Ruku v ruce
V souvislosti s konáním zimních olympijských her v jihokorejském městě Pchjongčchangu bylo oznámeno rozhodnutí, že Severní a Jižní Korea půjdou při slavnostním zahájení společně pod jednou vlajkou. Navíc poprvé v historii postaví společný tým hokejistek. To ale dost rozladilo jihokorejské hokejistky, které se zprávu dozvěděly měsíc před zahájením a namítají, že je to oslabí. Toto rozhodnutí musel schválit i MOV. KLDR vyšle asi 550člennou delegaci, ve které bude i orchestr, roztleskávačky (umí to z přehlídek), družstvo na převádění taekwonda, další sportovce, vysoké činitele a novináře.
No prosím – toť počin tak antagonistických stran od roku 1953!
Nějak mne mrazí v zádech, když to přirovnám k současné domácí politické scéně. Volba prezidenta, tak významná politická událost, vtiskla při své první volbě před pěti roky punc nesmiřitelnosti mezi obyvatelstvo ČR. Kde zůstala parlamentní diplomacie? Ale, co jsme chtěli, to máme. O demokracii můžeme klidně svobodně diskutovat u piva. Ale bez cigarety. Takže i po prvním kole se semkla smečka neúspěšných do jednoho šiku proti stávající hlavě státu. Jelikož tyto řádky jsou psány v době, kdy k volebnímu aktu druhého kola dosud nedošlo, není proto znám ani vítěz, či nevítěz… Zvítězí-li pan profesor Drahoš, jistě to přinese další a další trafiky pro jeho podporovatele. Pojem „trafika“ je v naší politické scéně již dostatečně profláknutý. Netřeba se k jistým zákulisním jednáním ani vracet. Známé jsou měšce pana Bakaly, Křetínského a jiných. Naopak: zvítězí-li zase Ing. Miloš Zeman, potečou další kýble špíny (stejně jako v předvolební kampani) a nejnešťastnějším božím stvořením bude tajný rada Kalousek. No řekněte, není to všechno také jako „ruka v ruce“? Nebo ručičky v ručičkách? Bez rukaviček. Spíše s boxerkami. Ještě jsem neslyšel ani nečetl, že ten „hulvát Zeman“ některého z kandidátů očernil, natož verbálně vulgárně napadl. Zato zlatí novináři propašovali proti němu do volební místnosti i ukrajinskou lepou děvuchu v rouše nevinnosti.
No a máme tady „Lumumbu“. V roce 1961 jsem kvůli němu měl pohovor u soudruha vedoucího, neboť jsem po jedné zprávě v angličtině, které nikdo jiný nerozuměl, prohlásil, že ho sežrali. Sorry, vím, že je to nevkusné a neetické. Ale byla to pravda. Obrazně. Teď skončil další významný africký vůdce. Jak bylo oznámeno, rezignoval Robert Mugabe, prezident Zimbabwe. Už tam asi nepojedeme. Ponechme stranou, zda byl bilionář, trilionář nebo jen ekonomický devastátor a tiskařský magnát bankovek. V roce 1980 zvítězil ve volbách, dnes po něm nastupuje jeho dlouholetý pobočník Emmerson Mnangagwa. Ruku v ruce. Takže pan odcházející si „ruku v ruce“ mohl snadno pořídit doživotní trafiku – totiž svůj vynuceně dobrovolný odchod za imunitu. Inu – peníze nebo život. Nejraději obojí.
A můžeme se zase vrátit do vlastní domoviny. Ruku v ruce se to mydlí v Poslanecké sněmovně. Nebojím se napsat, že se jeví jako dostatečně posranecká. Kdysi se tu prali o koryta, dnes k nim nikdo nechce. Byli by totiž zodpovědní svému voliči za vedení státu. S naplňováním státního rozpočtu, zavedení důchodové reformy a podobně. Takže se raději semkli proti vítězi, který získal jen 29,64 %. Pyrrhovo vítězství. Druhý měl pouze 11,32 %, poslední žalostných 5,18 %. Na poslaneckou žvanírnu se záměrem nedat vládě důvěru, to bude stačit. Ruku v ruce – všichni proti jednomu. Jak ušlechtilé. Jestlipak kníže pán, či jeho věrný tlučhuba, někdy četli materiál nazvaný „Sumarizace rozkrádání republiky a kdo za tím stál (a ještě stojí)“ – dostupné na internetu. Celková ztráta 5,7 bilionů Kč.
Nikde tam nenajdete jméno Babiš. Historik by se však mohl ohánět námitkou o PZO.
Jaképak lkaní. Vždyť je to přímý odkaz sametové revoluce. Nejsme jako oni! Přes stavitele mostů (Horáček, Kocáb) jsme to dotáhli ruku v ruce i k dohodě s mocnou stranou. Už Voloďa Uljanov to prorokoval. Na věčné časy a nikdy jinak! Ruku v ruce s neúplatnými zaměstnanci masmédii. Pokud to není jasné, tak s novináři, reportéry, komentátory… a především komunistickými experty. Havel – Čalfa, to je jediný pražský most, který i nadále není v ohrožení a nespadne.
Sportem jsme začali, sportem budeme končit. Tak to bývá i na novinových stránkách. Představte si probíhající derby mezi pražskými „S“ ‒ Spartou a Slávií. Nebo Slávií a Spartou, abych nikoho neurazil.
O poločase je stav O:O, hráči odcházejí do kabin. Vracejí se ruku v ruce v pomíchané sestavě. Půlka přeběhla sem a druhá zase tam. Promíchali si i trika. No, to bude srandička. Gulášek. Zábavička. Křetínský to zacvakne. Klaka pana Kalouska (výraz z Metra) bude slzet a tleskat. Tak nějak to teď probíhá ve sněmovně. Modráci, černí, žlutí, vybledle modří, červenobílí, fialoví, duhoví, šedí – všichni připosraní. To bude zajímavý tah na branku. Čechy Čechům. Pane prezidente – celou sněmovnu rozpustit a vyhnat na galeje. Matika, nematika, 101, 103, 111, 115, 140 – strčte si to do… za klobouk.
A zadejte si k tomu „komentovaný blábol“ Hanáka z Lidovek.
Proč bychom se netěšili, když máme tu svobodnou demokracii. Za Havla se tomu říkalo cochcárna. Smysluplné projevy o konsenzu. Zatímco novináři psali a psali, žádný HDP netvořili a někdo jim ty PZO divoce rozprivatizoval. Vzdělaní odborníci (politologové, věštci, šamani a kejklíři) tomu říkají krize demokracie. Obhajují to nespokojeností, rozčarováním a rezignací občanů. Vykladači „písma“ praví, že demokratická svoboda znamená možnost, aby každý jedinec mohl rozhodovat o sobě, aby průvodcem veškerých omezení byl výhradně on sám. To je doplněno přesvědčením, že tohoto sebeurčení a sebeomezení je schopen každý, což je pravý význam podstaty myšlenky rovnosti… Ano, ano, vraťme se raději na samý prvopočátek! Už i Adam se chtěl vyrovnat Pánu Bohu. Tak sežral to zakázané ovoce. A jak to dopadlo? To poznáme už v sobotu.
A satan se směje a furt se směje…
Rafael (Hlas svědomí)
