Svobodné noviny na internetu

Už jsem sám sobě protivný svým škarohlídstvím, protože se nakonec dost i splní. Přesto, když vidím a slyším kolem sebe tu do nebe volající nestydatost takových, kteří se derou po zádech těch slušnějších za každou cenu nahoru, pokouším se opětovaně o nemožné: vysvětlit alespoň těm, po jejichž zádech se šlape, že to, co se kolem nás děje, není dobré. Že se to obrátí proti nám všem. Bohužel – zpravidla zbytečně.  Konejším tím tedy alespoň své svědomí, že jsem udělal všechno, co jsem mohl, i když vím, že mně ani těm ostatním to vlastně neprospěje. Dobré úmysly jsou teď zločinné. Zlo se vyplácí, satanismus je asi opravdu lepší. Tak hluboko jsme klesli…

Příčina je u mne asi v dědictví po mé matce, která velmi nenáviděla bezpráví. Ve schopnosti odhadnout vlastnosti lidí nebo utajované spekulace. Nějak podvědomě se mi totiž při pohledu na některé lidi, které blíže ještě neznám, vybavují jejich možné vlastnosti. Snad podle vzhledu nebo mimiky, či pohybů, to nevím, ale většinou se příliš nemýlím. Zejména ty, kteří se snaží klamat své okolí, prozradí některé znaky v chování, když se nekontrolují, a na okamžik zapomenou, že se musí usmívat a radovat. To si moje hlava nějak převede na jejich skutečný obraz. Tak vznikl například článek „Nečas nejen v počasí“, „Ó Obama“ a jiné, jejichž předpovědi se bohužel pro nás vyplnily. Bojím se, že se vyplní i moje představa o panu Bělobrádkovi a jiných.

Stejně tak si dokážu vybavit podle podobných náznaků skutečný záměr některých jednání a „vycítit“ podvody a klamavá prohlášení. I na ta, bohužel, dochází v neprospěch lidí kolem mne a cítím jakousi povinnost jim otevřít oči pro poznání skutečného záměru. (Bude vládnout člověk, peníze, nebo energie?) Bohužel je to málo platné. Kdo nechce poslouchat, je hluchý. Na vojně jeden spolutrpitel to obvykle komentoval trochu vulgárním, ale výstižným výrokem: „Říkej volovi, že je vůl, když on ti stejně nerozumí!“ A já jsem si to doplňoval: „A kdyby ti porozuměl, tak tě nanejvýš kopne!“ Takový už je život!

Demokracie jako vláda lidu se proměnila na demos-okradcii a lidé si to nechají zatím líbit. Jak psal Miroslav Dolejší: Mezi lidmi není vůle zbavit se útisku a vládnout si skutečně sami. A to i přes to, že zavedení relativně snadné důkladné lidové kontroly, třeba tak, jak jsem už několikrát psal, by dalo naději na zlepšení. Lidová kontrola KSČ, která se zabývala i anonymními oznámeními, byla velkým postrachem i mezi neplechu tropícími komunisty a v mnohém omezila jejich totalitu. Právě takoví však po pádu komunismu přeměnili kabáty a v liberální atmosféře dnešní doby kují pikle dál. Dokonce ještě účinněji, neboť se dokáží „zamontovat“ do politických stran a významných funkcí a z této pozice si upevňovat svůj vliv (jako například v Rumunsku, kde si odhlasovali v horní komoře beztrestnost při korupci a zneužití postavení, či u nás snahou zrušit lustrace).

Stejní zkrachovanci, kteří přivedli a přivádějí republiku na mizinu, se cpou znovu do stejných funkcí, posílených dalšími zástupci milionářů, povzbuzených nejen Klausovou amnestií, ale stejnými nadějemi, že se smaže jejich nevábná minulost a ze současných prohřešků budou imunizováni. Znovu ti, kteří by měli hájit především české zájmy, si jezdí pro instrukce do Ameriky nebo k Bildebergům – a dnes už to ani nezapírají (Bělobrádek). Celý systém, lakovaný na demokratičnost, je tedy jen banánovou (montážní, řepkovou) republikou, řízenou několika spolu soupeřícími mafiemi, vysávajícími výsledky práce našich lidí. Nejhorší na tom je, že tak činí za aktivní pomoci našich „stávkokazů“, kteří za trochu lepší, nebo vůbec nějaký plat jsou ochotni pomáhat při nestydatém okrádání svých spoluobčanů.

Podíváme-li se na počmárané nebe neúnavnými sprejery chemitrails, křižujícími a otáčejícími na našem nebi ze stále nevysvětlených důvodů, roztahujícími se do šedých pásů sprejovaných částic, už rezignovaně litujeme jen modrého nebe, aniž bychom si uvědomovali, že to na nás padá na všechny a slouží to nějaké, velmi utajované věci. Lépe informovaní miliardáři si staví bunkry pro pohodlné přežití až tří generací desítky metrů pod zemí. Nám na jedné, zdánlivě opoziční stránce radí přidělat octem nasáklý hadr k zadnímu stěrači a jezdit pod mrakem. V osobní ochraně asi slouží nejlépe alkohol (soudě podle politiků). Stejně ale nás to asi při schopnosti ovlivňování počasí a válčení suchem, povodněmi, tornády a probuzenými sopkami asi dlouho trápit nebude. Příroda v jejich službách, nebo vlastní naštvanosti se postará…

Odboj proti terorizující hordě chamtivých mafiánů sice existuje, ale jak je už zvykem – pod pokličkou. Tentokrát na internetu, kde v novodobém samizdatu kolují i velmi vtipné a fundované postřehy. Nedávno jsem našel v poště zprávu o údajném prohlášení ve slovenském rozhlasu proti mafiánům, aby opustili tuto zem a nechali nás žít po svém. Je to Alternativa 3 zdola a napadla mě při tom hříšná myšlenka: Na Měsíci byl vyfotografován předmět, což by mohla být tisíce let stará kosmická evakuační loď. Neopakuje se historie? Kdyby se lid zbavený pijavic dokázal domluvit o rozumném způsobu života, mohlo by nám být při dnešním stavu techniky hej. Bohužel ale asi zase jen na pár let. Dědičný hřích v genech lidstva by zase vykonal své.

Takže: vrátím-li se k nadpisu, mám tisíc a jeden důvod vidět naši budoucnost černě. Přestože jsem zdaleka nepopsal všechny důvody, ten pocit blížící se neurčené katastrofy je stále silnější. Může ji způsobit náhoda, rozzlobená příroda, ale nejspíše člověk sám. Prášky ani víra proti tomu nepomohou. To jsou jen další prostředky rádoby hybatelů tímto světem. Nezbývá než „Maul halten und weiter machen“ (držet hubu a dělat dál) pro blaho našich uctívatelů knuty a zlatého telete a čekat, jak to dopadne…

12. 12. 2013

Ing. Vladimír Veselý

P. S.: Včera proběhla v televizi repríza pořadu paní Bubílkové z konce premiérování Miloše Zemana. Bylo to tak aktuální, že jsem měl dojem, že se čas zastavil. To jsme tak nepoučitelní?

V. V.