Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zemřel náš spolupracovník František Růžička

19. 5. 2021

ruzicka-frantisek-edit.jpgZprávy o úmrtí osob blízkých či kolegů, na jejichž práci jste se mohli vždy spolehnout, protože byla pokaždé odvedena perfektně, se sdělují jen obtížně. Platí to i v případě odchodu našeho dlouholetého redakčního spolupracovníka – pana Františka RŮŽIČKY z Českých Budějovic.

Jak naši redakci informovala před několika dny manželka zesnulého, pan F. Růžička zemřel po dlouhé nemoci dne 4. 5. 2021 ve věku 79 let. Poslední rozloučení se konalo v úzkém rodinném kruhu dne 7. 5. 2021 v kapli na hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích.

Sluší se připomenout alespoň některá fakta ze života zesnulého, a to podle již publikovaných údajů nebo podle toho, co mi on sám o sobě sdělil. Narodil se dne 17. 3. 1942 v Praze ‒ v nemocnici U Apolináře. Ač rodák z Prahy, velkou část života prožil v jižních Čechách, zejména v Českých Budějovicích. Své dětství strávil v Mirovicích na „Orlickém panství“, jak to sám označoval. Po základní škole studoval na Obchodní akademii (tehdy Vyšší hospodářské škole) v Písku. Po jejím absolvování dostal umístěnku, jak bývalo tehdy obvyklé, do pohraničí – na Českokrumlovsko. Základní vojenskou službu si pak „odkroutil“ v letech 1961-62, v době tzv. berlínské a kubánské krize, kdy se svět ocitl na prahu jaderné války, v Martině na Slovensku. Odtud byl převelen jako důstojník-absolvent na Zelenou Horu u Nepomuku, kterou většina z nás zná ze Švandrlíkova románu „Černí baroni“.

Po návratu z vojny začal F. Růžička pracovat v Českých Budějovicích, odkud odešel coby představitel „pravicového oportunismu“ po r. 1969 do „vyhnanství“ v Praze. Později se do Budějovic vrátil. Naposledy pracoval v Jaderné elektrárně Temelín. V jihočeské metropoli prožil i události „sametové revoluce“ 1989. V té době se mu podařilo spolu s dalšími věřícími podniknout známou cestu na kanonizaci sv. Anežky České do Říma. (O této výpravě vydal později vzpomínkovou knihu.)

Jako někdejší „rebelant“ a „potížista“ narazil také F. Růžička v roce zlomových událostí – na podzim 1989. Tehdy se většina občanů mylně domnívala, že již konečně začala ta správná „svoboda a demokracie“. A právě v této „zlomové“ době narazil také F. Růžička na pevný val zkušených soudruhů, „překabátěných“ komunistů, kterých bylo všude plno. Pro činovníky OF se F. Růžička již v kritických dnech konce roku 1989 stal nepohodlným občanem. Zákonitým důsledkem byly pak pokusy o izolaci a blokování jeho politických aktivit. Tak ostatně dopadli mnozí jiní, kteří to mysleli s návratem svobody a demokracie skutečně vážně. Měli prostě smůlu. Proto F. Růžička neuspěl již v prvních svobodných volbách v r. 1990, kdy kandidoval jako nezávislý kandidát do zastupitelstva Českých Budějovic. Třebaže dostal vysoký počet hlasů, byli tam protlačeni úplně jiní lidé, vesměs bývalí komunisté. Podobně dopadl i v parlamentních volbách 1992 do Federálního shromáždění, kam kandidoval za Stranu podnikatelů, živnostníků a rolníků.

Politické aktivity musel proto F. Růžička „přetavit“ do spisovatelské a novinářské práce. I tady měl ovšem smůlu: před Listopadem 1989 nemohl psát, ale hlavně publikovat svobodně. Ale i později s nálepkou politicky nepohodlného rebela nedostal šanci, aby mu mohl být vydán novinářský průkaz. Stal se tak nezávislým publicistou, který musel publikovat buď v samizdatu, nebo v zahraničních periodikách. Již v r. 1992 se stal spoluzakladatelem nadace „Hlas svědomí“, která vydávala nezávislý občasník téhož názvu. F. Růžička byl jeho šéfredaktorem. Již od r. 1989 se datovala také jeho spolupráce s týdeníkem českých a slovenských krajanů v Chicagu (USA) ‒ „Nedělní hlasatel“ (Czechoslovak Daily Herald). Tento týdeník patřil v té době k nejstarším periodikům tohoto druhu na světě. A právě v souvislosti se smrtí jeho dlouholetého šéfredaktora, J. Kučery st. (†11. 3. 1998), došlo v r. 1998 k navázání spolupráce F. Růžičky s redakcí tehdejšího tištěného čtvrtletníku „Svobodné noviny“.

Jak si vzpomínám, krátce po Kučerově smrti došlo k zásadním změnám v redakci tohoto periodika. V důsledku toho skončila spolupráce s mnoha dosavadními dopisovateli z České republiky. Jak mně nezávisle na sobě potvrdilo několik osob, které posléze začaly spolupracovat s naší redakcí, nově dosazené vedení „Nedělního hlasatele“ mělo za úkol zbavit tyto lidi možnosti publikovat v zámoří. (Že by se o to postarala ze záhrobí naše StB, nebo dokonce KGB?) Tak se stali spolupracovníky SN jak F. Růžička, tak i A. Bělohoubek, M. Řehořková, ale i mnozí další, dlouholetí dopisovatelé – prof. L. Brom a Dr. B. Kobliha. Bohužel – nikdo z nich už nežije. „Posledním mohykánem“, jak se zdá, byl právě zesnulý F. Růžička.

Jeho první příspěvek byl zveřejněn v rubrice „Z jihočeského zápisníku Františka Růžičky“ v SN č. 5 (červenec-září) v r. 1998. Za těch 22 let spolupráce se nám podařilo publikovat desítky příspěvků F. Růžičky. Jeho poslední článek s názvem „Doba postní“ byl zveřejněn v SN č. 3/2021 dne 30. 3. 2021. A protože byl F. Růžička skutečný „psavec“, jenž poctivě dokumentoval život okolo sebe, nezůstalo jen u novinových a časopiseckých příspěvků. Časem se vypracoval na spisovatele, i když on sám o sobě tvrdil, že není ani novinářem, ani spisovatelem. Zkrátka: psal a šlo mu to velmi dobře.

Výsledkem jeho literárních ambicí jsou tyto knižní publikace: Fragmenty římské (1992), pojednávající o cestě našich věřících na kanonizaci sv. Anežky České do Říma; Pouť do Israele (1994); Expedice Mexiko (1998); Mirovice na prahu století, I.-III. díl (2003-2004).

Zesnulý František Růžička byl neúnavným „kronikářem“ života obyčejných občanů jak Českých Budějovic, tak i širšího regionu jižních Čech. Zanechal po sobě nejen výše uvedené dílo, ale i spoustu dalších písemností, které v posledních letech poskytl institucím, jež se zabývají uchováváním nejrůznějších dokumentů naší doby. Zkrátka: chtěl odejít z tohoto světa na věčnost s „čistým stolem“ – jako zodpovědný občan a katolík.

Odchodu F. Růžičky budou teď želet nejen jeho nejbližší. Jistě bude chybět i Českým Budějovicích, které se staly na desítky let jeho domovem. A samozřejmě bude chybět také nám – v redakci „SN na internetu“.

Františku Růžičko, díky za všechna léta úspěšné spolupráce!

18. 5. 2021

PhDr. Rostislav Janošík, šéfredaktor „SN na internetu“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář