Jdi na obsah Jdi na menu
 


700 let obce Strání (2. část) – PhDr. Rostislav Janošík

24. 9. 2018

„Straňanské resumé“ čili Fiktivní příběh o 700. výročí obce Strání

Pro ty čtenáře, kteří jen s obtížemi „přelouskali“ 1. část tohoto článku, jež se někomu mohla jevit jako příliš „upovídaná“ a rozvláčná, až se v těch řádcích začali „ztrácet“, nabídnu stručné shrnutí toho, o čem byla řeč:

Blíží se volby, v nichž hned několik politických stran, těch tradičních, strani-kostel.jpgdostane pořádný „výprask. Jednou z nich je i naše druhá nejstarší politická strana (po ČSSD), a to KDU-ČSL, jejíž zástupci již dlouhá léta sedí v zastupitelstvu obce Strání. (Celý Zlínský kraj je silně religiózní a lidovci zde mají tradičně silné postavení.) Teď sice post starosty nemají, ale mohli by znovu mít. Chce to jediné: alespoň pro další čtyři roky uspět ve volbách – těch komunálních. Mohla by z toho být opět šance na obsazení funkce starosty. Ten bývalý je momentálně poslancem PS PČR, ale po dalších volbách již dozajista nebude.

Tento politik, který připomíná známou „Ozubenou pleš“ (= B. Sobotka), taky po studiu na střední a vysoké škole (jakési soukromé) nikde pořádně nepracoval (a dost možná by to ani neuměl), ale měl až doposud dobře „našlápnuto“ k příští kariéře. Nyní, když je to s lidovci tak nahnuté, že se potácejí okolo pětiprocentní hranice, je třeba myslet na budoucnost. Pan poslanec má totiž početnou rodinu a bude potřebovat pravidelný příjem v desetitisícových částkách, na jaké byl až dosud zvyklý.

Jak to udělat, aby jeho postavení a hlavně přísun peněz do rodinného rozpočtu zůstaly zachovány? Tak se zrodil plán: připravit oslavy 700. výročí obce, získat na tom politické „body“ a vyhrát komunální volby. Jak prosté! Nikomu to nebude divné a ještě mu lidi zatleskají. Podle připraveného scénáře by měla mít vítězná strana (KDU-ČSL) nejvíc zastupitelů, a tudíž nárok na post starosty. Beztak asi brzy budou následovat předčasné parlamentní volby a v těch by už lidovci neuspěli a v PS by skončili. Ale to nevadí. Hlavně že v obci budou mít svého starostu.

A aby se to všechno podařilo přesně tak, jak je popsáno (a naplánováno), bude nutno zajistit, aby někdo, nejlépe nějaký historik, potvrdil, že v roce 1318 se jméno obce Strání objevuje vůbec poprvé v písemných pramenech. Pak už půjde všechno jako na drátkách. A tak jistí lidé (zatím nikoho nejmenuji, ale i tak je vcelku jasné, o koho jde) hledali, až našli. Skoro jako v té známé pohádce.

S nápadem ohledně roku 1318 přišla původně jako první jistá místní učitelka. Jmenovala se Ludmila Kapinusová. Nedávno zemřela, a proto se jí už nikdo nezeptá, jak to s tím rokem 1318 ve skutečnosti bylo. A i kdyby se to ukázalo jako blbost, nikdo si na ní nic nevezme, třebaže do světa vypustila „fake news“ jako Brno.

Naši „hledači“ hledali, až našli. Protože všichni jimi oslovení seriózní odborníci tento nesmysl odmítli potvrdit, podařilo se nakonec „přesvědčit“ jednoho málo známého archiváře z Přerova. Jmenuje se PhDr. Jiří Lapáček. To, že ve Strání nikdy v životě nebyl a nic o této vesnici neví, není podstatné. Hlavní je, aby napsal článek o počátcích dějin obce, ve kterém bude tvrdit, že první zmínka v písemných pramenech pochází z roku 1318. Pak se uspořádají oslavy 700. výročí a politický „plán“ KDU-ČSL se může beze zbytku naplnit.

Nutno dodat, že onen zasvěcený „odborník“, který představitelům obce toto „dobrozdání“ o počátcích dějin Strání dal (písemně či ústně, kdoví?), je osoba, jež kandidovala a opět letos kandiduje ve volbách za KDU-ČSL. J. Lapáček se totiž neúspěšně pokoušel dostat do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2017. (Patrně ho „přeskákal“ místopředseda strany, „pasáček vepřů“ M. Jurečka, který také pochází z okresu Přerov.) Když tedy neuspěl tam, zkouší to kandidát „černoprdelníků“ v komunálních volbách, které se budou konat za dva týdny: chce se stát zastupitelem města Přerova. V žargonu našich politiků se této „rošádě“ říká: politické krytí. Teď už zbývá jediné: aby to „klaplo“ a aby všechno proběhlo tak, jak to bylo naplánováno.

Jenže: chybička se na poslední chvíli vloudila, ale pouze taková docela malá, zanedbatelná. Však oni to „borci“ od lidovců nějak zvládnou. (Bělobrádek přece pracoval na jatkách a ten se krve nebojí, že ano?) Objevil se totiž jeden „šťoural“, jakýsi bývalý učitel v penzi, který má ve Strání chalupu, ale „fušuje“ prý i do historie a archeologie. Při svých pochůzkách po katastru obce údajně nasbíral jakési nálezy z pravěku a možná i ze středověku. Už jednou vynadal panu starostovi kvůli tomu, že se nestará o ochranu archeologických nalezišť v obci.

A tento „Pražák“ si dovolil pana starostu dokonce dvakrát upozornit na to, že připravované oslavy výročí jsou vlastně podvod na zdejších obyvatelích, protože obec si žádné takové výročí v letošním roce nepřipomíná. Dne 27. 6. 2018 s tímto tvrzením dokonce vystoupil na zasedání zastupitelstva obce. Taková drzost! Bylo to jen pár dní před ohlášenými oslavami. To by znamenalo, že by se celá ta „sláva“ musela odvolat a z připravovaného „plánu“ by nebylo nic. To nelze v žádném případě dovolit!

A tak plánované a dlouho připravované oslavy 700. výročí údajné první písemné zmínky o obci Strání se nakonec přece jen uskutečnily. Stala se však další nepříjemnost. Ten „šťoural“ z Prahy, jakýsi PhDr. Rostislav Janošík, původně pocházející ze Zlína, přinesl těsně před uzávěrkou místního čtvrtletníku „Zpravodaj Obce Strání“ článek, ve kterém své tvrzení dokládá.

Co teď s tím? Ti občané, kteří jsou zvyklí používat hlavu k přemýšlení, nikoli jen k nošení čepice či klobouku, by mohli začít pochybovat o „osvícených“ krocích pánů zastupitelů ze Strání. A to by byla nemilá věc. Něco takového se nesmí stát! Plán na obsazení místa nového starosty by tak mohl být ohrožen.

A tak znovu, již po několikáté, se obecní „myslitelé“ ze Strání zamysleli a přišli na vynikající protitah. K tomu článku „šťourala“ z Prahy připojí vyjádření archiváře Lapáčka, který bude znovu tvrdit, že rok 1318 je „správně“ a že ten údajný „historik“ z Prahy si vymýšlí. No, není to geniální?

Článek i „vyjádření“ k němu skutečně vyšly – těsně před „Straňanskými hody“ (14. 9. 2018), avšak vloudila se do něho opět chybička. Spíš chyba jako hrom. Onen archivář totiž potvrdil, že první zmínka je až z roku 1353, jak to uváděl ten „Pražák“. O roce 1318 tam sice taky píše, ale pouze jako o hypotéze, o níž je třeba přemýšlet.

A tak se stalo, že to všechno dopadlo tak „napůl“. Co s tím teď naši „myslitelé“ z vedení obce ve Strání budou dělat? A dá se vůbec ještě něco dělat? Volby jsou doslova za dveřmi, pravda o roce 1318 je venku a pověstné semínko pochybností bylo do myslí občanů zaseto. Asi bude nejlepší počkat, jak se to vyvrbí. Třeba to nebude tak „horké“, jak to teď vypadá. Chce to hlavně zachovat klid a rozvahu v duchu J. Švejka – a především nepanikařit.

Kdyby se našlo dost lidí, kterým „docvakne“, že je vedení obce vodilo za nos, mohlo by to mít nedozírné následky a zcela negativní vliv na výsledky voleb. Proto je třeba mlčet a čekat, dokud se ta „bouře ve sklenici vody“ neutiší.

Když už to ten „břídil“ Lapáček z Přerova nebyl schopen obhájit, musí aspoň vedení obce být jednotné a držet své pozice – stůj co stůj! Teprve u voleb poznáme, jak to všechno dopadne. Přece se od těch koryt nenecháme těmi „vidláky“ odehnat! Vezmeme na ně taky ty svoje vidle. Pak se teprve uvidí, kdo je tady pánem!

─────

Pokud jste dočetli až do konce a tomuto převyprávění možného příběhu o 700. výročí obce Strání jste porozuměli, splnila tato část mého článku o počátcích této moravské obce svůj účel.

Vážení přátelé, sousedé a voliči z obce Strání! To, co bylo výše popsáno, tvoří podstatu událostí, k nimž ve vaší obci v uplynulých týdnech došlo. Asi o tom ani nevíte a moc vás to nezajímá, protože máte svých starostí víc než dost. To samozřejmě chápu a respektuji. Vězte však, že i politici je mají a tou jejich hlavní starostí je, aby zůstali u „koryt“, kde se jim tak zalíbilo.

Je proto na vás, abyste se rozhodli, zda budete i nadále věřit zástupcům obce, kteří vás obelhali a podvedli, nebo jednomu historikovi, který tu jejich „lumpárnu“ prokoukl, odhalil a pokusil se ji zmařit. Zatím ještě není dobojováno, ale brzy bude. Jak to dopadne, o tom rozhodnete vy: ve volbách ve dnech 5.-6. 10. 2018.

A ještě něco: Není důležité, zda se všechno odehrálo přesně tak, jak je to v předchozích řádcích popsáno. (Ani „Velký bratr“ by nestačil uhlídat úplně všechno.)

Podstatný je výsledek: Obec Strání oslavila neexistující výročí, které se týká počátku jejích dějin. Organizátoři tohoto podvodu uvedli v omyl stovky obyvatel této obce, ale i lidi z širokého okolí a příbuzné, žijící v nejrůznějších končinách naší země. A co je nejdůležitější: Akce byla financována nikoli z kapes soukromých osob (sponzorů), nýbrž šla na vrub obecní pokladny. Právnickou mluvou řečeno: jednalo se o zneužití veřejných prostředků k realizaci fiktivní akce. To je průšvih jako hrom! Je proto logické, že by se tím měly začít zabývat orgány činné v trestním řízení. Viník (či viníci) musí být odhaleni a po zásluze potrestáni. Třeba i vězením.

A to je konec příběhu o 700. výročí obce Strání.

Dobrou noc a hezké sny!

●●●

Co se ve Strání stalo a kdo za to může?

Když se výše popsané události odehrály (část z toho proběhla bez vědomí veřejnosti), zpočátku jsem si myslel, že mě šálí zrak a sluch. Napadlo mě, že se asi někdo zbláznil. Není přece normální, aby někdo oslavoval neexistující výročí! To nedělali ani komunisté, kteří si fakta poctivě ověřovali (měli na to celý aparát). Ukazuje se, že dnes je všem lidem, politikům, ale i občanům, jedno, co se kolem nich odehrává. Až tak daleko jsme klesli a klesáme dál. Je to velká ostuda.

Když jsem si dal dohromady všechna dostupná fakta, protože oslavy 700. výročí se musely připravovat několik měsíců (za pár dní se to stihnout nedá), došlo mi, že to zřejmě nebyla náhoda. Buď se někdo zmýlil a někdo jiný ho na jeho omyl neupozornil, nebo to byl úmysl (nejspíš zlý a od samého začátku), sledující nějaký cíl. Až později se ukázalo, že platí druhá možnost.

Pro mě, jako člověka, který zažil dvojí „převlékání kabátů“ (po Srpnu 1968 i po Listopadu 1989), může být jen máloco překvapením. Viděl jsem ve svém okolí tolik politických „veletočů“ a neskutečných eskamotérských kousků ze strany našich politiků i dalších osob, že mě nemůže překvapit doopravdy vůbec nic. Spíš se pozastavuji nad naivitou a prostoduchostí některých našich současných politiků včetně premiéra A. Babiše a M. Zemana, kteří jsou mistry v kreativitě změny názorů a ve vymýšlení nejrůznějších „fíglů“.

Přemýšlel jsem o výše popsaném příběhu s „magickým“ rokem 1318, jak se dalo: zleva doprava, shora dolů a naopak, ale nedokázal jsem pochopit, jaké lidské a hlavně morální selhání jistých jedinců muselo za tímto činem stát. Normálně přemýšlející a jednající člověk přece něco takového nemůže udělat. Anebo může – a pak je to lidská zrůda. (Když jsem zjistil, že J. Lapáček působí v „dresu“ KDU-ČSL, ač nestraník, bylo všechno jasné. Systém politických a dalších „protislužeb“ je u nás dobře zaveden – po dlouhá desetiletí. Kruh se tím uzavřel.)

Teprve při dalším zkoumání (jako historik jsem zvyklý přijít věci na kloub a nenechat se odradit počátečním nezdarem) jsem musel uznat, že u politiků se lze nadít čehokoliv: jakékoliv špatnosti, zákeřnosti, podrazáctví i úskočnosti. A přirozeně: po celoživotních zkušenostech s některými lidmi (zvířata by se tak nezachovala) jsem, ač pokřtěný římský katolík, dospět k závěru, že je za tím strana, kterou jsem v minulosti nejednou volil – KDU-ČSL. Po této zkušenosti už vím, koho nikdy volit nemohu a nebudu.

Moje babička mi často říkávala: „Nikdy nevěř pánbíčkářům! Ti jsou ze všeho nejhorší. Víru v Boha jenom předstírají, ale hlavně jim jde o sebe a o vlastní prospěch.“ Musím mnoho let po její smrti uznat, že měla svatou pravdu. Těch pánbíčkářů jsem mezi politiky „černoprdelníků“ i jejich voličů zažil víc než dost. Je to zkušenost k nezaplacení.

Přemýšlel jsem samozřejmě také o celé té kauze okolo roku 1318. Kdyby se tento spor odehrál výhradně v rovině odborné, a to jako výměna názorů dvou či více historiků, z nichž každý má odlišný názor, ale vraždit se kvůli tomu nebudou, pouze budou trvat na svém, byl bych nad tím jen mávl rukou a bral bych to jako „tvrzení proti tvrzení“. To mi ostatně říkal i místostarosta A. Reňák, když jsem s ním o celé záležitosti mluvil po zasedání zastupitelstva dne 27. 6. 2018. Zdá se tedy, že se o tom musela někde vést debata, pravděpodobně i ve vedení obce.

Jenže: V okamžiku, když „někdo“ (zatím stále ještě nikoho nejmenuji, protože to musí vyšetřit kompetentní orgány činné v trestním řízení) na základě mylného tvrzení o roce 1318 uspořádá oslavy 700. výročí a pozve na ně stovky lidí z celé republiky, jde o úplně jiný „level“. To už není trestuhodný omyl, nedorozumění či jen obyčejná roztržitost nějakého univerzitního profesora či „vědátora“, nýbrž docela obyčejné, úmyslné klamání veřejnosti ‒ na způsob šíření poplašné zprávy.

Nebudu opakovat, co již bylo napsáno v předchozí kapitole této statě. Věc je jasná: z roviny sporu dvou historiků se dostala do roviny trestně-právní. A tady již hrozí pachatelům, kteří si možná ani neuvědomili, co činí, minimálně podmíněné tresty, ne-li kriminál „natvrdo“.

Zkrátka: Vinu za to, co se stalo, nese celé současné vedení obce a především starosta A. Popelka. Spolupachatelů bude nejspíš víc, protože akci, financovanou z obecní pokladny, muselo odsouhlasit celé zastupitelstvo.

Je to přesně ten případ, o němž často hovoří prezident M. Zeman: Lidé se bojí přijímat funkce v komunální politice, protože jsou jednou nohou v kriminále. Doslova. Je to ostatně něco obdobného, za co má být v nejbližších dnech souzen i liberecký hejtman M. Půta. Opravdu nežijeme ve vzduchoprázdnu a případy jsou si často podobné jako vejce vejci.

V celé kauze 700. výročí obce Strání je přesto podstatná docela jiná otázka: Kdo „nakukal“ starostovi, aby tyto oslavy uskutečnil? A. Popelku totiž nepodezírám z toho, že by to bylo z jeho hlavy. Tím „myslitelem“ musel být někdo jiný, kdo se zatím schovává za ostatní členy vedení obce. A dost možná tento člověk, poté, co nabyl po pobytu ve vrcholné politice velkého sebevědomí, uvěřil tomu, co často postihuje většinu dnešních politiků: že si mohou dovolit beztrestně cokoliv a že se jim nemůže nic stát. Zdá se, že tomu opravdu věří.

Podívejte se na Babiše, který se chová jako „ředitel zeměkoule“! Předvádí nám to každý den. On – trestně stíhaný oligarcha, kterého se zřejmě bojí jak policajti, tak i státní zástupci a možná i soudci. Proto nepřekvapuje, že se tímto jeho chováním spousta politiků „inspiruje“. Že by i ti ze Strání? Kdoví?

Mohu dotyčného představitele vedení obce Strání ubezpečit, že v dějinách platí jedna zásada: všeho do času. A také ono známé, již zmíněné Bělobrádkovo rčení: „Na každé prase se vaří voda.“ (Myšlena jsou jak prasata ve chlívku, tak i ta v politice.)

Nemá smysl spekulovat o tom, jak to bylo a kdo všechno se na této špatnosti, „levárně“, podílel. Viníci by měli být buď usvědčeni orgány činnými v trestním řízení, nebo – a to by bylo vůbec nejlepší – se sami přiznají, omluví se občanům obce Strání za to, jak je tahali za nos, a odejdou z veřejného života. Natrvalo. Chápu, že pro ty mladší, kteří si jako B. Sobotka chtěli z poslaneckých náhrad koupit nový byt nebo si jinak „přilepšit“, to bude obtížné rozhodování. Veliké dilema. Horší by však bylo, kdyby skončili s želízky na rukou ve vězeňské cele.

Ať už to skončí jakkoliv, jisté je pouze to, že celou pravdu o zákulisí oslav 700. výročí obce Strání znají jen „zasvěcení“. Ti momentálně „drží basu“, protože tuší (a po mém vystoupení na zastupitelstvu obce to musí vědět s jistotou), že „lítají“ v pořádném maléru. Všichni dohromady – bez výjimky.

Čím dříve viníci „kápnou božskou“, tím lépe pro ně. Pokud se rozhodnou zatloukat a zatloukat, jak u manželské nevěry doporučoval svého času psychiatr a sexuolog M. Plzák, přijde ke slovu obvyklý úřední postup: trestní oznámení a policejní vyšetřování. Přiznám se upřímně, že bych nechtěl být v kůži ani jednoho ze zúčastněných v tomto komplotu. Je mi jich už předem upřímně líto. A hlavně: ta doživotní ostuda, o které si budou vyprávět ještě pravnoučata!

●●●

Starosta A. Popelka je v tom nevinně…

Profese učitele, kterou jsem vykonával nepřetržitě posledních 35 let před odchodem do penze, mě vybavila dostatkem zkušeností, abych dokázal odhadnout, co v dotyčném člověku je a jakou má povahu. Přetvářku člověk po čase odhalí a dotyčný jedinec se pak ocitá v pozici nahého v trní. To platí nejen ve světě školních dětí a studentů středních a vysokých škol, ale i v tom světě „dospěláckém“.

Právě proto si troufnu při tom „rozplétání“ kauzy 700. výročí obce Strání konstatovat to, o čem jsem hluboce přesvědčen: Současný starosta obce A. Popelka se do celé kauzy „namočil“ proto, že díky své důvěřivosti naběhl někomu „na vidle“. Uvěřil někomu ze svých spolupracovníků ve vedení obce – a neměl to dělat. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že pouze nepředpokládal, že by dotyčný člověk (možná by bylo lépe použít jiný, méně slušný výraz) mohl být takový „křivák“, že by se ho pokusil tímto způsobem poškodit.

Pana starostu znám osobně více než deset let, a to díky tomu, že jsem v jeho firmě nakupoval stavebniny pro rekonstrukci své chalupy ve Strání. Vím, že je to solidní, slušný člověk, možná až příliš naivní a důvěřivý. To vždycky svádí určité jedince k tomu, aby toho zneužívali. Jako starosta se A. Popelka po celé období svého starostenského mandátu snažil obec zvelebovat, ale příliš se mu to nedařilo, protože po svých předchůdcích (včetně O. Benešíka) zdědil velké resty: „zaretušovaným“ údajným mankem při rekonstrukci Zámečku (o něm si léta cvrlikají vrabci na všech straňanských střechách) počínaje až po pomalou přípravu pozemků (vybudování inženýrských sítí) pro výstavbu nových rodinných domků konče.

Vzhledem k tomu, že reálně hrozí návrat předchozí „garnitury“, která se evidentně neosvědčila, do čela obce, pro vesnici by to znamenalo jen další prohloubení dlouhotrvající stagnace. Od krize v r. 2008 jde obec Strání stále dolů a tento pád se dodnes nezastavil. Součástí tohoto negativního vývoje je i pokračující úbytek obyvatelstva. Když jsem v obci začínal (2006), měla téměř 4000 obyvatel; dnes má okolo 3500.

Díky tomu, že tyto skutečnosti vidím z větší dálky (jako Pražák pobývající část roku v obci), působí tento propad deprimujícím dojmem. Zatím není vidět ani ono symbolické světýlko na konci tunelu. Voliči by se měli poohlédnout po mladých zastupitelích: ne po kariéristech, kteří to dělají pro peníze, ale po lidech spjatých s rodnou hroudou. Jen tak bude obec i nadále dobře fungovat a časem i prosperovat.

●●●

„Komplexní malér“ poslance O. Benešíka

Snad mi to nikdo ani neuvěří, ale tato část článku se mi nebude psát snadno a budu se muset hodně přemáhat, abych na jedné straně mírnil svůj hněv a na straně druhé se zachoval jako dobrý „soused“ těch Straňáků, mezi nimiž již delší čas žiju, potkávám je, zdravím se s nimi a s některým z nich mám i přátelské, neformální a obyčejné lidské vztahy. Ukázat totiž na někoho prstem, když jsem ho nechytil při činu za ruku, aby to nemohl „zatlouct“ a udělat ze mě hlupáka, to věru nebývá jednoduchá situace.

Obzvláště ne v Babišistánu, v němž nám vládne trestně stíhaný agent bývalé, předlistopadové tajné politické policie, který si hraje na nevinného a jemuž prý všichni závistivci chtějí nasadit psí hlavu. V takové atmosféře, kdy se z hodiny na hodinu mění černá barva v bílou (je to něco jiného, než když Ježíš Kristus proměňoval v Káni Galilejské vodu ve víno), pravda v lež, zásluha ve zločin či krádež za bílého dne za sponzorský dar, tam se opravdu může jen velice obtížně dařit dobru a spravedlnosti. Navrch bude mít vždy zlo a lež.

Již dávno neplatí ono známé Havlovo heslo: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Vzpomínáte na rok 1989, kdy bylo toto heslo ústředním sloganem tzv. sametové revoluce? Bohužel – lež a nenávist po loňských říjnových volbách zcela ovládly tuto zemi a vedou ji pomalu, ale jistě do záhuby. Pokud se naši občané včas nevzpamatují a tomuto zlu se účinně nepostaví, nebude nám již pomoci. Letošní podzimní volby mohou tento neblahý trend ještě zastavit nebo alespoň přibrzdit. Jinam nám doopravdy hrozí, že se přímým pádem zřítíme do propasti, z níž už nebude návratu.

Čtenáři mých článků dobře vědí, že nestraším jen tak z plezíru, ale že to myslím smrtelně vážně. Že varuji v předstihu, abychom byli schopni včas a pohotově reagovat na invazi zla, nenávisti a zmaru, kterou se nám nedaří zastavit. Ta intenzita negativismu není způsobena pouhou silou koncentrovaného zla. (Vždyť i ten nenáviděný a některými občany opovrhovaný „monarcha“ z Pražského hradu je dnes už jen takový „věchýtek“, politováníhodný stařec, který bez cizí pomoci neujde ani pár metrů.)

Zmíněná síla zla je totiž umocňována naší pasivitou, netečností a osobní nestatečností mnohých jedinců. Dnes již nežijeme v éře statečných bojovníků proti Hitlerovi ani těch hrdinů, kteří se nebáli vzít zbraň a postavit se na odpor komunistickým zločincům. Jsme doopravdy jen národem Švejků a „sralbotkovských“ politiků typu B. Sobotky a J. Hamáčka? Pokud ano, tak je to s námi velmi zlé.

V kontextu toho, co jsem popsal v předchozích řádcích tohoto článku, málokoho asi překvapí, že obzvláště velkou „pifku“ mám na naše zbabělé, ale zároveň „vyčůrané“ politiky. Prezident V. Havel kdysi, ještě jako disident, razil zajímavé heslo: „Skoncujme s vychcaností!“ Jeho výzva nebyla nikdy vyslyšena. Dodnes.

A stejně tak neprozradím žádné tajemství, když napíšu, že za nejhorší politickou „skvadru“ považuji dnešní lidovce pod vedením „hloupého blonďáka“, o němž jsem si nikdy nemyslel nic dobrého – P. Bělobrádka. Když totiž slyším a vidím, jak se naparuje a vychloubá tím, že by mohl být příštím předsedou Senátu ČR, říkám si: Zaplať Pánbůh, že tam stále ještě sedí ten exkomunista M. Štěch!

A dovedl bych si dokonce představit i bývalého dočasného předsedu této parlamentní komory, Z. Škromacha (ČSSD), který dokázal být několik týdnů docela důstojným reprezentantem této instituce. Jeho „plkání“ od bazénku v rodné vsi na Hodonínsku je pouze takový úlet, součást jeho image, aby byl zajímavější. Podobně jako ta sázka ohledně oholeného kníru.

U politiků musí být vždy na prvním místě to, aby byli schopni být státotvorní. Z většiny současných stran toho není schopna žádná. Ani jediná. Naše demokracie potřebuje nutně „restart“. V opačném případě nám hrozí „regres“. Milovníci nejrůznějších „retro“ jistě tuší, co by to znamenalo.

─────

Pojem „komplexní malér“ jsem před pár týdny použil poprvé v souvislosti s aférami Babišovy ministryně spravedlnosti, jinak odbornice na králíky – T. Malé. Ne že by těch průšvihů měla na triku málo. Ve své naivitě a hlouposti, což se u „hloupých blondýn“ dá očekávat, se tato mladá politička mylně domnívala, že by mohla „přežít“. Bohužel, nepřežila.

Dokonce i teď si tato milovnice králíků zahrává s myšlenkou, že by se mohla stát hejtmankou Jihomoravského kraje. Asi se inspirovala u své středočeské kolegyně – J. Jermanové-Pokorné, která čeká dítě s tím svým kadeřníkem. (Obyvatelům Jihomoravského kraje nezávidím. Až do této zprávy jsem považoval zdejšího hejtmana B. Šimka za jednoho z mála solidních politiků ANO 2011. Možná právě proto se ho někdo chce zbavit.)

Všechny ty aféry s králíky i jinými záležitostmi byly nicméně ve skutečnosti jen takové „lapálie“, věci, do nichž se T. Malá svou neobratností a nezkušeností dostala a zcela zbytečnou „obhajobou“ neobhajitelného do nich jen dál a dál zabředávala – jako do tajícího sněhu. Ve skutečnosti se jednalo jen o věci občansko-právní, byť na hranici trestnosti.

Případ poslance O. Benešíka (KDU-ČSL) z obce Strání na Uherskobrodsku je, jak se zdá, z úplně jiného „soudku“. Tam už se jedná výhradně o záležitosti z oblasti trestního práva. Ne o několik dílčích přestupků proti paragrafům trestního zákona (např. podvod, zneužití úřední moci, navádění k trestnému činu, spolupachatelství), nýbrž dokonce o tzv. zločinné spolčení zúčastněných osob. Žijeme-li v právním státě, pak se musíme podle toho chovat a toto jednání odmítnout.

To, co se odehrálo v obci Strání v souvislosti s oslavami neexistujícího 700. výročí údajné první písemné zmínky, není jen izolovaným aktem nějakého šílence, nýbrž naopak. Troufalost, ale i agresivita a arogance některých dnešních veřejně činných osob již dávno přesáhla únosnou mez. Řada politiků se začíná chovat tak, jako by ztratili veškeré zábrany. Mylně se začali domnívat, že oni si mohou dovolit při výkonu své funkce cokoliv. Bohužel netuší, že to není pravda.

Spoléhají se totiž na pasivitu, nevšímavost, ba odevzdanost občanů. Na to, že nebudou strkat nos do jejich pletich, kšeftíků a dalších lumpáren, jež provádějí, kryti svou veřejnou funkcí (a v některých případech i poslaneckou imunitou). Když pak přece jen občas vyplave na povrch nějaký ten malér (podobný tomu ze Strání), musí to už být doopravdy něco. Nějaká „pecka“. Nejčastěji se jedná o to, co se nepodařilo nejrůznějším „kamarádům“ zakamuflovat či zamést pod koberec. Takový je totiž i případ, který se odehrál ve Strání.

Kdybych do toho „nešťoural“, možná by to celé „vyšumělo“ a těm „dobrákům“ by to prošlo bez následků. Já však nevidím žádný důvod, proč by jim to projít mělo. To už bychom tady měli nikoli demokracii a právní stát, ale obyčejnou anarchii a stav, kdy si ti „nahoře“ budou dělat, co je napadne. Tam už demokracie končí a nastupuje stav bezpráví –„pistolnický“ Divoký Západ (či Východ).

Nezasvěcený pozorovatel často netuší, že se takových odsouzeníhodných skutků dopouštějí lidé, u nichž bychom to nečekali. Navenek působí velice seriózně, dovedou hezky hovořit a tváří se jako spořádaní manželé a vzorní otcové, jejichž ratolesti jsou starostlivě vychovávány a až s přehnanou pečlivosti opečovávány. Ve skrytu duše jsou však někteří tito vzorní tátové od rodin ve skutečnosti prohnaní lumpové, ba bezcharakterní gauneři.

Důvod tohoto neblahého stavu v naší zemi je nasnadě: Po nástupu slovenského oligarchy (coby dočasného správce „Lepšího Česka“) nabyla řada lidí (nejen politiků) dojmu, že je dovoleno úplně všechno a že jim za jakoukoliv špatnost žádný trest nehrozí. Však to známe: s jídlem roste chuť a časem se z toho může stát pažravost. Odtud pramení ta pro někoho až nepřirozená, babišovská drzost a arogance.

Mnoho lidí se dnes začíná řídit známým úslovím: „Drzé čelo lepší než poplužní dvůr.“ Je to čistý machiavelismus v praxi: Už nikoli jen „Účel světí prostředky.“ To je již dávno překonáno. Tím se kdysi řídili komunisté, kteří ovšem v nových podmínkách toto heslo vylepšili: „Dělej, co můžeš, když můžeš.“ Jiní jedinci (nejen politici) šli ještě dál a razí heslo naprosto nové: „Dokud tě nechytí a nezakovají do želez, můžeš si dělat, co budeš chtít.“ A basta!

Onen „komplexní“ problém poslance O. Benešíka, který ohlašuje mezititulek této kapitoly článku o obci Strání, spočívá v tom, že nejen jako zastupitel obce, nýbrž zejména jako poslanec dolní komory parlamentu za tento region nese daleko větší politickou odpovědnost než ostatní zástupci politických stran ve vedení obce – včetně starosty A. Popelky. A svědčí proti němu jak vazby na stranické struktury od okresní až po celostátní úroveň, tak i „pavučinová síť“ kontaktů na nejrůznější osoby, o níž většina lidí ani netuší, že existuje.

Zná to každý, kdo nějakou dobu sleduje politiku: u poslanců a senátorů, neřkuli u ministrů, znamená výkon jejich funkce především jedinečnou příležitost k získání velkého balíku peněz, ale také užitečných kontaktů na nejrůznější osoby z politiky i byznysu, k nimž se obyčejný smrtelník nikdy nedostane. A v této situaci představuje „zavázání si“ jakéhosi archiváře z Přerova, aby udělal to, co jistý politik potřebuje, naprostou maličkost. Zvláště pak, když kandiduje za tutéž politickou stranu, že ano?

Až se časem poslanec O. Benešík rozhodne svěřit svým spoluobčanům ze Strání, odkud tak rád hovoří do televizních kamer, s tím, jak se to všechno okolo toho 700. výročí první písemné zmínky o jeho obci odehrálo, všichni si jistě oddechnou – včetně jeho rodiny. (Nepředpokládám, že k této veřejné zpovědi pozve zlínského redaktora ČT J. Kvasničku, ba ani nového pana faráře ze Strání. Bude stačit, když o tom pohovoří k lidem shromážděným na nádvoří Zámečku ve Strání, případně na parkovišti, jehož plocha bývá využívána pro pořádání různých zdejších slavností.)

Chápu, že je velmi obtížné postavit se před spoluobčany a říci jim pravdu. Oni se ji však dříve nebo později stejně dozvědí. Když ne od poslance Benešíka a dalších členů vedení obce, tak jiným způsobem, například z mého článku ve „Zpravodaji Obce Strání“ či z tohoto článku na internetu. Svět je dnes díky technickým vymoženostem jedna velká „digitální vesnice“ a internet je skutečně ona často vysmívaná „informační dálnice“. (Nikoli D1 z Prahy do Brna.) Je tam všechno. Stačí si vybrat: buď pravdu, nebo lež.

Obavám našich politiků (včetně těch ze Strání) rozumím. Dokonce je i chápu. Jsou oprávněné, zvláště dva týdny před komunálními volbami. Budou je lidé po tom všem ještě volit? A co jejich rodiny? Odpoví jim zítra soused na pozdrav? Nebo se mají rovnou odstěhovat na opačný konec republiky, kde je nikdo nebude znát? To jsou jen některé otázky, jež se jim asi honí hlavou. Divil bych se, kdyby je z toho nerozbolela. Řešením nejsou sedativa, ale pravda, které se bojí.

Přeji proto panu poslanci O. Benešíkovi (i ostatním členům vedení obce Strání) hodně sil, aby našel (našli) dostatek odvahy k tomu postavit se ke svému problému čelem. Nivnický rodák J. A. Komenský by se jistě divil, cože to tady máme za představitele obce, kteří se bojí říkat lidem pravdu. Komenský ji říkal a musel kvůli tomu do exilu. A J. Hus kvůli pravdě dokonce skončil na hořící hranici v Kostnici. Stačí si vzít příklad z těchto svou vlastenců. Netřeba se bát lidí, ale vlastní zbabělosti a nestatečnosti.

Pod tíhou vyslovených podezření, která jsou popsána v mém článku, vyzývám poslance O. Benešíka k tomu, aby složil svůj poslanecký mandát v PS PČR a aby současně stáhl svou kandidaturu do zastupitelstva obce Strání v nadcházejících komunálních volbách. Je to minimum toho, co musí v zájmu zachování své cti učinit. Zda to bude stačit k tomu, aby si jeho sousedé před ním a jeho rodinou pohrdavě neodplivovali, to mu zaručit nemohu. Doufejme, že nebudou, ale je to jen na nich.

[Aktuální poznámka: Zdá se, že život doopravdy tropí hlouposti a že pravdu mají hlasatelé teorie o všudypřítomnosti paranormálních jevů – včetně UFO. Nejspíš se bude jednat o telepatii. Právě když dopisuji tuto kapitolu o O. Benešíkovi, v níž ho moc nechválím, ejhle, pan poslanec (asi přijel na víkend za svou rodinou) si to „frčí“ na staré motorce značky JAWA, mnohem starší než on sám, po silnici vedoucí okolo mé chalupy. A jen tak, mimochodem, se významně podívá směrem k mému příbytku. Jistě ví, že tady bydlím. Ví to tady skoro každý. Zajímalo by mě, co se v tu chvíli odehrává v jeho hlavě? Možná tím svým povýšeneckým gestem chtěl dát najevo, jak je rád, že v této obci, které kdysi „šéfoval“ a už se na to znovu chystá, pobývám. Nebo že by to bylo přesně naopak?]

●●●

Dilema „chalupáře“

Když jsem se po řadě týdnů, v polovině září letošního roku, rozhodl, že napíšu obsáhlejší stať o problémech obce Strání, a to těsně před komunálními volbami, dlouho a opakovaně jsem rozvažoval nad tím, co všechno tam mám napsat a dokonce zda o tom mám vůbec psát. Mlelo se to ve mně jako v mlýnici. Ale protože jsem se na vlastní oči a uši během zasedání zastupitelstva obce (27. 6. 2018) přesvědčil o tom, že také tady stále ještě žije dost lidí, které zajímá pravda a jimž už není všechno zase lhostejné (jako za vlády komunistů), rozhodl jsem se, že do toho musím jít

Zkrátka: že musím ty spoluobčany, kteří si toho ještě nevšimli, nebo jsou již tak otupělí vůči problémům okolo sebe, informovat o evidentních lumpárnách několika jedinců z vedení jejich obce. Těch, jimž zachutnala moc a kterým se zalíbilo u „koryt“, od nichž bude obtížné je odehnat. Po dobrém to nejspíš nepůjde, a proto bude nutno vzít si na pomoc pořádně silné klacky – sukovice. (Ty prý bývají nejúčinnější.)

Nebudu radit svým „straňanským“ sousedům, jakým způsobem si mají ve své obci udělat pořádek. V demokratickém státě k tomu slouží volby. Ti politici, kteří se neosvědčili nebo kteří se něčím provinili vůči ostatním, znovu zvoleni nebudou. (Neměli by být, ale v Babišově „Lepším Česku“ se i nemožné stává skutkem.) Kdyby se místní občané rozhodli „nehodné“ konšely vyházet z oken radnice, jak to udělali pražští husité dne 30. 7. 1419, pravděpodobně by je to moc nebolelo. Jen by se otřepali a „jelo“ by se dál údolím černým okolo bílých skal.

Není tedy na mně, abych udílel někomu knížecí rady či dokonce vydával pokyny, co se má dělat a jak se to má dělat. Jedinými kompetentními osobami jsou zdejší občané – voliči. A nejsem to já, jenž pobývá v obci pár měsíců v roce a nesdílí s ostatními beze zbytku všechno dobré i zlé, co je trápí, kdo to vyřeší za ně. (Jistě těch problémů není málo.) Kdybych tady žil trvale, určitě by mě to „pálilo“ daleko víc a moje kroky by byly razantnější a účinnější. (Neznamená to, že časem nebudou.)

Mohu proto jen konstatovat následující: Jak si ustelete, tak si také lehnete. A když chcete ležet v hnoji a čichat ten smrad, o němž si budete nalhávat, že je to libá vůně konvalinek, dobře vám tak! Proč bych se měl někomu „montovat“ do jeho života a chtít ho měnit k lepšímu, když o to nestojí? Zájem na tom musíte mít především vy sami. A chcete-li dosáhnout změny, musíte jít k volbám, nikoli sedět doma na zadku a pak v hospodě nadávat na to, jací „pitomci“ vám vládnou. Ti „pitomci“, pokud si je tam znovu zvolíte, tam budou sedět dál a otravovat vám život další čtyři roky.

Proto musíte vzít rozum do hrsti a začít konat. Tak, jak se od vás očekává. V tom spočívá celé tajemství nápravy, jež je teprve před vámi.

●●●

Po vině musí následovat trest, pak pokání a náprava

Nemám v úmyslu dělat z komára velblouda, hrát si na jediného spravedlivého ani vyvolávat pogromistické nálady. Chci pouze poukázat na prokazatelnou lež, o níž jsem se dozvěděl víceméně náhodou. Zjistil jsem totiž fakta, která jistým lidem z vedení obce nejsou po chuti. To chápu a ani se tomu nedivím. Nu což, i takové věci se stávají. Ba i horší.

Pokud by se mě někdo zeptal, jak se z té „straňanské“ šlamastyky dostat a dál nepoškozovat dobré jméno této obce, odpověděl bych mu toto: Je to především vaše věc. Vy tady s těmi lidmi budete dál žít, pokud se raději někam neodstěhují.

Radit někomu je vždycky těžké. Kdybych však mohl svým „sousedům“ ze Strání, byť jsem ten „Pražák“, jenž jim zboural jejich pískový hrad, který si na svém virtuálním pískovišti postavili v podobě 700. výročí obce, poradil bych jim toto:

Přece nechcete tuto, celou obec poškozující kauzu uzavřít tak, že se na sebe budeme usmívat a tvářit se, že se nic nestalo?! Že to bylo jenom takové nedorozumění – nic víc. A že život v této vesnici půjde dál, jako by se nechumelilo. Tak to přece není!

Ani na vsi, kde se zná každý s každým a kde o sobě sousedé vědí i věci nepublikovatelné a příhody, jež sahají do desátého kolena té které rodiny, takovou věc nemůžeme odbýt jen mávnutím ruky a konstatováním: „Co jsme si, to jsme si a od teďka se k sobě budeme zase chovat slušně!“ Tímto způsobem to řešit doopravdy nelze, protože by to nefungovalo!

Zkrátka: Když někdo provede něco hodně špatného a poškodí tím ty ostatní (nebo celou obec – jako v tomto případě), měl by se aspoň omluvit, vysvětlit, jak k tomu došlo, požádat o prominutí nebo odpuštění, vyjádřit upřímnou lítost, učinit pokání a začít s nápravou. Mohlo by mu to vystačit až do konce života.

U politiků, k nimž vedení obce patří, je to ovšem něco docela jiného. To je totiž úplně jiný „level“ než u řadových občanů a sousedů. Politik musí v této situaci odejít z veřejného života, protože v důsledku svého špatného jednání (či účastí na něm) ztratil to nejcennější, čím v systému zastupitelské demokracie disponuje, totiž důvěru občanů, kteří ho do jeho funkce zvolili.

To je celé. Chce to pouze nalézt dostatek odvahy, aby se dotyčný politik byl schopen podívat pravdě do očí, přiznat svůj omyl a vyvodit z toho „chlapské“ (nikoli „babské“) důsledky.

„Straňáci“, jak známo, si zakládají na tom, že jsou velmi pobožní. Proto by se slušelo, aby se v duchu křesťanské víry a morálky vždycky a za všech okolností chovali. Poté, kdy se někdo vůči někomu jinému proviní, musí přece následovat trest a pokání. Bez toho to nejde. Opustit tyto elementární základy křesťanské morálky by znamenalo přímou cestu do pekel. (A tam, jak to známe z pohádek, jsou zlí čerti, kteří ty pozemské hříšníky na trest vaří v kotlích.)

●●●

Chcete změnu? Jděte k volbám!

Jestliže se někomu zdá, že mnou odvyprávěný příběh (fiktivní, nebo skutečný?) je hodně přitažený za vlasy, mohu ho ujistit o tom, že v politice se odehrávají (v zákulisí) mnohem horší věci, někdy i vraždy a další těžké zločiny. Jen o nich veřejnost neví. Všelijaké politické „hry“ tady byly odedávna – i za vlády komunistů.

(Právě v těchto dnech zemřel známý „defektor“, bývalý pracovník čs. rozvědky L. Bittman, který se proslavil zpravodajskou „hrou“ v režii StB s podvrženými nacistickými dokumenty na dně „Černého jezera“ na Šumavě. Za dezinformační operací „Neptun“ stál tehdejší ministr vnitra L. Štrougal.)

Příběh ze Strání je příznačný tím, že je přímým důsledkem naší občanské otupělosti a nedostatku vnímavosti vůči věcem, jež se odehrávají okolo nás. A hlavně: na vesnici, kde se všichni znají, si většina lidí myslí, že je ten druhý přece nemůže tak flagrantním způsobem obelhat, podvést či dokonce zneužít ke svým cílům. Bohužel – může.

Všechno to se odehrává jenom proto, že většině občanů přestává vadit, že v čele státu stojí trestně stíhaný oligarcha ze Slovenska (není to rodilý Čech!), navíc předlistopadový člen KSČ a agent StB, který si z pozice nejmocnějšího muže v zemi beze studu a beztrestně bere peníze ze státní kasy pro své firmy, jimž i nadále (skrytě) šéfuje. Že je to střet zájmů přímo gigantických rozměrů, jaksi lidem nedochází. Ani to, že takový člověk v čele státu nemá co pohledávat. To všechno, co se odehrává okolo osoby A. Babiše, by samozřejmě nebylo možné, kdyby s ním nešli „do holportu“ zástupci jiných stran, kteří mu poskytují „politické krytí“. Je to hanba nejen těchto politiků, ale i nás všech, protože k tomu mlčíme a dovolujeme to.

Tolerované zneužívání moci politickým „predátorem“ Babišem nás posouvá z rámce demokratického zřízení na cestu k fašistické diktatuře. Tak to je, i když se to možná někomu nebude líbit, ale nic se s tím nedá dělat. Nemají-li demokratičtí politici dostatek sil k tomu, aby se takového člověka zbavili a poslali ho do vězení, kam patří, musíme čekat, co přinese další vývoj. Teprve čas ukáže, co byla jen politická „hra“ a co je realita. Přesto návrat do „mantinelů“ parlamentní demokracie nebude bez problémů. Zavinili jsme to totiž sami.

U vědomí těchto souvislostí půjdeme za dva týdny k volbám: vy, Straňáci, ve své obci, a já, Pražák, v té své. Ve Strání bych sice mohl volit také, a to na voličský průkaz, ale nemám o to zájem. Neměl bych koho volit. Tak hluboce jsem zdejšími poměry zklamán a disgustován.

Většina zdejších kandidátů je pro mě nevolitelná. Můj hlas by tak nejspíš propadl. V Praze bude užitečnější. Tam totiž pomůže zastavit A. Babiše, toto agresivní, mocichtivé politické monstrum, které si začalo hrát na „vládce světa“. Cosi mi říká (cítím to v kostech), že to už dlouho trvat nebude…

─────

Co se týká komunálních voleb v obci Strání, ani po tom všem, o čem jsem psal, jsem nad zdejšími obyvateli nezlomil hůl. Vzpomněl jsem si na příběh z Bible – o Sodomě a Gomoře, dvou starověkých městech, jež se Hospodin rozhodl zničit. Příběh o Lotovi a jeho rodině je dostatečně znám. Také já věřím tomu, že ve zdejší obci se najde byť jen jediný slušný a spravedlivý člověk. Zvláště mezi tak zbožnými lidmi. Nepochybuji o tom.

Jsem rád, že mohu konstatovat toto: Těší mě, že za obec Strání v letošních komunálních volbách kandiduje řada mladých občanů. Jsou mezi nimi dokonce velmi mladí lidé – ve věku okolo 20 let. To je dobré znamení a může se to stát příslibem, že by to se Stráním nemuselo dopadnout tak zle, jak jsem pesimisticky předpovídal v prvních řádcích tohoto článku (1. části). Optimismem mě naplňuje rovněž zjištění, že mezi kandidujícími osobami jsou někteří lidé, které osobně znám. A jsou tam i dva místní občané s týmž příjmením, jako mám já, třebaže to nejsou příbuzní.

To všechno by mohlo být důkazem toho, že obec stále ještě žije a je připravena čelit nebezpečným jevům dneška: vylidňování a vymírání venkova. Je to hrozba, kterou si mnozí lidé, zejména z měst, vůbec neuvědomují. Vždyť základ naší moderní, industriální společnosti, jak se zformovala v průběhu 18. a 19. století, byl na venkově, odkud uvolněná pracovní síla (po zrušení nevolnictví a roboty) odcházela do měst.

Jako pozitivum hodnotím to, že ani na podzim 2017 se místní obyvatelé ze Strání nenechali obalamutit masivní kampaní protofašistického populisty slovenského původu – A. Babiše. Hůře už to dopadlo s podporou M. Zemana v přímé prezidentské volbě. V té mnozí zdejší občané, jichž se týká pauperizace pohraničních regionů (nejhorší je to v severních Čechách a na Ostravsku), zejména pokračující nezaměstnanost a exekuční past pro téměř milion lidí v této zemi, které jsou výsledkem nezodpovědné politiky ODS a ČSSD včetně M. Zemana, volili tohoto postkomunistického populistu. Jeho nezanedbatelný podíl na tomto negativním vývoji je zřejmý a nedá se ničím omluvit ani zamluvit. (Zemanovy „hlásné trouby“ to intenzivně dělají.) Zemanovi voliči si možná ani neuvědomili, že dávají svůj hlas proruskému kolaborantovi, který znesvětil úřad prezidenta republiky a zaneřádil někdejší sídlo T. G. Masaryka tím nejhorším politickým odpadem, jaký z našich polistopadových dějin známe.

Věřím, že tentokrát budou občané Strání volit rozvážně a s ohledem na budoucnost, kterou si tento region zaslouží. Komunální volby jsou jiná „liga“ a do nich nemají naštěstí Babišové a Zemanové co mluvit – nanejvýš se vyfotografovat s kandidátem do místních voleb, který má na Andreje telefon. Hlavní slovo musí mít občané-voliči!

●●●

A úplně na závěr této, předvolební části článku o 700. výročí obce Strání: Je to pozdrav od našeho redakčního kamaráda – klokana Vendelína. Když mi nedávno telefonoval, slíbil, že příští léto navštíví také obec Strání. Bude cestovat na Slovensko, kde hodlá pozdravit své kolegy z tamějších zoologických zahrad. Vezme to prý přes tuto vesnici, aby se přesvědčil o tom, jak krásná příroda tady je. Chce se také podívat na Velkou Javořinu, o které ode mne slyšel.

Kromě e-mailem zaslané „Zdravice“, kterou zveřejňujeme pod tímto textem, Vendelín jen tak, mezi řečí, pronesl, že se rozhodl kandidovat v příštích volbách taky. Ještě neví, kde to bude, ale na tom teď nezáleží. Když prý vidí, jací pitomci a celoživotní „nefachčenkové“ se hlásí coby kandidáti do voleb, myslí si, že šanci by mohl mít i on. Já mu toto moudré rozhodnutí chválím. Naše politika totiž potřebuje novou krev. A když nejsou lidi, tak aspoň klokani. Co myslíte?

─────

Zdravice od klokana Vendelína

Milí Straňáci (a Květňáci)!

Všechny vás srdečně pozdravuji. Dovolte mi, abych vám vyřídil srdečné pozdravy od svých kamarádů ze ZOO Lešná u Zlína, kde jsem nedávno byl na návštěvě. Mluvili jsme spolu o tom, jak je důležité, pro lidi i pro zvířata, aby byla v naší zemi zachována svoboda a demokracie.

Tyto hodnoty byly po mnoha desítkách let komunistické nadvlády obnoveny na konci roku 1989 – po tzv. sametové revoluci. Vývoj za posledních 29 let se přesto mnoha občanům ČR nezamlouvá a touží po tom, aby se komunistická nesvoboda a poručníkování Moskvy vrátily. My, zvířata, toto nezodpovědné stanovisko odmítáme. Chceme i nadále žít svobodně – jako lidé.

Proto vás vyzývám: Jděte k volbám – senátním i komunálním – a odevzdejte svůj hlas jen těm kandidátům, kterým důvěřujete a o nichž víte, že jsou to slušní a poctiví lidé! Na ty ostatní se vykašlejte!

V těchto volbách (možná více než v těch loňských, parlamentních) půjde o budoucnost naší krásné země. Ale také o budoucnost našich potomků – lidských i zvířecích. (Také já nosím jednoho ve svém vaku.)

Nejen já, ale i ostatní zvířata máme dobrý „čuch“ na lidi. Již z dálky poznáme, kdo je lump a kdo dobrý člověk. Pouze ti dobří jedinci vám zajistí lepší budoucnost. Ne tu, kterou slibuje vykutálený oligarcha Babiš ze Slovenska, ale tu skutečnou – autentickou, zkrátka tu naši.

Přeji vám všem hodně štěstí u voleb!

A ještě něco:

Nevolte kandidáty KDU-ČSL! Jsou to podrazáci, lháři a podvodníci.

Váš klokan Vendelínklokan-vendelin.jpg

─────

22. 9. 2018

PhDr. Rostislav Janošík

(Pokračování)

Vyobrazení: Dominanta obce Strání: kostel Povýšení sv. Kříže.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář