Svobodné noviny na internetu

Kdo by neznal naši dětskou hru na řemesla? Až do dospělosti a někdy z rozmaru jsme ji hrávali i později. Nevím, kdo ji vymyslel, ale byla zábavná, výchovná i moudrá. Učila nás znát řemesla a přemýšlet o nich.

S dobou jsme bohužel na řemesla jaksi pozapomněli, jsme omračováni výdobytky věd a oslňováni univerzitami. Studenti chodí dnes „na vejšku“, na Západě na „uni“. Jak ležérně vznešené!

Přitom víme, že bez základního poznání, co jak je a jak se co dělá, nepronikneme nic pořádně.

Velká Británie, která se svým rozpadajícím panstvím chtěla dřívější poddané státy něčím připoutat, všude, kam dosáhla, zakládala univerzity. Zabila několik much jednou ranou. Především nadprodukcí svých kolejí a univerzit dala možnost odlivu k učitelování jinde. Novým univerzitám bývalých kolonií nalinkovala propagací cestu toho, aby kupovali, dle a po nabytém vzdělání, dále to nejlepší (totiž britské), dala jim k tomu světový jazyk a dokonalou inzerci. Světu pak humbuk bývalého koloniálního pozitiva.

Kdo to může nechválit? Poznal jsem ale v terénu rozvojových zemí, jak studentům chybí základní vzdělání a to, čemu se v Evropě říká: nižší a středoškolské. Produkty podle toho vypadají. Ještě že jsem jakýmsi zázrakem zachránil část svých učebních textů ze Smíchovské průmyslovky. Mohl jsem tak adeptům vysokoškolského inženýrství v Africe pozvolna přibližovat základní znalosti, podstatu věcí, pojmy a terminologii (ovšem přeložené do angličtiny). S povzdechem tedy mohu konstatovat: jak by prospělo občanům i zemím, kdyby se do Třetího světa vyvezl evropský řemeslný a průmyslový um a k němu základní vzdělání!

Ale to by neposloužilo imperiálním a kapitalistickým shora jmenovaným účelům a cílům.

Bohužel vidíme, že móda univerzit zasahuje dnes všude. V některých případech máme dojem, že jde až o recesi, a to nejen u tzv. Mickeymouse předmětů.

Anglický princ William, nyní s titulem Duke of Cambridge, chce po své vojenské kariéře dosáhnout vzdělání na Cambridge University, jejímž je patronem. To je jistě potěšeníhodné. Jde o desetitýdenní kurs Užitečného vedení (Substainable Leadership). Princ/Duke bude umístěn na katedře půdní ekonomie (Land Economy). Někteří studenti z Cambridge tomu říkají „katedra travního managementu“. Také poukazují na to, že princ získal k univerzitnímu vzdělání přístup „zdarma“(free pass), poněvadž nemá požadované kvalifikace pro postgraduální studium na Cambridge.

Jak můžeme děkovat našim moudrým předkům, a zejména průmyslovému kapitánu Baťovi, za jeho přístup k výrobě a cestě učení, vyučení a vzdělávání svých pracovníků. Ještě dnes každý dosud žijící baťovák vzpomíná, jak než byl propuštěn po vyučení k práci či dalšímu vzdělávání, musel ušít ručně pár svých bot, aby ukázal, že zná a umí řemeslo.

Naše československé státní školství bývalo jedinečné. Vždyť náš Amos Komenský dal umění učit světu. Jinde dosud tápají v základním!

Osobně jsem vytěžil z těch našich pokladů vše. Začal jsem po měšťance (Hlavní škole) po II. světové válce na Odborné automobilní při Smíchovské průmyslové škole, kde byly napůl základní teoretické předměty a napůl praktické dílny. Kovárnou počínaje, truhlářskou a modelářskou dílnou pokračuje, a přes práci na všech obráběcích strojích až k závěrečným technikám a pracím na opravách automobilů a jejich motorů. Takové vyučení dalo adeptům užitečného díla certifikát, že si mohli založit svoji vlastní autoopravnu. Také se otevřely oči a možnosti pro škálu toho, co mohlo přijít či následovat na Vyšší průmyslovce a nakonec na ČVUT, fakultě strojní či elektrotechnické.

Neříkejme, že takový přístup a postup vzdělání je užitečný jen pro technické obory. S hrůzou totiž zažíváme, že na Západě a zejména v Anglii doktor neumí obvázat ránu a nechává to sestřičce. A nejde jen o „šetření“ jeho drahocenného času. Jde o nedostatečnou zručnost a skutečné neumění. Rovněž bohužel o profesní snobismus, který je v Anglii tak běžný – a pro nás zcela nepochopitelný. Ještě donedávna patřilo v nemocnicích k běžnému, že k vizitacím chodili konzultanti v tmavých šatech s rudým karafiátem v klopě! Bílý lékařský plášť byl jen pro nižší stupně. Teprve před dvěma roky přestali lékaři v pokrokových ordinacích a nemocnicích nosit bakterionosné civilní vázanky. Někde ještě ale pokračují!

Nakonec situace dospěla k tomu, že z týmu zkušenějších sester se zakládají pohotovostní střediska – záchranná služba, kde dostanete bez objednání ošetření na počkání od zkušené ošetřovatelky… A kde je tedy ta univerzita?

Nuže: „Zas po prohře se vracet k východisku a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát.“ (Kipling)

Londýn, 15. 1. 2014

Euring. Dr. Bohumil Kobliha