Svobodné noviny na internetu

Česká televize (ČT) již déle než rok ostentativně a provokativně „zapomíná“ v hlavních zpravodajských relacích připomínat významná jubilea z našich dějin. V loňském roce „opomněla“ 50. výročí úmrtí pražského arcibiskupa, kardinála J. Berana, jakož i 120. výročí narození jeho nástupce v tomto úřadu – kardinála F. Tomáška. Z letošních výročí významných osobností, jež jsou spjaty s protikomunistickým odbojem, byla vzpomenuta pouze JUDr. M. Horáková. Na jubilea méně známých osobností se i nadále cudně „zapomíná“.

Totéž, co konstatuji o ČT, platí v nemenší míře o KDU-ČSL. Kdysi tato politická strana pečovala o historický odkaz jak pokrokového kněžstva, tak i dalších osobností z církevních dějin. (Letos si ČT ani KDU-ČSL nepřipomněly 400. výročí mučednické smrti sv. Jana Sarkandera. Věru podivná věc!)

Ani politici lidovců si žádné z výše uvedených výročí veřejně nepřipomněli. Mohli tak učinit jak na půdě Poslanecké sněmovny, kde mají deset poslanců, tak i ve sdělovacích prostředcích, kam se jinak lidovečtí politici nepřetržitě cpou, a to s naprosto banálními a postradatelnými sděleními a prohlášeními, která běžného občana nezajímají. Na své původní, katolické, voličstvo nicméně politici KDU-ČSL dlouhodobě a systematicky kašlou. Vzpomenou si na ně vždy pár dní před volbami, když zjistí, že o tuto politickou stranu nikdo nestojí a nikdo ji volit nebude.

To, co bylo konstatováno výše, platí nejen o 70. výročí tzv. Číhošťského zázraku, nýbrž i o násilné smrti zdejšího faráře P. J. Toufara. V r. 2018 si lidovci nepřipomněli ani zavraždění několika politiků ČSL, kteří se bezprostředně po Únoru 1948 stali obětí ateistického řádění ze strany komunistů. Podobně lidovci ignorovali 70. výročí prvních soudních procesů s kněžími v r. 1948.

Proto nemůže nikoho překvapit, že ČT v poslední době nepochopitelně protežuje ve svém zpravodajství politiky KDU-ČSL, ačkoli je tato strana již dva měsíce na 4 procentech preferencí. (Možná právě proto.) Rovněž nikdo z redaktorů ČT nepřipomněl letošní 70. výročí popravy lidoveckého poslance Stanislava Broje. Ten byl krátce po komunistickém převratu (1948) uvězněn v Plzni na Borech. V té době, dne 21. 6. 1949, byl zde oběšen div. gen. H. Píka.

Protože ČT pokračuje ve své politice zamlčování nepohodlných faktů z národní minulosti, připomeňme alespoň čtenářům SN toto „zapomenuté“ výročí, a to v níže připojeném kratším článku.

─────

Kdo to byl Stanislav Broj?

Za necelý rok po div. gen. H. Píkovi skončil na šibenici v Pankrácké věznici také poslanec Československé strany lidové (ČSL) Stanislav BROJ (1901-1950).

Narodil se dne 28. 9. 1901 v obci Volduchy u Rokycan. Ze soukromě hospodařícího rolníka se postupně stal úspěšný politik. Ve 30. a 40. letech 20. století byl nejprve mluvčím rolnictva na Rokycansku. Ještě za předmnichovské ČSR se stal funkcionářem Agrární strany. Po válce přestoupil do řad Československé strany lidové (ČSL). V letech 1945-48 byl předsedou okresní organizace ČSL v Rokycanech a současně i poslancem Národního shromáždění za ČSL (1946-48).

Bezprostředně po Únoru 1948 byl poslanec S. Broj z rozhodnutí KSČ dne 8. 6. 1948 zatčen, a to přímo na poli. Půl roku nato, 8. 12. 1948, byl odsouzen k pěti letům těžkého žaláře. Komunisté jej nenáviděli tak moc, že se rozhodli tohoto neohroženého lidoveckého politika úplně zbavit. Využili k tomu skutečnosti, že část dozorců ve věznici v Plzni na Borech sympatizovala s uvězněnými odpůrci komunistického režimu. To stačilo k obvinění S. Broje a několika dalších osob z přípravy vězeňské „vzpoury“.

Výsledkem této politické provokace bylo nové soudní přelíčení, k němuž došlo ve dnech 11.-12. 5. 1950 v budově plzeňského divadla. Odehrálo se tu pozoruhodné divadelní „představení“, na jehož konci byl rozsudek Státního soudu. Tři účastníci údajné vězeňské vzpoury byli odsouzeni k trestu smrti provazem: poslanec S. Broj, mjr. gšt. R. Černý a stržm. Č. Petelík. Dalších 10 osob dostalo trest odnětí svobody na doživotí, pět osob na 25 let a zbývající čtyři obvinění na 20 let vězení. Soudní přelíčení sledovali příslušníci Sboru vězeňské stráže, svezení do Plzně z celé republiky. Cílem tohoto „divadla“ bylo zastrašit ostatní dozorce, aby přestali pomáhat politickým vězňům.

Poprava S. Broje a jeho dvou spoluvězňů se konala dne 23. 5. 1950 na dvoře Pankrácké věznice v Praze. Odsouzený S. Broj byl předveden k popravě na druhé nádvoří této věznice v 5.47 hod. Využil svého práva a pronesl tato slova: „Chci jen prosit Boha, aby vám tuto vraždu odpustil. Vím, že umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni také [svobodní] budou.“ Poté, kdy byl S. Broj v 5.49 hod. předán mistru popravčímu, ještě zvolal: „Moje děti, odkazuji vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také. Nechť žije svobodné Československo!“ V 5.50 hod. provedl mistr popravčí „úřední výkon“ (= popravu). V 6.00 hod. konstatoval přítomný lékař u odsouzeného smrt udušením.

K tomuto komunistickému zločinu došlo měsíc před obdobnou justiční vraždou JUDr. M. Horákové a jejích tří společníků (Z. Kalandra, J. Buchal a O. Pecl). Tato poprava se uskutečnila dne 27. 6. 1950 rovněž v Praze na Pankráci.

14. 6. 2020

‒ RJ ‒