Svobodné noviny na internetu

Nahlédneme-li do historie, dočteme se, že roku 1790 založil knížecí liechtensteinský stavební ředitel Josef Hardtmuth továrnu na tužky Koh-i-noor, která se pak zdárně rozvíjela. Hardtmuthova rodina pochází z Bavor, kam se přestěhovala z Badenska. Zakladatel rakouské linie Antonín se usadil v Dolním Rakousku, pracoval jako mistr truhlářský a byl otcem Josefa.

Hardtmuthové měli odedávna smysl pro umění. V Rakousku i Bavorsku lze nalézt dodnes jimi postavené oltáře, klekátka a jiné předměty. Je uváděna jejich přímá povaha, smysl pro povinnost spolu s přirozeným sociálním cítěním, proto k nim jejich zaměstnanci pevně a trvale přilnuli. Josef (1758) jako syn nemajetných rodičů získal jen nejnutnější školní vzdělání. V roce 1771 šel do učení: podle výučního listu se stal zedníkem a kameníkem ve velkoknížecím městysi Poystrof v Rakousku. Po vyučení zůstal u svého strýce, který se přestěhoval do Vídně jako městský stavitel.  

Josef bez učitelů, díky své píli brzy nabyl teoretických znalostí a kreslířské dovednosti. Navrhl průčelí Liechtensteinského paláce, jehož stavbou v Panské ulici byl strýc pověřen knížetem Aloisem. Vypracoval i náčrty vnější a vnitřní úpravy. Po smrti strýce byl jmenován knížecím stavitelem. To se však nelíbilo knížecím rádcům, kteří poukazovali na jeho nedostatečné školní vzdělání. Po smrti knížete Aloise převzal statky jeho bratr Jan a svěřil Josefovi řadů úkolů. Ty splnil ke spokojenosti a byl jmenován knížecím stavebním ředitelem. Měl nejen dozor nad stavbami, ale nové i navrhoval a řídil jejich provádění. Vbrzku se uplatnil jako vynálezce v různých odvětvích. Uveďme například směs nové hmoty ke zhotovování nádobí na pokrmy (vídeňská kamenina), později kvádry (cihly) z písku a přísady vápna.

Přes další vynálezy (zhotovení tuše, výrobu pemzy, pružné tabulky na psaní, neapolské žlutě, používání hliněných rour při drenážích) se dopracoval k vynálezu nejdůležitějšímu – umělé tužce. Dosud se používala pro výrobu kreslicích tyčinek tuha, dobývaná v Anglii, ale doly byly vyčerpány a bylo nutné nalézt náhradu. Mísením s různým množstvím jílu, pálením v různých teplotách nalezl směs libovolné tvrdosti. Na této metodě pak založil proslulou tužkárenskou výrobu. V dubnu 1812 oznámil každoroční výrobu 70 tisíc tužek, což plně uspokojilo vnitřní potřebu a dovolilo i vývoz do ciziny. V roce 1795 založil ve Vídni továrnu na kameninové zboží, roku 1802 připojil továrnu na tužky, černé křídy a rudky. Zemřel roku 1816 a podnik dále vedla jeho žena, která se znovu provdala. Zemřela roku 1828 a podnik převzali synové Ludvík a Karel.

Závody vedl především Karel, kdežto Ludvík šel za svými zálibami v umění a vědě, podnikal mnohé zahraniční cesty, usadil se ve Výmaru, kde zemřel roku 1861. Karel (nar. 1804) zemřel roku 1881 při neštěstí na honu. Ženatý byl se šlechtičnou Friederikou Schlechtovou ze Všehrdů. V květnu 1848 získal občanské právo v Českých Budějovicích a byl později jmenován čestným občanem. Roku 1863 byl vyznamenán řádem F. Josefa a povýšen do dědičného rakouského šlechtického stavu. Roku 1878 mu byl propůjčen Rytířský kříž francouzské čestné legie. Po stránce obchodní však musel bojovat s mnohými potížemi. Ve Vídni se zatím poměry stávaly nesnesitelnými, nedovolovaly další rozvoj a tu se rozhodl právě pro České Budějovice. K dosažení c. k. zemského oprávnění ke zřízení továrny uvedl všechny podstatné údaje: pro výrobu kameniny jsou naleziště v blízkém okolí; projektovaná továrna je v optimální lokalitě a s dobrým dopravním spojením. Velice důležitým argumentem byly tuhové doly v jižních Čechách, které rychle vzkvétaly. Od roku 1824 dopravoval A. Lanna tuhu až do Prahy. 

Stavba nové továrny v Č. Budějovicích započala roku 1846 a dokončena byla o dva roky později. V tomto nejistém roce, kdy obchod vázl, nechal vyrábět zboží do zásoby, čímž zajistil pro 500 dělníků obživu. Získal tím přímo otcovský poměr se svými zaměstnanci. Díky svému rozhledu, který předstihoval svou dobu, získal vlastní závodní nemocenskou pokladnu, která nebyla pozadu za tím, co bylo poskytováno zákonem upravenými pokladnami. Již v roce 1868 usiloval o zavedení 11hodinové pracovní doby, ale marně. Stanovisko svobody živností uhájil. Za dvacet let provozu výrobní plocha byla dvakrát tak velká. Jeho syn František se narodil roku 1832 ve Vídni a stal se jeho nejcennější podporou. Po ukončení vysokoškolských studií ve Vídni a dvouletém pobytu v Anglii vstoupil do otcova podniku a závod spěl k nejmocnějšímu rozmachu. Z domácího trhu vytlačil anglické a německé tužky a stal se vážným konkurentem na světovém trhu. Roku 1870 byla založena továrna na kamna, později přeložená do Podbořan. Hlavním artiklem se stala tužka Koh-i-noor, uvedená na trh roku 1889. Zemřel roku 1896 a ve vzpomínkách zůstal jako „starý pán“. Po jeho smrti přešel závod na manželku Matyldu a jeho tři děti (František II., Marie, Matylda). Ovdovělá paní zemřela roku 1901 a její podíl přešel na děti, které zůstaly věrny heslu předků: „Vytrvale vpřed“. Po smrti Františka II. přešel jeho podíl na vdovu Annu a děti (Františka III., Annu Hardtmuthovou a Marii princeznu Rohanovou). Marie postoupila svůj podíl po smrti manžela na syny Jana a Bedřicha (Dr.).  

Je na výsost evidentní, jak se kolorit doby promítá i do psaných historických pramenů. Předcházející údaje jsou převzaty přímo z Hardtmuthovy kuchyně. Následné pak z pramenů muzejních z počátku roku 1990. Na přelomu století byly vypjaté národní problémy patrny i v Českých Budějovicích. Ve volbách do zemského sněmu získal český kandidát Dr. A. Zátka 2112 hlasů, německý F. Vollgruber 2138 hlasů. I skalním německým nacionalistům bylo jasné, že se situace vyvíjí v jejich neprospěch… Ještě v r. 1902 byl z Hardtmuthovy továrny propuštěn český dělník K. Moc za to, že nedal svůj hlas německému kandidátovi. Vedle Hardtmuthovy továrny měla špatnou pověst i Stegmannova továrna, měšťanský pivovar a železniční stanice za přednostování zarytého germanizátora Karla von Fodermayera. Požadavkem tehdejší doby bylo - vybudovat český průmysl.

Došlo k odvážnému pokusu o průlom do tužkařského monopolu firmy Hardtmuth. Roku 1893 založil F. Latzmann českou tužkárnu. V oboru měl již praxi, pracoval původně jako mlynář tuhy u Hardtmuthů, odkud byl propuštěn, protože odmítl posílat děti do německé školy. Po první světové válce vznikly dvě nové tužkárny, takže tu už byly čtyři. V roce 1920 byla založena tužkárna Grafo, výrobu zahájila r. 1922. Nejpopulárnější byly tužky Noc-que-dor (17 stupňů tvrdosti), později Gold Star. Roční výroba 40-60 tis. veletuctů, většina na export. Poslední tužkárnou byl podnik Ripet, založený r. 1923. Začal se sedmi dělníky, kteří vyráběli crayony, pro potíže s konkurencí začali r. 1928 s výrobou plnicích per. Jako jediný podnik v republice vyráběli k plnicím perům zlaté hroty. U dvaceti druhů per se cena pohybovala od 7,50 do 250 Kč. Před válkou měl podnik 30 zaměstnanců. V prostorách Hardtmuthovy továrny vyráběla široký sortiment kancelářských potřeb filiálka hannoverské firmy Günther a Wagner. Popularitu získala výrobou vysoce kvalitních plnicích per Pelikán. 

Abych dokázal překlenout další časové období, uvádím, že dne 24. 3. 1945 padaly do Hardtmuthky bomby a vyhořel celý archiv, proto je málo dostupného materiálu. Tím ale neříkám, že vůbec není. Nám to ale pro záměr zatím stačí, podstatné je to, co bude následovat.

Při socialistickém znárodňování po Vítězném únoru v roce 1948 se naše tužkárna - Koh-i-noor (již národní podnik) stala chloubou socialistické výroby s vývozem do celého světa a předním podnikem v jihočeské metropoli. Málo se ví o tom, že po celou dobu si KIN udržoval také exportní závod ve Vídni. Dalším vítězstvím v listopadu 1989 se otevřela cesta volnému podnikání, stejně tak jako po transformaci a privatizaci černé ruce volného trhu, následně i korupci a neříkejme přímo - k rozkrádání celého národního hospodářství. Naši Hardtmutku teď vlastní věrný syn strany (dříve s vedoucí úlohou) a poslušný příslušník dělnické armády LM Ing. Vlastislav Bříza. Nikoho ale nepřekvapuje, že proti tomu žádní studenti ještě nedemonstrovali.

Stojíme na konci roku 2012 a ruská metropole Moskva zažila velkolepé oslavy 222 let značky Koh-i-noor. Úžasná podívaná v multifunkčním komplexu Arena Moscow. Na 700 hostů z Ruska, USA, Itálie, Spojených arabských emirátů. Audiovizuální a kulturní show s ukázkou historie firmy, která sem dodává tužky téměř od dob carevny Kateřiny II. Generální ředitel cítil po právu hrdost i radost, vždyť generálním partnerem byla Jeho Excelence šejk Sultan bin Ahmed Al Qassimi a odměnou pro nejlepší obchodníky roku byly drahokamy v podobě investičních diamantů. Nechyběl český velvyslanec P. Kolář, jihočeský hejtman J. Zimola, náměstek primátora M. Joch.

Tady vidíte, jak je to jednoduché. Úplně jako v Americe. Stačí jen být ve správnou chvíli na správném místě. Pokud jde o domovinu, tak ještě mít za sebou správnou stranickou minulost. Moudrý otec vždycky říkal: „Kdo chce s vlky být, musí s nimi výt.“ Za každého počasí. Demokracie, nedemokracie. Svoboda, nebo totalita. Ale neodbíhejme.

Hardtmuthka už není jen tak ledajakou tužkárnou. Dnes je to impérium Koh-i-noor holding.

V rodinném klanu jsou již dobří následovníci, kteří budou úspěšně pokračovat v tradici. Jistě daleko lépe než kapitalisté s prohnilým imperialismem. Někdo (jak z počátku dokumentováno) tomu musel obětovat 200 let, v době dnešního pokroku a neomezené technické revoluce a osobní vynalézavosti k tomu stačí jen dvacítka. Přímo do srdce Prahy (Na Příkopě) vstoupila značková prodejna. Je to reprezentativní výloha a nabízí pouze umělecký sortiment. Budějičáci si v době reálného socialismu chodili do Logarexu (Logára) pro celuloidové výrobky (pravítka, křivítka, štítky i logára…). Dnešní Logarex Smart Metering vstupuje na trh jako výrobce elektroměrů. Přesněji řečeno: AMM Ready elektroměru, který splňuje regule EU. Zpočátku se bude vyrábět v Číně (!). Bude využito i logistické podpory jednotek v Bulharsku. Je to vyvrcholení tvrdé týmové práce. Jak bylo možné vidět na MSV v Brně, nadšeni jsou i ministr Kuba, prezident Svazu průmyslu a dopravy Hanák, generální ředitel ELA Hybner.

V Düsseldorfu se na veletrhu COMPAMED 2012 premiérově představila a. s. GAMA GROUP (předseda představenstva Ing. David Bříza). Vedle standardních jednorázových výrobků pro zdravotnictví, laboratorních a veterinárních produktů z plastů, bude firma dodavatelem služeb a komplexním producentem. Bude spolupracovat se sesterskou společností Koh-i-noor Ponas, která je v Evropě již respektovanou nástrojárnou. Dokáže tedy nakreslit, zhotovit prototyp, vystříknutí i extruzi komponent včetně následné montáže až po balení nebo sterilizaci ve vlastní sterilizační komoře. Mezi nové technologie patří svařování ultrazvukem, lepení jinými druhy lepidel. Výrobní závody jsou v Jimramově, Dalečíně, Trhových Svinech, Litomyšli a Milevsku. Právě v Jimramově se dokončuje nová lisovna plastů za dvacet milionů. V Dalečíně se od podzimu vyrábí plastové lahvičky s hladným, bezešvým povrchem a kvalitním hrdlem pro uzávěr. Určeny jsou pro zdravotnictví, potravinářství i kosmetiku. Nová lisovna plastů se staví v Poličce, s výrobou se počítá od května 2013. 

Netřeba podotýkat, že bude vybavena moderními technologiemi, důležitý je chladicí systém lisů a vstřikovacích forem. 

Abychom se vrátili k tradiční tužkařině, nutno doplnit, že v českobudějovické tuhárně začínají vyrábět plastové tužky. Nová investice do výrobní linky představuje sofistikovanou technologii, složenou z několika technologických celků: automatizovaného navážení komponentů, přípravy granulátu, koextruzní linky a dokončovacího zařízení. Vše s minimálním podílem lidské práce. Tím se omezují možné  lidské chyby a snižuje prašnost prostředí. Výsledkem je moderní, atraktivní kulatá, šestihranná nebo stále oblíbenější trojboká tužka. Zařízení je z USA. 

V závěru bychom si měli znovu vzpomenout na „starého pána“. Kéž by tady zase byl! Produkce jde směle nahoru, s tím zcela nepochybně i rodinné zisky. O tom svědčí i nedávný KUP, kdy se do vlastnictví širší rodiny dostala i bývalá Poliklinika Sever, dostatečně veliké zdravotnické zařízení jihočeské metropole. Uvážíme-li, že krajská nemocnice se po politickém boji stala akciovkou a bývalá Poliklinika Jih (dnes MEDIPONT) přešla do soukromých rukou miliardáře Kellnera, měl by z toho rozhodně velkou radost i světový podnikatel Tomáš Baťa. Jen to jeho království se u nás nějak rozkutálelo. A zeptáte-li se paní a dívek v Hardtmuthce, jak je o zaměstnance pečováno, tak vám svorně odpoví, že jim na dílnách ani pořádně nezatopí a sociální zařízení zůstává v neutěšeném stavu. Tak s pomocí Boží do dalších budovatelských let. (Napsáno v lednu 2013)

Po první veřejné volbě prezidenta republiky se objevila řada informací o psacím náčiní pro prezidenty. Takže je historicky dokázáno, jak V. Klaus chtěl v roce 2003 podepsat při inauguraci slib, ale připravené pero nepsalo. Použil tedy to ze svého sáčka. Navázat na tradici dávat státníkům drahá a kvalitní pera by se hodilo i současným rodinným vlastníkům. Vždyť pery od Hardtmuthů psali již rakouští, rakousko-uherští i prvorepublikoví státníci možná od samého založení firmy s tímto sortimentem. Jedná se o pera kolekce Prezident, čítající pouhých deset kusů. Podle informací jihočeského tisku (Deník) údajně pero č. 2 nabídl generální ředitel i nově zvolenému prezidentovi. Do vzniklého mediálního šumu se přimotala hodnota v částce milionu korun. Na to pan prezident reagoval odmítnutím s dovětkem, aby firma milion věnovala na psací potřeby žákům těch škol, v jejichž regionu se firma nachází. Mluvčí společnosti pak vysvětlil, že výrobní cena je necelých sto tisíc, hodnotu milionu by mohla dosáhnout při případné dražbě. 

Jako dovětek si neodpustím kritickou poznámku na vrub autora článku v Českobudějovickém deníku, který uvedl, že „Pery z Budějovic psali … státníci již od doby založení výrobní firmy, tedy od roku 1790“. Nevím, opravu nevím, na tu dobu se již nepamatuji. Z textu uvedeného na začátku však vyplývá, kdy byla továrna ve Vídni i v Českých Budějovicích založena a s jakým sortimentem.

František Růžička, České Budějovice     

Popisky:

Josef Hardtmuth, zakladatel továrny.

Továrna Koh-i-noor na historické fotografii z 19. století.

Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích dnes.

Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích dnes.

Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích dnes.

V. Klaus dostává od V. Břízy pero ze zlata.