Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČSSD podlehla „moru“ nicnedělání

6. 10. 2022

Osudy „historické“ sociální demokracie (= českoslovanské, později české) se jako profesionální historik zabývám řadu let. Stejně tak sleduji počínání politiků obnovené ČSSD po Listopadu 1989, a to od jejího „zmrtvýchvstání“ pod vedením prof. J. Horáka, přes slavnou éru M. Zemana až po její dnešní, předsmrtný stav. Za ten nemůže poslední předseda této strany, M. Šmarda, nýbrž jeho předchůdci: neschopný politický tlučhuba B. Sobotka a politický rutinér a odchovanec stranických sekretariátů J. Hamáček. Ti všichni dláždili (až vydláždili) naší nejstarší politické straně cestu po propadliště dějin. (Včetně těch, kteří v posledních volbách raději kandidovali pod jinou značkou, než je ČSSD.)

Nechci být nespravedlivý. Nedávné komunální a senátní volby potvrdily, že ve straně ještě zůstává stále několik známých jmen, která připomínají její úspěšnou polistopadovou éru, kdy se ČSSD podílela na správě naší země. Velmi dobrý výsledek starosty Náchoda J. Birkeho, jakož i dlouholetého starosty Bohumína P. Víchy, potvrzují, že strana, která již nějakou dobu leží v rakvi, by měla dostat ještě novou šanci. Stále je ještě čas na to, aby bylo zatlučeno těch pár posledních hřebíků do víka oné stranické rakve.

Díky šéfování všelijakých Sobotků, Hamáčků a Petříčků se ČSSD přihodilo to, co trápí mnohé naše politické strany. Vedoucí funkcionáři si totiž zvykli na to, že „politika“ se chová jako jakési „perpetuum mobile“: pár týdnů před volbami se stačí probudit, vylepit billboardy a poskytnout několik rozhovorů pro mainstreamová média – a na další volební období je vystaráno. Jenže: ona „politická mašinka“ se porouchala a lidé tyto strany přestali volit. Důvod je prostý: programová vyprázdněnost, personální bída a naprostá odtrženost od reality všedního dne. Nejlépe nám to všechno předvádí Fialova vláda. Ta, kterou si občané přejmenovali na „fialový hnus“.

To nejpodstatnější, co v práci politických stran vždy platilo za bernou minci, je aktivita stranických funkcionářů, činorodá členská základna a trvalá, nezmenšující se podpora ze strany voličů. Tím se dnes nemůže pochlubit žádná z etablovaných politických stran a hnutí. Třebaže se např. Babišovo „ANO 2011“ může vykázat mnohatýdenními výjezdy svého předsedy a některých poslanců do regionů po celé republice, rovněž tady chybí onen základní princip politického života: schopnost přivést na náměstí našich měst a na návsi našich vesnic stovky a tisíce voličů. Nikoli pár jedinců, kteří dostanou knížku s podpisem A. Babiše – zdarma.

Mítinky našich politických stran, jak probíhaly ještě v 90. letech 20. století (mnohých jsem se tehdy osobně zúčastnil jako volič i jako novinář, který z těchto setkání psal reportáže a hodnotící články), se postupně „smrskly“ v pouhé rozdávání květin (ČSSD), propisovaček či přívěsků s logem strany (ODS) nebo jen tištěných předvolebních materiálů. A protože čas se zastavit nedá, oslovování voličů se postupně z veřejných prostranství zcela vytratilo – až na vzácné výjimky. Vedoucí funkcionáři politických uskupení začali dávat přednost „mlácení prázdné slámy“ v televizích nebo v naprosto zbytečných „superdebatách“, podobných té z posledních dnů před letošními volbami.

Odvaha postavit se čelem k „masám“ a vysvětlovat voličům a občanům politické záměry příslušné strany se kamsi zcela vytratila. Vždyť i P. Fiala se bojí jít mezi lidi, aby nedopadl jako posledně v Otrokovicích a v Havířově, kde narazil na rozhněvané občany. Blábolit na výstavě „Země živitelka“ je něco jiného než se postavit před voliče a přestat jim lhát. Ocitnou-li se politici za neprostupnou zdí, jež je dělí od občanů, znamená to spolehlivě konec jejich kariéry. S tím nemohou nikoho oslovit ani ho přesvědčit o své pravdě. Proto je premiér P. Fiala již v této chvíli politickou mrtvolou, byť ho stále ještě, zcela nepochopitelně, chrání prezident republiky M. Zeman. Proč to dělá, to vědí nejspíš jen ti dva…

─────

Než se „socani“ začali bát voličů (a ulice), dařilo se jim…

Jen pár dní po „výprasku“ ČSSD v zatím posledních volbách, v nichž tato strana získala 913 698 hlasů (0,85 %) a dohromady 517 zastupitelů obcí a měst, se objevil na facebookovém profilu této strany text, opatřený titulkem: „Naše země potřebuje sociální demokracii“. (PL, 27. 9. 2022, 15:45) Stojí za to ocitovat to, co vedení této strany sděluje členské základně, voličům i občanům, kteří budou ochotni ten pozdní nářek číst:

„Kvůli vlastním chybám jsme skončili mimo Poslaneckou sněmovnu. Uvědomujeme si to. Ale nenecháme to tak! Naše země potřebuje sociální demokracii. My máme povinnost své chyby napravit. – Je pro nás důležité získat si vaši důvěru zpět. Už na jaře jsme představili návrhy řešení stávající krize, které od nás přejímají vládní strany. Trvalo jim to půl roku a stále v jejich krocích panuje chaos. – Silný hlas sociální demokracie dnes ve vrcholné politice chybí víc než kdy jindy. Proto tvrdě pracujeme na tom, aby byl znovu slyšet.“ Až jsem se z té jejich „tvrdé práce“ úplně zpotil!

Čte se to hezky, ale je to pořád dokola: stará známá politická písnička, která už nikoho nezajímá. Neumím si představit, že po tom debaklu, který tyto volby pro ČSSD znamenaly, může M. Šmarda setrvávat dál ve své funkci. Podobné nářky, jaké vyjadřuje výše uvedený text na Facebooku ČSSD, totiž nic neřeší.

Chce to něco úplně jiného, než na co byli až dosud funkcionáři této strany zvyklí:_ zvednout zadek od počítače a jít mezi lidi, mezi voliče a občany. Dokud to „socani“ nezačnou dělat, jejich partaj bude dál ležet v rakvi a čekat na „funus“. Přitom bude úplně jedno, jak se bude jmenovat ten „borec“, který se postaví do čela onoho pohřebního průvodu. Strana, jejíž funkcionáři a členové se bojí voličů a raději se jim obloukem vyhýbají, nemá právo na další existenci. Kdo se bojí voličů, nemůže být úspěšným politikem. Tak jednoduché to je…

ČSSD se potřebuje vrátit ke svým historickým kořenům. Naše země nepotřebuje politické tlučhuby, ale zoufale se jí nedostává jedinců, kteří se nebojí pojmenovávat věci jejími pravými jmény, poukazovat na aktuální problémy doby a nabízet účinné způsoby jejich řešení. K tomu všemu ovšem nestačí sedět s rukama v klíně a „vysílat signály“, jak to činí P. Fiala. Bez aktivní účasti občanů to nejde a nepůjde. Ostatně – nešlo to nikdy, jak dokazuje dlouhá historie sociální demokracie.

Dokud funkcionáři dnes již politicky „mrtvé“ ČSSD nenajdou odvahu podívat se pravdě do očí, nebude v této zemi dobře. Jediné, v čem se autoři uvedeného textu na Facebooku nemýlí, je to, že tato země potřebuje sociální demokracii. Přesněji: stranu této politické orientace. Ano, potřebujeme takovou stranu, avšak nikoli v té podobě, jakou představuje dnešní ČSSD v čele s M. Šmardou. Bez této partaje se docela dobře obejdeme. Ostatně – výsledky posledních voleb to jasně potvrdily.

27. 9. 2022

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář