Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jarní den ‒ František Růžička

3. 4. 2020

Bejvávalo. Bejvávalo dobře. No tak dobře. Nějak bylo, nějak bude. Z pohledu minulosti: včera bylo 20., z pohledu současnosti-dneska je 21. Tedy první jarní den. Tak tomu po dlouhá léta bývalo, dnes už je tomu jinak. Všechno se pohnulo, všechno se to zrychlilo. Takže: sorry. Ale zůstaňme u toho tradičního! Alespoň pro nás trochu, více starší. Dnes to má vignetu 65+. Každá doba je ve znamení pokroku. Jen tak pro zajímavost. Zkuste si na svém PC v prohlížeči nakliknout právě to „65+ nebo 65plus“. Budete překvapeni, co všechno vám to vykouzlí. Já vím. Na takovou blbost jen tak někdo nepřijde. Takže ještě jednou ‒ sorry!

Je jaro. Z pohledu včerejšího: „Mezinárodní den štěstí“. Ale také První jarní den. No vidíte, to je právě to zrychlení. Jarní rovnodennost jistě dobře známe ještě ze základní školy. No a štěstí? Co o něm vlastně víme? Že je ‒ muška jenom zlatá. O jeho vyhlášení rozhodla OSN v roce 2012. Má lidstvu připomenout, že štěstí je jedním z hlavních cílů každého člověka, ale také upozornit na potřebu nalézt rovnováhu mezi hospodářským růstem a jeho dopady na společnost a životní prostředí… Pak že nikdo nic nedělá, milá Greto!

První jarní den. V širokém okolí jihočeské metropole voní příroda, ptáci štěbetají, krkavcovití se svým krákáním stavějí nová hnízda. Ještěže je tolik napadaných větviček. I kdyby nebylo, tak si sami poradí. Proč se ale stěhují do blízkosti lidských obydlí právě ve městech? Je tu více odpadu, odhozených potravin v koších i kontejnerech… Zato lidé utíkají. Zejména Pražáci, i když je to na pováženou a lze napsat, že dokonce „zakázané“. Není divu. Takový Špindl, nebo jiné významné rekreační místo, na to může šeredně doplatit. Tady, na jihu, snad pár lidí na čerstvém vzduchu a pod slunečními paprsky nemůže nikoho ohrozit. Pokud se nebudou dělat společné mejdany a konat táborové ohně. I když ten C19 nemá rád větší teplo. Přitom vyvolává u napadených vysoké horečky… Tolik písní oslavujících jaro, zajíčci hopsající po polích, srnky pasoucí se na stále zeleném, holubi již vyvádějící mladé. Ve městě ale také kálející na hlavy pod nimi jdoucích. Další důvod k hlubokému zamyšlení: být, či nebýt doma?

Ale stejně. Co na to COVID? Na internetových stránkách se dočtete ledacos. „Česko je v podivné karanténě. Každý si může, kam chce, ale musí mít důvod…“ Tak vám nevím, copak válka (nikoliv s mloky, ale s jedním vlezlým virem s vizitkou C19) není dostatečným důvodem k vyhlášenému stavu nouze?

„Když jaro zaťuká…“ Kdopak nám to zpívával? „Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty… ta chvíle nehodí se pro trampoty… svítí kaluže… ženy, nemračte se na muže… (Judita Čeřovská, Yvetta Simonová, Bedřich Nikodém). No, nejsou to krásné vzpomínky i v současné době „nouze“? Ale nesmíte číst denní tisk, který už úvahami svých odborníků dobře prognostikuje, jaký to bude mít dopad, jak už nebude lépe. „Co bylo včera, není dnes…“

Bezelstná a reálná skutečnost. Ze dne na den všechno jinak. Za oknem fujavice, dešťovka, střechy pokryté sněhem, se kterým se paní Zima opozdila… Tedy trochu se zpožděním, jako na českých drahách. Ale i za to přírodě děkuje… Rodiče, kterých bychom se rádi ještě na mnohé zeptali (třeba, jak to bylo za války, když se ani svítit nesmělo, rozhlas poslouchat), děti daleko, manželka šije roušky… Takže vesele, jen z vesela od toho úmorného psaní na gauč…

21. 3. 2020

František Růžička, České Budějovice

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář