Svobodné noviny na internetu

Dalo by se napsat, že volby skončily, dokonce dublované, ale statě novinové i jiných mediálních prostředků jsou donekonečna naplňována dalším, dalším a dalším plkáním. Také Velikonoce podle kalendáře jsou již dosti daleko za námi, ale velikonoční období podle liturgického kalendáře zdaleka ještě neskončilo, tak dovolte ještě malé ohlédnutí.

Každá obec, folklórní oblast či region mají své zvláštnosti. Je dobře, že mnohé z nich po dlouhých desetiletích znovu zdravě ožívají. V Budějicích ale mají něco, co jinde nemají. Velikonoční hrkání.

Jinde tomu říkají řehtání, klepání, tesání, rachtání, vykuřování či bubnování.

Autor doprovodného slova v podobě dvoulistové tištěné skládačky zavzpomínal na rodná Napajedla, kde jen pár zabedněných katolických dětí chodilo tehdy na faru, kde byly poučovány o významu velikonočních svátků, neboť na výuku náboženství se v té době chodit nesmělo. Takže co věděl, to věděl, ale žádný význam mu to nedávalo. Zvony odletěly do Říma, sobota byla pracovní a neděle jako každá jiná. Jedině to Velikonoční pondělí se zachovával. Pro obveselení… Až mnohem později se dozvěděl o významu Velkého pátku. Vše ale pochopil až v dospělosti ve Španělsku. Průvod bubeníků, obrovský rachot střídající se s tichem. Na obličejích bílé masky. Pochopil, že španělské slavení je jiné a při tom stejné. Jen oni ještě nezapomněli a také umí víc slavit. A právě proto, že umí slavit, tak nezapomněli. A ty masky? Jsou to bílé kukly jako symbol kajícníků… Na závěr dodává, že nechtějí nikoho strašit, nebo naštvat. Jen chceme být chvíli sami uprostřed DAVU. Chvíli v TICHU uprostřed RACHOTU.

Tak nějak se zrodila tato tradice, která propojuje vzdálenost 2657 kilometrů a přibližně dva tisíce let mezi Českými Budějovicemi a Jeruzalémem. Za podpory statutárního města se do akce zapojila stovka dobrovolníků a nadšenců. V přesně stanovenou dobu vždy vycházel od kláštera tichý průvod hrkačů ve čtyřech proudech, které vstupovaly z jednotlivých stran na čtvercové náměstí za plného, emotivního zvuku tlačených trakařů. Jeden z nich s doprovodem bubeníků. Součástí celého rozsáhlého programu je také tesání křížů na náměstí o Velkém pátku, které v letošním roce doplnila pobožnost Křížové cesty, které byl mezi mladými přítomen i diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil, se kterým bylo možné pohovořit o některých současných a velice palčivých otázkách v životě církve. Přibližme si zpětně průběh velikonočního třídení prostřednictvím této netradiční a velice emotivní podívané. Netřeba dodávat, že mezi diváky bylo velké množství diváků. Hlavně z Dálného východu.

● Zelený čtvrtek – Hledání přístřeší, židovská hudba v ulicích. Předvečerní bohoslužba v katedrále.

Hrkání s obrazem „Poslední večeře“. Večerní Getsemanská zahrada v Křížové chodbě dominikánského kláštera a připomínkou zatčení Ježíšova. Možnost celonočního bdění.

● Velký pátek – Od ranních hodin tesání křížů. Hrkání ráno s obrazem „Trám“, v poledne s obrazem „Golgota“. Současně Křížová cesta otce Tomase. Hrkání v 15 hodin s obrazem „Smrt“. Odpolední bohoslužby v okolních kostelech. Hrkání večerní s obrazem „Uložení do hrobu“. Aramejský otčenáš na nám. Přemysla Otakara II., v klášterním kostele velikonoční koncert Jihočeského divadla „Stabat Mater“. Noční hlídání křížů na náměstí.

● Bílá sobota – Hrkání ráno s obrazem „Mlha, kouř, dým“, v poledne s obrazem „Pohřební vůz, rakev, křtitelnice. Večer Velikonoční vigilie v katedrále a ostatních kostelech. Noční hlídání křížů.

● Vzkříšení – Noc, kdy jsem se znovu narodil. Hrkání v poledne s obrazem „Svatba“ a připomenutí Božího slibu. Obnova manželských slibů na Piaristickém náměstí, svatební průvod městem, odpolední divadelní představení „Betlémský příběh“. Ostraha křížů až do následující soboty.

No řekněte, našli jste v našich městech či venkovských dědinách něco podobného?

František Růžička (Hlas svědomí)

Kříže na náměstí

Hrkači před radnicí