Svobodné noviny na internetu

Stvořitelské Boží dílo vrcholí v den sedmý, oddělený k odpočinutí a obecenství Boha s člověkem… Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal. A sedmý den Bůh požehnal a posvětil, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo (Gen).

Je tedy neděle, den odpočinku, ale my se připravujeme na další cestu našeho dlouhého, ale krásného poutního putování. Svou nedělní povinnost jsme  vzhledem k daným podmínkám vykonali již v sobotním pozdním odpoledni. Po malé ranní procházce nejbližším okolím, přivítání vycházejícího slunce, dobré snídani a posilující ranní kávě, nakládáme svá zavazadla, ještě stírám stříbro rosy padlé na čelní sklo auta a už vyjíždíme do kopců vstříc dalším zážitkům podle operativně upraveného itineráře.

Borová Lada

Nevelká šumavská osada na samé hranici Národního parku Šumava s uváděnými 280 obyvateli při soutoku tří horských říček (Vydří potok, Černý potok, Malá Vltava), pokračující dál do kraje jako Teplá Vltava. Nedejme se však zmást. Z historických pramenů se dozvíte, že rozhodující byl rok 1750, kdy z podnětu majitele vimperského panství Josefa A. ze Schwarzenbergu dochází ke vzniku tzv. dominikálních obcí v čistém lese. Jsou zde převážně dřevorubci nebo dělníci ze zrušených sklářských hutí. Rok 1855 uvádí 26 chalup a 230 obyvatel. Rok 1930 již 380 obyvatel převážně německy hovořících, evidováno 29 živností. Mezi nejzajímavější z dnešního pohledu patřilo kolomaznictví s výrobou kolomazi, potřebné tehdy pro mazání potahových vozů, ve mlýnech, hamrech apod. Po německých názvech se po 2. sv. válce nazývala Bříza, aby 5.2.1948 získala dnešní název.

Jako farnost patřila pod Nový Svět (kostel sv. Martina - viz díl II.). Po roce 1945 řada malých obcí v okolí a vlastně v celém západním pohraničím zanikla. My však můžeme přiznat - byla vylidněna a vojenskou technikou zničena. Z obce jsou dobře dostupná místa po zaniklých osadách u hranic: Bučina, Knížecí Pláně, Žďárek, Světlé Hory. Jsou to dosud místa klidu, stranou velkého soustředění turistů, vhodná pro celodenní výlety. Vrátíme-li se zpět do Nového Světa, najdeme pietně upravený hřbitov a prostor bývalého kostela sv. Martina. Při pietní poctě nezapomeňme na železnou oponu, tudy procházející hraniční pásmo s výstražnými cedulemi, kam byl vstup jen na propustku. Za ostnatým drátem a zátarasy se střílelo ostrými.

Annafest

Jen pár kilometrů jsme ujeli, když se před námi ve stínu šumavských lesů otevřelo malé prostranství s překrásnou kapličkou a naproti ní do vrchu čtrnáct zastavení křížové cesty. Vše čisté a ještě zářící novotou i pronikajícími slunečními paprsky. Jsme totiž u slavné historie annenské poutě zvané Annafest. Kaplička se zasvěcením sv. Anně pochází z roku 1860, tradice byla přerušena r. 1944, šest let byla opuštěna, až v neděli na sv. Annu roku 1950 zde P. Karel Fořt sloužil poslední mši sv. V témže roce opustil vlast. Roku 1956 byla kaple stržena i s kapličkami křížové cesty, jako nekulturní a proticírkevní služba socialistické vlasti.  

K obnově křížové cesty došlo v roce 2001, později byla postavena i kaple v původní podobě. V neděli 30. července 2006 provedl svěcení opět mons. P. Karel Fořt, který dlouhou dobu působil v redakci Svobodné Evropy. Za své zásluhy byl 28. října 2012 vyznamenán prezidentem republiky. Nechybí zde pamětní deska sponzorům, bez kterých by obnova nebyla možná. Stavbu provedla fi ALAP z Prachatic, výjevy křížové cesty jsou od Olgy Leitkepové. Nelze zapomenout na legendu ke vzniku - uprostřed léta napadlý sníh, který na tomto místě zůstal ležet a udal tak místo pro budoucí kapli. Následně zde došlo k uzdravení slepé holčičky, která při návštěvě uzřela na oltáři „Paní“.

Horní Vltavice

Obec má dnes 395 obyvatel, první zmínka pochází z roku 1257, název vznikl až později (1359). Rokem 1618 je zmíněna existence zrcadlové huti s výrobou skla pro zrcadla. Od zdejšího kostela Panny Marie a sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého je vidět daleko do kraje. Stavitelsky je totiž umístěn na vyvýšeném místě, pochází z roku 1724-6, když nahradil původní kapli z r. 1714. Farnost je evidována rokem 1728, matriky r. 1724. V roce 1859 došlo ke zvětšení, neboť sem přicházelo velké množství lidí. Bez zajímavosti není situace, kdy v roce 1833-41 byly zavedeny poplatky z každého místa v lavici, později dokonce i z účasti na bohoslužbě. Od roku 1842 jsou na věži hodiny, dnešní stroj však pochází z roku 1914 a byl vyrobený ve Vídni. Původně byl v kostele křišťálový lustr od majitele sklárny Králíka, který se ale zřítil, nový je z roku 1902.

Varhany na kůru jsou kulturní památkou, zhotovil je tachovský varhaník Gartner v roce 1812. Na přilehlém hřbitově je hrobka majitelů lenorské sklárny. Na faře dlouho pobývala rodina herce Zdeňka Štěpánka, jeho synové Petr a Martin v kostele ministrovali. Byli zde oddáni herci Vladimír Ráž a Alena Vránová. V devadesátých letech byl kostel opakovaně vykraden.

Jako světská památka je uváděná nejstarší hospoda na Šumavě, stojící kousek pod kostelem, most přes Vltavu je kulturní technickou památkou. Nezapomeňme na překrásné okolí s Přírodní rezervací Boubínský prales (1362 m) s rozlohou 666 ha. A jedeme dál směrem na Zátoň…

Lenora

Tato nevelká obec při soutoku Teplé Vltavy a Řasnice bez sakrálních památek si přece jen zasluhuje zmínku. Nejatraktivnější památkou je totiž veřejná obecní pec na chleba z roku 1837. Sloužila nemajetným občanům, kteří neměli dost peněz na to, aby si doma mohli vybudovat pec vlastní. Na pečení se většinou domluvilo více rodin, aby ušetřili na palivu. Údajně se zde peklo ještě po 2. sv. válce. Od roku 1958 je zapsaná jako nemovitá kulturní památka. V roce 1998 byla tradice obnovena. V roce 2000 bylo založeno OS Velká lóže pecařská. Kdo ví, k čemu nám to v příštích letech nebude dobré!!

Jako stavebně technická památka jsou uváděny „rechle“ (dřevěný most se šindelovou střechou). Zařízení sloužilo k zadržování dřeva při plavení po řece. Další pamětihodností je Sklářské muzeum, dokládající dovednost zdejších sklářů. Sklárna vznikla v roce 1834, činnost však ukončila v roce 1995.

Místo je známé zejména pro milovníky vodáckého sportu. Dnes má kolem 850 obyvatel.

Soumarský most

I toto místo je nerozlučně spjato s vodáckým sportem. Téměř celá vodácká trasa až do Pěkné prochází I. zónou NP Šumava s výskytem nejzachovalejších říčních niv, množstvím vzácných živočichů i rostlinných druhů. Provoz proto musel být za značně vzrušených diskusí regulován. I dnes je zde přelidněno, tak raději ujíždějme do klidnějších míst. Nicméně celé okolí je rozsáhlým komplexem rašelinišť v unikátně zachovalém Vltavském luhu. Mnozí z nás ještě pamatují původní dřevěný most, silniční doprava (pro obsluhu vodáků) si vyžádala nový a odolnější. Známé je Soumarské rašeliniště s vyhlídkovou věží a neméně Soumarská hospoda.

Stožec

Při projíždění Českých Žlebů s výstavbou mnoha nových rekreačních objektů si už ani nemohu vzpomenout, jak to zde vypadalo při každoročních školních brigádách. Dobře si však vybavuji jak jsme pásli krávy, kydali hnůj, dělali nejrozmanitější práce a hladově pak pojídali švestkové knedlíky, chleba se sádlem nebo marmeládou. To by naše současná školní mládež jistě potřebovala víc než zákaz pohlavkování.

Je ale pravé poledne, tak dojezme zbytky od snídaně a vzdejme Anděl Páně. Po nepříliš potěšitelném zjištění od místních tatíků mastících karty, že dál se autem nedostaneme, jsme opět osvěžili nožky ve Studené Vltavě a stejnou cestou kolem Soumaráku ujížděli dál. Dnes má obec asi 170 domů a přes dvě stě obyvatel. První zmínka je z roku 1769, vznikla jako dřevařská osada a významné středisko výroby rezonančního dřeva na místech původního osídlení ze 16. st. Odehrála se zde jedna z největších pytláckých bitev v Evropě (únor 1850), když bavorští pytláci zaútočili na lesníky, zůstalo zde několik mrtvých. V roce 1910 byla přivedena železniční trať vedoucí z Černého Kříže do Nového Údolí. Vedla až do Pasova, v roce 1958 byla ukončena osobní doprava, pokračovala jen doprava nákladní. Roku 1976 byla na bavorské straně zrušena. V roce 1900 zde žilo přes 2,5 tis. obyvatel, zlom a změna života nastaly po 2. sv. válce. Přesto je to oblíbené turistické místo Volarska.

Doplňující informace však ještě patří neopomenutelné Stožecké kapli, vzdálené několik málo kilometrů. Vznikla v roce 1791 jako dřevěná poutní kaple Panny Marie se zázračným obrazem a léčivým pramenem. V roce 1804 byla přestavěna, později ještě upravována, v 50. letech totality zcela odstraněna a v roce 1988 vystavěna nová podle kopie z německé vesnice Philipsreut. Od roku 1989 bylo obnoveno konání poutí. Z okolí lze ještě připomenout Třístoličník, Schwarzenberský plavební kanál či Stožeckou skálu nad kaplí.

Volary

Opravdu jen krátce jsme se zde zdrželi, ulice plné aut, vnitřní město zaplněné prodejními stánky, pivo teklo proudem, klobásy voněly, krojovaná děvčata ve víru na tanečním parketu. Právě vnitřní část města je vyhlášena jako památková rezervace. Žije zde přes 4 tis. obyvatel. Nemohl jsem však toto místo vynechat pro pořízení fotografie a osobní modlitbu se vzpomínkou na již zmíněného pana děkana Františka Honsu. Byl horlivým služebníkem Božím a nejen do Křišťanova, ale i do Zbytin nás vždy laskavě zval k odpočinkovému pobytu na Šumavě.        

Farním kostelem je děkanský kostel sv. Kateřiny, panny a mučednice z roku 1627. Od té doby zde byla farnost, děkanství v r. 1903, matriky vedeny od r. 1658. Uvnitř najdeme vzácné dřevěné skulptury. Další civilní údaje pro značnou obsáhlost i snadnou dostupnost neuvádím. Pouze zmíním 14. století, kdy za husitských válek město značně utrpělo, znovu pak v letech 1618-20 při válčení stavovských a císařských vojsk.

Ani novodobá historie nebyla bez značných obětí. Na hřbitově je několik pochovaných z pochodu smrti po ukončení 2. sv. války. 1370 vězněných židovských žen muselo ujít 346 kilometrů, zachránilo se jich jen 157. Je zde také pochována žena herce Zdeňka Štěpánka.

František Růžička, České Budějovice

Křížová cesta (Borová Lada)

Kaple P. M. "Annafest"

Kostel Horní Vltavice

Kostel Volary