Svobodné noviny na internetu

Prostřednictvím Miroslava Dolejšího jsem se kdysi seznámil s bývalým ředitelem Statistického úřadu První republiky Dr. Feifrem. Při našich pozdějších debatách mi Dr. Feifer jednou řekl, že statistikou lze dokázat všechno. Jistě. Nesprávným sběrem informací počínaje, až stanovením pořadí důležitosti, a další manipulací čísly možno dojít k závěrům, které nemusí vůbec odpovídat pravdě. Při sběru informací pro průzkum veřejného mínění stačí záměrně zvolit nereprezentativní místo, zdroj, odkud informace vezmeme/dostaneme, a výsledek bude pokaždé jiný. Chceme-li úmyslně zavádět veřejnost, může se to dít právě tímto a nejrůznějším dalším způsobem. Záměrně špatně či demagogicky postavené otázky jistě zkreslují skutečnost. Výsledky pak, co slouží politikovi, zájmové skupině či obchodu, nemusí být pro dobro prostých lidí. Někdy ani výsledek „profesionálního mínění“ není směrodatný pro přesvědčení občana samotného.

V měsíčníku jisté vážené britské instituce byla nedávno uvedena anketa profesionálů na ekonomickou situaci. Na otázku: Myslíte, že už mohou být vidět „zelené výhonky“ ekonomického oživení? 60 % dotazovaných odpovědělo kladně. Ano. O několik dotazů dále zněla otázka redakce: Jste spokojen s vládou, jak řídí ekonomii země? Odpověď prakticky v rozporu s odpovědí předchozí ze 48 % zněla: Ne!

Je to jen humorné?

Jsou ovšem také jiné, daleko závažnější případy zavádění společnosti, jako je pomlouvání či rovnou napadání občanů, osočování národů či ostouzení států, a to tiskem či jinými masovými médii. Jak víme ze současnosti, dědici Hitlerova způsobu manipulování evropského mínění proti Čechům a Čechoslováků vedou soustavné tažení. Češi oproti tomu od nejstarších dějin byli nabádáni být spravedliví a pravdu každému přející (Hus). Někdy tedy ani neregistrujeme, že za rafinovanými pololžemi či 100% výmysly a falzifikacemi skutečnosti není hledání pravdy, ale jsou cíle nás okrást a zničit. Připravit nás o svobodu a naši otčinu dát do područí nepřátel.

Že se toho za této situace chopí i ti, kteří se jinak hojí na tom, co jim nikdy nepatřilo, je samozřejmé. Proč by si nebrali, když občané, rodilí Češi, bezbranně přihlížejí. Někdy faktů neznalí cizinci píší statě a knihy o pomyslných ublíženích a nutné nápravě na úkor Čechů. Připravují si cíleně světové veřejné mínění ke svým gólům. To se děje permanentně, Manipulace, manipulace a manipulace.

Ze všech zásahů vůči zneužívání, dokonce světového tisku, proti nám, Čechoslovákům, uvedu markantní příklady.

30. listopadu 1997 otiskl The Sunday Times článek: „Vina, která se stydí mluvit o hanbě“. Byla to obžaloba, že my, Češi, jsme se obohacovali na židovském utrpení za II. světové války. Paradoxně byla uvedena německá jména a jména Němců z našeho pohraničí atd.

Napsal jsem odezvu/obhajobu Čechů a uvedl, jak jsme za nejtěžších podmínek zachraňovali Židy a dokonce rituální/votivní stříbro z pražských synagog, takže po válce mohlo být synagogám navráceno. Dnes se návštěvníci Prahy obdivují s úctou těmto památkám. Kdo dá kredit Čechům?!

Editor Timesů otiskl esenci mé obhajoby 7. prosince 1997.

Z podobných příkladů víme, že nepřátelství proti nám v současné době je na Západě dokonce vítáno. Je tendence vytvářet absurdní veřejné mínění, že za druhou světovou válku mohou Čechoslováci. Slušní Angličané totiž stále cítí svoji vinu za zradu vůči nám a našemu Československu v Mnichově 1938. Někteří se ale chtějí nějak historicky ospravedlnit a dát za pravdu Hitlerově ochraně německé menšiny z našeho pohraničí.

To je živeno v rámci „evropské spolupráce“ (z cizího krev neteče) těmi, kteří už zapomněli na důsledky politiky „usmiřování“ britského ministerského předsedy Nevilla Chamberlaina s Hitlerem.

Nejnovější tažení jistých kruhů Západu proti nám je pochopitelné, poněvadž nechtějí nechat padnout své „koně“, do kterých tolik investovali, a ti jim po posledních prezidentských volbách v České republice ztrácejí půdu pod nohama. Kolik těch jejich „koní“ za dvacet let naší národní postkomunistické benevolence/tolerance vypěstovali, vidíme denně.

Jak jsem už řekl, k „domácímu“ tažení proti nám samotným musí být přitakáno zahraničím, aby to platilo. Na to přece stále ještě dáme, ač bychom už dávno měli západní růžové brýle mámení zatratit a být realističtí.

Ve světovém nedělníku The Sunday Times z 6. 10. 2013 u článku „Ženy z domácností ochotné i zabít pro Hitlera“ – a zcela bez jakékoliv návaznosti na něj – byla zveřejněna fotografie Hitlera ve vlajkoslávě hakenkrajců, kterou aranžuje jakási žena v německém dirndlu s popiskem: „Češka se připravuje přivítat Hitlera.“

Poněvadž šlo o vyloženou dezinformaci, napsal jsem protest panu editorovi. Po více než týdnu mi volali z redakce Timesů, aby se mi omluvili. Žádal jsem ale opravu v tisku. To skutečně 20. 10. 2013 uvedli, a že nejde o Češku. Jenomže napsali: The woman was in fact from Sudetenland, a Germanspeaking region of Czechoslovakia. (Žena byla ve skutečnosti ze Sudetska, německy mluvícího kraje/oblasti Československa.)

Tedy jistě k potěše „soustavně ubližovaných Němců“ redakce Timesů použila terminologii, kterou razil pan Hitler, když přesvědčoval lorda Chamberlaina k tomu, aby nás jemu a Německu předhodil jako oběť evropskému míru. Ten mír, jak jsme zažili, se obrátil v hroby milionů.

Na můj další dopis z 21. 10. 2013 k této „omluvě“ se Timesy už neozvaly.

Tak se vytváří/dělá světové veřejné povědomí a nakonec mínění, které v důsledcích může vést či často vede ke katastrofám.

Nejhorší na příkladu je, že jsem nikde, ani v krajanském tisku, neviděl zmínku, že by se k záležitosti vyjádřilo a nás se zastalo české velvyslanectví.

Je to pozůstatek ministrování pana Schwarzenberga?

Londýn, 25. 11. 2013

Euring. Dr. Bohumil Kobliha

P. S. Kopie citovaných dokumentů má redakce k dispozici.