Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zaorálek: „Pozor na nové Čapky ze Sán!“

4. 6. 2021

Motto: „Koukej, mámo, jsem/budu v televizi!“ (Oblíbená hláška našich politiků)

Sledoval jsem dnes (3. 6. 2021) několik hodin (od 9:00 až do pauzy na oběd) jednání Poslanecké sněmovny (PS). Jediným bodem bylo „vyslovení nedůvěry vládě A. Babiše“. Jako obvykle se mluvilo hodně, ale podstatné je to, že jsme se nedozvěděli nic, co bychom již nevěděli.

U řečnického cvičení předsedy „Pirátů“ I. Bartoše jsem si raději vypnul zvuk, protože to kvákání nakřápnutým hlasem (bývá typický pro hospodské štamgasty) se nedalo poslouchat. Zaznamenal jsem akorát pár nespisovných slov, která by si „příští premiér“ neměl dovolit. Je to dobrá zkušenosti: aspoň víme, kdo se u nás za pomoci zahraničních „loutkovodičů“ chystá vládnout. Snad to lidé nedovolí – už kvůli budoucnosti svých dětí a vnoučat.

Co se týká „tirády“ předsedy STAN V. „Aspen“ Rakušana, ta byla jen přehlídkou „hříchů“ Babišovy vlády: žádná sebereflexe ze strany „opozice“, která kromě knížecích rad, jak by to dělala lépe, kdyby mohla vládnout, nepředvedla vůbec nic. Víme to přece všichni: naši opoziční politici při zvládání pandemie nepřispěli vůbec ničím – kromě kritiky všeho a všech, okopávání kotníků Babišově vládě a povýšeneckého chování. Jako bývalého středoškolského učitele by mě zajímalo akorát to, jak dlouho se to „Vítek“ učil zpaměti, aby to vypadalo tak, že to říká „z hlavy“. Dnes mu ani ty oči nevylézaly z důlků tak moc jako obvykle.

Projev druhého „příštího premiéra“, P. Fialy, byl sice právem očekáván s napětím, leč žádné překvapení se nekonalo. Byl to jeden z nejslabších Fialových projevů, jaké jsem za poslední měsíce slyšel. Dokonce i ten A. Babiš byl lepší, i když i on používal nespisovné výrazy. Jeho marketingový tým odvedl vcelku solidní práci. Byla tam spousta zajímavých informací, ale i pořádných štulců vůči kritikům. Holt – když se někdo spoléhá na svoji „geniální“ hlavu, dopadá to pak tak, jak nám to předvedl „fialový uspávač hadů“ z Brna. „Příští premiér“ z koalice SPOLU jen potvrdil, že je naprosto nevhodným kandidátem pro jakoukoli veřejnou funkci. Nemohl by znovu dělat ani ministra školství. Kdokoliv jiný bude lepší než on.

Solidní projevy, opřené o fakta, přednesli: ministryně financí A. Schillerová a dvojministr K. Havlíček. U druhého jmenovaného stojí za pozornost jeho varování před tím, co nastane, až se moci ujme hypotetická, vícebarevná koaliční vláda, kterou chtěla opozice navrhnout ke jmenování prezidentu republiky poté, kdy by povalila Babišovu vládu. Opozičníci si jen neuvědomili, že M. Zeman by dal raději přednost svojí „úřednické“ vládě – než nějakému upachtěnému, nefunkčnímu politickému slepenci.

Podobně jako vicepremiér K. Havlíček varoval od řečnického pultíku PS před nezodpovědným „shozením“ Babišovy vlády také ministr kultury L. Zaorálek. O něm je známo, že patří nejen k nejzkušenějším politikům ČSSD (v politice se pohybuje od r. 1989), ale rovněž to, že jeho projevy bývají rozumné, dobře strukturované a obsahově hodnotné. Zaorálek často nastoluje témata, na něž nikdo nemyslí, protože politici jsou u nás obecně líní myslet. Také L. Zaorálek varoval před nekontrolovatelným vývojem, který může nastat, zvítězí-li opozicí prosazovaná koncepce „bratrovražedné války“.

Kdyby v „opozici“ byli nějací „lumeni“, kteří už něco v životě nebo v politice dokázali, neexistoval by žádný důvod k obavám. Tak tomu však není. V poslaneckých lavicích totiž nesedí žádné úctyhodné ani pracovité osobnosti, nýbrž jen samé politické „vyžírky“, které si ten končící „mejdan“ za peníze daňových poplatníků chtějí užít až do samého konce. Toť celé, vážení přátelé!

Na Zaorálkových řečnických projevech jsem vždy oceňoval jejich epičnost, schopnost zaujmout nějakým osobním příběhem, který je reálný, autentický a uvěřitelný. Vzpomínám si na volební kampaň z r. 2017, kdy L. Zaorálek byl součástí „triumvirátu“ po rezignaci B. Sobotky na funkci předsedy ČSSD. Rodák z Ostravy ve svém předvolebním klipu vzpomínal na svého otce-lékaře, na jeho působení v tehdy tak exponovaném „ocelovém srdci republiky“, jak se Ostravě říkávalo. A vysvětloval tím to, že i on, jako jeho syn, zůstal věrný politické levici. Bylo to jednoduché na pochopení, přímočaré a logické.

Nejnovější Zaorálkovo vystoupení z 3. 6. 2021 bylo z téhož „soudku“. Tentokrát se jeho příběh týkal dávné vzpomínky na dobu, kdy mu bylo 12 let a kdy s ním rodiče poprvé navštívili Prahu, aby poznal hlavní město. Po příjezdu na nádraží se vydali na „Výstaviště“ v Holešovicích (oficiálně se nazývalo „Park kultury a oddechu Julia Fučíka“, lidově: „Julda Fulda“), kde mu ukázali známý panoramatický obraz „Bitva u Lipan“ od malíře L. Marolda.

Od této vzpomínky na dětská léta se L. Zaorálek přenesl do dnešních dnů. Tématu bitvy u Lipan zůstal věrný i nadále: právě probíhající jednání PS přirovnal totiž k „bitvě u Lipan“. Jak známo, v té „historické“ porazili husité husity; v dnešním hlasování poslanců by to mohlo dopadnout stejně. Jestliže dne 30. 5. 1434 rozhodl o výsledku bitvy dezertující oddíl husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán, dnes by to mohlo skončit podobně.

Ve zjevné narážce na předchozí vystoupení V. Rakušana se L. Zaorálek zmínil o tom, že tento husitský velitel utekl se svým oddílem směrem ke Kolínu. V. Rakušan je přece bývalým starostou tohoto města! To, co předvádí „opozice“, je ve skutečnosti nový útěk z bitevního pole (= proti covidu-19) směrem ke Kolínu. (A také k dalším městům, jejichž zájmy někteří starostové v PS nebo i v Senátu hájí především.)

Ministr L. Zaorálek se pokusil svým sugestivním projevem vrátit parlamentní debatu tam, kde by správně měla být: mělo by jít o spolupráci při boji proti pandemii, kterou jsme ještě ani zdaleka neporazili, nikoli o bratrovražedný boj za každou cenu. Vzájemné „vraždění“, byť symbolické, nepovede k žádnému jinému výsledku, než že prohrajeme všichni, a to bez ohledu na to, zda patříme ke koalici, nebo k opozici. To je historické „poučení“ z bitvy u Lipan. Mělo by to být poučením pro všechny.

Již dlouho jsem od řečnického pultíku PS neslyšel tak dobře promyšlený a skvěle přednesený, i když improvizovaný, projev našeho současného politika. Zaorálek je přesvědčivý řečník. Proto nepřekvapuje, že upoutal pozornost i těch poslanců, kteří se jinak rádi během projevů druhých kolegů vykecávají, protože se nudí. Je škoda, že Zaorálkova „rodná“ strana, ČSSD, až dosud nedokázala jeho rétorických schopností více využít. Kdyby se před televizními kamerami neustále netlačili různí Hamáčkové, Maláčové, jakož i užvanění Onderkové a Valachové, nemusela být ČSSD na tom tak špatně. Pozdě bycha honiti.

Luboši Zaorálku, díky! Bylo to skvělé. Jednalo se o výbornou lekci z rétoriky pro politické nedouky, kteří něco takového nikdy neocení, protože se v politice „ometají“ nikoli kvůli jakýmsi ideám, nýbrž hlavně kvůli „prachům“, které za to své vegetování v PS dostávají. No, neberte to, když vám vnucují za to nicnedělání od 100 do 200 tisíc Kč měsíčně. Jen blázen by to nebral!

ČSSD v posledních osmi letech pokazila, co se dalo. Proto končí a chystá se na politický funus. Jinak to ani pod Hamáčkovým vedením dopadnout nemohlo.

À propos: nevíte, kdo půjde v čele pohřebního průvodu ČSSD? Hamáčka bych tam nedával. Mohl by od lidí dostat před hubu…

3. 6. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Čistě náhodou jsem v ČT zhlédl i vystoupení poslance P. Žáčka (ODS), v němž si v rámci poslanecké rozpravy dovolil hovořit o premiérovi ze Slovenska, A. Babišovi, jako o „Burešovi“ (= krycí jméno agenta StB, reg. č. 25085). Tento politik opoziční ODS, který je od r. 2017 poslancem (o své znovuzvolení usiluje i letos na podzim), byl dříve ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Jak lze zjistit z připravované kandidátky koalice SPOLU, vydává se tento poslanec ODS za „historika“. Tím nikdy nebyl a není jím ani dnes, a to na rozdíl ode mne. Ale protože přišel do styku s materiály StB, měl by vědět, že používání krycích jmen bývalých agentů je ve veřejném prostoru jak v rozporu s pravidly pro zacházení s citlivými osobními údaji, tak i s požadavky na profesionalitu toho, kdo si hraje na historika. Musel by totiž stejně tak uvádět krycí jména dalších politiků, např. V. Havla, M. Zemana či V. Klause, včetně různých osob z řad umělců a všelijakých celebrit. StB měla v době pádu komunistického režimu asi 200 000 tajných spolupracovníků. Chápu, že to poslanec P. Žáček dělá proto, aby byl zajímavý, ale obávám se, že to mu voličské hlasy nepřinese. Spíše naopak.

Musím v této souvislosti upozornit čtenáře SN, ale i poslanecké kolegy z oné společné kandidátky koalice SPOLU, že P. Žáček – jako student tehdejší fakulty žurnalistiky (byli to ve skutečnosti mediální poskoci komunistického režimu) ‒ patřil ještě v průběhu roku 1989 ke známým a aktivním činovníkům SSM (= mládežnická organizace). Díky „sametové revoluci“ 1989 se mu podařilo pokojně vplout do porevolučních poměrů, které odstartovaly jeho poměrně strmou kariéru: nejprve novinářskou (byl šéfredaktorem „Studentských listů“), přes práci v institucích, které se zabývaly činností StB (Bendův úřad, ÚDV, ÚSTR, až po práci poslance.

Proto nechápu, že člověk, který vůči minulému režimu „bojoval“ jako svazácký funkcionář, se nestydí postavit do jedné řady se skutečnými bojovníky a odpůrci tohoto zločinného a zavrženíhodného režimu. Pokud je mi známo, P. Žáček ‒ na rozdíl ode mne ‒ žádný „papír“ o svém „odboji či odporu vůči komunistickému režimu“ nemá. Pozastavuji se tedy nad jeho drzostí a troufalostí, s níž si na takovou osobu hraje. Je to podobné jako s tím „historikem“. Žáčkovo naivní vyjádření ohledně Vrbětic a údajných důkazů o aktivitách sovětské GRU komentovat raději nebudu. Již dlouho jsem takovou snůšku nesmyslů neslyšel.

Inu, svazák P. Žáček zůstal i po třiceti letech stále tím starým známým svazákem, jak si je pamatuji z doby před rokem 1989. Není to žádné překvapení. Žáčkovu náhlou, protibabišovskou aktivitu přisuzuji zařazení jeho jména na 7. místo pražské kandidátky koalice SPOLU. Jestli mu to bude stačit na zvolení, na to si musíme počkat až do začátku října 2021. Nevěřím totiž tomu, že bude zvolen. Pražané si své „pappenheimské“ dobře pamatují!

─────

P. P. S.

O mediální „třešničku na dortu“ se postarala ČT, a to přímým vstupem z jednacího sálu PS. Moderátor ČT24 J. Železný si na tuto parádu připnul českou vlaječku na klopu svého saka a vzal si i křiklavou, rudou kravatu. Nejprve vedl rozhovor s předsedou ODS P. Fialou. Ten se pouze zesměšnil a představil se před celým národem jako naprostý zoufalec.

Železného kravata signalizuje, že poměry v ČT musí být hodně špatné, když se tento moderátor odhodlal k tomuto řešení. Až později se ukázalo, že onu křiklavou kravatu si vzal proto, aby se zavděčil V. Filipovi, s nímž pak vedl rozhovor v pořadu „Události, komentáře“. Dalším hostem tohoto moderátora byl šéf „Pirátů“ I. Bartoš, který o sobě tvrdí, že bude příštím premiérem. Já bych ho nejdříve poslal k holiči. Až pak může být řeč o nějakém premiérovi.

Doporučuji J. Železnému, aby si vzal příklad z kolegy T. Drahoňovského, který si již našel nové zaměstnání v Plzeňském prazdroji. Zdá se, že o J. Železného nikdo nestojí, a proto bude muset v ČT smrdět dál, dokud ho spolu s P. Dvořákem příští ředitel nevyhodí.

3. 6. 2021

‒ RJ ‒

[Hlasování dopadlo v neprospěch vyslovení nedůvěry vládě A. Babiše v poměru 89:82. Babiš i nadále zůstává premiérem.]

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář