Nová generace ‒ František Růžička
Jak ošidný nadpis. Ale také ‒ jak obsahově složitý. Přijímám připomínku, že rovněž mnohdy značně zprofanovaný. Tak už to ale ve světě chodí. Zejména v tom mediálním, tiskovém, rétorickém…
Asi je to smůla, že si ti starší hodně pamatují. Pokud ještě nejsou zcela mimo oblast vnímání. A pokud nejsou spisovatelé nebo význační vědátoři, historici, badatelé, je jim to někdy spíše na škodu. Protože „moc vědět“ může být pro okolí dosti nepříjemné. Ale nebudeme filozofovat.
Svého času (dávného) se razilo novátorské heslo: „My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova“. Po čase začaly na svět přicházet „Husákovy děti“. Další nová generace. Znormalizovaná. S příchodem vánku listopadového se otevřely brány pro další novou generaci, která vše „staré“ odmítá, potřebuje volnost pohybu, rozlet do světa, přes absenci zkušeností úplně nejchytřejší, místo rovnosti dravost, místo bratrství a pospolitosti nevraživost a rivalita. Zákony džungle, konopí, otupělost, nedostatek společenského taktu, chování na veřejnosti… Nemám ale v úmyslu paušalizovat. To jen tak lehce z jednoho úhlu pohledu.
Těch úhlů pohledu je jistě více. Tak např. jeden z prominentních tvůrců myšlení (Respekt) již v roce 2017 hlásal, že „generace selfie rozhodne volby“. S dovětkem „tedy pokud se odhodlají jít hlasovat“. A můžeme filozofovat nebo jen volně přemítat. Nejít hlasovat? Ano mají svobodu. Mají ale pocit spoluodpovědnosti? „Žádná politická strana nás ničím neoslovila. Při besedách politici mluví zdlouhavě, nezajímavě, nereagují na položené otázky. Na billboardech se slibují jistoty seniorům a rodinám. Máme vlastní starosti než řešit po práci ještě nějakou politiku. Hledáme snahu zlepšovat české školství…“ Toť hlas z mládežnického tábora.
Vím, že názory pro odlišnost doby nelze srovnávat. Také jsme byli mladí, také jsme „stavěli“ barikády. A nebylo jich málo. Také jsme chtěli byty – v našem společenství „Jihočeských mladých manželství“ si na cestě k nim musel každý odpracovat kolem tří tisíc brigádnických hodin. Nad rámec svého zaměstnání, pochopitelně! Více k tomu dodávat nehodlám. Je to téma spíše pro sociology a politology. Pokud se to ale nestane pouze obdobnou žvanírnou novinových nohsledů. Dovoluji si ale tvrdit, že jsme byli vychováváni tak, že je naprosto normální se vyučit, vystudovat, chodit do zaměstnání, přinášet mzdu a tu investovat do své rodiny. Nikoliv volnomyšlenkářsky činit životní závěry, že je normální nepracovat, být doma a žít si velmi slušným životem díky sociálním dávkám… Zatím to nezměnila žádná z vládnoucích stran. A když někomu sáhnete „na prebendy a není právě podle jeho“, tak je z toho demonstrace na Letné.
A novinové titulky? ODS má jasno – příští prezident bude od nás. Fialový pochopitelně. Bytů ubývá, kanceláří je v Česku čím dál víc. Čimčarará čimčimčim. Je to čím? Staví se naplno, lidiček nepřibývá a hnízdečka stále nejsou. Možná že nastane doba, kdy bude ještě hůř. Nebude nutné ustoupit ze svých představ a požadavků na stát – a čekat jen s otevřenou dlaní? Mana z nebe jistě padat nebude.
Pokračovat? Zachrání nás? Jistě, mnozí mají menší či větší obtíže. Což je ale zákonitý projev „růstu“. Růstu v jakékoliv podobě. Mnoho z nich se spoléhá jen na to, co dostanou od svých rodičů. Ano, zdražil se alkohol. Ano, zdražili jim cigarety… Ale – je jim to jedno, protože na to dostanou právě od svých rodičů nebo hodných babiček. Začarovaný kruh? Nepochopení doby? Otázek bezpočet.
***
Snad bych se měl omluvit. Ještě dříve, než jsem z vážných důvodů mohl dopsat tento článek, nastala doba, kterou z těch lehkovážných nikdo nečekal, z těch předvídavých ne tak záhy. Leč stalo se. A teď se ukaž… Ukaž, co umíš! Vlastně, jen co dokážeš. V tom dobrém slova smyslu – pochopit a pomoci druhému.
Bohužel, kritika se nechá pořídit za hodně laciný peníz. V rádiu teď právě řeší návody, jak zabránit zamlžování brýlí pod obličejovou rouškou. Hoši, hoši, nejspíše budete „modroknížkaři“, kteří neprošli základní vojenskou službou. Víte, jak jsme se potili pod plynovou maskou, která byla přes celou hlavu a ještě spojená hadicí s velkým filtrem po boku? A na ta velká skla stačilo glycerinové mejdlíčko. Každý to věděl. Jinak by zakopl o první kamen v cestě. Ale to teď není podstatné. Předvídavost „socialistické civilní obrany“ jsme nechali za branami hojnosti kapitalistické všežravosti.
Urychleným závěrem uvádím pár názorů oné nové generace, které kolují v éteru. Díky elektronickým „hračičkám“, jež dobře ovládají. A také využívají.
● Odpověď Heleny B. paní Haně H., která se bojí o osud naší země, když se štve proti demokraticky zvolené vládě… „Jste stará ženská tak držte hubu a krok už máte život za sebou ale mladý musí bojovat o lepší budoucnost těm Babiš nepřidá jako vám vyžírkám“ (opis v originále).
● Leona B. – Kvičení závistivých socek, které mi závidí moji dovolenou v Italských Alpách, je pro mě rajská hudba. Ale dá se to pochopit, když moje dovolená mě stála víc, než socky vydělají za celý měsíc. My bohatí si užíváme za svoje peníze a socky ať si užívají svoji svobodu…
Komentář nejspíše málo vhodný, spíše nevhodný: „Nechť zhyne starý, podlý svět… a s ním i všichni staří!“
Nastínil jsem závěr, ale je snad vhodné skončit tak pesimistickým závěrem? Vždyť by tady měla být generace tzv. indigových dětí. Tak jsou označovány děti s nadprůměrnou inteligencí, s vysokou schopností intuice, s kreativní a parapsychologickými i léčitelskými schopnostmi. Podle jisté paní – parapsycholožky a media – se od poloviny šedesátých let rodilo mnoho dětí s indigovou aurou. Potřebují však k sobě další indigové děti… (viz další objasňující zdroje)…
***
Nejspíše ani teď ještě není vhodný čas na závěr této rebelie. Podle řady „mediálních“ pracovníků (jistě dobře placených) je zde ještě generace Z, která odmítá nechat naši planetu v rukou svých nezodpovědných rodičů. (Jistě to není ponoukání k jejich odstranění cestou i necestou…) Nedaleko za jihočeskými hranicemi (v Pasově) se uskutečnil pochod rozveselených teenagerů. Tito středoškoláci se v době vyučování (omluveni) přidali k protestům mnoha dalších po celém západním světě se snahou donutit politiky, aby přijali tvrdší opatření proti globální klimatické změně. Inspirace naprosto jednoznačná – šestnáctiletá Švédka Gréta. Jak dobře víme, získala světový ohlas (i zcela negativní), promluvila v OSN, byla přijata papežem, třeba získá i světovou cenu míru. Tato generace patří do nové doby, doby dotykových displejů, nezná svět bez internetu a sociálních sítí. Bohužel – nezná ani válečné běsnění s bídou, hladomorem a utrpením. Ale ani s brigádnickým „budovatelským“ nadšením a nasazením udělat něco sami pro sebe. Za vše viní jen své rodiče, kteří je zatím (?) plně financují. Podle nárůstu vysokoškolských a jiných titulů jde o nejvzdělanější generaci v dějinách lidstva. Jen si nejsem jistý, zda o historii a dějinách lidstva mají vůbec potřebné znalosti. Je celkem logické, že chtějí zásadně přeměnit celý svět. Pokud jsem se dočetl v tisku, pak jedna obdobná mladá, ještě nedostudovaná dáma, se ze svého nasazení dokonce zhroutila z přepracování. Ani se mi nechce připomínat Jana Ámose.
***
Opona padá, doba je jiná. Kolik bude mít obětí, ještě není známé. Snad se zase začne brigádničit se snahou pomoci postiženým. Nejspíše jich bude dost. Šití roušek jistě cosi kladného naznačilo, ale v tom nejspíše záchrana světa nebude. Proč? Nemáme se ptát proč! Proč? Protože každé má své PROTO. Protože už teď se začínají podle sportovní hantýrky „okopávat kotníky“. Kdo hrál kopanou, dobře ví, o čem je řeč a jak to bolí. Jako taková bolest mi připadá i postup jistého brněnského právníka, který se svou manželkou obrací na soud, aby byl zrušen nouzový stav, protože byl vyhlášen nelegálně. Asi také nezná dějiny, netřeba hledět daleko, stačí rok 1938-39. Je česky logické, že se k němu mohou přidat i další právníci. Takže se jich ptám (ne na šití roušek) – už darovali krev?
Už se dobrovolně zařadili do EET a bylo jim vidět do dlaně, kde zatím končí mnohé „palmáre“? Daňaři o tom vědí své.
Takže žádná radost, že? Zakončeme tedy zmínkou o dialogu mezi pánem Krišnou a bohyní Ganges. Kdy skončí „Kali yuga“ (Temný věk) a nastane úsvit nového „Zlatého věku“ (Misra Bibhu Dev)? Připusťme ještě jedno „proč?“. Protože lidstvo zapomnělo, kde leží podstata jeho bytí. Zabředlo do hmoty, vyčlenilo se z přírodního prostředí. Dokážeme se v době „velké změny“ natolik sami změnit, že vstoupíme do vlastního nitra? Otazník!
František Růžička, Hlas svědomí