Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den nemocných ‒ František Růžička

23. 3. 2020

Mnohá proroctví, kterým však řada lidí nevěří, nám sdělují, že přijde těžká doba. Živelné pohromy, katastrofy, války, hospodářská krize, pronásledování, nemoci postihující velké množství lidí. A to proto, že se neumíme chovat sami k sobě navzájem, mezi národy a kontinenty, dokonce ani k naší Matce ZEMI. Možná že i k celému okolnímu vesmíru, neboť právě shůry přicházejí mnohé padající pohromy. Nejsem ekolog, nejsem astrolog, jen obyčejný živáček. Zatím ještě se selským rozumem i s životními zkušenostmi, takže si dokážu dovodit, kam až ten současný, „moderně svobodný a demokraticky volnomyšlenkářský“ svět směřuje. Do našich poklidných končin přilétají pro nás děsivou silou orkány, vichřice, bouře: Kyrill (2007), Emma (2008), Xaver (2013), Herwart (2017). Dnes nás děsí bouře Sabine, za rohem je již připravená další. A nákaza koronavirus, stejně jako před léty sars… Naštěstí zatím padají jen přelomené či vyvrácené stromy, či nějaká ta odfouknutá stříška. Leč nezapomínejme na španělskou chřipku. A také kryptovirus. Spíše v množném čísle. Sorry za ten úvodní odstavec v poněkud pochmurném vyvedení.

Vše ale souvisí se vším. Je konec zimy, byť nepříliš zdařilé, lidský organismus je i tak oslabený, vyčerpaný, náchylný k mnoha nemocem. V civilním kalendáři je v den 11. února slaveno jméno Božena. Současně je tento den označován jako Světový den nemocných. A to jako památný den na oslavu Panny Marie Lurdské již více než 150 let. V roce 1858 se v Lurdech zjevila a uzdravila 14letou nemocnou dívenku Bernadettu Sabirous, které ukázala pramen uzdravující vody. Od té doby se Lurdy staly symbolem uzdravování. V roce 1993 byl tento den z podnětu papeže Jana Pavla II. vyhlášen jako podnět k uvědomění, že mezi námi žijí i mnozí nemocní lidé.

Matka Tereza k tomu uvádí: „Každý z nás potřebuje více lásky.“ Papež František cituje slova evangelia sv. Matouše: „Přijďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Pozornost k tomuto dni je zaznamenána v jednotlivých českých a moravských diecézích se zaměřením na návštěvu jednotlivých nemocnic s účelem prohloubení vzájemné spolupráce. V mnoha nemocnicích byly slouženy mše svaté za nemocné, lékaře, zdravotní sestry a ostatní zdravotnický personál. Například kardinál Dominik Duka v Nemocnici sv. Alžběty v Praze Na Slupi, pomocný biskup Zdenek Wasserbauer Na Bulovce v Praze. Biskup Josef Nuzík v nemocnici ve Vsetíně, o týden později ve FN Olomouc. Biskup Tomáš Holub ve Fakultní nemocnici v Plzni, biskup František Radkovský v Chebu, biskup Jan Baxant v hospici v Litoměřicích, biskup Jan Vokál ve FN v Hradci Králové. V katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích předávalo svátost několik kněží v čele s děkanem Zdeňkem Marešem.

Při této mimořádné příležitosti je nejen na výše uvedených místech, ale v mnoha farnostech římskokatolické církve udělována Svátost pomazání nemocných… Když člověk zestárne nebo onemocní, jeho život se v mnohém změní. Často už nemůže pečovat sám o sebe a je odkázán na pomoc druhých, mnohdy ztrácí odvahu i naději. Z Písma víme, že Ježíš se nemocným nevyhýbal, ale ukazoval jim, že Bůh je miluje, a mnohé z nich sám uzdravil. Už od prvních dob církev zvláště pečovala o nemocné, a tak naplňovala i slova apoštola Jakuba. Svátost pomazání nemocných se dnes uděluje stejným způsobem. Kněz se modlí za nemocného, vkládá na něj ruce. Potom mu pomaže čelo a ruce svatým olejem se slovy: „Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.“

Pomazání nemocných není svátostí jen pro ty, kdo se cítí v krajním ohrožení života. Proto je příhodná doba pro její přijetí už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří, neboť každá nemoc dává tušení smrti. V průběhu téže nemoci se neopakuje, lze ji ale opakovat, pokud nastává zhoršení. Totéž platí u starých osob, jejichž slabosti stále přibývá. Skutečný účinek svátosti spočívá ve zvláštním daru Ducha svatého ‒ v milosti posily, útěchy, pokoje a odvahy. Duch svatý obnovuje víru v Boha a posiluje proti pokušením malomyslnosti a úzkosti před smrtí. Touto milostí přijímá Kristus na sebe naše utrpení a nese naše nemoci. Ještě těsněji sjednocuje nemocného se svým spasitelským dílem. V určitých případech vede svátost podle boží vůle k uzdravením nemocného. Věřící křesťané se vždy mohou spolehnout na svého Pána. Vždyť on ví, co je utrpení. Mohou proto k němu volat o pomoc. Tolik z poučení pro věřící.

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

p10402191.jpg

Nemocní v Lurdech

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář