Svobodné noviny na internetu

V prosinci minulého roku jsem napsal článek s emotivním názvem – „Já to balím…“. Důvody k tomu jsem událostmi v té době snad vysvětlil. Dnes, po skončené volbě prezidenta mě to ale nutí, přidat ještě „post scriptum“. Jedno už jsem sice napsal minulý měsíc (Mezi volebními koly) ale události se šíří takovým tempem, že je nelze nekomentovat. A tak to balím jako Hašek NHL. Vím, že nic nezměním, ale musí to ze mne i přes to balení ven.

Volba dopadla, jak dopadla, a myslím, že v dané situaci s tou méně špatnou variantou. I tak do úplně dobré varianty hodně chybí. Miloš Zeman je totiž ještě větší ješita než Václav Klaus, a jakým směrem se vybije jeho ego, nelze dost dobře předpovědět. To šlo u Petra Nečase, o němž mé deset let staré články, jako „Nečas nejen v počasí“ a jiné, platí až do dnešních dnů. Bouřlivák Zeman se ale díky svému komplexu nadřazenosti všemu a všem může odvážit jak potřebného a nebezpečného souboje s mafiemi a zapsat se tak kladně do historie naší republiky, tak může sklouznout do samolibosti nabubřelých vládců, jak je známe i z dnešní doby. A zapsat se také, ale nedobře. Ta druhá možnost je snazší a o to nebezpečnější, že dosud zasáhla prakticky všechny, kdo se do vysokých funkcí probojovali. Výjimky, pokud existovaly, byly skoleny. Mafie přitvrzují a už dnes se snaží vytahovat střely těžkého kalibru. Však se řada lidí bojí, že by mohla nastat i „Noc dlouhých nožů“.

Chcete-li někoho odhadnout, musíte to dělat podle jeho projevů v okamžicích, kdy on jedná podvědomě, a tedy se nekontroluje a nepřetvařuje, nebo považuje své projevy za bezvýznamné. U Miloše Zemana je to obtížné, protože on ze své role nevypadává. Stalo se mu to však například ve scénce s Jiřinou Bohdalovou a svojí „První slečnou“. O Jiřinu Bohdalovou nejde, ta je v takových scénkách ostřílená a umí v tom chodit. Horší je to s jeho dcerou, které funkce „první slečny“ může zničit život normálního děvčete a změnit jej na hvězdu bulvárů se všemi dopady na její psychiku. Vzpomeňme si, co takový nárůst společenského povznesení udělal s Dášenkou – a ta už na něj byla zvyklá. Dospívající dívka to ale nemůže prakticky unést, jak už stačila i ukázat. A to jí nepřeji. Je to ovšem především její problém. Pro nás je to ale jisté varování, zda Miloš Zeman neuplatní takové zkratkovité jednání vůči nám – jako prezident. Petr Nečas měl takový okamžik, když prohlásil před kamerami, že je připraven vykonávat funkci premiéra už v době, kdy mohl být pověřen pouze sestavením vlády. Jak tento samolibý výrok a jeho důsledek dopadl, nemusím asi komentovat…

Máme se tedy na co těšit. Naše současná ústava je nedobře, a doufám, že ne účelově, napsaná. V podstatě totiž umožňuje podle její litery vytvořit prezidentský nebo poloprezidentský systém. Četl jsem výklady pánů Pitharta i Holce o extenzivním výkladu ústavy. Nemám sice právnické vzdělání, ale vím, že je-li v ní taxativně řečeno v článku 62/a, že jmenuje a odvolává předsedu vlády, pak tento výklad je jednoznačný a nedá se spekulovat o extenzivním výkladu litery zákona, že se to obvykle nedělá. To je zásadní chyba tvůrců ústavy, že tuto možnost neeliminovali. Kdyby se to právníkům hodilo do krámu, jistě by vzali za vděk opak toho, co dnes tvrdí. Když Václav Klaus použil tohoto práva a pověřil sestavením vlády a jmenoval ze své vůle a mimo zvyklost premiérem Petra Nečase ze strany nezvíteživší ve volbách, také hlasitě neprotestovali. Je-li v zákoně taxativně řečeno, že krást se nesmí, nelze to uplatňovat tak, že krást se nemá, nehodí-li se to některému z obhájců.

S tímto výkladem, který jistě vzbudí řadu emocí, že Ústava připouští, aby prezident vyměnil stávajícího premiéra a jeho vládu za takové, které budou „podle jeho vědomí a svědomí“ lépe hájit zájmy republiky (i jeho). Ba může to udělat i se Sněmovnou, aniž by byl za to odpovědný. Pak může opět podle „svého vědomí a svědomí“ dodržovat zákony podle něj nově zvolenou Sněmovnou přijaté, protože nesliboval, že se nepropůjčí k žádnému jednání ani činnosti, které by republiku poškozovaly. Je to velice nedobrý výklad možností podle práva, mně se také nelíbí. Ale z hlediska znění litery zákona je obhajitelný. Nemálo advokátů své klienty takovýmito způsoby dokáží „vysekat“ z obvinění. Je pravda, že v případě tak nedobré vlády, jakou teď máme, by to byl vítaný výsledek, nejsem si ale jist, že Miloš Zeman by byl jako monarcha ideální.

Otázkou zůstává, co s nastalým vládním obdobím. Není pochyby o tom, že se současné společenské uspořádání globálně kapitalistické demokracie většině lidí nejen u nás, ale na celém světě nelíbí. Vláda lidu, pokud nebyla myšlena jen jako novodobá „Akce Golgota“ (jejíž účelem bylo „dát ochutnat“ lidem všechny nevýhody dravého kapitalismu, aby se rádi vrátili k zavrženému socialismu), se plně zkompromitovala. Stejně jako všem společenským řádům před ní se to i současné demokracií podařilo. Demokracie, jako vláda lidu, není v současné zastupitelské formě realizovatelná. Přesto existuje ještě jedna forma zastupitelské a přímé demokracie, která je skutečně vládou lidu. Je to ale forma utopická. Utopická proto, že by se současní politici museli svých výhod vzdát a schválit ji. Jenomže sám Miloš Zeman, když mi před více než dvaceti lety odpovídal v Českém slově na podobnou teorii o senátu pro něj typickým bonmotem, že „kapři si sami svůj rybník nevypustí“, už tehdy tím předpověděl, že se o něco takového nepokusí, byť by teď teoreticky mohl. Už soudruh Chňoupek definoval při podobných slibech změn Václava Havla, že každý nový prezident vymění uniformy hradní stráže a vše ostatní pojede ve stejných kolejích dál.

Ta zázračná forma demokracie spočívá v podstatě v tom, že je to prakticky stejná zastupitelská demokracie, jen s jinak definovanou ústavou a vládou odborníků. Vláda je povinna každý důležitý krok a rozhodnutí nechat odsouhlasit lidem v informačním (kvitovacím) referendu s negativní účastí (kde neúčast znamená souhlas). To znamená, že během několika dnů je dána všem občanům možnost pro ně nenáročným způsobem hlasováním v tomto referendu projevit nesouhlas s krokem vlády nebo Parlamentu (Kvitovací referendum – SN č. 4/2012). Pokud se nepřihlásí s protestem více než stanovený počet občanů, je počin vlády odsouhlasen a platí. Ozve-li se však s protestem více než stanovený počet nesouhlasících, musí vláda či parlament učinit přijatelnější formu svého kroku, nebo provést plné referendum. Lid se tak stane vládu schvalujícím prvkem, a pokud nebude vláda vládnout proti jeho vůli, nebude tento způsob potvrzování lidmi rychlost její práce brzdit. Pokud ovšem nebude mít vláda vůli svůj lid vyslechnout, musí lid mít možnost ji stejným postupem přinutit je respektovat, nebo dokonce takovou vládu odvolat. Uvidíme, zda nastupující nový prezident využije této možnosti. Nemusí vypouštět rybník, jen v něm fungovat jako štika. I to ale na něj bude určitě moc.

V mých, několik let starých článcích je dost podrobně popsán způsob hlasování v tomto poradním referendu a také některé změny v ústavě, které by práci vládních orgánů mohly zlepšit. Je to především pravdoláskový nešvar, že poslanci jsou placeni státem, a proto musí zpívat, jak on chce. Také že ministři jsou současně poslanci a třeba při hlasování o důvěře vládě hlasují sami pro sebe a také úkolují sami sebe. Nebo že zastupitele tvoří členové nebo přímo sekretariáty stran, reprezentující jen zlomek občanů, kteří ale nemají možnost vyjádřit například bílým lístkem, že se žádnou z kandidujících stran nesouhlasí. Či že občané nemají možnost chybujícího poslance odvolat a ti s tím kšeftují. Jako zastupitelé by měli být zástupci konkrétních volebních okresů a měli by také být jimi placeni. Návrhy do diskuse jsou ve zmíněných mých článcích.

Pokud by byly tyto utopické návrhy splněny, vláda by se musela bát občanů, což je jedna z podmínek vlády lidu. Je to však utopie – zavést to v jednom státě, natož ve větších celcích. Na této Zemi mají hlavní slovo vlády v pozadí, tedy čerti z podzemí a andělé z nebe. Ti se starají, aby tato Země byla a zůstala obyvatelná pro ně. V současné době mají starosti s tím, že se jim my, lidé, vymykáme z područí a potřebují nás zredukovat a „uposlušnit“ pomocí svých zástupců, které mají ve všech vládách a rozhodujících místech správy Země. Vypadají jako lidé, ale nejsou to lidé. Liší se výškou, chůzí a pohyby. Ale zejména jednáním, které je zpravidla protilidské. Ať už nepodporou humánních zvyklostí vůči už neproduktivním, nebo podporou zla mezi lidmi, včetně válek a katastrof. Jejich nárůst je podstatně větší, než je u přírody obvyklé. Ten konec světa asi nastane, ale nebude rychlý. A nás to asi bude bolet…

19. 2. 2013

Ing. Vladimír Veselý