Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křoví – František Růžička

20. 4. 2017

Jelikož jsme (stále více) národ hudebníků, bude si pod tímto pojmem většina představovat „křoví“, které tvoří nějaká méně známá hudební skupina nebo interpret před hlavním vystoupením. Anebo méně podstatný hlasový doprovod právě toho významnějšího aktéra.

Bohužel, stále méně jsme spoluautory a spoluaktéry při vytváření našeho vlastního okolí. Zejména, co se týká estetiky a hlavně hojnosti realizace. Bezpředmětné remcání u piva tento záměr nekrášlí.

Právě před krátkým časem (7. 1.) vyšel v Lidových novinách článek s názvem „Tvrdé srdce a ostrá sekera“, ve kterém autor, zahradník Ondřej Fous, nastavuje zrcadlo k porovnání minulosti a současnosti při vytváření krajiny, zejména pak městských parků. Jednoznačně dokládá, jak se potřebná péče zanedbala a na jednoduchá řešení je již pozdě. Přitom kácení je dneska velice nepopulární. Lze lakonicky dodat, co vše by se někteří tzv. ekologové a ochranáři snažili zachraňovat. Právě místo toho, aby vzali ostré sekyry, odstranili závadné a vysázeli VČAS nové. Na mnohých místech jsme svědky přerostlých, nemocných a postupně odumírajících stromů, ze kterých se postupně jen odřezávají trouchnivějící větve, které ohrožují procházející chodce. Netřeba dodávat, že je to finančně nákladné.

Dozajista to platí i pro jihočeskou metropoli – a právě u zmíněného článku byla doprovodná fotografie parku pořízená kolem roku 1918. V závěru je uvedeno: „Ocitli jsme se v okamžiku, kdy si draze hýčkáme zdánlivě bezpečnou divočinu, protože se nedokážeme rozhodnout mezi kulturou předků a naším momentálním zalíbením v pocitu divočiny. Bojíme si klíšťat, alergií, padajících větví, listí, louží, ploštic i vůbec vší té chamradě, co v parcích při vší smůle žije… Co vlastně od našich parků chceme?

Dovolím si připomenout mnohé zámecké parky, které za dobu socialistického hospodaření tak zchátraly. Dovolím si ale také připomenout mnoho nejmenovaných zahradníků, kteří je zakládali a kteří o ně s láskou pečovali. Snad jen toho jednoho - Václava Skalníka (1776) z Mariánských Lázní, jehož socha tam v krásně upraveném prostředí (Skalníkovy sady) připomíná jeho tehdejší nadlidské úsilí. Byl synem uměleckého zahradníka, který pečoval o knížecí Lobkovickou zahradu na Malé Straně v Praze.

Když jsme v polovině března loňského roku přijeli do západočeské metropole Plzně, byli jsme překvapeni, jak je vnitřní město čisté a již květinově upravené. Vždyť ještě nebyl ani první jarní den a dá se napsat, že klima je zde drsnější než na jihu Čech. Se značnými rozpaky a slzičkami v očích jsem potom nafotil, jak v této době (bylo bezprostředně před velikonočními svátky) zahradníci v jihočeské metropoli skosili keře zlatého deště (zlatice) ve Čtyřech Dvorech, které byly těsně před rozkvětem.

V průběhu roku, teplého léta a prázdninového období, jsme po celé metropoli (jihočeské) viděli množství uschlých keřů, o které se nikdo nepostaral, aby je prořezal nebo odstranil. Pořízená fotodokumentace je dosti výmluvná. Lze usuzovat, že technické služby trvale nemají dostatečně fundovaný aparát (ani levnou námezdní sílu) a vše ponechávají na vhodnější dobu, nebo snad až přijde povzbuzující finanční zálivka.

Bez dlouhého a zbytečného komentáře ke zdejší krajině - STALO SE. Počátkem ledna (roku 2017) přišly mrazy, napadl sníh. A ejhle! Spolu s tříkrálovou koledou přijeli do parku Na Sadech „holiči“, kteří ty keře vzali šmahem. Nejen tady. Jako vlásky branců na vojně. Dohola! S péčí řádného hospodáře. Vše podle zákona s evidentní péčí o životní prostředí kolem nás. Neodborný vandalismus!

Tak to opravdu nemá s proklamací „Tvrdé srdce a ostrá sekera“ vůbec, ale vůbec nic společného!

Českobudějovická radnice si evidentně, a to dlouhodobě, zelených ploch na území města příliš neváží!

Snad bychom se mohli zmínit i o mšici smrkové, která již delší dobu (několik pětiletek) řádí na vzrostlých stromech. Zrznou, odumírají, opadávají. Ale zůstávají stále stát. Z důvodu ochrany obyvatelstva je vskutku problematické, aby došlo k plošné aplikaci insekticidy, což jsou látky pro člověka jedovaté. Jenže: ve Vídni a jiných rakouských plochách to lze. Takže: u nás je to nejspíše „jen“ příliš drahé. Nepředpokládejme, že se klimatické podmínky na jihu Čech nějak podstatně změní a ten zdánlivě malinkatý tvoreček se odstěhuje. Zrzavé zeleně a opadaných větví v metropoli přibývá. O dalším stromoví (strádajícím stářím, nemocemi i zanedbaností) až někdy příště.

Ale nebuďme zcela nespravedliví. V polovině března můžeme konstatovat, že listí bylo shrabáno, zelené plochy učesané, macešky vysázené, krokusy a tulipány již vystrkují hlavičky. Tak pěkný „První jarní den“! Třeba se blýsklo na lepší časy.

František Růžička (Hlas svědomí)

p1370181.jpg

V. Skalník, legenda Mar. Lázní

p1320490.jpg

Devastace před rozkvětem

p1350209.jpg

Vysoce přešlechtěný plevel u Družby

p1350260.jpg

Část suchého kroví v parku Na Sadech

p1380306.jpg

Odborný zásah čety holičů

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář