kde jsou si všichni rovni.
Tyto principy jsou garantovány Ústavou a zákony naší země. Lidé různého
původu zde žijí vedle sebe: křesťané, židé, muslimové, ateisté a další. To
je hlavní. Dokladem toho je i skutečnost, že tato země má několik mesit a
modlitebny a muslimové jsou přítomni zde více než sto let.

Hovoříme českým jazykem, ale mladá generace také mluví cizími jazyky
(zejména anglicky a německy). Čeština patří do stejné skupiny jako
polština, srbština, ruština. Zpočátku se to může zdát jako obtížný jazyk,
ale komunikativní člověk je během jednoho roku v každodenním kontaktu s
česky mluvícími lidmi. Pokud se chcete usadit na území České republiky,
vaše děti se snadno naučí česky ve veřejné škole. A to se otevírají
možnosti plného vzdělávání a zaměstnanosti.

Česká republika má nedostatek některých zaměstnanců, zvláště v medicíně a
drobné t echnicke a servisní práci. Obchodně smyšlejici člověk najde
stovky příležitostí v naší zemi (zkušený a kvalifikovaný najde dokonce
tisíce).
==============================================================
Takže, kde je Česká republika?
Mapa Evropy a v v ni CR cervene oramovana aby pripadny zajemce
nezabloudil !
Hlavně si přečtěte "Česky o webu", je to vpravo nahoře nad tím textem.
Kliknout a budete zírat - česky se tam píše. Dále si klikněte na "Chcete
pomoci" a tam zjistíte, kdo za touto stránkou stojí, začíná to Člověkem v
tísni Šimon Pánek a končí Věrou Čáslavskou včetně odkazu , kde jim můžete
snad i napsat.
Věděli jste to?
Naše vláda má speciální web. stránky v angličtině a arabštině, kde přímo
zve emigranty do ČR.!!!
A na tomto webu jsou přímo uvedené kontakty na takzvané v uvozovkách
"neziskové" české organizace pro podporu imigrantů, které jsou placeny
touto vládou ČSSD, KDU-ČSL sta miliony korun z našich veřejných peněz.

Vrcholem bude az zvlastni oddeleni ministerstva (maxisisterstva) vnitra
natiskne prohlaseni ze o tomto webu nic nevi a proto tuto zpravu
povazuje za falesnou a jako fake jiz zakazuje

Máme šanci?

(Václav Slim, 30. 3. 2017 17:53)

Dobrý den pane doktore. Děkuji Vám za podnětný a inspirující článek. Nikdy jsem na podobné nereagoval, ale nyní cítím jasné ohrožení. Nejen osobní, ale celonárodní. V duchu, který popisujete. V pondělí jsem byl v kinu Aero na besedě, kulatém stole, který pořádal Respekt. Téma dezinformace. O tom ale jindy, píši Vám proto, že tam byl dřívější šéfredaktor Respektu (najdu jméno), který nyní na Slovensku založil časopis (snad N). Když došlo na vábiče, velmi zvážněl. Potom pronesl velmi důležitou řeč. Vy jako Češi se neumíte bránit takovýmto lidem. Není to ve vaší historické povaze a zkušenostech. Vy očekáváte jednání v jakýchsi i omezených „pravidlech“ slušnosti. Většina lidí proto nerozumí a dokonce ani nevnímá skutečnou podstatu vábičových snah. On tato pravidla nedodržuje. „Bere vše“, co je námi necháno napospas. Ovládá dokonale technologii moci, vlastní nástroje (media, stranu aj.), má značný i finanční kapitál, jde pouze za svým cílem. Po premiérovi na prezidenta (za sebe dodávám, že zřejmě zná a používá IT technologie soc. sítí, které použil ke svému vítězství kačer (ten co kdesi trempuje), pro jakoukoli diskusi na webu, kde „loví“ z lidí nápady co skutečně dělat, se MUSÍTE zaregistrovat … a dál už dle laiků, je to tak snadné!)
A zatím NEMÁ skutečné překážky. Přirovnal ho k Mečiárovi. Varoval nás před takovými specialisty demokracie. Zcela vážně, tak jako Vy. Příští týden bude video na webu Respektu, doporučuji. Proto se pokusme o zázrak. Jistě znáte mnoho slušných lidí. Zkusme spojit síly. Co myslíte? Jsem snílek? Vše dobré přeje Václav Slim.