Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup
V březnu letošního roku uplyne 725 let od narození významného církevního činitele a politika doby Karla IV. – Arnošta z Pardubic, prvního pražského arcibiskupa.
Byl synem Arnošta z Hostína (okr. Mělník), pána na Pardubicích, který zastával úřad purkrabího na hradě v Kladsku. Tam se Arnošt mladší narodil dne 25. 3. 1297 jako nejstarší ze čtyř synů. V Kladsku navštěvoval farní školu při kostele Panny Marie a později se vzdělával v benediktinském klášteře v Broumově, odkud odešel do Prahy.
Arnošt z Pardubic patřil k těm soudobým českým intelektuálům, kteří dosáhli poměrně rozsáhlého vzdělání, a to především v zahraničí. Celkem 14 let pobýval v Itálii – na univerzitách v Bologni a v Padově. Věnoval se zde studiu církevního práva a dosáhl zde hodnosti licenciáta.
Zdá se, že během svého italského pobytu navázal upřímné a nerozlučné přátelství s tehdejším markrabětem Karlem, pozdějším králem a císařem Karlem IV. Právě Arnoštovou zásluhou se později rozvíjely plodné kontakty českých zemí s italskými humanisty a italskou kulturou vůbec.
Po návratu z Itálie čekala Arnošta z Pardubic úspěšná dráha církevního hodnostáře: v r. 1338 se stal děkanem kapituly v Sadské a o rok později dosáhl téže hodnosti v Praze. Odtud byl jen krůček k důstojenství ještě vyššímu. Když v r. 1343 zemřel pražský biskup Jan IV. z Dražic, padla volba jeho nástupce na Arnošta z Pardubic.
Bezprostředně po uvedení do funkce biskupa vydal první synodní statuty, které upravovaly výkon kněžského úřadu, zakročovaly proti mravnostním přestupkům a zakazovaly účast kněží při soudním řízení pomocí vody a žhavého železa, tzv. ordálech a „božích soudech“.
V čele pražského biskupství stál Arnošt z Pardubic jen několik měsíců. V souvislosti s povýšením biskupství na arcibiskupství se stal dne 30. 4. 1344 prvním pražským arcibiskupem. Jako přítel, rádce a diplomat Karla IV. se podílel na založení pražské univerzity a byl jmenován jejím prvním kancléřem. Hájil zájmy panovníka, účastnil se i na výchově Karlova nejstaršího syna Václava (pozdějšího krále Václava IV.).
Zavedl úřad korektora, jenž měl za úkol trestat kázeňské přestupky kněží, a dal pevný řád církevnímu úřadování. Měl pochopení pro reformní úsilí Konráda Waldhausera a Jana Milíče z Kroměříže. I když se mohl stát jedním z kandidátů na funkci římského papeže, sám tuto možnost odmítal a naopak uvažoval o tom, že se vzdá svého úřadu arcibiskupa. Když dne 30. 6. 1364 v Roudnici zemřel, jeho smrt byla králem Karlem IV. i jeho synem Václavem považována za velkou ztrátu pro celý národ.
Na věhlasu a významu Arnošta z Pardubic nic neubrala ani následující staletí. Náš přední znalec českých dějin František Palacký o něm ve svých Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě napsal toto: „Muž vysokého vzrůstu, krásné postavy a obyčejů ušlechtilých, co do ducha, vzdělanosti a známosti rovnající se všem nejpřednějším mužům věku svého, co do mravní povahy a mnohostranné způsobilosti nad jiné mnohé vynikající, první a nejvyšší ozdoba pražské stolice arcibiskupské.“
4. 3. 1997
PhDr. Rostislav Janošík
(Převzato z tištěných SN č. 3/1997, str. 5.)
