Boj o město – František Růžička
V jednom z dřívějších článků jsem informoval, že jihočeská metropole České Budějovice si jako město v letošním roce připomíná 750 let od svého založení. Netřeba proto znovu připomínat celou dobu složitého i zdárného průběhu jednotlivých historických období.
Byla však i období – a nebylo jich právě málo, kdy město značně utrpělo. V březnu 1939 bylo obsazeno německou armádou a svá sídla si zde zřídily represivní složky okupačního aparátu, mezi nimi i gestapo. Během okupace se mnoho vlastenců zapojilo do protinacistického odboje, část z nich přišla o život na popravištích nebo v koncentračních táborech. V dubnu 1942 odvezl transport do Terezína přes 900 židovských obyvatel a téhož roku byla odstraněna i zdejší krásná synagoga. Ke konci války pak 23. března 1945 postihlo město ničivé letecké bombardování, protože bylo důležitým komunikačním centrem.
Dne 5. května převzal moc ve městě Krajový národní výbor a dne 9. května přijely jednotky Rudé armády, americké vojsko se zastavilo na dohodnuté demarkační linii jihozápadně od města. Potrestání nacistů a jejich spolupracovníků bylo svěřeno mimořádnému lidovému soudu, který se od září zabýval proviněním mnoha desítek osob. Nejzávažnějším počinem bylo ukončení vzájemného dlouhodobého soužití českého a německého obyvatelstva. Odsun zde postihlo asi šest tisíc osob.
Jen krátce připomeňme, že po únoru 1948 městskou správu zcela ovládli komunisté, pozdější Národní fronta neblaze poznamenala další vývoj s perzekucí odlišně smýšlejících. Od 1. 1. 1949 se České Budějovice staly střediskem nově zřízeného Českobudějovického kraje. Od roku 1945, kdy ve městě žilo cca 50 tisíc obyvatel, pak počet obyvatel stále vzrůstal.
Možná, že jsem nebyl sám, kdo se hlouběji zamýšlel nad okolností, jak intenzivně (zejména ve sdělovacích prostředcích) byl připomínán loňský datum vypuknutí Velké války (1914) a v letošním roce 70. výročí ukončení 2. světové války (1945). Pohledů by se nechalo najít více. Od snahy historického narovnání dosud nepřesného popisu daných událostí, přes zábavnou oslavu, aby nebyl čas na jiné současné a tíživé okolnosti, až po připomenutí si, jak krutá je válka, která se zdála být tak vzdálená, ale která zase znovu propuká na mnoha místech nedaleko našich domovů, až po úvahu, zda se znovu nepřipravujeme s našimi ekonomickými magnáty a politickými žvanily na další osudovou válečnou hrůzu… Vždyť člověk si nakonec zvykne i na oprátku…
Ukázku „Boj o České Budějovice“ k výročí ukončení války připravil klub vojenské historie „Panzergruppe Kleist“ spolu se statutárním městem. V centru města (u Jč muzea) tak návštěvníci měli možnost vidět vybudovaný dobový tábor, vojenskou techniku, vojenský lazaret a zejména bojovou ukázku z období konce druhé světové války, ve které členové hostujících klubů vojenské historie předvedli střet dvou armád i s nasazením tanku T-34.
Program zahájil v dopoledních hodinách Velký dechový orchestr České Budějovice a ukázkové vystoupení mažoretek „Panenky“. V odpoledních hodinách se program opakoval za značného zájmu českobudějovických občanů. Část ukázky byla vysílána živě ČRo Č. Budějovice.
Co přidat na závěr? Naši mladí borci by alespoň rok vojenské kázně potřebovali jako koza drbání. Jestliže však mají být verbováni jako žoldnéři pro nasazení v kterékoliv končině na zeměkouli, nikoliv jen proti běsnícím teroristům, ochraně Evropy, ale možná i pro pochybné „imperialistické“ zájmy k ovládnutí dolů na zlato či naftové vrty, pak to nahání vidinu dalších válečných hrůz s potoky prolitých slz. Ona totiž v rámci programového vysílání ČRo padla nikoliv jen teoretická otázka: „Kdo vlastně byl vítězem poslední světové války?“. Odpověď historického odborníka vyzněla jednoznačně. USA a Sovětský svaz. Všichni ostatní patří jen mezi poražené…
František Růžička, České Budějovice (Květen 2015)
Dobová technika
Polní lazaret
Pochod mažoretek
K boji
Zásah
Ošetřování raněného
