Svobodné noviny na internetu

Zpětným pohledem za posledním dílem Jihočeských kostelíků se mi vnucuje myšlenka, zda jsem svého čtenáře tak trochu nepřivedl do rozpaků. Všechny uvedené objekty se totiž nacházejí v lokalitě města Třeboně. Jenže – do této katastrální lokality patří rovněž malebná vesnička DOMANÍN, která si rozhodně zaslouží samostatnou pozornost a při toulkách Třeboňskem ji nemůžete minout a nevěnovat jí hlubší pozornost.

Obec je písemně zmiňována již v roce 1367 během založení augustiniánského kláštera v Třeboni. Tehdy ji páni z Rožmberka koupili od rytíře Fraňka ze Zalin. Po celá staletí pak Domanín patřil k třeboňskému klášteru, a proto historie obce je úzce spojena právě s Třeboní. V době působení Jakuba Krčína, kdy budoval rybník Svět a Nevděk, byl spojen s Opatovickým rybníkem a z Třeboně byla obec přístupná pouze po dlouhém dřevěném mostě. Ten začínal v místě, kde dnes přechází hráz Světa v opatovickou.

Na návsi Domanína stávala původně dřevěná kaplička, v níž byl umístěn onen již dříve zmíněný oboustranný deskový obraz od Mistra Třeboňského – Kladení Krista Pána do hrobu a Obraz světců sv. Jiljí, Řehoře a Jeronýma, namalovaný kolem roku 1380. Následně byl v roce 1921 věnován Národní galerii v Praze. Za přispění Ministerstva školství a národní osvěty obec vystavěla v roce 1925 novou zděnou kapli sv. Václava. V jejím okolí dnes stojí několik zachovaných selských stavení z konce 19. století. K obci, jak bylo uvedeno v díle XV., patří popisovaný hřbitovní kostelík sv. Jiljí (v nynější podobě z roku 1776) a původně používaný jako hrobka rodiny Schwarzenberků.

Do nové kaple byla pořízena kopie tohoto středověkého deskového obrazu. Kaple je dílem Bohumila Pýchy z Liberce, který studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (u Pavla Janáka) a později působil jako profesor odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Stavbu provedla firma stavitele Jana Smrže z Třeboně, byť některé doložené údaje se rozcházejí. Návrh stavby podle architekta Pavla Janáka. Nástěnnými malbami ji vyzdobil známý malíř Karel Svolinský. Při průjezdu obcí nemůžete tuto síňovou kapli minout, neboť se nachází na pohledově exponovaném místě a nedá se přehlédnout. Celé okolí je stále udržováno, nedaleko průčelí rostou dva stromky, za kaplí je malé travnaté hřiště, před průčelím kamenný pamětní kříž rodiny Šírků z roku 1926, který však není předmětem chráněné památky. Pro tři stovky místních obyvatel je to skvělá vizitka.

Kaple je postavena v obdélníkovém půdorysu, s předsazeným průčelím, z cihelného zdiva. Střecha je strmá, valbová s námětem, za štítem hranolová věžička prolomená dvojicemi sdružených, polokruhově uzavřených okének. Podrobnější stavební popis ponechme odborníkům. Štukový reliéf s postavou sv. Václava jako mladíka, oděného suknicí a pláštěm s odhalenou hrudí, hlavou nakloněnou dopředu, pravá ruka pozdvižena nad keř vinné révy, za hlavou mohutná mísovitá svatozář. Boční stěny kaple jsou prolomeny čtvercovými okénky v dřevěných rámech a skleněnými výplněmi s dekorativní strukturou.

***

K obci se neopomenutelně váže připomínka na slavného rodáka Juscelina Kubitscheka de Oliveira (1902-1976), který jako prezident Brazílie založil hlavní město Brasilia. Dodejme, že po dokončení studia medicíny byl v roce 1934 zvolen do státního sněmu v Minas Gerais, později, z důvodu revoluce v Estado Novo (Nový stát) v roce 1937, se musel začít živit medicínou. Roku 1940 se stal starostou města Belo Horizonte, v roce 1945 znovu zvolen do státního sněmu a za dalších pět let (1950) se stal guvernérem státu Minas Gerais. V roce 1955 kandidoval na prezidenta Brazílie a ve volbách zvítězil. Jedním z výsledků jeho vlády byl projekt nového hlavního města. Žel, země se nevhodnými investicemi propadala dál do dluhů. Jeho nástupcem byl v roce 1961 zvolen Jánio Quadros, v roce 1964 převzala státní moc armáda, jeho politická práva byla na deset let suspendována. Odešel do exilu a žil v mnoha městech USA a Evropy. V roce 1967 se vrátil do Brazílie, kde v roce 1976 zemřel při dopravní nehodě. Na jeho pohřbu se sešlo přes 350 tisíc truchlících. Nyní je pohřben v Památníku, který byl otevřen v roce 1981. Při pozdějším vyšetřování byly nalezeny důkazy o tom, že nešlo o běžnou dopravní nehodu, ale atentát provedený vojenskou juntou… Trvalá vzpomínka domorodců mu jistě právem náleží.

František Růžička, České Budějovice

Kaple sv. Václava

Interiér kaple

Pamětní deska