Svobodné noviny na internetu

Generační obměna klepe na dveře už i u lidovců

Čtenáři mých politických postřehů a komentářů to vědí velmi dobře. O lidovcích (KDU-ČSL) píšu často a nijak je nechválím. Ostatně – není za co. Za deset let „bačování“ zvěrolékaře P. Bělobrádka a jeho stejně provařených „kámošů“ z problematické generace tzv. Husákových dětí se tato strana, jež se v minulosti (nikoli dnes) zaměřovala na nábožensky založené voliče, „propadla“ až k současným třem procentům preferencí a stala se bez nadsázky tou nejsmradlavější „žumpou“ v naší politice.

Namísto toho, aby byl ještě před podzimními volbami svolán stranický sjezd, který by provedl analýzu chyb, jež vedly po nástupu M. Výborného a M. Jurečky k setrvalému úbytku příznivců této strany, se současné vedení rozhodlo řešit aktuální situaci tím, že se KDU-ČSL spolu s TOP 09, další tříprocentní stranou na „odpis“, „pověsily“ na krk ODS, a to v naději, že tím své podměrečné partaje zachrání. Bohužel nezachrání, nýbrž jen vybojují pár poslaneckých „trafik“ pro několik svých „vyvolených“ na další funkční období. To je žalostně slabý výsledek. Budoucnost strany to nevyřeší, protože k tomuto problému je třeba se postavit čelem, nikoli zadkem.

Kdyby si politicky nezkušené osoby z vedení KDU-ČSL i TOP 09 objednaly u nějaké spolehlivé firmy sociologicko-politologickou analýzu přítomného a budoucího stavu v těchto stranách, musely by dospět k témuž závěru jako já: Pro „umírající“ stranu je lepší vyprovodit ji na politický hřbitov a najít nějaké zaměstnání na Úřadu práce pro zbytečné funkcionáře. Nebo přistoupit s klidnou hlavou a velkým odhodláním k hluboké reformě a tuto stranu zachránit. Obávám se však, že v případě obou těchto stran přichází v úvahu pouze řešení první.

Předsedové těchto stran, M. Jurečka a M. Pekarová-Adamová, však namísto toho zvolili taktiku přešlapování na místě, „vyhnívání“ problémů, jakož i čekání na zázrak. Ten v našich podmínkách sotva přijde: poslední se odehrál v prosinci 1949 v Číhošti na Vysočině. Zdá se, že kdosi těmto dvěma předsedům slíbil, že dostanou lukrativní posty v té příští, „pobabišovské“ vládě, ale zapomněl jim poradit, jak to mají udělat, aby ty jejich politické strany, jež v tom hypotetickém, „demokratickém“ kabinetu mají reprezentovat, povstaly jako Fénix z popela. S mrtvými stranami to těžko půjde.

Zkrátka: Jsou to takoví malí generálové bez vojska. Jejich strany sice mají docela početnou členskou základnu, ale voliči je odmítají volit. S něčím takovým se, bohužel, žádné volby vyhrát nedají: ani ty podzimní, ani jakékoliv další.

V této neutěšené situaci, v níž se žádné solidní řešení nenabízí, se přesto ukazuje, že „obroda“ takové strany by mohla přijít s nástupem nové politické generace. Jakýmsi blýskáním na lepší časy byly již volby na podzim loňského roku (2020), kdy byl na jižní Moravě zvolen novým hejtmanem J. Grolich, lidovecký starosta obce Velatice nedaleko Brna. V jižních Čechách se zase do krajské rady probojoval další mladý lidovec – F. Talíř.

Nejnověji by mohla tuto garnituru dosud „neokoukaných“ politiků doplnit kandidátka koalice SPOLU pro letošní parlamentní volby v Moravskoslezském kraji – 35letá Ing. Markéta VYVLEČKOVÁ. Tato vystudovaná ekonomka a členka KDU-ČSL od r. 2009 je rodačkou z Českého Těšína. Ve zveřejněných volebních materiálech se o ní můžeme dočíst rovněž toto: „Je vdaná, má dvě krásné holčičky a ve volném čase nejraději běhá, vaří a tráví čas se svou velkou rodinou.“ No řekněte: Pro politickou stranu, jež o sobě tvrdí, že rodina je jednou z jejích programových priorit, se jedná v případě této kandidátky o skvělé reference.

Proto by se časem mohla z M. Vyvlečkové, bude-li zvolena poslankyní, stát výrazná posila lidovců v jinak ateistickém prostředí průmyslového regionu Ostravska. Proč si to myslím? Na Ostravsku jsem téměř deset let žil a pracoval, a proto vím, jaká je zde národnostní a sociální struktura obyvatelstva. Po roce 1945 sem přicházeli noví obyvatelé ze všech končin tehdejší ČSR, kteří zde nalézali pracovní příležitosti v těžkém průmyslu. Katolíků a „lidovců“, jak si pamatuji, mezi nimi bylo jako šafránu.

Třebaže to může vypadat jako protimluv k tomu, co jsem až dosud o KDU-ČSL napsal (nebylo to nic hezkého, ale dnešní lidovci si moje kritická slova zaslouží), přeji této mladé političce, M. Vyvlečkové, mnoho zdaru v nadcházejícím volebním souboji, stejně jako v dalším osobním a politickém životě. Jistě se na Ostravsku neztratí. Cílevědomým lidem se v tomto regionu vždy dařilo, protože si své místo na slunci museli vybojovat sami.

Ostravsko má navzdory všem těžkostem, které doprovázejí transformaci ekonomiky a s ní související společenské proměny této průmyslové aglomerace, ještě jednu nepopiratelnou přednost: v čele Moravskoslezského kraje (I. Vondrák) i ostravského magistrátu (T. Macura) stojí ambiciózní, pracovití a schopní manažeři a navíc oblíbení politici. Jejich upřímnou snahou je opětovné pozdvihnutí tohoto léta zanedbávaného regionu k jeho někdejší slávě. Věřím, že se jim to podaří, avšak bez spolupracujících politiků z jiných stran to nepůjde.

─────

Předvolební bizár: „Piráti“ proti lidovcům?

Pro toho, kdo zná politické poměry ve Zlínském kraji, to až tak velké překvapení není. Ostatně – v zaostalém regionu Valašska a Slovácka se to „mydlilo“ odjakživa. Se začátkem činnosti politických stran na sklonku19. století tady probíhaly urputné slovní souboje mezi stoupenci různých politických směrů. Hlavně pak mezi „klerikály“, kteří zneužívali zaostalosti a nevzdělanosti zdejšího, nábožensky založeného obyvatelstva, např. k šíření „tmářství“, všelijakých bludů a nenávisti vůči jinak smýšlejícím lidem, a těmi ostatními ‒ včetně sociálních demokratů. Nedílnou součástí tohoto politického „guláše“ pak bývaly všelijaké projevy skrytého i otevřeného antisemitismu, které občas přerůstaly až ve fyzické útoky vůči osobám židovského původu i jejich majetku.

V tomto historickém kontextu nijak nepřekvapují občasné výstřelky, namířené kdysi i dnes proti katolicky založeným voličům. V roce 1907 zvítězil ve volbách do rakouské Říšské rady „realista“ prof. T. G. Masaryk, jenž ve volebním obvodu Rožnov pod Radhoštěm porazil „klerikála“ V. Povondru, ale i sociálního demokrata A. Smetanu. Byla to na svou dobu politická senzace.

Že by intelektuálsky upjatý univerzitní profesor z Prahy, který neměl se životem na venkově nic společného a navíc si vzal za manželku  Američanku, mohl uspět ve volbách v tak „konzervativním“ regionu, to se tehdy zdálo téměř nemožné. Přesto se to stalo. Valašsko bylo zaostalé a životní úroveň zdejšího obyvatelstva velmi nízká, ale v těch časech bylo již zmítáno těžkými konflikty mezi různými skupinami obyvatelstva – včetně již zmíněného antisemitismu.

I to bylo pochopitelné. Vždyť hlavními zaměstnavateli těchto námezdně pracujících byli Thonetové a Kohnové. Židé hovořící německy, kteří se stali symbolem sociálního i národnostního útlaku. Výsledkem těchto dlouhodobě neřešených konfliktů pak bývaly občasné antisemitské výbuchy hněvu. Při jednom z nich bylo v r. 1899 ve Vsetíně zastřeleno několik dělníků, kteří se zúčastnili protižidovských nepokojů.

─────

Proč o tom píšu a jak to souvisí s letošními volbami? Zlínský kraj, který vždy patřil ke katolickým „baštám“ Moravy a kde lidovci po desítky let slavili úspěchy ve volbách, se po roce 1989 vrátil ke svým „kořenům“. Lidovci si zde dlouhá léta drželi své pozice. V letech 2016-2020 získali dokonce post krajského hejtmana (J. Čunek). Změna přišla teprve v posledních třech letech, kdy se jim přestalo dařit. Svůj podíl na tom měl i podvod s oslavami 700. výročí obce Strání, za nímž stáli právě komunální politici KDU-ČSL z této pohraniční vesnice. Nezvolení J. Čunka hejtmanem na podzim 2020 bylo pak dovršením série neúspěchů této strany.

Rovněž případ, který zasáhl v těchto dnech do předvolební kampaně kandidátky KDU-ČSL M. Vyvlečkové, souvisí s obcí Strání. Skoro to vypadá tak, jako by se tato vesnice dostala do jakéhosi začarovaného kruhu, z něhož se jí nedaří vybřednout. V krajských volbách 2020 totiž nebyl do zastupitelstva Zlínského kraje proti všem zvyklostem zvolen dosavadní poslanec O. Benešík (KDU-ČSL), někdejší starosta obce Strání, nýbrž 22letý student a kandidát „Pirátů“ – J. Knotek. Právě jeho jméno se nyní objevilo v médiích v souvislosti s M. Vyvlečkovou a dotyčným hoaxem.

Tato kandidátka lidovců pro parlamentní volby 2021 přitom nemá se Zlínským krajem nic společného, protože kandiduje v sousedním Moravskoslezském kraji. Souvislost mezi oběma mladými politiky je prostá: J. Knotek, který pochopil, jak snadné je u „Pirátů“ kandidovat a vyhrát, se po necelém roce ve funkci krajského zastupitele rozhodl zkusit štěstí znovu. Jeho jméno proto najdeme na společné kandidátce „Pirátů“ a STAN ze Zlínského kraje pro podzimní volby 2021. A tento mladý kandidát „Pirátů“ pro letošní parlamentní volby je uváděn v médiích také v souvislosti s hoaxem na předvolebním „plakátu“ (na internetu) M. Vyvlečkové. Vedle jejího portrétu, který je zasazen do typického modrého pozadí s logem koalice SPOLU, se objevil tento provokativní slogan: „Legalizujeme sňatky kněží s dětmi.“

Vypadá to jako vážně míněný záměr lidovců, ale ve skutečnosti se jedná o „fake news“. I na kontroverzní lidovce, kteří nemají jednotný postoj ani k otázce homosexuálních manželství, je to příliš „silná káva“. Zdá se, že ze současného vedení KDU-ČSL je to pouze T. Zdechovský, kdo se vážně zabývá počítáním homosexuálů a leseb ve své straně.

Je vcelku pochopitelné, že pro „Piráty“, kteří dokáží provádět na počítači téměř neuvěřitelné kousky, nepředstavuje žádný problém nahradit jeden text nějakým jiným. Když se to udělá stejným typem písma, nikdo si nemusí ničeho všimnout. Tak se to dnes dělá a většinou to nikoho ani netrápí. Tentokrát, zdá se, to neprošlo. Ještě že tak! Byla by to nebetyčná ostuda pro celý náš národ!

O genezi případu s hoaxem na volebním plakátu M. Vyvlečkové jsem se z našich médií nedozvěděl téměř nic. Dokonce i J. Knotek se nepřiznal k tomu, že by to udělal on sám: prý to našel již v této „hotové“ podobě (s vyměněným textem) na internetu. Není důvod tomu nevěřit: u nás je všechno možné, dokonce i věci jinde nepředstavitelné. Pravdu o tom, jak to skutečně bylo, se nejspíš nikdy nedozvíme. Jak se u nás stalo zvykem: teď budou všichni „zatloukat“ a svalovat vinu jeden na druhého. Tak se to u nás dělá.

Faktem nicméně zůstává, že J. Knotek, který zřejmě k dotyčnému hoaxu přišel jako onen příslovečný „slepý k houslím“, dostal od serveru „iDNES.cz“, jenž tento volební „plakát“ zveřejnil, napomenutí ve formě „pětky z českého pravopisu“. Pozadu za Babišovým deníkem nezůstala ani „rodná strana“, která se od J. Knotka pro jistotu distancovala. Tak se to kdysi dělávalo i u komunistů.

─────

Uvedený případ s hoaxem, dokonce namířený proti mladé, sympatické kandidátce KDU-ČSL, o jejíž existenci jsem do této příhody neměl ani tušení, považuji osobně nikoli za nejapný žert, nýbrž za nesolidní „podpásovku“. Případ této politické „antireklamy“ tak trochu připomíná vzájemné pošťuchování mezi ODS a ČSSD v době, kdy P. Nečas přišel se svou přihlouplou kampaní se „síťovkou“, do níž se dříve dávaly nákupy. Přemalovávání nápisu, kreslení tykadel na hlavy kandidátů a další předvolební poťouchlosti se tu objevily krátce předtím, než došlo k onomu známému, teatrálnímu zatýkání na Úřadu vlády v roce 2013. Že by se někdo „inspiroval“ Toljou a jeho kantýnskou? Nic hloupějšího by nemohl udělat.

To podstatné, co by nám nemělo v nastalém předvolebním soupeření uniknout, se dá vyjádřit těmito slovy: Volby přece nejsou o tom, kdo vyleje na hlavu svého politického soupeře víc kbelíků „s*aček“, ale o souboji myšlenek, idejí, a koncepcí. Naše politiky již přestal zajímat konflikt mezi levicí a pravicí. Prý žádný není. Daleko víc je trápí jiná věc: Jak to udělat, aby zůstali u koryt ještě aspoň jedno další volební období. S tím jim sotva kdo poradí. Leda snad Baba Vanga, která věděla o všem, co se stane.

Ano, tristní stav naší politiky by se měl stát podnětem k pořádnému zamyšlení politiků nad tím, co dělají špatně a kam by měl směřovat náš vývoj pro příští léta a desetiletí. Způsob, jakým si naši politici počínají, lze dešifrovat tak, že počítají s tím, že život na této planetě skončí okolo roku 2050. Půjde-li to tak dál, ve vyježděných kolejích, jiná budoucnost nás ani nečeká. Přesto doufám, že tak zlé to nebude a že ještě pár desítek let má lidstvo před sebou. Navzdory tomu, že momentálně vítězí včerejší poražený – afghánský Taliban.

Ani náš vývoj není snad ještě u konce, i když to jednu dobu vypadalo tak, že dějiny již skončily a že nás nic nového nečeká. Přesto: bez nových, neokoukaných tváří (či „ksichtů“?) to nepůjde. Je nejvyšší čas, aby si dosavadní politici sbalili své kufry a batohy a uvolnili místa těm mladým. Jim vždy patřila budoucnost. Jenom na ni museli dlouho čekat.

Ta výzva se týká rovněž „zasmrádlých“ čtyřicátníků z generace „Husákových dětí“, kteří dnes okupují všechna patra naší politiky: od komunálu až po parlament, vládu a centrální úřady. Je třeba uvolnit cestu k nástupu do politiky lidem výrazně mladším – mezi dvacítkou a třicítkou. Ti už snad budou mít rozumnější názory než odchovanci našeho školství z časů soudruha Husáka. Těmi mladými myslím např. M. Vyvlečkovou nebo J. Knotka.

À propos: Kdyby se Jirka Knotek nezapletl do této „podpásovky“, prorokoval bych mu skvělou politickou budoucnost. Mrzí mě na tom hlavně to, že vede „svůj boj“ s lidovci na internetu a že si místo vesnického podvodníka O. Benešíka ze Strání vybral jako „soupeřku“ nic netušící M. Vyvlečkovou z Ostravska. Jak k tomu ta mladá žena přijde, když nic neprovedla? To mi hlava nebere.

Jirko, promiň, ale musel jsem to napsat tak, jak to cítím. Vždy jen pravdu!

17. 8. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Protože Zlínský kraj je domovem mnoha katolíků, poctivých věřících spoluobčanů, rád bych je, ale také ostatní čtenáře upozornil na jedno letošní historické výročí, které má také vztah k tomuto regionu. Před sto lety, dne 11. 1. 1921, byl jmenován do funkce olomouckého arcibiskupa Antonín Cyril STOJAN (1851-1923).

17. 8. 2021