Svobodné noviny na internetu

Naši východní sousedé, Slováci, s nimiž nás ve 20. století pojilo 76 let soužití ve společném státě (ČSR, ČSSR, ČSFR), prožili dnes nejtěžší chvíle ve své novodobé historii. Vůbec poprvé se u nich stal politický atentát na právě úřadujícího premiéra. Na vzájemnou nevraživost, ba nenávist, jsou Slováci za posledních 31 let života v samostatné republice zvyklí. Jsou mnohem emocionálnější než my, Češi, a proto již „přeskákali“ ledacos, u čeho bychom se my bezesporu „zadýchali“. Přesto ani tady atentáty, nemáme-li na mysli ty „mafiánské“, kterými se Slovensko proslavilo v letech vlády V. Mečiara, nebývaly běžnou součástí politického života. Ten dnešní je vůbec první i v novodobé historii této země.

V rámci společného státu, Československa, se politicky motivované atentáty objevily pouze na počátku existence samostatné ČSR. Tím prvním byl pokus o atentát studenta Aloise Šťastného na prvního československého premiéra Karla Kramáře ze dne 8. 1. 1919. Druhým, tentokrát úspěšným, atentátem byl útok anarchisty Josefa Šoupala na ministra financí Aloise Rašína ze dne 5. 1. 1923. Postřelený ministr na následky zranění zemřel po více než měsíci ‒ dne 18. 2. 1923. Tento politický atentát přinutil nakonec představitele mladé ČSR k rázné akci vůči všem radikálům, kteří byli povzbuzováni ke svým „revolučním“ činům bolševickou revolucí v Rusku (1917). Přesto: dnes jsme přece jen o kousek dál…

Když se v našich médiích objevila dne 23. 4. 2024 zpráva o údajném atentátu na nedávno zvoleného slovenského prezidenta republiky P. Pellegriniho, dalo se za tímto útokem počítačových hackerů tušit ledacos. Mohl to být pro skutečné organizátory budoucích atentátů jen jakýsi testovací balónek, který měl naznačit, zda je společnost na tento typ zpráv již připravena. Ukázalo se, že na to nebyl připraven nikdo: ani Slováci, ani my.

Pro Slováky bylo obzvláště obtížné období po parlamentních volbách z r. 2020: nejprve ztroskotala vláda politického zmatkáře a plagiátora I. Matoviče, pak až do dalších voleb se Slovensko potácelo ve zmatcích úřednických kabinetů E. Hegera a Ľ. Ódora. Ti všichni se po vynuceném pádu vlády R. Fica (2016-2018) holedbali tím, že dají po vraždě novináře J. Kuciaka opět Slovensko do pořádku. Nedali nic: Slovensko se propadlo ještě hlouběji do toho marasmu, který tam zbyl po předchozích vládách.

Když to všechno Slováci přestáli, dostal se znovu k moci dříve nenáviděný a tolik zatracovaný R. Fico – již počtvrté. A brzy nato byl zvolen do funkce prezidenta republiky P. Pellegrini. Ani on není v politice žádným nováčkem. Příkopy, které byly za ta léta vzájemného nepřátelství mezi oběma politickými tábory vykopány, se ani potom nepodařilo zmenšit, natož odstranit. Naopak se dále prohlubovaly. Poražení „progresivisté“, napojení na Brusel, se ani pak nesmířili s politickou porážkou a připravovali se na další střetnutí „na ulici“. Odmítli respektovat výsledky voleb. Od té doby po celém Slovensku rozsévají neklid: organizují protestní mítinky, vykřikují na nich protificovská hesla a nemíní s tím přestat.

S novou silou se to rozběhlo znovu po dalším volebním neúspěchu – tentokrát I. Korčoka v prezidentských volbách. Od té doby opět pravidelně svolávají stoupenci protislovenského extremisty M. Šimečky (potomka českého komunisty, který pocházel z Bohumína na severní Moravě) nové a nové mítinky namířené proti Ficovi a Pellegrinimu. Slovensko by potřebovalo klid, ale ten mu nespokojenci z „Progresívneho Slovenska“ nechtěli a nechtějí dopřát.

Za dnes provedeným politickým atentátem na slovenského premiéra R. Fica stojí jeden jeho osamělý a hodně popletený odpůrce, ideově spřízněný s bratislavskou kavárnou, do jejíhož čela se postavila beznadějně provařená protificovská aktivistka a známá signatářka Anticharty z r. 1977 M. Vašáryová. Ti všichni v jednom šiku dovedli Slovensko tam, kde dneska je: k atentátu na úřadujícího premiéra R. Fica. K němu došlo ve středu 15. 5. 2024 v Handlové v Banskobystrickém kraji.

O atentátníkovi se mezitím objevily úniky informací (zřejmě přímo z probíhajícího vyšetřování). Na internetu se právě dočítám o tom, že atentátník je spojován s jakousi proruskou polovojenskou skupinou. No – to je parádní protimluv: vždyť Fico bývá svými protivníky označován za „proruského“. Jeden americký deník dokonce dnes ve svém oznámení o atentátu na Slovensku psal o Ficovi jako o „proruském“ premiérovi. Inu, s těmi „ruskými“ narativy se to komusi pořádně popletlo!

Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, hovoří na ČT24 (15. 5. 2024, 22:30) známý kamarád propagandistů z ČT, spřátelený slovenský novinář Matúš Kostoľný, jeden z těch profláknutých protificovských „škrábalů“ z Bratislavy. Patří k těm „válečným štváčům“, kteří vytvářeli dlouhá léta živnou půdu pro dotyčného atentátníka: evidentního pomatence, který si hrál na spisovatele a básníka. Je to vskutku komická postavička, jakou by nevymyslel ani J. Hašek. Zato naši uvědomělí politici okamžitě chytili „nový vítr“. Sešikovali se do „jednotné fronty“ těch, kteří atentát jasně odsuzují. Ještě včera Fica pomlouvali a nasazovali mu psí hlavu. Dnes roní krokodýlí slzy. Ano, to jsou oni: naši „puncovaní demokraté“ bruselského střihu. Hanba jim!

Je příliš brzy na to, abychom dokázali zhodnotit, ba i jen popsat, co se to dnes v Handlové na středním Slovensku stalo. V každém případě to byl politický atentát se vším všudy, k němuž se jeho vykonavatel prý odhodlal již po prezidentských volbách. Čili: čin dostatečně promyšlený a dobře připravený. Spolu s tímto atentátem na fyzickou osobu se na Slovensku odehrál ještě jiný „atentát“: na zdejší demokracii a právní stát. Je otázkou, který z těch atentátů poškodí Slovensko ve světě víc.

Politicky rozjitřené Slovensko potřebuje naléhavě klid a usmíření znepřátelených táborů. Nejvíce by mu prospělo nikoli zavírání očí před nepříjemnou realitou, nýbrž jasné gesto, že tudy dál cesta nevede a vést nesmí. Na nezbytně potřebnou dobu by Slovensko mělo vyhlásit časově omezený výjimečný stav. Jinak není šance na uklidnění situace. Pořádek v zemi pomůže nastolit jedině rázné úřední rozhodnutí. Slovensko již mnoho let kráčí od jedné politické krize k té další – bez odpovídajícího řešení. Z toho důvodu je vyhlášení výjimečného stavu nutností.

Až se naši protificovští pokrytci z řad vládních politiků otřepou z té ostudy, kterou si sami způsobili, je třeba jim dát na vědomí vůli občanů. Ne až za tři týdny ve volbách do EP, ale již nyní, bezprostředně po tomto slovenském atentátu.

„Váleční štváči“ a „rozesírači“, zmizte z politiky a už se do ní nikdy nevracejte! Na vaše farizejské řečičky není nikdo zvědavý! Fialova „partička“ ze Strakovky by měla zmizet mezi prvními! Až budete odcházet, nezapomeňte zhasnout!

Všichni křesťané se modlí, aby to R. Fico přežil. I my v SN se modlíme.

15. 5. 2024

‒ RJ ‒