Svobodné noviny na internetu

Za lepší práci pochvalu i vyšší koncesionářské poplatky!

Sledoval jsem dnes dopoledne (ČT24, 15. 5. 2024, okolo 10:00) tiskovou konferenci ministra kultury M. Baxy (ODS), která se týkala zamýšleného zvýšení televizních a rozhlasových poplatků od roku 2025. Překvapením bylo, že původně ohlášené zvýšení bylo nakonec poněkud „sníženo“: u ČT na 150 Kč a u ČRo na 55 Kč. V tomto směru se chová Fialova vláda více než zdrženlivě. Má k tomu důvod: patří k nejméně oblíbeným ze všech polistopadových kabinetů – od r. 1989. Já tvrdím: od roku 1918.

Horší zprávou je naopak to, o čem se spíše „šušká“: placení koncesionářských poplatků se dotkne snad úplně všech domácností, kde se budou používat „chytrá“ zařízení, např. tablety nebo mobily (o těch tlačítkových řeč nebyla) a rovněž osobní počítače (s připojením na kabel nebo na „wifi“). To je skutečná, doslova „revoluční“, změna v placení těchto poplatků. Zvyšování, byť jen o inflaci, nebude jistě nikdo zpochybňovat. Nečiním tak ani já, třebaže se mi to nelíbí, ale vývoj prostě zastavit nelze. Každý musí uznat, že modernizace je nutná, protože již komunisté věděli, že „postaru se žít nedá“. Dnes již leckterá babička ze zapadlé vísky v pohraničí umí pracovat s počítačem a s internetem si rozumí lépe než se svými stejně starými kolegyněmi.

Moje námitka proti tomuto ohlášenému opatření se totiž netýká peněz. Navrhovaná částka skutečně nikoho „nezabije“: oproti současnému stavu se jedná celkem o zvýšení v řádu 25 Kč. Za daleko závažnější ovšem považuji něco úplně jiného. K Českému rozhlasu (ČRo), jehož vysílání po r. 1989 vůbec nesleduji, se vůbec vyjadřovat nebudu. Nic o něm nevím. Pouze z dřívějška si pamatuji, že rozhlas kdysi býval lepším médiem, s pestřejší skladbou pořadů a výrazně objektivnější, než je dnešní ČT. I tak jsem přesvědčen o tom, že oba ředitelé našich „veřejnoprávních“ médií, R. Zavoral i J. Souček, by se mohli vzít za ruce a nechat se společně vystřelit na Měsíc. Nikdo by si nevšiml, že tady nejsou.

Obě tato zařízení jsou natolik provládní a prorežimní, že tak špatné to dosud nebylo. Všudypřítomná propaganda a prosazování jediného názorového proudu, toho provládního, zcela zastínily to podstatné, co by „média veřejné služby“ měla dodržovat: objektivitu, obsahovou a politickou vyváženost a hlavně ověřování informací minimálně ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Zejména ta posledně jmenovaná zásada je v ČT totálně ignorována. Redaktoři a redaktorky už ani nepředstírají, že existují nějaké jiné názory nebo odlišná hodnocení, než jaká oni sami předkládají svým divákům k uvěření.

Když jsem sledoval tu dnešní konferenci M. Baxy, nemohl jsem přehlédnout, že pan ministr si k tomu přizval i oba ředitele – R. Zavorala i J. Součka. Zatímco mladší a energičtější ředitel ČRo tam cosi zašveholil, byl J. Souček zasmušilý a zamlklý. Vypadal, jako by ho předtím přejel parní válec. Těch pár pronesených slov bylo spíš ze zdvořilosti než kvůli lepší informovanosti televizních diváků. Po půl roce ve funkci na mě ředitel J. Souček udělal dojem hodně opotřebovaného manažera – bez elánu, bez nápadů, bez „šťávy“.

Rovněž já patřím k těm osobám, které si slibovaly od J. Součka víc, než zatím stačil předvést. Chybí mu odvaha „do toho říznout“, protože musí dobře vědět, jak nekvalitní „materiál“ se sešel v redakci zpravodajství. Tak zlé to ještě nikdy nebylo – dokonce ani za komunistického režimu. Kdyby to záleželo na mně, vyházel bych devadesát procent všech moderátorů a redaktorů této nadstandardně placené redakce. Dotyčné zprávy by mohl číst kdokoliv z ulice. K tomu žádnou odbornost nepotřebuje. Stačí, když bude umět číst a psát. I s tím totiž mají zejména ti mladí, ale i někteří „matadoři“ (např. M. Augustová), problémy.

Zkrátka: ředitel ČT J. Souček bude muset zapracovat na „zeštíhlení“ toho svého televizního „bumbrlíčka": redukce personálu na polovinu (lépe rovnou na třetinu) současného stavu přinese tolik potřebné peníze. Nikoli tedy zvyšování poplatků, nýbrž naopak snížení počtu zaměstnanců! Je třeba poslat na Úřady práce ty desítky jedinců a jejich rodin, kteří se přiživují na „molochu“ zvaném Kavčí hory. S redukční dietou by se mělo začít okamžitě. Dokud totiž nedojde ke zvýšení kvality práce ČT a k posílení důvěryhodnosti této televize, jsou jakékoli úvahy o vyšších koncesionářských poplatcích bezpředmětné. Který zodpovědný šéf firmy zvyšuje mzdu zaměstnancům – lemplům? Žádný!

─────

Bedřich Smetana nebyl skladatelem „národního obrození“!

Po sérii kritických článků, v nichž jsem systematicky dokumentoval současný tristní stav televizního zpravodajství (gramatické chyby, věcné omyly, „přepisování dějin“ atd.), jsem si dal na pár týdnů oddech. Ne že bych to dál nesledoval: mám již připravené další podklady pro nový článek o tom, že situace v ČT se nezlepšuje. Přesto musím objektivně uznat, že ČT si již dává větší pozor na ony gramatické chyby a že se zlepšila i situace okolo skloňování číslovek, kde to bylo přímo tragické. Bohužel – dnes jsem opět zaznamenal další chybný tvar ve skloňování číslovek u redaktorky I. Šroubkové. (Inu, jak to jde přes „desítku“, už to dělá problémy!)

Daleko víc než to mě trápí jiná záležitost, kterou se stále nepodařilo vyřešit. ČT totiž šíří do veřejného prostoru nepravdivé, neúplné či nepřesné údaje. Rovněž to má svou příčinu. Tou je špatné vzdělání těch osob, jež připravují podklady pro zaměstnance redakce zpravodajství. Jejich úkolem je to pouze přečíst. Pokud také oni mají mezery ve vzdělání, nedopadne to obvykle dobře. Ano, to je dnes největší problém České televize. Dokonce daleko větší, než je nedostatek peněz. Kvality, jak známo, lze dosáhnout zodpovědným náborem vzdělaných, schopných a obětavých lidí. Nikoli „konzervováním“ těch, kteří měli být již dávno odesláni na Úřady práce.

Názorným příkladem takového „recyklátu“ je někdejší normalizační ekonomický redaktor P. Čech. Poté, kdy zcela zničil kdysi hodnotný a velmi sledovaný vzdělávací pořad „Historie.cs“, ČT tohoto jedince „nasadila“ jako moderátora předvolební debaty „Politické spektrum“, kde dostávají slovo zástupci neparlamentních politických uskupení. Jmenovaná televizní „vykopávka“ měla být již dávno v důchodu. I to je jeden z důvodů, proč se situaci v ČT stále nedaří zlepšit. Začít se totiž musí vyhozením těch líných a neschopných a naopak náborem těch schopných a pracovitých. J. Souček to – bůhvíproč – dělá přesně naopak. Že by ho někdo něčím vydíral? Kromě toho se musí pokračovat i s „odchodem“ všelijakých drzých „mládežníků“ typu T. Řezníčkové a spol.

Před řadou měsíců jsem zaznamenal jednu (pro mě jako bývalého učitele češtiny) zcela nepochopitelnou informaci. V jakési reportáži v kulturním pořadu na ČT24 jsem se dozvěděl o přípravě televizní inscenace o B. Němcové. Tehdy poprvé v souvislosti s touto spisovatelkou zaznělo sousloví: „národní obrození“. Zřejmě se to komusi zalíbilo. Němcová nicméně s touto etapou našich kulturních a literárních dějin nemá žádnou souvislost. Patřila k představitelkám počátečního realismu v literatuře, byť se ještě zcela neoprostila od romantizujícího pohledu na postavení české šlechty. (Aristokrati patřili k jejím mecenášům téměř po celý její život.)

Když to tehdy v ČT24 zaznělo, mávl jsem nad tím rukou, protože jsem to považoval za obyčejný „úlet“ některého z nevzdělaných redaktorů ČT.  Jakmile se to však objevilo znovu na ČT24 v těchto dnech (13. 5. 2024), nutně jsem zpozorněl. Vzpomněl jsem si totiž na tu někdejší informaci o B. Němcové a o „národním obrození“ (NO). Ta nejnovější zmínka o NO totiž zazněla v souvislosti se známým cyklem symfonických básní „Má vlast“ od B. Smetany (1824-1884), jehož 200. výročí narození jsme si nedávno připomínali.

Stoupence názoru, že „národní obrození“ zahrnuje celé 19. století (spíš bych se klonil k myšlence z filmu „Marečku, podejte mi pero!“, kde se o tomto období hovoří jako o „století páry“), musím v jejich nadšení mírnit. „Národní obrození“, jak se to učí již žáci a studenti na základních a středních školách, bylo velké společenské hnutí, jež se projevovalo především národně osvobozeneckým bojem, národním a demokratickým uvědoměním lidových a měšťanských vrstev, z nichž vyrostl novodobý český národ. Časově zahrnuje tento proces období od poslední třetiny 18. století (okolo r. 1775) a první polovinu 19. století (mezníkem je „revoluční“ rok 1848). Druhá polovina 19. století tam už nepatří!

Abych to upřesnil: První fáze NO bývá označována jako „osvícenská“ (hlavní osobností byl J. Dobrovský); druhá fáze NO jako „preromantická“ (hlavní osobností byl J. Jungmann); třetí fáze NO je souběžná s evropským, ale i českým literárním „romantismem“ (hlavním českým reprezentantem byl K. H. Mácha). Je třeba ještě uvést, že „romantismus“ v hudbě (R. Wagner, P. I. Čajkovskij aj.) zahrnuje podstatně delší časový úsek – období let 1810-1900.

Smetanovo dílo tudíž patří do období spíše pozdního romantismu, avšak rozhodně jej nelze přiřazovat k „národnímu obrození“. Českému hudebnímu skladateli B. Smetanovi se v jeho době často vytýkalo, že se příliš „inspiroval“ u svého německého vzoru – R. Wagnera. Cyklus jeho symfonických básní „Má vlast“ (německy: Mein Vaterland), který je tvořen šesti skladbami (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), byl poprvé proveden v roce 1882. Autor jej složil v době, kdy již byl úplně hluchý.

Ani já nebudu tvrdit, že česká umělecká tvorba napříč celým 19. stoletím není prodchnuta myšlenkami, jež mají svůj původ v době národního obrození. Vždyť právě druhá etapa NO se zásadně inspirovala lidovou tvořivostí či myšlenkami panslavismu. V této souvislosti nelze opomenout ani to, že rovněž slavné (a zároveň sporné) „Rukopisy královédvorský a zelenohorský“, jejichž autorství je připisováno V. Hankovi, se staly inspirací pro celou uměleckou „generaci Národního divadla“. Sem ostatně patří i jedna z nejznámějších Smetanových oper ‒ „Libuše“. Vznikla již v r. 1872, avšak její premiéra se uskutečnila teprve v červnu 1881 – u příležitosti provizorního otevření ještě nedokončeného Národního divadla před požárem z 12. 8. 1881.

Ano, B. Smetana – jako představitel českého hudebního romantismu – byl v mnohém pozitivně ovlivněn duchem českého národního obrození. Jeho dílo však patří do doby romantismu, nikoli národního obrození. Česká televize by si měla lépe ověřovat informace, které šíří v éteru. Koleduje si tím o to, čím jí prý hrozí opozice: že totiž bude zrušena a její personál „rozprášen“. Již včera bylo pozdě!

15. 5. 2024

‒ RJ ‒