Štědrý den – František Růžička
Někdy je dobré a snad i nadmíru účelné, abychom nejasné souvislosti objasnili, nebo rozvedli hned na začátku svého sdělování. Takže – staň se.
Je Štědrý den roku 2016, krátce před devátou dopolední. Právě se vracím z města, přesněji řečeno z ranních rorátů, které se v tento den ještě od 08 hodin konají v klášterním kostele Obětování Panny Marie v jihočeské metropoli. Stejně jako mnoho dalších, mám ještě za úkol něco nakoupit, někam dojít, prostě cosi nevyřízeného vyřídit. Takže svému okolí nevěnujete zase až tolik pozornosti. Město dosud nezachvátil děs posledního půldne překotného nakupování. Pokud jste totiž na něco zapomněli, v odpoledních hodinách už budete muset obíhat ulice, která vietnamská večerka má ještě otevřeno. Ale neodbíhejme od merita věci.
Na pár desítek metrů před sebou, na protějším chodníku, vidím postavičku držící něco jako noviny nebo časopisy. Hned je mi jasné, že je to prodejce (kamelot, nabízeč ???) časopisu Nový prostor. Aniž bych jakkoliv zaváhal, mířím přímo k němu, je přece ten posvátný den obdarovávání bližního svého. Znám stanovenou cenu, podávám zlatku (50 Kč) a dostávám časopis, který vkládám do kabely. Se slovenským přízvukem se mi dostalo uctivého popřání, a tak s pocitem vnitřního uspokojení pospíchám za naplánovanými povinnostmi a dál k domovu.
Teprve v odpoledních hodinách, když už je téměř všechno připravené, vůně se prohánějí po bytě a k čerstvě napečenému cukroví se připojuje silná vůně z šálku černé kávy, se pointa děje vykresluje. S posledním douškem zaujímám vodorovnou polohu, abych jednak ulevil namoženému zádovému svalstvu, ale abych také nahlédl jak do včerejších novin (čerstvější už nevyšly), tak i do onoho Nového prostoru.
Nehodlám se dále podrobněji rozepisovat. Andělíček už mává křídly za oknem a Ježíšek se blíží s plejádou nesplněných přání. Čtu si, čtu si… O všem možném. Ale také snad i o nemožném. Na téměř posledních stránkách časopisu jsem se bedlivěji začetl do událostí na žhavém Blízkém východě… Nejsem žádný znalec, ale i po té laické stránce se mi cosi nezdálo. Nejasnosti se rozplynuly, když jsem zacílil svůj zrak na konec obsáhlejšího článku, kde stálo, že originál vyšel původně v časopisu Jungle World 25/2014 a byl přeložen z němčiny… Jak jinak, vrátil jsem se na titulní stránku. A světe – div se! Datum červenec 2014 začerněný (č. 441), cena začerněna. Ještě uvedeno evidenční číslo (prodejce) a malůvka, že se jedná o archivní exemplář… Zajímavé štědro-předvečerní a překvapující nadělení. Krev temně zbarvuje pouštní písek zdejšího bojujícího regionu (za svobodu, nesvobodu, nebo příchodu nového Spasitele???) proudem.
Aby toho nebylo dost, pochlubil jsem se manželce, která již dotvářela poslední krásu na štědrovečerní tabuli. Jen tak volně zkonstatovala, že původní cena 40 se časem zvedla na 50 a právě před několika dny chtěla časopis také zakoupit. Pro neznalce dodejme, že polovina z prodejní ceny je ve prospěch prodávajícího, kterému je určen dosti přísný režim k rozšiřování (snad až zbytečný, neboť nesmí tisk nabízet). No řekněte, jak by takovej Sobotka mohl vládnout, kdyby nemohl nabízet a slibovat hory, doly. Prodávající jí sdělila, že „dneska“ je to za stovku. Prý je u toho ještě cédéčko…
Tak vám nevím, zda to vydavatel myslel jen a jen v dobrém, v tónu vánoční nadílky. Tu stovku si přece jen důchodce rozmyslí a z mladých nikdo o prodejce ani okem nezavadí. Ještě mne bude zajímat, zda tyto řádky najdou místo v některém z dalších čísel a eventuálně, co k tomu napíše redakce a vydavatel.
S pozdravem – sliby a dobré činy se mají plnit a konat nejen o Vánocích. Kéž mají bezdomovci kde hlavu složit, strádající alespoň tu primátorskou, premiérskou, prezidentskou či kardinálskou polévku.
František Růžička, Hlas svědomí