Pískoviště v Písku - František Růžička
Možná že někomu křivdím, když si budu myslet, že téměř žádný ze současných studentů, řešících především to, zda ta matura z matiky bude povinná, nebude v dnešní době, kdy připravujeme velkolepé oslavy založení Československa (18. října 1918), ani vědět, že k vyhlášení došlo v královském městě Písku již s dvoutýdenním předstihem.
Připomeňme si, že své jméno získal Písek především díky zlatonosnému písku na řece Otavě. Nebylo proto žádným překvapením, že na nábřeží u „starého mostu“ se před časem zrodila akce nazvaná Pískoviště. Díky vyrýžovanému zlatu se město brzy stalo jedním z nejbohatších. Najdeme zde nejen krásné měšťanské domy, části starých městských hradeb s baštami i někdejší královský hrad, v němž dnes sídlí Prácheňské muzeum. Nejstarším svědkem starých zlatých časů je most, který je zapsán jako Kamenný most (rozhodnutí z roku 2007). Ve druhé polovině 13. století překlenul Otavu na trase Zlaté stezky, spojující Pasov s Prahou. Je dílem královské písecko-zvíkovské stavební huti. Není bez zajímavosti, že jako nejstarší není ani v seznamu památek UNESCO. Rozhodně toho mnoho pamatuje. Nejen přejíždějící kočáry, potahy, průvody, automobily, smuteční průvody (leden 1926, August Sedláček), ale také ničivé povodně. Lze začít rokem 1342 a poté pravidelně snad v každém století. Mnozí ještě pamatujeme tu z roku 1954 a poslední ‒ jako nejničivější v celé historii v srpnu 2002.
Patronát nad mostem dnes drží Spolek přátel Kamenného mostu. Ten také obnovil Svatojánskou slavnost, která zde měla dlouhodobou tradici. Také v sobotu 19. května vyšlo procesí od děkanského kostela k soše sv. Jana Nepomuckého na mostě. Odtud se vrátilo do kostela, kde byla slavena bohoslužba.
Most i přilehlé nábřeží je každoročně svědkem i kulturně-společenských událostí : Jarní slavnost na mostě, Svatojánská slavnost nebo právě Pískoviště, které prezentuje umělecké výtvory vytvořené z písku. Do loňského roku se mu říkalo Cipískoviště. Každý rok je tvorba ohraničena daným tématem. Letos je to právě 100. výročí vzniku Československa. Další sochy jsou na protějším břehu u Městské elektrárny. Ta vznikla v roce 1887 z bývalého Podskalského mlýna. Přestavbu vedl elektrotechnik a vynálezce František Křižík. Večer 23. června 1887 se v centru města rozsvítilo několik obloukových lamp, které byly poháněny dynamem na parní pohon. Město se tak stalo jedním z prvních měst s veřejným osvětlením. Elektrárna byla opravena v roce 1997 při příležitosti 110. výročí rozsvícení první žárovky v Písku. V unikátním technickém muzeu je k vidění staré a dosud funkční zařízení.
Kamenný most je 110 metrů dlouhý a 6,25 metrů široký. Stojí na šesti pilířích ze žulových kvádrů, má sedm oblouků s rozpětím 8 metrů. První zmínky pocházejí z roku 1348. Prostřední pilíře zdobí čtyři barokní sousoší. Jedna z mosteckých věží se zřítila při povodni roku 1768 i s hlásným, druhá byla stržena v roce 1825 z důvodu dopravní potřeby. Největší škody byly způsobeny právě v roce 2002.
K současné umělecké tvorbě lze uvést, že v noci ze 14. na 15. října 1918 vyrazila z Prahy komise tří vyšetřovatelů, složená z místodržitelských tajemníků, zjistit, co se to v Písku seběhlo. Dlouho trvalo, než obstarali automobil a ještě při cestě zinscenovali jeho poruchu. Byli to vlastenci, kteří tajně doufali, že konec Rakouska-Uherska bude rychlý. To se, ale jak víme, zdrželo ještě dva týdny. Autorem díla je Josef Faltus (viz foto).
Tehdejším oficiálním řečníkem byl František Hanzlíček, poslaný do Písku Socialistickou radou. Z balkonu radnice protestoval před asi čtyřtisícovým davem proti vyvážení potravin z hladovějících Čech. V závěru pak řekl, že v Praze vyhlašují republiku a on ji vyhlašuje v Písku. Spustil tím lavinu i v mnoha dalších jihočeských obcích, například Protivíně, Vodňanech, Strakonicích… Autor shodný.
V bezprostřední blízkosti mostu je centrální dílo – prezident T. G. Masaryk na koni. Jeho autorem je Jiří Kašpar. Prezident Masaryk byl s Pískem spjat již kandidaturou do říšské rady roku 1891; v roce 1906 zde také přednášel. Jako prezident město ještě dvakrát navštívil; čestným občanem byl jmenován 29. října 1918.
František Růžička (Hlas svědomí)
T. G. Masaryk na koni
Vyhlášení republiky 14. 10. 1918
