Jdi na obsah Jdi na menu
 


Do další stovky let společně s USA!

10. 4. 2018

Motto: „Miluješ-li svou vlast, nemusíš o tom mluvit, ale udělej něco kloudného!“ (T. G. Masaryk)

Tak zní závěr poselství, které přednesl během své polosoukromé návštěvy ČR třetí nejmocnější muž USA, předseda Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu – Paul Davis RYAN. Jeho vystoupení před Poslaneckou sněmovnou PČR lze bez nadsázky označit za vpravdě historické. A to nejen proto, že se uskutečnilo u příležitosti 100. výročí vzniku Československé republiky (ČSR). Na zrodu novodobého československého státu, který Češi vždy vnímali jako stát svůj, český, měly tehdejší USA (včetně tam žijící početné české a slovenské komunity) rozhodující podíl. Je to nezpochybnitelný historický fakt. Stejně jako to, že T. G. Masaryk měl za manželku Američanku – Charlottu Garrigue-Masarykovou (1850-1923).

Skutečná „historičnost“ Ryanova projevu před českými poslanci se vyjeví teprve s potřebným odstupem času: až se poměry u nás po volbách z října 2017 doopravdy „usadí“ (zatím to vypadá jako mezičas při čekání na předčasné volby, jež by se mohly konat na podzim 2018), až se vyřeší povolební pat a až někteří politici s nadměrným egem slétnou z výšin na zem a začnou se chovat jako normální lidé. Do té doby ještě uplyne ve Vltavě hodně vody. Jak známo, základem úspěšné politiky je realismus a schopnost uzavírat kompromisy, nikoli hazardní sázky.

Naše veřejnoprávní ČT odvysílala projev P. Ryana v přímém přenosu (se simultánním překladem), stejně jako následnou tiskovou konferenci z atria Poslanecké sněmovny, kde obvykle před novináře předstupují se svými vyjádřeními zástupci devíti poslaneckých klubů. Díky tomu si diváci mohli udělat vcelku objektivní obrázek o bídném stavu osazenstva našeho zákonodárného sboru. Stačilo sledovat některé otrávené nebo šklebící se obličeje jistých poslanců (včetně členů Babišovy vlády i jeho „hnutí“). Byla to podívaná pro bohy.

Všechno nasvědčuje tomu, že tam museli jít, aby dostali čárečku, jak se to dělávalo za minulého režimu na 1. máje. Zkrátka: někomu se komunismus zažral pod kůži tak dokonale, že mu to již zůstalo a bude s tím muset žít až do smrti. Pohled na ustaranou tvář poslankyně T. Malé (ANO 2011) či na „mobilujícího“ M. Chovance (ČSSD) byl velmi výmluvný.

─────

Projev P. Ryana, rodáka z dělnického městečka Janesville ve státě Wisconsin, kam přišli jeho předkové v polovině 19. století z Evropy (spolu s mnohými Čechy), to byl skutečně svým způsobem zážitek v našem parlamentu neznámý. Ryan mluvil bez papíru (dělá to tak i M. Zeman, který se text svých projevů učí nazpaměť; o improvizaci nemůže být řeč), i když i on měl jakési poznámky na řečnickém pultíku před sebou, do nichž se občas jedním okem podíval. Dělají to tak i zkušení řečníci, aby na něco důležitého nezapomněli.

Co však bylo na celém Ryanově projevu nejzajímavější a čím se odlišil od většiny nudných a unylých proslovů, jak je z našeho parlamentu známe, byla jeho kromobyčejná otevřenost, sebevědomá gesta a skvělé držení těla. (Nikoli to tajtrlíkování, které předvádějí s oblibou komunističtí poslanci Kováčik nebo Filip.) Nebylo pochyb o tom, že se jedná o veřejné vystoupení svobodného, sebejistého muže, jenž ve 48 letech vystoupal až na pomyslný vrchol své politické kariéry. (O Ryanovi se spekuluje jako o příštím prezidentovi USA.)

Vystoupení P. Ryana bylo výborně strukturováno. (Nebyl to ten známý projev typu „co slina na jazyk přinese“, jemuž jsme v posledních měsících přivykli u A. Babiše.) Neslyšeli jsme žádné laciné fráze, jako „America first“, nýbrž dobře cílený projev. Jeho nespornou předností bylo to, že autor již na samém začátku, aby zaujal pozornost posluchačů, položil důraz na to, co spojuje Čechy a Američany. Jednalo se o velmi dobře promyšlenou strategii.

Vždyť podstatou existence USA, této nejstarší moderní demokracie na světě, bylo a je přistěhovalectví. Byla to touha nově příchozích, kteří opouštěli starý kontinent, aby v „Novém světě“ našli plnohodnotný domov, práci i majetek – jako základ ekonomické samostatnosti. Ta politická svoboda, zaručená americkou ústavou z konce 18. století, kterou spolu s tím získali, byla jen jakýmsi bonusem navíc.

S tím vším souviselo i narovnání zad, napřímení se, těch, kteří ve staré vlasti uvykli postavení trpěných jedinců, vděčných za kousek chleba od nemilosrdných vydřiduchů, kteří s nimi neměli slitování. A tak výprava do Ameriky, cesta přes oceán do neznáma, nebyla pro většinu tehdejších přistěhovalců jen jakýmsi turistickým výletem za hranice všedních dnů (jak to známe dnes), nýbrž především cestou za svobodou a důstojným životem.

Tímto způsobem to chápala většina nových příchozích, kteří s rozvojem podnikání v rámci americké průmyslové revoluce, jež začala po skončení Občanské války (1861-65), odcházeli z Evropy „za lepším“. Patřili k nim jak Ryanovi předkové, tak i mnozí Češi a Slováci, kteří po porážce revoluce 1848/49 opouštěli Habsburskou monarchii.

Rovněž pradědeček dnešního předsedy Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu, James Ryan, v polovině 19. století přicestoval přes Atlantik z chudého Irska do „země zaslíbené“, v níž byla práce i půda potřebná k zakládání rodinných farem. Z Evropy do Ameriky postupně přicházeli předkové většiny významných amerických politiků 20. století: nejen Kennedyové, ale i předkové H. Trumana, D. Eisenhowera či H. Kissingera.

Co je nutno zvláště ocenit na Ryanově projevu, je jeho zmínka o tom, že mezi prvními osadníky státu Wisconsin byli Češi a že první zdejší noviny byly české. V přístavním městě Milwaukee na břehu Michiganského jezera prožil část svého amerického pobytu i známý český národopisec a cestovatel – V. Náprstek (1826-1894), který se zúčastnil expedice k indiánskému kmeni Dakotů.

Zatímco své předky měl Ryan „zmapované“ vcelku detailně, horší už to bylo, jak jinak, s jeho celkovým rozsahem poznatků o českých dějinách, zejména v posledním století, které přijel do ČR oslavit. A protože i on patří (podobně jako u nás generace „Husákových dětí“) k mladším politikům, nelze se divit, že sám toho příliš nepamatuje a nechápe všechny dějinné souvislosti.

Jen tak můžeme porozumět tomu, že se v souvislosti s kritizovaným vztahem mezi Ruskem a jeho bývalými satelity ze střední a východní Evropy, jež dnes čelí masivní dezinformační kampani ruských trollů, nezmínil o sovětské okupaci z roku 1968. Vždyť právě v roce 50. výročí této tragické události by to byl argument mimořádně pádný. Zdá se, že mu to jeho poradci zapomněli připomenout. Právě na tomto příkladu je nejlépe vidět, jak Američané málo rozumí Evropě, ale i jiným částem světa – kromě toho svého.

─────

Ryanovo poselství, byť obsažené v poměrně dlouhém projevu, by se dalo stručně shrnout do dvou nepříliš dlouhých vět: „Amerika je tu s vámi sto let a bude dalších sto. Rusko nesdílí naše hodnoty.“ Jen závěr projevu se mohl českým ateistům zdát příliš tradiční – americký: „Bůh buď s vámi!“

Třetí nejmocnější muž současné Ameriky neopomněl ocitovat původní slova Masarykova textu Washingtonské deklarace z 18. 10. 1918, v níž se odkazuje na americké Prohlášení nezávislosti z r. 1776, jakož i na slova prezidenta A. Lincolna. Tvořivé rozvinutí těchto původně amerických myšlenek Ryan a spolu s ním mnozí další Američané oceňují na Češích dodnes. (Text Washingtonské deklarace je připojen na konci tohoto článku.)

Když P. Ryan hovořil o dávných vztazích mezi Američany a představiteli rodícího se Československa, prozradil „prostřih“ televizních kamer do auditoria PS, že ne všichni přítomní poslanci tušili, o čem řečník hovoří. Ano, generace „Husákových dětí“, z níž pochází většina dnešních aktivních politiků, toho o historii vlastního národa příliš neví. A komunistický režim, pro který bylo vždy důležitější to, co se děje v Sovětském svazu, nikoli u nás, se v tomto směru „nepřetrhl“.

Dokonce ani Ryanova zmínka o exprezidentu V. Havlovi (1936-2011) a jeho bustě v budově Kapitolu, kolem níž tento politik denně prochází do své kanceláře, jim nebyla příliš po chuti. Vždyť 28 let od tzv. sametové revoluce je V. Havel v pojetí některých poslanců „ďábelské koalice“ (ANO 2011, SPD, KSČM) jen představitelem oné nenáviděné „pražské kavárny“, která (spolu s M. Kalouskem) „za všechno může“.

Po demokratickém prezidentu B. Clintonovi a jeho ministryni zahraničních věcí M. Albrightové, pražské rodačce, je P. Ryan dalším z vrcholných představitelů USA, který se nebál svěřit před veřejností a novináři se svým vztahem k Čechům a s tím, co o jejich zemi ví. Od Ryana je obzvláště sympatické, že se rozhodl se svou rodinou navštívit jak Prahu, tak i další regiony ČR. Jeho tři děti si jistě z Čech odnesou do svého dalšího života hezkou vzpomínku na architektonické skvosty, jimiž se může pochlubit jen málokterá země světa.

I tady bychom mohli Ryana trochu doplnit. Za zmínku by jistě stálo připomenout, že Čechy (tehdy ještě Československo) navštívil v době Havlova prezidentství jak G. H. Bush (st.), tak i jeho nástupci v prezidentském úřadu: B. Clinton a B. Obama. Do Prahy zavítal v rámci své oficiální návštěvy v době prezidentství R. Reagana rovněž náměstek ministra zahraničí J. Whitehead, který se 7. 2. 1988 setkal s představiteli Charty 77 (V. Benda, V. Havel, V. Malý, J. Štern). Bylo to půldruhého roku před památným Listopadem 1989.

─────

Ale dost kritiky. Jistě se jedná jen o neúmyslné nedostatky, které se žádné návštěvě nevyhnou. V porovnání s grandiózními chybami současné české politiky jsou to věci naprosto nevýznamné. A jistě si toho všimlo jen málo lidí. Dokonce ani naši povrchní novináři, kteří si zvykli pouze na „přežvýkávání“ zpráv ČTK, nic z toho, o čem píši, nezaznamenali. Při své nízké profesionální úrovni ani nemohli. I to je důkazem o obrovském úpadku naší společnosti. Kdeže jsou časy J. Nerudy, K. Čapka či F. Peroutky, našich špičkových novinářů posledních dvou století! Úpadek současné české žurnalistiky, jejíž část se ocitla ve svěrací kazajce oligarchů, se nedá zakrýt žádnými vzletnými řečmi. Je zřejmý na první pohled i na první poslech…

─────

A ještě pár poznámek na okraj. Zatímco P. Ryan se po celou dobu pobytu v Poslanecké sněmovně (navštívil Senát a sešel se s A. Babišem i R. Vondráčkem) choval uvolněně a nonšalantně, jeho český protějšek, R. Vondráček, se v duchu Babišovy „firemní výchovy“ projevil jako docela obyčejný, provinční politik, jako „ušlápnutá“ nula, jíž čouhá sláma z bot. Rovnocenným partnerem na úrovni zkrátka nedokázal být. Škoda. Snad se mu to podaří v příštím životě. To však už Babiš premiérem nebude…

Dojem z Ryanova pobytu v Poslanecké sněmovně PČR byl pro některé poslance zřejmě natolik stresující, že řada z nich raději „hodila áčko“. Dosud nevídanou neúctu projevili někteří zákonodárci tím, že si hráli s mobilem; poslanci KSČM (byli pouze tři) při závěrečném „standing ovation“ zůstali provokativně sedět. Od strany, která již v příští PS sedět dozajista nebude, protože nepřekročí pětiprocentní hranici, to bylo obzvlášť troufalé a neurvalé. Však oni jim to voliči spočítají. Již na podzim v senátních a komunálních volbách spláčou komunisté nad výdělkem.

Abych jen nekritizoval, i když se toho ke kritice nabízelo dost a dost, musím pochválit některé české novináře. Ne všechny, ale pouze ty, kteří během tiskové konference po skončení Ryanova projevu v PS odložili ostych a nebáli se americkému hostu položit otázku v jeho rodném jazyce. Hovořili solidní, kultivovanou angličtinou, nikoli tou školáckou, kterou tak rád dává na odiv prezident M. Zeman. (Ani ta Babišova za moc nestojí.)

─────

Neodpustím si ještě jednu poznámku, která se týká prozatímního českého premiéra A. Babiše. Ryanův projev se odehrál krátce poté, kdy Babiš oznámil, že se česká vláda připojila k jednotnému postoji zemí EU a že také z ČR budou vyhoštěni ruští diplomaté – jako reakce na otrávení agenta S. Skripala ve Velké Británii. Byl to jen další Babišův politický veletoč, jakých jsme za poslední měsíce zažili bezpočet?

U člověka, jenž mění názory ze dne na den, to nemůže nikoho překvapit. Babišovi tento obrat přinesl pouze dočasný zisk, který jistě nebude trvalý. Teprve příští týdny ukáží, zda to jeho vláda myslí vážně s prozápadní orientací ČR. Babišovy zahraničně-politické názory byly vždy, jak známo, „utopeny v mlze“.

Nejen Babiš, ale i Ryan se takticky vyhnuli tomu, aby komentovali fakt, že se americký host nesetká s prezidentem M. Zemanem. Výmluvy znějící z Pražského hradu a soustavné mlžení v této oblasti jen dokazují, že český prezident je již delší dobu v politické izolaci. Ta je řešitelná jediným způsobem: urychleným odchodem do politického důchodu. V opačném případě se Zeman stane stejně trapným „kůlem v plotě“, jako byl těsně před koncem komunistického režimu poslední generální tajemník ÚV KSČ – M. Jakeš. Pro Zemana by to byl sice konec spravedlivý, ale velmi potupný.

Nejsem si jist tím, zda by Ryanova návštěva ČR proběhla tak hladce, kdyby americký host měl předem dostatek informací o osobách, s nimiž jednal. Zdá se, že mu něco důležitého organizátoři zapomněli úmyslně sdělit. Především to, že bude jednat s trestně stíhaným premiérem (o agentovi Kremlu M. Zemanovi informován byl, a proto se s ním nesetkal), který byl navíc bývalým agentem komunistické tajné policie.

Kdyby šéf americké Sněmovny reprezentantů tušil, jaké jsou skutečné názory A. Babiše na exprezidenta V. Havla, o němž Ryan s úctou hovořil ve svém projevu, jakož i na „sametovou revoluci“ z roku 1989, asi by českému premiérovi nepodal ani ruku. O Babišově „podržtaškovi“ v čele Poslanecké sněmovny ani nemluvě.

Pokud si čtenáři SN již nevzpomínají na to, co Babiš říkal o Havlovi a o událostech z roku 1989 novináři M. Přibilovi, tady je doslovný přepis toho, co bylo zaznamenáno na tajně pořízené nahrávce: „Havel i Kleslová jsou StB. (…) Celý ten deal byl v tom: nezrušíte komunistickou stranu, my zvolíme Havla. Tak nech (j)dou do pi*i… Pravda a láska…“ (iROZHLAS.cz, 29. 6. 2017, 11:56)

Také jste zvědaví na to, jak dlouho se Babiš dokáže přetvařovat a předstírat, že není postkomunistickým „diktátorem“ s temnou předlistopadovou minulostí, nýbrž perspektivním, prozápadně orientovaným politikem? Herec J. Kodet by na to řekl: „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva.“ Já Babišovi nedávám ani ten rok. Do švestek (letošních) by mohlo být „vymalováno“…

29. 3. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

P. S.:

Pozitivní výsledek Ryanovy návštěvy se dostavil nezvykle brzy. Po vypovězení ruských diplomatů došlo i k vydání ruského hackera J. Nikulina do USA. Američané k tomuto účelu dopravili do ČR v předstihu svůj speciální letoun. Podle podrážděné reakce českých komunistů, ruského velvyslanectví v Praze i ministerstva zahraničí v Moskvě tato operativně provedená akce evidentně ťala do živého. Krev zatím neteče…

30. 3. 2018

‒ RJ ‒

●●●

Dokument

Washingtonská deklarace (18. 10. 1918)

Základní dokument československého zahraničního odboje, nazvaný Prohlášení nezávislosti československého národa, vznikl ve Washingtonu ve dnech 13. – 16. 10. 1918 a T. G. Masaryk ho 17. 10. 1918 předal americké vládě a prezidentu W. Wilsonovi. Washingtonská deklarace požadovala úplnou samostatnost českého a slovenského národa, spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě. Formulovala zásady občanských svobod, vnitřní i zahraniční politiky a státní systém budoucího Československa.

─────

„V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918 (pozn.1), a vědomi si toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše prohlášení nezávislosti.

Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení, že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lžifederaci, která není než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.

Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r. 1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

Požadujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky našeho národního státu, odtržené později od našeho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli veškerého mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.

Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r. 1867. Tento dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná historii našich práv, kterých Habsburkové sami neodvážili se popírat. František Josef uznal opětovně nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa (pozn. 2). Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.
Nemůžeme a nechceme nadále žít pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, který překáží každému hnutí, směřujícímu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničení.

Odmítáme svatokrádežné tvrzení, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.
Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

Načrtneme jen hlavní zásady ústavy československého národa: konečné rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.

Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.

Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází.
Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.

Dáno v Paříži, dne 18. října 1918

(Podepsáni):

profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
generál Dr. Milan Štefánik, ministr národní obrany,
Dr. Edvard Beneš, ministr zahraničních věci a ministr vnitra“

─────

Poznámky:
1. Tzv. Tříkrálová deklarace českých poslanců vyjadřující vůli po politické a státní svébytnosti českého národa.
2. Císařský reskript z 12. září 1871, na jehož základě mělo dojít k česko-rakouskému vyrovnání realizací tzv. fundamentálních článků.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář