Jdi na obsah Jdi na menu
 


Biskupské svěcení – František Růžička

25. 6. 2015

Je slunečné ráno, sobota 13. června roku 2015, a na tržišti Piaristického náměstí vládne typický trhovecký ruch. Nabízí se a nakupuje vše, co je v tuto roční dobu obvyklé. Zelenina, rané ovoce, výsadba, upomínkové předměty, domácí pečivo, výpěstky… Jen dveře Dominikánského kláštera jsou dnes pro návštěvníky obvyklé sobotní bohoslužby uzavřené. Uvnitř však panuje svižné pracovní tempo, sjíždějí se kněží z celé českobudějovické diecéze, zatímco kroky věřících směřují ke katedrále sv. Mikuláše, kde bude probíhat velká slavnost. Biskupské svěcení a uvedení do služby nově jmenovaného diecézního biskupa Mons. Vlastimila Kročila. 

Již dopředu mohu prozradit, že ochranná a pomocná ruka Anežčina (patronka z Říma roku 1989) byla ke mně štědrá. Podařilo se mi být vždy na tom správném místě, byť to stálo větší fyzickou námahu. V tomto okamžiku, kdy hodiny na Bílé věži kláštera stále ještě pochodují podle „zimního“ času, se ve své paměti vracím o plných 25 let zpátky. V úterý 27. března jsem nejistým krokem prošel mohutnými vraty pražského Arcibiskupského paláce a s vnitřním napětím stoupal po schodišti ke komnatám kardinála Františka Tomáška, abych přivezl jeho poselství Jihočechům prostřednictvím stránek tehdejšího nového a nezávislého „modrého“ týdeníku „Nový život“. V sobotu 31. března pak byl v katedrále sv. Mikuláše vysvěcen pražským biskupem Mons. Ant. Liškou a do úřadu českobudějovického biskupa uveden Dr. Miloslav Vlk. Stalo se tak po dlouhých 18 letech opuštěné biskupské katedry. Nahlédnout znovu do tehdejšího tisku rozhodně není nezajímavé.

Vraťme se však ke klášternímu kostelu, ze kterého se odbitím deváté vydal dlouhý průvod ministrantů, jáhnů a kněží směrem k biskupské rezidenci. Zde se k nim připojil zástup kléru, páni preláti a kanovníci, následováni biskupy a hosty ze zahraničí.  V jejich čele trojice – děkan kapituly dr. Z. Mareš, kancléř kanovník V. Pícha a uprostřed nově jmenovaný Mons. Vlastimil Kročil za doprovodu písně „Jezu Kriste, štědrý kněže“. Krátce před půl desátou celý slavnostní průvod vstoupil do již plně zaplněné katedrály. Další zástup věřících sledoval dění v katedrále prostřednictvím velkoplošných obrazovek. K příležitosti byla vydaná brožurka, která měla napomoci aktivní účasti při biskupském svěcení, přispět k lepší orientaci a být i památkou na dnešní významnou událost.

Biskupem hlavním světitelem byl kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský, metropolita a primas český. Biskupové spolusvětitelé Mons. Giuseppe Leanza, apoštolský nuncius v ČR, a Mons. Jiří Paďour, OFM.Cap., emeritní biskup českobudějovický.

Po zahájení mše svaté administrátor diecéze Mons. Pintíř přivítal a pozdravil všechny přítomné – světitele, apoštolského nuncia, zahraniční hosty z Pasova, Lince, Řezna, Itálie, členy kapituly, kanovníky, preláty, kněze, řádová společenství, představitele státní správy, kraje a města, věřící. 

Poté přednesl žádost českobudějovické diecéze, aby hlavní světitel posvětil kněze k biskupské službě. Následovalo čtení apoštolského pověření, chvalozpěv, vstupní modlitba. První čtení ze Skutků apoštolů, druhé čtení z druhého listu sv. apoštola Pavla Korinťanům a slova sv. evangelia podle Matouše. Dále homilie, obřad svěcení, slib svěcence, litanie ke všem svatým.

Ve své promluvě připomněl hlavní světitel kardinál Duka vyhlášení Ediktu milánského, což zcela změnilo další život církve. Nelze ale zapomínat na holokausty, které procházely údobím dějin až do současné doby pronásledování křesťanů téměř na celém světě, připomněl i okamžik vysvěcení Miloslava Vlka v roce 1990. Po změně politického klimatu, kdy byla zlikvidována JZD a socialistické kolchozy, se bohužel naše zemědělství nevrátilo do ideálního stavu. A to platí pro celou soudobou společnost. Biskup Vlastimil je prvním biskupem jmenovaným papežem Františkem. Je naší povinností hlásat „Pravdu Božího zjevení“, vést stálý dialog, neboť je jen jeden kněz – Ježíš Kristus. Tato pravda je však svěřena celé církvi, Božímu lidu. Je potřebné nejen hlásat, ale sloužit, neboť Bůh sám je láska. A není lásky bez služby, bez vlastní oběti… Číslo tři je znamením Nejsvětější trojice: Otec–Syn–Duch svatý. Je povinností každého jednotlivce sloužit druhému, to platí v osobním životě i v kněžské službě. Neustále si připomínat kněžství Ježíše Krista. Bez cesty k Bohu následuje rozpad člověka… Tady na zemi naše cesta nekončí. Teprve tam, na věčnosti, se náš život naplní. Zamysleme se nad těmi hrůzami, které nás obklopují. Na jedné straně vývoj úžasné techniky, na druhé však hrozba zkázy, zničení celého světa… Je naší povinností uvědomit si: „Jsem zde, abych sloužil.“… Amen. 

Po povstání všech přítomných následovalo vkládání rukou a konsekrační modlitba. Hlavní světitel předává svěcenci evangeliář – „Přijmi evangelium a hlásej slovo Boží se vší trpělivostí a moudrostí.“

Dále předává prsten jako znamení věrnosti; mitru jako ozdobu svatosti; berlu jako znamení pastýřské služby… Za potlesku přítomných je nový biskup vyzván, aby usedl na katedru. Potom vstoje přijímá od biskupů pozdrav políbením pokoje. 

Následuje eucharistická bohoslužba, přijímání a závěr, kdy již modlitbu předčítá nově vysvěcený biskup. Zaznívá hymnus „Bože chválíme Tebe“ a světitelé vedou nového biskupa katedrálou i prostranstvím před a kolem katedrály, on žehná všem kolemstojícím. Po návratu ke katedře nový biskup pozdravil všechny přítomné, zástupce církve i veřejné správy. Ve svém vyznání uvedl, že při svém odchodu v roce 1988 nevěděl, kam ho situace dovede, nepředpokládal, že návrat bude lehký. Připomněl papeže Františka, tatínka, maminku, sourozence. V němčině a italštině pozdravil hosty a přátele. Na závěr pozval na společný oběd v DK Metropol a odpolední osobní audienci. Jeho slova doprovázel hlas zvonů z Černé věže. 

Snad je to příjemnější symbolika, než když soudružka B. P. v „Jihočeské pravdě“ před 25 roky napsala, že právě na střechu katedrály usedla bílá holubička! (Omlouvám se. Ještěže neměla v zobáčku hvězdičku, srpeček a kladívečko)… Víte, ona tehdy byla asi jiná doba. Začala svítit naděje. A to nám ještě bývalí nomenklaturní novináři a redaktoři dost vadili… Dneska už jsou zase součástí davu a lidského stáda. Pro nás, kdož jsme toho dne nebyli v katedrále poprvé v životě, bylo velkým potěšením, že při slavnostním setkání v Hotelu Gomel bylo možné pohovořit s místopředsedou federální vlády Dr. František Reichlem, biskupy Sokolem, Škarvadou, Otčenáškem, opatem Tajovským… Také ministrem kultury prof. Lukešem, který popřál všem duchovním, aby sehráli integrující roli v československé společnosti, které je tolik třeba zejména dnes, kdy někteří lidé vystrkují své drápky pro řešení osobních zájmů… Co k tomu přidat po 25 letech???

 14. 6. 2015 

František Růžička, České Budějovice

p1290549.jpg

Líné hodiny na Bílé věži

p1290559.jpg

Průvod Českou ulicí

p1290577.jpg

Odchod z biskupské rezidence

p1290600.jpg

Pozdrav občanům na náměstí

p1290625.jpg

Ze svěcení v katedrále

p1290659.jpg

Nový biskup usedl na katedru

p1290661.jpg

Žehnání nového biskupa Vlastimila

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář