Svobodné noviny na internetu

Premiér v demisi Andrej Babiš pronesl v úterý 17. dubna 2018 následující parlamentní projev o zahraniční politice státu. Vyjádřil se k bodu: „Pozice vlády České republiky k událostem v Sýrii.“ Řeč vyniká absurditou, nevelkou gramotností a občas i nesmyslností.

Nepochybujeme, že za neotřelou formou projevu, který připomíná proslovy hasičů z Formanova filmu „Hoří, má panenko“ se skrývají i skutečná stanoviska premiéra členské země EU a NATO.

Nicméně formální provedení této parlamentní řeči si žádá naši pozornost. Uvítáme názory psychologů, psychiatrů anebo i jazykovědců na tento pozoruhodný fenomén naší současnosti.

Jedná se o doslovný záznam ze stenoprotokolu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Předseda vlády Ing. Andrej Babiš:

Vážení kolegyně a kolegové,

no, tento bod navrhl pan poslanec Zaorálek, který byl čtyři roky ministrem zahraničních věcí. A já se divím, že tenhle plamenný projev jste, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, nepronesl už v únoru 2014 nebo dřív. Zahraniční politiku většinou reprezentuje ministr zahraničních věcí. A samozřejmě i premiér. A naši ministři se vyjádřili. Ano. A to, že jsem řekl, že bylo nevyhnutelné, no když to pan Trump řekl, že to udělá, no tak asi to bylo nevyhnutelné.

A to, že jsem si dovolil následně kritizovat Evropu, která vlastně měla to řešit – a kdy to měla řešit? No přece v roce 2014, když vznikla ilegální migrace, že skutečně utíkali lidi ze Sýrie před válkou. A co udělala ta Evropa? Já si to nemůžu říct? Někdo mně vyčítá, že nejsem dostatečně proevropský? Já myslím, že v posledních týdnech jsme to jasně dokázali, že jsme solidární. A proč bych já nemohl vyjádřit svůj názor? Že Evropa zaspala dobu, že celé to teritorium přenechala komu? No tak teď se tam setkaly Írán, Turecko a Rusko. Že jsme vyklidili pole. Ano, pan Obama to asi nezvládl, ten náš vliv. Je to náš spojenec. A proč bych to já nemohl říct? To neznamená, že vláda se k tomu jasně vyjádřila. Ano. Ale místo toho, abychom to řešili mírovou cestou, že by ti nejvýznamnější politici Evropy hned po nástupu prezidenta Trumpa svolali schůzku za účasti prezidenta Putina, Erdogana atd., abychom vyvíjeli nějakou diplomatickou ofenzivu, no to se nestalo. Tak jsem si dovolil říct názor, že se mi to nelíbí a že samozřejmě to teď nic nevyřeší, pravděpodobně, že pro ty Syřany to není řešení.

A x-krát jsem říkal, že Evropa prioritně to měla řešit diplomatickou cestou. A já nevím, jaké úsilí jsme vyvinuli v Evropě, nebo jaké úsilí jste vyvinul vy, pane poslanče jako ministr zahraničních věcí. Budete argumentovat „my tu asi nejsme na to, abychom řešili celý světový mír“, ale když máme teď takové plamenné řeči, tak jsme je mohli vést tehdy v těch funkcích. Já jsem si dovolil kritizovat Evropu, že my jsme to měli řešit, my jsme měli uplatnit vliv v Sýrii, a ne to přenechat těm, kteří dneska to převzali. A nás se to týkalo bytostně. Ta migrace. My jsme měli pomoci těm lidem. Marshallovým plánem, domluvou. A je jasné, že po nástupu nového prezidenta… Já jsem neviděl takovou velkou iniciativu. A to, že se to nedá udělat bez Ruska, bylo jasné. Takže proč bych já nemohl říct svůj názor? My jsme se k tomu jasně vyjádřili jako vláda, vyjádřili se k tomu ministři, ale to neznamená, že nemůžu k tomu něco dodat. A to jsem i udělal.

Děkuju.

(Slabý potlesk z pravé strany sálu.)

(Převzato z internetového periodika FORUM 24, 18. 4. 2018)

─────

Poznámka redakce SN:

Přiznám se, že jako bývalý češtinář jsem za svou učitelskou kariéru vyslechl a přečetl nejrůznější proslovy, projevy a texty ‒ včetně stovek maturitních slohových prací. Proto mne nepřekvapí žádná pravopisná chyba ani chybné slovní spojení v mluveném projevu. Někdy je zkrátka lidský jazyk rychlejší než pohotovost mozkových závitů příslušného řečníka. A premiér A. Babiš patří k těm lidem, o nichž se říká, že rychleji mluví, než myslí. ‒ Babišův projev, pronesený v Poslanecké sněmovně dne 17. 4. 2018, je toho dalším důkazem. Hodnotit to nebo rozebírat nemá valný smysl, protože tento projev nesplňuje základní kritéria, kladená na mluvené projevy. Pokud bych to měl hodnotit z hlediska klasifikační stupnice, byla by to jasná nedostatečná – možná dvakrát podtržená. Aspoň víme, s kým máme tu čest. Jak se říká: „na první huby otevření“. Zmýlit se nemůžeme. ‒ Věc je o to horší, že tento politik, jemuž chybí špetka obyčejné lidské soudnosti, stojí v čele našeho státu. Srovnávat Babiše s Jakešem není úplně na místě. Jakeš zase tak špatný řečník nebyl (jeho „legendární“ projev z Červeného Hrádku je jen ojedinělým vybočením): byl to profesionální politik-rutinér, navíc s jasným ideovým zaměřením. ‒ Nic z toho Babiš nemá. Je-li Zeman chorobně domýšlivé individuum, které se zuby nehty drží moci a nehodlá se jí vzdát, chová se Babiš jako vytrvale bzučící moucha, které je sice všude plno, ale nemá nám co říci. A když mluví, výsledkem jsou tyto slovní „průjmy“: nedá se to poslouchat a k pochopení toho, co by nám autor rád sdělit, si musíme vzít překladatele z „agrofertštiny“ do češtiny. ‒ Kdyby Babišovu parlamentní řeč slyšel jazykovědec F. Trávníček či spisovatel P. Eisner, autor známé knihy „Chrám i tvrz“, jež je oslavou českého jazyka, asi by nevěřili tomu, kam až dnešní čeština klesla. Níže nelze: tam už je jen „žumpa“. ‒ Po tom všem se nabízí logická otázka: Máme vůbec zapotřebí, aby v čele našeho státu stála takováto osoba, jejíž hatmatilka je vydávána za jazyk národa s tisíciletou historií? Je to ostuda nejen A. Babiše, ale i všech občanů, kteří k tomu mlčí.

18. 4. 2018

‒ RJ ‒