Stoletý jubilant Václav Jiří Vostřez
Oklikou přes internet doputovalo do redakce SN několik naskenovaných materiálů, v nichž se nám po letech znovu přihlásil náš pravidelný dopisovatel z kanadského Hamiltonu – příkladný český vlastenec a nefalšovaný katolík (na rozdíl od našich „černoprdelníků“ z KDU-ČSL) – Václav Jiří VOSTŘEZ. Tentokrát nešlo o jeho každoroční oběžníky, v nichž rekapituloval činnost československého exilu v Kanadě v tom příslušném kalendářním roce.
Pro mladší čtenáře, kteří jméno tohoto čs. exulanta nikdy neslyšeli, uvádím, že patři k oné staré „gardě“ českých vlastenců, kteří ani po změně režimu v roce 1989 nepřestali sledovat s obavami naši klopotnou cestu za svobodou a demokracií: V. Havlem a partou jeho „kámošů“ počínaje a tlupou postkomunistických kariéristů a bruselských lokajů v čele s „politologem“ P. Fialou konče.
Ano, dnes, 26. září 2022, se dožívá vzácného životního jubilea, sta let, mimořádně velká a zasloužilá osobnost našeho exilu, věrný Čech a velký vlastenec – Václav Jiří Vostřez, poslední žijící předseda Agrární strany v exilu a neúnavný bojovník za rehabilitaci nespravedlivě odsouzeného a vězněného předsedy jmenované strany a ministerského předsedy Druhé republiky – Rudolfa Berana (1887-1954).
─────
V. J. Vostřez se narodil dne 26. 9. 1922 ve Velké Záhornici (dnes část obce Trnov, okr. Rychnov nad Kněžnou) čp. 31 – jako prvorozený syn manželů Marie a Václava Vostřezových. Rodiče si v této obci postavili malý domek, vlastnili malé hospodářství a živili se jako rolníci. Oba synové, starší Václav (*1922) a mladší Vladimír (*1925) absolvovali tzv. měšťanku v Opočně. Václav byl výborný žák, a proto pokračoval ve studiu na Vyšší zemědělské škole, kde pak působil i jako učitel. A protože patřil k hluboce věřícím katolíkům, obklopoval se mládeží: pořádal pro ni poučné a zábavné semináře.
Ve změněných politických poměrech, po osvobození v r. 1945 a po komunistickém převratu z roku 1948, se mladý katolík V. J. Vostřez stal pro komunisty a jejich svazácké pomahače ukázkovým příkladem „třídního nepřítele“ a ideového protivníka. Nejen on, ale i členové jeho rodiny a přátelé byli od nástupu KSČ k moci podezíráni z tzv. protistátní činnosti: ocitli se pod dohledem a kontrolou StB.
V. J. Vostřez si začal naléhavě uvědomovat, že mu ze strany vládnoucích komunistů hrozí nebezpečí: soustavná perzekuce a možná i vězení. Proto bez vědomí rodičů již v roce 1949 opustil republiku (ČSR): v okolí Chebu se mu podařilo překročit hranice do Německa (SRN). Následoval pobyt v uprchlickém táboře, odkud po krátkém čase vycestoval do zámoří – do Kanady. Usadil se ve městě Hamilton (stát Ontario), poblíž známých Niagarských vodopádů.
V nové vlasti si záhy našel zaměstnání: nejprve pracoval jako dělník v továrně na vagony, později se vypracoval na mistra ve výrobě. Protože USA i Kanada v té době poskytovaly útočiště mnoha podobným exulantům z nesvobodných zemí, jež se dostaly pod nadvládu SSSR, navázal s nimi tento český vlastenec kontakt: stal se z něho aktivní účastník jejich společenských akcí, besed a seminářů. Nakonec byl zvolen předsedou Československého sdružení Čechů, Poláků a podkarpatských Rusínů v Kanadě. A jelikož byl velmi činorodý, postupně se začlenil i do dalších krajanských a církevních organizací. Stal se i výraznou postavou našeho protikomunistického odboje v exilu.
V těžkých dobách stalinského „rudého teroru“, jenž vyplňoval téměř celé období 50. let 20. století, Vostřezova rodina v tehdejším Československu neměla vůbec tušení, co se s ním po odchodu z republiky na Západ stalo a zda vůbec žije. K uvolnění poměrů došlo teprve na počátku 60. let 20. století, kdy otec i bratr dostali od V. J. Vostřeze první dopisy, byť otevřené a kontrolované ze strany StB, která o všech jeho aktivitách dobře věděla.
Konec roku 1989, spojený s tzv. sametovou revolucí, přinesl změnu i do života tohoto československého exulanta. Po dlouhých 42 letech nesvobodného, komunistického režimu mohl i on navštívit svou rodnou zemi. Rodiče již v té době nežili, ale přesto se zde mohl setkat jak s bratrem a jeho rodinou, tak i s kamarády a přáteli z mládí. Podařilo se mu navštívit i některé církevní a politické osobnosti té doby, jakož i podniknout cestu do Polska a na Slovensko.
Během svého pobytu ve vlasti Vostřez absolvoval rovněž řadu setkání s občany. Za svou práci pro vlast obdržel řadu ocenění a vyznamenání. Osobně se zúčastnil i prvních svobodných voleb v červnu 1990 – dokonce i jako pozorovatel OSN. Od své první návštěvy se pak pravidelně do ČSFR (ČR) vracel – vždy každé dva roky.
Poté, kdy kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu již nemohl podnikat delší cesty letadlem, sledoval V. J. Vostřez alespoň úsilí našich vlastenců okolo obnovy Mariánského sloupu v Praze. Dlouhou dobu sbíral mezi krajany peníze na obnovu této památky. Na své náklady nechal odlomit dva pískovcové bloky: jeden za sebe a druhý za rodnou obec Záhornice u Opočna. Byl šťasten, že se dožil okamžiku znovu vztyčení tohoto sloupu v centru hlavního města Prahy. (Ke slavnostnímu posvěcení této kulturní památky došlo dne 15. 8. 2020, v den svátku Nanebevzetí Panny Marie, a to pražským arcibiskupem a primasem českým ‒ Mons. D. Dukou.)
─────
V. J. Vostřez byl dlouholetým podporovatelem a členem Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Během svého působení v kanadském exilu se stal spoluzakladatelem Československého národního sdružení v Kanadě, dále Sdružení exulantů v USA, předsedou Cyrilometodějského Orla v exilu, rytířem Kolumbova řádu i katolického řádu Alhambra.
Tento příkladný vlastenec a hluboce věřící katolík byl a je celoživotním ctitelem kultu Panny Marie. Podílel se na organizaci každoročních mariánských poutí do Middlandu v Kanadě. Až do r. 1992 obětavě organizoval výroční poutě k Panně Marii v exilu do Lisle u Chicaga v USA, kde obnovil tradici unionistických velehradských sjezdů, jež byly spojeny s pořádáním sympozií Národní obnovy. V nejtěžších dobách komunistické perzekuce se pokoušel z exilu ovlivňovat mezinárodní hnutí na podporu našich národních snah. Svým dílem tak přispěl k pádu komunistického režimu v bývalém Československu.
Dlouhodobě a neúnavně podporoval i obnovu Mariánského sloupu v Praze. Ve prospěch jeho obnovy pořádal finanční sbírky mezi krajany. Na Valné hromadě v r. 2008, v den stržení tohoto sloupu pražskými anarchisty, mu bylo uděleno čestné členství v grémiu Společnosti pro obnovu mariánského sloupu.
(S použitím materiálů zveřejněných na webu „Společnosti Antonína Švehly“.)
26. 9. 2022
‒ RJ ‒
─────
Příloha:
Text psaný vlastní rukou V. J. Vostřeze
„P. T. Prezident, vláda a parlament České republiky:
Vážení, žádám Vás tímto naléhavě, abyste zařídili zrušení rozsudků Národního soudu v Praze ze dne 21. dubna 1947 a Nejvyššího soudu v Brně ze dne 15. června 1995 v[e věci] trestnosti Rudolfa Berana, býv. Předsedy Republikánské – Agrární strany a vlády státu. Nevinně trpěl ve vězeních od nacistů, národně-frontovců a komunistů. Zemřel 28. února 1954 takřka jako mučedník ve věznici v Leopoldově. Udělte mu plnou rehabilitaci.
S úctou
V. Vostřez, občan Kanady i České republiky, příslušný do obce Záhornice u Opočna, poslední předseda Agrární strany v exilu“
