Historická čísla ‒ František Růžička
Čísla, jak dobře víme, nebo si to raději ani nechceme připouštět, mohou být značně ošidná. Nejspíše jako mnoho údajů historických. Věčná polemika. Pro někoho mohou být potěšující, pro někoho přímo zdrcující. Podle toho, jak na koho dopadají. No, a máme také čísla statistická, o kterých je raději pomlčet. Přesný součet nepřesných údajů. Kdekdo z nás má o tom dostatek vlastních zkušeností.
Opakovaně se v poslední době na internetových stránkách objevují různé údaje. Tak například s otázkou, zda je to jen pouhá náhoda, kolovalo toto sestavení: Rok 1720 ‒ mor; 1820 ‒cholera; 1920 ‒ španělská chřipka; 2020 ‒ Covid 19… Nebudeme zdůvodňovat, proč mor a cholera jsou psána s malým začátečním písmenem. Jsou to choroby, zvykli jsme si na ně. Ale ten současný „nový koronavirus“ s velkým. Je to virus a jemu náleží jméno vlastní. Takže Covid-19. Jelikož nejsme imunolobiologové ani jazykozpytci ČAV, ponechme to jiným, povolanějším. Ale „nakoukněme“ trochu do té historie.
Začněme tím morem, jehož bakterie (Yersinia pestis) byla objevena v roce 1894. Uvádí se, že jsou známy tři formy: dýmějový mor, plicní mor, septický mor. Podrobnosti opět necháme odborníkům.
Přijedeme-li do Kutné Hory, určitě nezapomeneme navštívit Kostnici v Sedlci (dnes součást Kutné Hory), kde vznikl unikátní kostel ve 14. století právě s kostnicí. Morová rána zde postihla obyvatelstvo již roku 1318 a celkově si vyžádala 30 tisíc mrtvých… Bakterie tohoto největšího „vraha“ lidstva je v současnosti uzavřena v přísně střežených trezorech řady laboratoří světa. Údajně i u nás a je k dispozici pro porovnávání nových výskytů, aby nedošlo k tragédii globálního rozsahu. A máme tady „globál“, takže dodejme, že od roku 2001 byl mor znovu zaznamenán v Zambii, Indii, Malawi, Kongu (vč. DR Kongo), Madagaskaru (256 případů, 80 úmrtí) a USA. Údaj do roku 2015.
V centru mnohých měst dnes stojí tzv. morové sloupy. Není ale tajemstvím, že by se morová rána (nevím, zda již tehdy znali název pandemie) objevila snad až ve 14. století. Kdy se tedy objevila? První zmínka a varování se nachází v přepisech ze Starého zákona… V 7. století před n. l. při dobývání svatého města Jeruzaléma… Athénský politik Periklés podlehl záhadné nemoci v roce 429 před n. l. … Římský mor z roku 166 dal nemoci označení „černá smrt“. Všeobecně se vědělo, že nákazu roznášejí krysy a objevuje se při obchodních cestách. Úvahy o tom, že by mohlo jít o jiné choroby, např. neštovice, tyfus nebo agresivní chřipka, vyloučily až analýzy DNA, získané z hromadných hrobů tehdejších obětí. Smrtící bakterie byla údajně vystopována ve 3. tisíciletí před n. l., což nás zavádí až do doby bronzové. Bylo dokázáno, že jsou to blechy, které silně napomáhají nekontrolovatelnému šíření… Jako lokality jsou uváděny: Polsko, Pobaltí, Sibiř, Arménie. V literatuře je uváděn athénský mor v 5. století před n. l. a dále mor v Justiniánově říši roku 542, kdy lidé ve strašných bolestech padali na ulicích, vymíraly celé rodiny… Poté nastala doba, kdy lid na mor zapomněl.
Všeobecně se uvádí, že mor měnil chod lidských dějin. Lidé přestali respektovat zákony, nebáli se světských trestů, nikdo nevěděl, kdy onemocní a zda vůbec přežije. Poznaly to právě antické Athény. Pro mnohé se smyslem dalšího žití staly světské radovánky. Měl to být právě mor, který vyvolal tu dávnou migraci, spojovanou s příchodem tzv. indoevropských jazyků…
Mor ale znovu zaútočil. Ve 14. století pak poklesla hustota obyvatelstva Evropy natolik, že to výrazně ovlivnilo celé polní hospodaření. Snad to byli Tataři během krvavých nájezdů, kdy při obléhání poprvé použili „biologickou zbraň“: mrtvé metali přes hradby bránícího se města (1346). O přelomu let 1348-49 se psalo jako o roku, kdy vymřela Anglie. Z 60 tisíc obyvatel přežilo jen 40 % za pouhých devět měsíců. Údajným pomocníkem této „černé smrti“ byl hladomor, který zpravidla předcházel… Další vlna moru přišla v letech 1357-63. Ulicemi chodily morové hlídky, na vrata postižených malovaly znamení cejchu. Mnoho domů bylo zapáleno… Před morem se zachránil král Rudolf II., který z Prahy uprchl i s rodinou do Plzně, když dorazila nákaza roku 1599. Pražské Olšanské hřbitovy vznikly po další ráně v roce 1680. Podle písemných záznamů bylo 32 tisíc mrtvých. Lze uvést, že zde se objevují jména sv. Rocha a sv. Rozálie, patronů proti moru… U Mariánského sloupu na Hradčanském náměstí se v letech 1713-14 scházeli k modlitbě věřící při další epidemii, na Olšanech bylo pohřbeno 12 tisíc obětí. Za morovou ránu může být vděčná pražská Loreta, které se dostalo krásné zvonkohry ‒ jako díku za uzdravení. Zde je uctívána Panna Maria Loretánská: 27 zvonků hraje každou hodinu mariánskou píseň jako dík za zázrak.
Pro doplnění historických údajů uveďme např. smrtící nákazy v letech 1629-31 v Itálii, 1665-66 velký londýnský mor, vídeňský mor z roku 1679, který postoupil i k nám. V českých zemích si v roce 1680 vyžádal přes 100 tisíc obětí. Poslední velkou epidemii zaznamenaly Čechy a Morava v letech 1713-15. Ve francouzské Marseille v letech 1720-21. V rumunské Bukurešti pak roku 1813.
Není to příliš radostná číselná statistika, ale takový je život… Bohužel, nejspíše si to v posledních desetiletích pramálo připouštíme a vůbec si neuvědomujeme, že byly doby, kdy – nebyl nikdo, kdo by pohřbil mrtvé. Nebyl nikdo, kdo by plakal nad něčí smrtí…
V návaznosti na počáteční, internetem rozesílaná čísla ještě dodejme:
● Španělská chřipka s průběhem ve třech vlnách v letech 1918-19. Onemocněla třetina světové populace, asi půl miliardy lidí. Počet obětí se nikdy nepodařilo upřesnit, odhaduje se 50-100 milionů mrtvých, 5 % všeho obyvatelstva, většina během pouhých 14 týdnů.
● Cholera byla zaznamenána v Indii již v 6. století před naším letopočtem. Uvádí se výskyt v jakoby deseti vlnách. V Asii v letech 1816-26. Poslední z nich roku 2010 na Haiti a roku 2015 v Iráku. Statisticky je smrtelná v 50 %. Úmrtnost za posledních dvacet let v chudých zemích se uvádí mezi 3-15 %.
● Dalším smrtícím virovým ranám (např. ebola, zika) již nebude věnována v této stati pozornost.
Mariánské sloupy byly stavěny pro trvalou upomínku s poděkováním Panně Marii za záchranu v nebezpečí, za ochranu např. před válkou nebo morovou ránou. Na vrcholu bývá umístěna socha „Immaculata“ – Neposkvrněné Panny Marie. První ze sloupů byl postaven roku 1638 v Mnichově, další roku 1647 ve Vídni, v Praze pak roku 1650. Podrobnosti lze najít v dostupné literatuře. Jako další ochránci jsou uváděni sv. Antonín Veliký, sv. Sebastián, sv. Karel Boromejský.
***
Bez morálního poučování si dovolím uvést, že tato stať není odborným historickým dílem, ale pouze letmým náhledem do minulosti v souvislosti se soudobou celosvětovou pandemií nového viru. Nebudeme si zastírat, že nás náležitě neděsí. Je jen otázkou, zda taková španělská chřipka nebyla daleko nebezpečnější a zda současná mimořádná doba není zneužívána k mediálním a geopolitickým účelům.
Jedno však bude pro hodnocení současnosti na výsost jisté. Vedle největších přenašečů nemocí – komár, krysa, blecha – se tím nejnebezpečnějším tvorem stal bezesporu sám člověk, který si začal hrát na nového Tvořitele a Stvořitele. Všemocného! Jedině jeho činnost je spojena s nemocemi „laboratorními“, tedy uměle vytvořenými biologickými výpěstky – AIDS, SARS, MERS,… C19!!! Omlouvám se, ale jako laik v tom spatřuji pouze biologickou zbraň, nahrazující tu „atomovou“.
Vyspěle „humánní“: bez výbuchu a následného radioaktivního spadu.
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
