Šachy na Pražské – František Růžička
Chudák Pražská, co ta toho již zažila. Ale aby bylo jasné hned od začátku, o kom či o čem je tu vlastně řeč. O velice frekventované ulici „Pražská“, protínající jihočeskou metropoli od severu k centru. Byly doby klidné, místní občané se tu v klidu procházeli s klobouky nad pleší, či pod paraplátky nad naondulovanými hlavičkami. Byly doby bouřlivé, s bryčkou tudy jezdil už sám zakladatel Přemysl Otakar, projížděli tudy drožkáři, koňské potahy s mokem budvarským, projely se tady jednotky okupačních i osvoboditelských armád, od fašistických, amerických, rudoruských až po ty protikontrarevoluční. Ale nechme zašlou historii dál v klidu spát. I ta novodobá není zase až tak nezajímavá.
Na některé ze zdejších úprav se mnozí ještě mohou dobře pamatovat. Tak například při celkové rekonstrukci se zaslepilo odbočování do Nerudovy ulice. (Vpravo do centra, se zdůvodněním, aby se nerušil plynulý provoz.) Před nedávnem bylo znovu obnoveno. (Už neruší, byť máme daleko více vozidel.) O dobovém zdejším dění bylo napsáno bezpočet článků. Nejen oslavných (devótními novináři), ale také kritických (nemnohými nebojácnými rebelanty) – Prasata na Pražské (2/2013 o chování řidičů), Práce kvapná (8/2014 o zbrklosti magistrátu), Střelba na Pražské (11/2014 o nevhodném značení zpomalovacími pruhy). Také o kapitalistické privatizaci ve prospěch socialistických podnikavců. Nebo obráceně. Jak libo. Třeba i nelibo!
Ať tak, či onak, vzniklo nám tu OC IGY (obchodní centrum). Ke spokojenosti městských, okresních, hlubockých i krajských pohlavárů i zde nebydlících občanů. Avšak k nelibosti právě těch zde bydlících. Ti jsou totiž těmi postiženými a těžce zkoušenými. V potu tváře a bez finanční dotace, zato v poklidném prostředí, postavili své bytečky. Teď v nich ve smradu a čoudu, hlomozu a svévolném počínání developerů, investičních magnátů i bezohledného SÚ (stavební úřad) nedobrovolně ničí své zdraví. O tom si ale přátelsky porozprávíme až v nějaké další a raději delší stati.
Teď se soustřeďte na to, jak po tichém asfaltu (ta vymoženost!) jedete od strakonické křižovatky k centru. Minete útulnou hospůdku Macelis, poklidný hotýlek a začouzenou krčmu Kanon, ještě bíle zářící nově opravený lazaret Svatotrojický a nevíte, kam se dřív podívat. Dopravní značení modrých tabulí je zastíněno bohatou zelení. Díky, Ivanko! Když zelený taj rozkryjete, uvidíte značení tří bílých pruhů na modré tabuli. Zásady jsou jasné. A také zákonem dané. Vpravo, rovně a vlevo. Tedy do Nerudovy ulice. Ale ouvej! Ke zpomalení vás třeba donutí varovná blikající světýlka a rozestavěné kužele… Jakmile jste na úrovni křížení s Nerudovou ulicí, zjistíte, že žlutá odbočovací šipka vlevo zmizela. Zůstala tam jen nějaká změť žluté a bílé barvy, mlčící jako ten tichý asfalt magistrátního otce Juraje, pořízený za úplatných pár melounků. Cože komu dobrého? Budete-li bystří a ukáznění, pojedete dál rovně k městu, třeba se vám pak podaří odbočit na příštích světlech. Budete-li tvrdohlaví se snahou odbočit, může to do vás někdo klidně zezadu picnout! Rychlost je tu neomezená! Co by tomu asi řekli ochotní policajti, občas zde čile lelkující. Jako řidiči máte totiž předvídat. Že to tady maloval nějaký trotlík, kterému z božské apatyky zase tolik nenadělili? Nebo někdo jen tak lehce zachrápal. Přitom si klidně půjde pro čtvrtletní odměny. Jako ti na ministerstvech, i když mají ve svém ranku pěknej bordel. Pardon.
Ale nezoufejte! Nějaký zoufalec se přece jen najde a své poznatky přepošle na magistrát. Naštěstí pan náměstek, odpovědný za dopravu, i když toto právě do jeho zodpovědnosti nespadá, operativně obešle příslušné instituce s odpovědnými osobnostmi. Výsledek? Nedostatky byly napraveny! Inu ale, stal se zázrak?
Jistěže, zdaleka v dané lokalitě není všechno OK. Teď ale ještě nahlédněme do análů znalce tohoto města Jana Schinka. Naše „Pražská“ od roku 1952 do roku 1990 nesla hrdý název „Třída Míru“ u příležitosti organizovaného Závodu míru. V roce 1938 byla přejmenovaná na tř. dr. Edvarda Beneše, za německé okupace na Konrad Henlein Strasse. Od osvobození v květnu 1945 byla tř. Pražskou, v červnu už zase Tř. E. Beneše. S tím malým nebo velkým „Tř.“ si raději ani hlavu nelamte. To je asi jako s tou současnou dopravou v celé této jihočeské metropoli.
Zajímavostí je, že od Nerudovy ulice k Borku tvoří ve svém půdorysu přímku. Byla to relativně nová císařská silnice z let kolem roku 1800. Předtím se u Trojického špitálu rozdělovala na tři silnice, z nichž jedna vedla na Libochovku (potok a údolí před Vitínem), kde soudruh Jan Žižka s bratrem a družinou přepadávali ze zálohy kupce. To už nám snad nehrozí!
Teď už můžeme spolu s panem primátorem věřit, že zase bude všechno zcela OK. Až to dostaví… Nebo – až naprší a uschne!
František Růžička (Hlas svědomí)
Doporavní značení vertikální (svislé)
A značení horizontální (vodorovné)
