Svobodné noviny na internetu

Jihočeský advent – František Růžička

10. 12. 2013

A je to tady zase - Vánoce za dveřmi. Již tradičně se na zahájení adventní doby zaplní českobudějovické náměstí Přemysla Otakara II. dlouho do noci neutuchajícími radovánkami. Advent ve městě již dostal ustálenou podobu, jednotlivých akcí je ve městě tolik, že naplní několik stránek vydávaného informačního sešitu i radničních novin. Pro běžného občana se však nabízí otázka, zda méně, neznamená někdy více.

V průběhu posledního listopadového týdne se na náměstí instalovaly stánky, bylo dočasně upraveno parkování pro osobní auta a v pátek (29/11) již první prodejci nabízeli své zboží a služby. V sobotu už prodej a zejména konzumace probíhaly v plném proudu. V podvečerních hodinách byl nasvícen vánoční strom (podrobnější informace v jiném článku), v katedrále se konala slavnostní bohoslužba, rožnily se klobásy, vařil punč a svařák podle nejrůznějších receptů, smažily se bramboráky, nabízel trdelník, koláče, sýry, uzeniny, vánoční ozdoby i jiné řemeslnické výrobky - jako kdyby ani žádná krize nebyla. Ceny přímo kosmické. Pardon - zlodějské. Tak na zdraví a příjemnou zábavu. I když - advent má být především dobou ztišení a přípravou na příchod Mesiáše, jak nám v dalším odstavci připomíná snad již zapomenutá doba našich předků.

Přípravná doba na Vánoce zahrnuje čtyři neděle církevního (liturgického) roku před Štědrým dnem. Bývala to doba postní, v níž platily zásady střídmosti v pití i jídle, intenzivního zbožného rozjímání a zákazu zábav, tance a zpěvu. Přesto se i v době adventu konaly četné lidové obřady a zvyky, které postní zásady porušovaly… Kdeže loňské sněhy jsou… Tak lze lakonicky ohodnotit současnou dobu především materialistického užívání a vedle duchovních či kulturních prožitků pro menšinu obyvatel, mnohdy jen zběsilého hodování pro konzumní většinu.

V první částí této návštěvy do jižních Čech nabízím stručný náhled do prvních prosincových dnů. O první adventní neděli se v kostele Husova sboru CČSH uskutečnil „Koncert duchovní hudby“, večer pak v evangelickém kostele ČCE „Adventní koncert“ v podání Jihočeského pěveckého sdružení s komorním orchestrem Collegium musicum Budvicence. V pondělním odpoledni se pod patronací Pohádkového království a za přítomnosti ČRo-ČBu přivolávaly Vánoce již „14. ročníkem vánočního zvonkového průvodu“. Král Zdeněk Troška zaslal svoji omluvu, neboť po vzoru naší vlády je toho času také v abdikaci. (Po deseti letech vládnutí má být zvolen nový král.) Jeho úlohu tedy převzal pan kancléř a spolu s tamborem vyhlásili vítěze v soutěži dětí o největší donesený zvoneček. Průvod dětí za doprovodu rodičů se pak vydal na náměstí k Informačnímu centru, kde byla otevřena Ježíškova poštovna. Následoval koncert „Vránkovy koledy“.

Se svým programem přišla i Galerie Nahoře v Domu kultury Metropol (podrobněji někdy příště). Ve studiovém sále ČRo vystoupil Rozhlasový swingový orchestr pod názvem „O Vánocích“.

Do KD Vltava zaletěla nehasnoucí hvězda Jiřina Bohdalová (pořad Hvězdy, jak je neznáte). V přízni či nepřízni počasí na českobudějovickém náměstí zazpíval s kapelou Pavel Žalman Lohonka, vystoupili „Jihočeští trubači“, Blue Effect a další. Do koncertní síně O. Jeremiáše zaletěly „Pozdravy ze severu“ v podání Jihočeské komorní filharmonie, do Café Klubu Slávie pak Dan Bárta. Vánoční nálada zavládla i v Galerii U Schelů, kde se představila s tradiční vánoční tématikou Renáta Štolbová.

A za dveřmi je Mikuláš se svým ďábelským doprovodem, ale také - a to především - s příletem anděla. Náměstí zcela zalidněné, petardy bouchaly, dětičky se klepaly a bílý anděl (skutečná osoba) sjel po laně z ochozu Černé věže přímo do zástupu přihlížejících. Tentokráte bez zpoždění a výluky, jak je zvykem u oblíbené České dráhy. Druhý anděl (alegorický) pak za zvuků hudby a recitovaných veršů objel celé náměstí. Je totiž na kolovém podvozku, taženém nikoliv koňskou, ale lidskou silou. Odpoledne se ještě konala Mikulášská jízda autobusem DP pro hodné i hříšné dětičky. V pátečním podvečeru se pak v katedrálním chrámu konala bohoslužba jako titulární slavnost, neboť je zasvěcena patronu diecéze sv. Mikuláši.

Jako perlení prvního adventního týdne plně charakterizující úroveň smýšlení současné společnosti nemohu opomenout vyjádření některých předních osobností našeho politického života na stránkách bulvárního tisku. Předseda senátu (M. Štěch) navštěvuje trhy v Německu nebo Rakousku, kde je duch této tradice patrnější. Ministryně spravedlnosti (M. Benešová) nemá čas, tak na to kašle, adventní věnec koupí a dá na verandu. Podle místopředsedy sněmovny (V. Filip) je advent oslavou slunovratu, který přijímají všechny církve po celém světě. U nás je brán jako začátek shonu, nákupů, úklidu, pečení… (a čí je to především zásluha???). Perlou je vysněná paní premiérka (na internetu v šotu „Nevěřte staré dámě“), která uvedla, že advent je zkomolenina. Správně je: „A VEN. Nevyvalovat se doma, jít k přátelům na svařák, radovat se z čekání na narození Ježíška…!“ Dobrý. Hlavně, že už je ze hry venku. Zatím???

Jelikož, nejen chlebem živ je člověk, přijměte na závěr i tento odstaveček. S příchodem zimního období se zkrátil den, noc prodloužila, dalo by se říci, že nás obklopila tma. Klidně bychom mohli napsat, že s časem adventním na nás padla nostalgie. Jakýsi společenský úpadek s tesknou touhou po zapomenuté tradici, nebo snad až příliš dávné historii. Naši rodičové, prarodičové, i ti starší, si pěkně přivstali a v mrazu, sněhových závějích prošlapávali cestu do svého kostelíka na roráty. Nedovolím si na ně zapomenout. Svého času nás při této ranní cestě zastavili ozbrojení vojáci a příslušníci SNB (Sbor národní bezpečnosti). Rodiče se museli vrátit domů pro občanské průkazy a podrobit se „lustraci“. Bydleli jsme totiž nedaleko Příbrami a ze zdejších koncentráků (pracovních táborů pro mukly) uteklo několik vězňů. Nezapomenutelná vzpomínka… Takže buďme si vědomi své svobody (i když má chuť hořkých mandlí) a radujme se: „Roráte - rosu dejte nebesa shůry a oblakové dštěte spravedlivého…“ V kapli sv. Josefa u Školských sester koncelebrovali dva kněží z Tanzanie a já znovu propadl do „dávné“ minulosti. Tento objekt totiž v době reálného socialismu užívala armáda a právě zde „OVS“ (okresní vojenská správa) z původní kaple zřídila „PVS“ (politicko výchovná světnice) k provozování „PŠM“ (politické školení mužstva). Jako výzdoba státní vlajky ČSSR a SSSR, portréty vůdců, sochy rudoarmějců. Dnes kříž s Ukřižovaným, oltář a adventní věnec s první zapálenou svíčičkou… Studující z biskupského gymnázia se místo v klášterním kostele sešli ke slavení zcela netradičním způsobem (bez slavení Eucharistie s modlitbami Taize) v kostele Svaté Rodiny. I zde mne zaskočila již zmíněná minulost. Komunistickou vládou odňatý kostel církvi totiž až do loňského roku sloužil jako depozitum Státnímu archivu. Po částečné úpravě se zde asi po 45 letech znovu rozsvítila světla…

Kéž osvítí i vaši mysl až si vzpomenete a zazpíváte: „Nám, nám, narodil se…“ I tady je ale možné přidat blyštivou perlorodku. Zpěvu rorátů lze také v duchu současnosti naslouchat v teple na gauči z CD.

František Růžička, České Budějovice