Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše Milena ‒ František Růžička

19. 9. 2019

Proč naše? Protože je prostě naše ‒ „Budějická“. Je sice pravda, že se narodila v Praze (duben 1952), kde také vystudovala SVVŠ (v Praze 2) a poté zubní lékařství. Později však našla svého životního partnera ‒ Petra Neveklovského, který byl aktivním hráčem a později volejbalovým trenérem. Dodnes na Budějovice nezapomněli a sem také posílají fotografie ze světa, když sami nemohou přijet. V roce 1980 Milena vycestovala jako trenérka, to již měla roční dceru, za několik měsíců se jim narodil syn a potom druhá dcera. V kanadském Vancouveru se z ní stala vážená zubní lékařka. Ale vraťme se především k její sportovní kariéře!

Byla dívenkou jako pírko. Když jí bylo osm let, přivedla ji maminka do pražského Tyršova domu k paní doktorce Čermákové. Od ní uslyšela, že tak malé děti neberou. Jenže se ohradila, že už je jí osm, byť vypadala na pět. V roce 1968 byla nejmladším členem olympijské výpravy do Mexika: měřila jen 157 centimetrů a vážila 52 kilo. Od počátku byla při tréninku velice ctižádostivá a pracovitá. Po čase se ukázalo, že i mimořádně talentovaná. Mezi sportovními fanoušky netřeba připomínat skoky do vody: skákala z desetimetrové věže. Kdybychom měli uvádět všechny ty skoky, překoty, vruty, asi by se nám z toho zamotala hlava, aniž bychom stáli v té výšce – skok střemhlav zvratný schylmo, tři a půl překoty napřed skrčmo, jeden a půl překot napřed s dvojným vrutem…

Trenérka, prožívající tehdy na olympiádě nepopsatelné nervy, ji varovala, že to bude boj nejen ve vzduchu, ale i mezi rozhodčími. Milena však udivila celý tehdejší plavecký svět. Nejmladší československá olympijská vítězka! Legendární rozhovor s ní tehdy natáčel rovněž „legendární“ Gabo Zelenay… V roce 1970 pak vítězí na ME v Barceloně, je druhá na OH 1972 v Mnichově, vicemistryní světa 1973 v Bělehradě. Odjela ještě na OH 1976 do Montrealu, ale zde již nestačila na novou generaci. Jako ještě „začínající“, ve svých čtrnácti letech, skončila čtvrtá na ME a o rok později vyhrála na Evropském poháru i na juniorském mistrovství Evropy. Celkově překonala 123 československých rekordů.

V době, kdy dostudovala stomatologii na lékařské fakultě UK, se začala více věnovat svému zaměstnání. V roce 1980 ji „soudružka“ vláda pustila na rok jako trenérku do Kanady; začínala v Montrealu. Když se v roce 1981 rozhodla, že v zahraniční zůstane, způsobilo to značný rozruch. Ostatně ‒ takových sportovně-nesportovních případů známe z historie více. Manžel Petr Neveklovský, který působil ve volejbalovém svazu a ještě před OH v Moskvě byl činný, ji po půl roce následoval. Také on připomíná nátlak, který na ně byl vyvíjen, dokonce se obávali o svoji malou dceru.

Milena přešla do Winnipegu, kde musela dále studovat zubařinu, protože diplom z ČR zde neuznávají. Čtyřleté studium zvládla za dva roky a hned se stěhovali do Vancouveru, kde bylo od počátku jejím přáním bydlet. Od roku 1988 již vlastnila svoji zubní ordinaci s dalšími zaměstnanci (2 zubaři a 2 hygienistky). Tu koupila od lékaře, u kterého byla zaměstnána. Čas ubíhal, rodina se rozrůstala. Obě dcery se věnují jinému sportu, tenisu, ve kterém již dosáhly řady úspěchů. Právě od nich se Milena tímto sportem také nakazila. A také běháním. I půlmaratonu. Není tajemstvím, že vedle své zubařské praxe se plně věnovala i své rodině. Dnes již často cestuje, což dokládají i fotografie, které do Českých Budějovic stále posílá. Když s Petrem slavili výročí svatby, oblékla si své původní svatební šaty a nikdo by ani nepoznal, že to nebyla novopečená nevěsta.

Jako první sportovec z bývalého Československa byla paní doktorka Milena Neveklovská uvedena do Síně slávy světového plavání ve Fort Lauderdalu na Floridě. Ale ne všechny vizitky mají lesk zlata nebo stříbra. Aby se za ní po emigraci skutečně zavřela voda, tak ji dokonce udělali hrob na Olšanských hřbitovech a natočili o její „smrti“ dokument do Československého filmového týdeníku. A to nebyla žádná „léta padesátá“, ale „léta osmdesátá“… Leč neplivejme jen na komunistickou společnost. Stále ještě žijeme v té postkomunistické, kdy v nespočetném množství organizací, institucí, společenských uskupení, mediálních prostředků, mají dostatečně silný hlas pohrobci minulého režimu… Takže – při příležitosti oslav 100 let československého sportu, což bylo na podzim minulého roku (2018), nebyla naše nejmladší olympionička oficiálně pozvána… Ale přijela.

Takže – čest a sláva! Protože jméno Neveklovský i nadále zůstává v českobudějovickém sportu díky nové generaci.

František Růžička (Hlas svědomí)

img_0002.jpg

Milena se svou rodinou

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář