Poslední slovo – František Růžička
Lidová moudrost nás učí, že poslední slovo má vždycky žena. Asi by nám to potvrdil i moudrý doc. Plzák či jiný expert „přes postele“ a manželskou problematiku. Můžeme ale s humorem přidat, že v kostele to neplatí, jelikož kněz má své poslední „Amen“. (I když znalec liturgie potvrdí, že to není pravda…)
Dovolím si přidat svůj poznatek, že poslední slovo v naší společnosti má nejspíše novinář. Vždyť každá babča vám v sámošce řekne, že to musí být pravda, protože to bylo v novinách (nebo to povídala Nova). Něco na tom asi bude – vždyť redakce Lidových novin svým „Posledním slovem“ vyprovází čtenáře každodenně. A já jich tu mám na parapetu u psacího stolu naskládanou hromádku. Jsou vymalovaná všemi barvami, ale už na ně nereaguji – stejně to nemá žádnou cenu. Profík novinář přece není od toho, aby odpovídal čtenářům a redakce není od toho, aby zveřejňovala kdejakou připomínku či dokonce oponenturu. Nota bene kritiku na vlastním záhumenku.
Od března (čtvrtek 14.) koukám na foto známého novináře Jana Rejžka a neustále bloumám nad jeho Posledním slovem – Rezident Krejčí vypovídá. Autor začíná zamyšlením „co by, kdyby“ byl snad on sám rezidentem StB. Styděl by se až do konce života a veřejně by vystupoval tak leda z tramvaje. Tento druh spolupracovníků je pro něj pěkná šajba, velká svině, žádný usmolený donašeč z hospody, kde pomlouvají soudruha Husáka. A hned do této kategorie dosazuje i jihočeského radního Václava Kučeru. O rezidentu Krejčím pak upřesňuje jeho studium na UK a další podrobnosti. Coby mladý straník, který schválil okupaci, byl na počátku normalizace u prověrkových komisí, zakládal Leninský svaz mládeže a vyhazoval ze školy Petrušku Šustrovou, Ivana Dejmala, Petra Uhla a další.
A teď přicházíme k jádru věci. Petruška je jeho věrná kolegyně. Alespoň na stránkách LN. Nejspíše nebude od věci mediální připomínka, že právě před 40 lety začal proces s revoluční mládeží a ona dostala dva roky. Lze připojit i dalšího významného aktéra Petra Uhla… Oni dva se totiž po velkém Listopadu 1989 významně zapsali do budování československé kvazidemokracie a zakonzervování postsocialismu díky (na věčné časy) chráněné postkomunistické nomenklatuře.
Samostatně musím vypíchnout, že autor, Jan Rejžek, v daném článku napsal, že šlo o členy nekomunistického levicového Hnutí revoluční mládeže. Nevím, zda v té inkriminované době (1969, po Listopadové rezoluci) byl také studentem UK. Dobře však vím, že jsem po svých aktivitách na rozdělení ČSM na oddělené zájmové skupiny (jaro 1968) byl předsedou Jihočeské rady Svazu pracující mládeže (obdobně Juvena, Svaz studentů, pionýři…). Byl jsem tedy přímo v centru dění a dobře vím, že od jisté doby roku 1968 jsme se distancovali právě od tohoto revolucionářského hnutí na Praze 1. Tedy nejen revolucionářského, ale přímo komunistického, totiž trockistického. Netřeba snad už více dodávat pro pamětníky i zasvěcené. Teď nám snad Pan Novinář bude vnucovat trockistickou ideologii jako humánní polistopadový směr. Dobře si vzpomínám, že v tehdejší době se mluvilo dokonce i o ztrátě finanční hotovosti většího objemu… Nejspíše to byla předzvěst pozdější transformace a privatizace. Zcela stranou již ponechávám „korespondenci“ dvou veřejných osobností, tedy Jana Rejžka a Johna Boka z konce roku 2009.
Místo toho se však zmíním o současné nástupnické generaci – Michal Uhl (28), uvolněný zastupitel Prahy 2, nový člen rady ÚSTR. A můžeme uzavřít konstatováním, že podle toho to dnes kolem tohoto úřadu také vypadá. Ke slovu musí přijít levicoví historici. Nebo neotrockisti! To už je ale na zcela samostatné psaní. Paní novinářka Petruška si své věrné vyvolené jistě dokáže vybrat z těch správných rodinek.
Závěr bych mohl přímo převzít od autora zmíněného Posledního slova: „Dělá si z nás blázny? … Jsme doma… Ty ostrovy negativní deviace (M. Zeman) vidí víc v obskurních zdrojích. Proč asi…“ Teď už si přiřaďte k pojmu „obskurní“ jen náležité vysvětlení! Třeba právě pro autorství oněch napomenutí „Poslední slovo“ v Lidovkách.
František Růžička, Č. Budějovice
