Svobodné noviny na internetu

Ujišťuji čtenáře, že naše putování po šumavských i jihočeských kostelích nadále pokračuje. I když tentokráte se můžeme dohadovat, do které oblasti se máme vlastně zařadit, neboť jsme se z jistých důvodů (návštěva věřících z Rakouska) zastavili v regionu Novohradských hor. Věřte, že nebudete ochuzeni o další duchovně naplněný zážitek. Po dobré ranní kávě nedaleko kostela sv. Anežky České v Českých Velenicích a upřesnění cesty s dalším programem jsme na parkovišti v Dobré Vodě u Nových Hradů. Je středa, takže se ve zdejším chrámu koná celodenní adorace.

Poutní kostel Panny Marie Těšitelky

Je místem jako vyhledávaný cíl mnohých poutníků a návštěvníků z obou stran hranice. V roce 2015 oslavil tři sta let od svého dokončení a vysvěcení. Tato barokní perla v době pronásledování církve a snahy o likvidaci náboženského cítění značně chátrala, proto v letech 2011-15 prošla rozsáhlou, nákladnou vnitřní i vnější rekonstrukcí. Dnes ji můžeme navštívit jako zářivou ve své původní kráse.

První poutě k Panně Marii Těšitelce se tradují od roku 1701. Tehdy se zde zjevil Matyáši Egidi ukřižovaný Ježíš spolu s Bolestnou matkou a prosil jej, aby nechal na tomto místě u pramene postavit kostel a zasvětil ho právě Marii Těšitelce. Po uzdravení desetiletého nevidomého děvčátka ze Stropnice sem začaly proudit davy poutníků s milodary uzdravených a dary dobrodinců. V roce 1706 došlo k položení základního kamene, stavba byla dokončena během devíti let, v roce 1718 pozlacen hlavní oltář. Z jiného zdroje lze dodat, že přestavbu kaple, která již nestačila, inicioval hrabě Albert Karel Buquoy. Kolem roku 1750 sem přicházelo okolo 60 tisíc poutníků za rok. Za mnohá uzdravení si toto místo vysloužilo pojmenování: „jihočeské Lurdy“.

Dnes nám vnitřní prostor chrámu navodí pocit, že jsme vstoupili do „domu ze zlata“. Na hlavním oltáři je obraz Panny Marie Těšitelky, nad ním Boha Otce ozářeného paprsky Ducha Svatého. Pod ním sv. Josef pod baldachýnem, vpravo od svatostánku sv. Jáchym a vlevo sv. Anna. Dále téměř padesát postav andělů. Dva z nich nesou nápis: „Ó, Těšitelko zarmoucených, shlédni na nás jako matka!“

Pro doplnění pohledu: Na levém oltáři sv. František, postranní sochy sv. Norberta a sv. Vojtěcha. Na pravém oltáři sv. archanděl Michael, uprostřed sv. Jan Nepomucký, postranní sochy sv. Václava a sv. Zikmunda. Na bočních stěnách pak postavy západních církevních otců: sv. papeže Řehoře, sv. Augustina, sv. Ambrože a sv. Jeronýma. Barokní varhany jsou z roku 1727; na nich mezi dvěma anděly postava krále Davida v životní velikosti. V lunetě pak erby hraběcích rodin Buquoyů a Pálffyů.

Obec byla také nazývána jako Vilíkova Hora, do roku 1706 spojena s Hojnou Vodou. Roku 1564 byl objeven léčivý pramen, v 16. a 17. století zde byly lázně, roku 1706 jen kaple. Poutní kostel byl roku 1715 vysvěcen: Nanebevzetí P. Marie. Od roku 1708 zde vznikla farnost, od roku 1720 již se sídlem duchovního. Matriky jsou vedeny od r. 1706. V době socialismu zde byl domov pro řeholnice. Dnes je farnost spravována z novohradského kláštera Božího Milosrdenství.

Upřímné poděkování si zasloužila sestřička, která naší malé výpravě věnovala čas s podrobným výkladem a předala tiskové materiály. Mezi nimi dopis poutníkům s výkladem a výzvou k podpoře tohoto významného místa. Dále „Modlitbu Matky všech národů“, která byla přeložena a vydána v padesáti jazycích od roku 2009. Imprimatur v červenci 2018 připojil i českobudějovický biskup Vlastimil Kročil.

Velkou a zdařilou úpravou prošlo i okolí chrámu, kde se mohou poutníci scházet i konat pobožnosti. Po schodech lze vystoupat až v okraji zalesnění, kde se nachází Golgota. Na křížích zobrazení postav v uměleckém provedení. Na patě kříže Krista umístěn nápis: „Já jsem pramen živé vody“, což dává plné spojení s léčivou vodou i dosud nenapájenou „kamenkou“ v prostoru pod schody.

Hojná Voda

Jak je zřejmé i z předchozího textu, obec i farnost byly historicky úzce spojeny právě s Dobrou Vodou. Zde od roku 1720 sídlil kaplan, v roce 1855 byla oddělena od Dobré Vody a založena vlastní farnost. Matriky jsou vedeny od r. 1707. Původní kaple pocházela z roku 1553, rozšířena byla v letech 1625-1630, se zasvěcením sv. Anně… Z historie se uvádí název „Vilémova Hora“ (podle Viléma z Rožmberka?). Koncem 16. století zde na základě zjevení dřevorubci vzniklo poutní místo, které po stavbě kostela v Dobré Vodě zaniklo. Název Hojná Voda pochází od F. Palackého z roku 1854.

Tento kostel byste zde již marně hledali. Roku 1938 zde žilo přes 600 obyvatel (z toho 15 Čechů), v roce 1949, kdy vzniklo hraniční pásmo, byla polovina domů zbořena, stejně tak kostel. Zůstala pouze věž ‒ Zvonice. Ta byla v roce 2016 renovována spolu s rekonstrukcí původní německé školy a vznikl Penzion Zvonice. Dnes zde žije necelá padesátka obyvatel.

Další zdejší památkou je socha sv. Jana Nepomuckého v horní části obce. Nedaleko pod ním kašna (kamenná nádrž z roku 1912), dnes již ale s nepitnou vodou. Odtud voda volně stéká potůčkem k nové „Zvonici“. Tvoří ji konstrukce z mrákotínské žuly (sluneční brána, chrám, na místě velké duchovní síly) se zavěšeným zvonem (váha necelé 3 t). Je pojmenován jako „Meditační zvon – Zvon setkávání“. Můžeme se zde tak potkat se Sluncem a odnést si s sebou svoji víru v Boha, bez ohledu na to, jakou představu o ní máte. Potkávají se zde lidé, o jejichž víře a duchovní tradici nemáme ani povědomí. Svým tónem (cis) dává zvon světu najevo víru v síly dobra. Odedávna zde žili lidé, pracovali, umírali. Někteří byli vyhnáni. Místo pak upadlo dlouho do smutku. Duch tradic se vytratil. Jejich stopy ale zůstaly. Zůstalo Slunce, příroda a s nimi víra, naděje a láska. To jsou základní atributy dobra… To vše můžete prožít na místě samém.

O jarním slunovratu sluneční paprsky spojí vrchol zvonu s tekoucí vodou z kašny a sochou sv. Jana. Ty ale nestávaly tam, kde stojí dnes. Modleme se, meditujme! Možná potkáme i Viléma z Rožmberka, přísného katolíka, který jednorožce dal roku 1592 do znaku Hojné Vody. Nepřistupujme však ke zvonu s negativní myslí. Dřevěnou paličkou si lze na zvon poklepat. Místo však není prostorem na hraní pro děti ani zábavným parkem pro dospělé… Na žulové konstrukci jsou také osazeny štítky s názvy zmizelých obcí širokého okolí. Na zvonu pak nápis: „Obrať svou tvář ke Slunci a všechny tvé stíny zůstanou za tebou.“ Jak moudré! A nejspíše i uzdravující…

František Růžička, České Budějovice

Interiér kostela

Kostel na Dobré Vodě

Golgota

Meditační zvon