Svobodné noviny na internetu

Přesně tak, jak jsme si při loňské „Popeleční koledě“ popřáli, jsme se ve zdraví zase v hojném počtu setkali na prostranství mezi budovou děkanství a katedrálou sv. Mikuláše. Z náměstí sem za doprovodu kapely napochodovali mládenci doudlebské růžičkové koledy, aby před duchovními správci farnosti i diecéze uplatnili své kolednické právo, které jim bylo od vrchnosti krajské obce uděleno. A také, byť se stále nacházíme v období vleklé krize, nějakou tu koledu obdrželi.

Stalo se již letitou tradicí, že vedle odtančených koleček pro pana děkana i generálního vikáře, se předání zasloužené koledy neobešlo bez trochy taškářského humoru. Z obavy metanolové aféry si tak koledníci v krabici od fernetu vysloužili pěknou dávku říčních oblázků. Když se vše uvedlo na pravou míru, koledníci ještě přidali další oblíbenou písničku (Ten doudlebský kostelíček) a pozvali na jarní doudlebskou pouť, která se koná vždy o páté postní neděli (tzv. Černá, letos 6. dubna). Generální vikář Mons. A. Pintíř pak krátce vzpomněl, že právě před sto lety zde zcela určitě koledu slavili i jejich předkové. Bohužel, vývoj dalších událostí byl tak tragický, že mnozí z nich se již z válečného pole ke svým rodinám nevrátili.

Masopuste, masopuste, basa dohrála, tradiční venkovské dozvuky šibřinek končí a máme tady další štaci. Popeleční středu, která byla již od 7. století začátkem 40denního období půstu. Od 11. století je pak doložena připomínka kajícnosti s udělováním křížku na čelo z posvěceného popela.

I českobudějovická katedrála se hned při ranní bohoslužbě zaplnila věřícími. Biskup Mons. J. Paďour v jejím úvodu zmínil, že nejsme jen popel, ale děti Boží a podle toho máme také žít. Skrze vlídnost a konání dobra.

Liturgie této středy pak uvádí slova Písma z Knihy Joel (Obraťte se. Roztrhněte svá srdce, navraťte se k Hospodinu…); 2. Listu Pavla Korintským (Bratři, smiřte se s Bohem. Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy…); Evangelia sv. Matouše (Dejte si pozor, jak se máte modlit, jak se máte postit…).

Ve své promluvě pak otec biskup uvedl, že postní doba je přípravou na Velikonoce, které jsou největšími křesťanskými svátky. Pohledem na kříž tady v katedrále i na kříže v celé naší krajině si připomínáme Vánoce jako narození Ježíšovo, křest Páně, od Popeleční středy pak dobu pěti postních nedělí (40 dní, kdy se Ježíš postil na poušti), neděli Květnou až k Velkému pátku a slavení Velikonoc. Potom dalších 40 dní ke svátku Nanebevstoupení a dalších 10 dní ke Svatodušním svátkům. Každý pátek je však pro nás postním dnem. Celý život máme žít kajícně, mírnit se, přiměřeně se radovat – to nám připomíná i papež František. Opravdu zde žijeme v slzavém údolí a setkáváme se s tak tragickými konci, jako jsou války… Již sv. František z Assisi nás učí, jak si uspořádat život podle evangelia. A sv. Augustin nám dává své ponaučení: „Bože, ať poznám Tebe, Bože, ať poznám sebe…“ Zcela na závěr uvedl, že zde v katedrále nikdy nemluvil o restitucích. Teď ale poznal, jak tento aspekt vyvolal velkou nevraživost, až nenávist. Mediálně bylo podstrčeno, co by církev měla dělat. Ale to církev dělala po celou dobu své existence, i v době útlaku od padesátých let, když k tomu neměla potřebné prostředky… Celé dnešní společnosti chybí pokání, přiznání se ke křivdám a poučení se z toho…

„Pomni, že prach jsi a v prach se navrátíš…“

František Růžička, České Budějovice

Masopustní koleda před děkanstvím

Generální vikář Mons. Adolf Pintíř promlouvá ke koledníkům

Svěcení popelu v katedrále

Udílení popelce